1.6. Typy požárních hlásičů
Ke včasnému odhalení vznikajícího požáru na základě jeho průvodních znaků (kouře) slouží
opticko kouřový detektor. Pokud si pořídíme kvalitnější detektory, bude jejich měřící komora opatřena mřížkou proti nečistotám (ale i létajícímu hmyzu). Hlásič pracuje pomocí tzv. Tyndallova fotoelektrického jevu a je určen k rozpoznání požárů v počátečním stadiu. Když částice kouře proniknou do měřící komory, dojde k odrazu vysílaného infračerveného paprsku. Část záření tedy dopadne na přijímací fotodiodu, která je umístěna mimo optickou osu vysílací LED. Tuto změnu zpracují vyhodnocovací obvody a po zakódování je informace o stavu hlásiče (klidový stav nebo požár) na hlásiči zobrazena. Tyto hlásiče nejsou citlivé na prach, vlhkost a velkou rychlost proudícího vzduchu. Určené jsou k rozpoznání takzvaného prahového hoření v počátečním stádiu požáru.
Funkce Ionizačních kouřových detektorů spočívá ve vyhodnocení a porovnání stavu dvou komor. Jedna komora je referenční a má stopový obsah prvku, který vyzařuje záření. Druhá komora je měřící a do té vstupuje kouř. Stav obou komor je porovnáván a dojde-li v měřicí komoře k vyrovnání nebo zvýšení záření obsaženého v kouři, je vyhlášen poplach (identifikaci opět provádí LED).
Teplotní hlásič (diferenciální či maximální) rozpozná otevřený oheň s kouřem i bez něj. Tento hlásič detekuje okolní teplotu a podle speciálního algoritmu vyhodnocuje naměřené hodnoty, načež ověřuje věrohodnost výsledků svého testu. Tyto hlásiče reagují nejen na nárůst teploty, ale i na překročení teplotního maxima. Takový hlásič lze použít i ve velmi prašném prostředí, nebo tam, kde je velké množství páry. Vyhlášení poplachu zde opět signalizuje LED.
Vedle toho existují hlásiče kombinované (např. kombinované teplotní a opticko-kouřové hlásiče). Ty mají zcela stejné parametry jako dílčí detektory a vyhodnocují obě složky požáru (kouř i teplotu). Výhodou je, že instalujeme jeden hlásič namísto dvou. Další možností je kombinace opticko kouřového detektoru s detekcí CO. Všechny uvedené hlásiče i jejich kombinace jsou vybavené sirénou.
Požární hlásiče jsou standardně napájené akumulátorem (baterií, většinou 9 V). Její trvanlivost je přitom závislá na kvalitě (uvádí se až 10 let).
1.7. Instalace a funkčnost požárních hlásičů
Hlásiče je nejvhodnější umístit uprostřed stropu konkrétní místnosti. Alespoň však 30 cm od stěny, pokud hlásič nechceme mít stále na očích. Nejvýše pak může být hlásič 6 metrů od podlahy místnosti. Hlásiče požáru by měly být alespoň v hlavní místnosti objektu a tam, kde se spí.
Hlásiče oxidu uhelnatého (CO) by zase měly být umístěné v místnostech s možným výskytem kouře, aniž by ten musel signalizovat požár. CO je tichou smrtí, proto by hlásič jej signalizující měl být tam, kde jsme umístili krb či krbová kamna, ale i v dílně nebo garáži.
Výrobci požárních hlásičů nám navíc umožňují vzájemné propojení jednotlivých přístrojů pomocí reléového modulu. Dosáhneme tak bezdrátového propojení hlásičů do konkrétních skupin (v každé jich může být až 10). Potom bude například hlásič v dětském pokoji spuštěn detektorem, který je v místnosti, kde začalo hořet. Informováni jsme tak opticky i akusticky, a to včetně svých dětí.