1.1. Podkrovní bydlení - levné a komfortní
1.2. Klíčová role sádrokartonu
1.3. Výhody sádrokartonu v kostce
1.4. A jaké druhy sádrokartonů známe?
1.5. Jak určit tloušťky desek a na co dbát?
1.6. Sádrokartonové systémy pro podkroví
1.7. Sádrokartonové systémy v příčkách
1.8. Sádrokartonové stropy
1.9. Podlahy
1.10. Využití sádrokartonů v dřevostavbách
1.11. Sádrovlákno a bytová jádra
1.12. Upevnění sádrokartonových desek
1.13. Opracování sádrokartonových desek
1.14. Instalace sádrokartonu v podkroví
1.15. Tmelení instalovaných sádrokartonových desek
1.16. Sádrové omítky a stěrky

1.1. Podkrovní bydlení - levné a komfortní
Byť je využívání podkrovních prostor dnes módním a zároveň levným trendem, o nevyužité půdy stále ještě není nouze. Navíc je díky většímu procentu malých pozemků běžná výstavba domů o jednom či dvou nadzemních podlažích a právě podkroví. Šetříme-li na pozemku, musíme se v domě pohybovat i vertikálně, abychom nezastavěli většinu zakoupené plochy.

Přímo pod střechou dnes můžeme díky moderním technologiím a kvalitním stavebním materiálům, střešním oknům, izolacím, nízké ceně dřeva a právě sádrokartonům, které jsou taktéž levné, získat za velmi krátkou dobu a malých finančních výdajů bydlení, které nám bude každý závidět.

1.2. Klíčová role sádrokartonu Kromě kvalitních izolací nebo dokonale těsnících střešních oken má v půdních vestavbách sádrokarton zásadní roli. Když jeho popis velmi zjednodušíme, můžeme hovořit o směsi sádry a rozvlákněného papíru, nebo skelných vláken. Tato směs je po obou stranách obalena speciálním papírovým kartonem, který je u různých typů sádrokartonových desek odlišný. Podélná hrana každé sádrokartonové desky je přizpůsobena k tomu, aby se k sobě jednotlivé kusy daly snadno spárovat. Mezery mezi deskami, které k sobě těsně přiléhají, spárujeme pomocí tmelu. Spárovaná místa je následně nutné přebrušovat a případně ještě jednou nanést tenčí vrstvu a znova přebrousit. Vytvoříme tak velmi rychle jednolitou a velmi pevnou plochu.

1.3. Výhody sádrokartonu v kostce
Sádrokarton si mezi stavebníky získal dobré jméno hlavně díky snadnému a rychlému použití v kombinaci s nízkou cenou materiálu. Tento stavební prvek se instaluje suchou cestou a suchá cesta výstavby však urychlí jakoukoli stavbu. Nakonec zjistíme, že práce se sádrokartonem byla téměř stejně rychlá jako obkládání stěn a podlah keramikou.

Přestože jsou pak sádrokartonové desky odolné a dostatečně pevné, výborně se s nimi vzhledem k jejich nízké hmotnosti i manipuluje. S pomocí sádrokartonu tak dnes můžeme snadno vytvářet příčky, obkládat šikmé stěny a stropy podkroví, snižovat vysoké stropy (stropní podhledy), stavět šatny a komory, nebo zakrývat nevzhledná potrubí, ale i sloupy a trámy.

Sádrokarton přitom dokáže výborně izolovat zvuky i udržet teplo. Desky lze navíc po vytmelení, obroušení tmelených míst a následném penetračním nátěru natřít čímkoli. Můžeme zde skutečně popustit uzdu malířovy fantazie a zainvestujeme-li i do kvalitních materiálů, nikdo ani na první pohled nepozná, že jde právě o sádrokarton. Sádrokartonové desky nám umožní jakýkoli způsob povrchové úpravy, malbu i extravagantní štuky.

1.4. A jaké druhy sádrokartonů známe?
Celkem existuje asi pět základních druhů sádrokartonových desek, vedle nich ale stojí i speciální typy, určené do extrémně náročných podmínek (atiky domu, interiérové bazény, …). V momentální nabídce výrobců se z označení potiskem přešlo na barevné odlišení desek s odlišnými vlastnostmi.

Nejčastěji se setkáme s bílými (šedými) stavebními deskami. Ty se používají k oplášťování příček a stropů. Tento základní druh desek je vyroben ze sádry a papíru a běžně jej získáme v tloušťkách 12,5 mm, 15 mm a 9 mm. Tyto desky lze použít ve všech typech místností, i nevytápěných, nepotřebujeme-li zrovna desky impregnované či výrazněji odolné požárům.

Zelené sádrokartonové desky jsou impregnované. Impregnované desky můžeme použít i do náročnějších podmínek, především se zvýšenou vzdušnou vlhkostí. Do koupelen, na toalety i do kuchyní v místech, kde máme dřez. Použití zelených desek je ale vždy třeba zvážit. Jsou o něco dražší, než desky bílé.

Červenou (růžovou) barvou se pyšní desky s lepšími protipožárními vlastnostmi. Mají při velmi vysokých teplotách zvýšenou pevnost jádra. Kde musíme tyto desky použít, se vždy dozvíme z projektové dokumentace. Pokud však bydlíme třeba v řadových zástavbách, kde se může požár vzniklý v jednom domě snadno rozšířit dál, je vhodné tímto typem sádrokartonu nahradit ten bílý úplně všude. Při požárech se u protipožárních desek uplatní především rozptýlená skelná výztuž v jejich jádru. Ta prodlouží celistvost opláštění.

1.5. Jak určit tloušťky desek a na co dbát?
Potřebné tloušťky desek podléhají dispozicím interiéru. Zásadně jsou pak závislé i na stávající tloušťce příček. Nemusíme se však ničeho obávat, tloušťku i typ sádrokartonových desek nám vždy předdefinuje projektant. Postačí, budeme-li se projektu držet.

Určitě se pak nevyplácí nahrazovat například impregnované desky (pro vlhčí prostory) deskami bílými. Při kolaudaci nikdo nic nepozná, bílé desky však větší nápory vlhkosti nesnesou, jelikož mají mnohem nižší paropropustnost. Jejich vlastnosti se nám brzy projeví plísněmi a nakonec i odpadají oblady stěn. Stejně tak je nutné dbát na správné spojení desek. Spoje v budoucnu nesmí praskat, proto je nutná precizní aplikace tmelu a bandáže.

Budujeme-li sádrokartonové příčky, je též nutné dát velký pozor na správné spojení desek se stěnami pomocí připojovacích profilů a napojovacího těsnění. Při špatném postupu nám tyto spoje v budoucnu popraskají.

1.6. Sádrokartonové systémy pro podkroví
Budujeme-li půdní vestavbu či podkrovní prostory novostavby, setkáme se s horizontálními, šikmými a vertikálními obvodovými konstrukcemi. Není třeba dodávat, že právě sádrokartonové konstrukce jsou pro podkrovní prostory právě těmi ideálními. Výstavba je rychlá a místnosti lze obývat přímo po dokončení. V podkrovních prostorech je však třeba brát větší zřetel na požadovanou požární odolnost použitých sádrokartonových konstrukcí.

Sádrokartony se v podkrovích staly velmi populárními díky své velmi malé hmotnosti (nezatěžují tak příliš střešní konstrukce – krovy, stropy a nosné stěny nižších pater). Na prvním místě je ale rychlá výstavba, realizovatelná bez dlouhých technologických přestávek (například zdivo vystavěné mokrou cestou by mělo vymrznout). Suchá výstavba pak opět šetří nejen čas, ale i peníze a životní prostředí.

Sádrokarotonové stěny je přitom možné velmi snadno a rychle opravit a konstrukce z nich jsou rovné (rovinné). Sádrokarton má navíc schopnost udržet v interiéru ideální mikroklima, dovede totiž ideálně regulovat poměr vlhkosti ve vzduchu.

Stále jsou vyvíjené nové generace a typy sádrokartonových produktů pro vnitřní suchou výstavbu (ale nejen pro ni). Příkladem jsou sádrovláknité desky Rigidur od výrobce Rigips. Pokud pak v podkroví chceme obložit třeba sloupy a nosníky (dřevěné i kovové), opět můžeme sáhnout po sádrokartonu. Dokonce tak v případě obkladů dřevěných i ocelových sloupů a nosníků zvýšíme požární odolnost.

1.7. Sádrokartonové systémy v příčkách
Sádrokartonové příčky jsou nenosné interiérové dělící konstrukce (například Rigips). Sádrokartonové příčky především člení interiér na jednotlivé místnosti a zákoutí. Snadno s nimi vestavíme třeba i šatnu nebo spižírnu. Těmito příčkami se však snadno vedou i potřebné instalace. Sádrokartonové příčky nám tedy splní stavebně fyzikální, ale i estetické a praktické požadavky na výstavbu a její výsledky a funkce.

Pomocí speciálních materiálů pak snadno vytvoříme i ohýbané konstrukce (výsledkem práce se sádrokartonem nemusí být jen rovná stěna, vnitřní obklad šikmé střechy či stropní podhled. Rigips pro tento účel dodává produkt s označením Riflex.

Možné je využít sádrokarton i v takzvaných předsazených stěnách. Ty nám esteticky vylepší stávající povrchy a přitom i tepelně izolační vlastnosti a izolaci akustickou (neprůzvučnost stěn). Navíc tak i získáme meziprostor pro vedení instalací, ovšem za cenu zmenšení místnosti, byť minimálního.

Obecně platí, že nejběžněji používané sádrokartonové desky jsou široké 1250 mm, tlusté 12,5 mm a dlouhé 2000 až 2600 mm. Běžně jsou však k dispozici desky i jiných rozměrů.

Novinkou pak jsou sádrovláknité příčky, využitelné jako stavební, impregnované i protipožární (například Rigidur). Tyto desky jsou kromě sádry a papírových vláken vyráběné i z minerálních přísad.

1.8. Sádrokartonové stropy
Sádrokarton není využitelný v nosných stropních konstrukcích, ovšem pro případy stropních podhledů a obložení stropů podkrovního interiéru se hodí ideálně. Pokud pak použijeme i desky, které umožňují ohýbané konstrukce, dosáhneme ideálního efektu. Většinou však konstrukce obkladů stropů slouží k zakrytí poškozených míst stávajícího stropu (kromě podkroví), nebo nahrazují omítky.

Přitom nám zavěšené podhledy umožní stropy snížit a navíc si opět usnadníme vedení instalací. A pokud jako izolaci použijeme minerální vlnu, výrazně zlepšíme i celkové izolačních vlastnosti interiéru. Podhledové systémy můžeme umístit na jakýkoli nosný strop. Budou nám sloužit i co základ pro konečné povrchové úpravy (malba, štuky, tapety). Dalším řešením jsou akustické kazetové stropní podhledy. Ty jsou demontovatelné. Jejich základní modulový rozměr činí 600 x 600 mm a liší se provedeními hran kazet.

A pokud chceme opláštit šikmé stropy a střechy, musíme zajistit dostatečnou tepelnou izolaci, ochranu proti vlhkosti, požáru a hluku. Je proto nutné, nejen účelné, izolovat a deskami zevnitř následně obložit celou šikmou střechu.

1.9. Podlahy
Zvláštní kapitolou sádrokartonové historie jsou podlahy. Suché sádrokartonové podlahy (například Rigidur) můžeme aplikovat do všech bytových a občanských staveb, které mají běžný provoz. A svou cestu si už našly právě i do novostaveb. Obzvláště vhodné jsou opět pro obytné podkroví, jelikož jsou (stejně jako ostatní produkty ze stejného materiálu) velmi lehké. A v podkroví nám navíc nehrozí zvýšená vlhkost, vzlínající od země.

Sádrovláknité podlahy správně řeší kročejovou i vzduchovou neprůzvučnost. Přitom jsou už dávno vyzkoušené i na mechanické zatížení.

1.10. Využití sádrokartonů v dřevostavbách
Dřevostavby se stávají stále žádanějšími. Umožňují výrazné zrychlení výstavby a přitom splňují přísné limity požadavků na nízkoenergetické bydlení. Dřevostavby jsou zároveň i velmi levné. Navíc s jejich suchým postupem výstavby souvisí právě vysoká efektivita.

Takto vystavěný dům můžeme ihned po dokončení výstavby (která je už tak velmi rychlá) bez jakýchkoli technologických přestávek využít k bydlení. Výrazně navíc ušetříme prostředky nezbytné pro vytápění interiéru. Spojíme-li všechny uvedené vlastnosti s ekologicky šetrnými technologiemi výroby i provádění, mají dřevostavby zelenou. Přitom právě zde může být sádrokarton zásadním materiálem.

Podstatou takzvaných sendvičových dřevostaveb je skeletová konstrukce z dřevěných trámků. Ta je plněna tepelnou a zároveň akustickou izolací a opláštěna stavebními sádrovláknitými deskami (například Rigidur). Sendvičové dřevostavby jsou však vyráběné v různých systémech a provedeních.

Sendvičové konstrukce jsou buďto kompletované z velkoplošných dílců, které jsou připravené výrobcem, nebo montované přímo na stavbě. Záleží na konkrétním dodavateli a jím používaných technologiích. Přitom se od sebe konstrukční systémy nijak neliší, jde jen o dvě odlišné technologie výstavby.

1.11. Sádrovlákno a bytová jádra
Sádrovláknité desky jsou nosné konstrukční desky, mechanicky velmi odolné, impregnované a použitelné i do prostor se zvýšenou vzdušnou vlhkostí (například Rigidur). Vhodné jsou právě k rekonstrukcím bytových jader. Výstavbu bytového jádra s nimi urychlíme a zároveň i zlevníme. Impregnovaným deskám nevadí zvýšená vzdušná vlhkost. Nejčastěji se pro tyto účely používají jednoduše opláštěné příčky. Tuhost společně s vhodně zvoleným formátem desek usnadní montáž konstrukce.

Navíc do této konstrukce můžeme následně zavěsit i těžší předměty (z druhé strany jádra většinou bývají kuchyně a konkrétně kuchyňské linky). Pro účely rekonstrukcí bytových jader jsou desky dodávané v ideálních rozměrech 1000x1500 mm. Takové desky pak snadno přepravíme i výtahem. Desky jsou lehké a nezatěžují tedy konstrukce bytových domů.

1.12. Upevnění sádrokartonových desek
K upevnění sádrokartonových desek se používají systémové stěnové a stropní profily. Odlišné jsou profily pro montáž příček a předsazených stěn oproti profilům stropním, které se používají pro stropní podhledy a konstrukce v podkroví. Vodorovné stěnové profily používáme k připevnění příček na podlahu a strop. Zatímco svislé profily (stojiny) a nosné profily příčky slouží k připevnění opláštění příčky. Stropní profily pak slouží pouze k montážím podhledů a konstrukcím podkroví, ale i předsazených stěn.

Abychom však mohli upevnit i samotné profily a připevnit je i k sobě, potřebujeme závěsy a další součásti kovových doplňků sádrokartonového systému.

Neobejdeme se ani bez natloukacích hmoždinek, samozářezných šroubů, šroubů do plechu a vrutů do svislých závěsů.

1.13. Opracování sádrokartonových desek
Velmi často je sádrokartonové desky třeba zaříznout. Přířezy těchto desek dělíme na přesné a jednoduché. Jednoduché přířezy provedeme tak, že nožem nejdřív prořízneme povrchový karton desky, a to na líci. Pak v místě naříznutí sádrové jádro desky přelomíme. Následně musíme desku otočit a karton proříznout i z rubu.

Pokud požadujeme obzvlášť čistý řez, je nutné použít pilu s jemnými zuby, nebo ruční obloukovou pilu. Nezbytné výřezy pro instalace nakonec vytvoříme ruční frézkou, ale i pilou, nebo kruhovou rašplí.

Právě Rigips však má v nabídce takzvaný Blade Runner, což je nový, rychlý a bezpečný nástroj, určený k řezání sádrokartonu. Bez potíží a velmi rychle uřízne rovné díly a oblouky. Nemá problémy ani s vnitřními výřezy.

1.14. Instalace sádrokartonu v podkroví
Krokem číslo 1 je instalace montážních profilů. Na stropní a trámové konstrukce krovu tak připevníme podkonstrukci. Přitom rozteč montážních profilů musí být nejvýše 500 mm. Pokud chceme sádrokarton umístit i po obvodech (na štítových stěnách), musíme nejprve přitloukacími hmoždinkami upevnit obvodový profil.

A jestli jsme ještě před montáží podkonstrukce z profilů umístili parozábranu, máme vyhráno a můžeme se pustit do montáže sádrokartonových desek, tedy opláštění podkroví a následného tmelení. Desky ke konstrukci připevňujeme samozářeznými šrouby (délka 25 – 55 mm v závislosti na tloušťce opláštění). Maximální rozteč musí být 17 cm. Spáry vždy musíme převazovat alespoň o jednu vzdálenost mezi profily. Spáry prostě nikdy nesmí vytvořit kříž. Desky montujeme tak, že jejich délka musí být vždy kolmá na směr montáže profilů.

Nakonec přetmelíme veškeré spáry, ale i hlavičky šroubů. Boční předstěny se instalují zásadně jako volně stojící nebo spřažené stěny, a to na třmeny.

1.15. Tmelení instalovaných sádrokartonových desek
Tmelení instalovaných sádrokartonových desek zahrnuje i řešení pro kouty, hrany a rohy. Tmelením spár a montovacích šroubů dokončíme aplikaci sádrokartonových desek. Tento krok zásadně ovlivní stavebně fyzikální i estetické vlastnosti dokončených stěn (příček) a obkladů.

Tmelíme však až tehdy, jsou-li všechny desky správně připevněné ke konstrukcím a je-li opláštění kompletně dokončené. Desky k sobě musíme montovat na takzvaný těsný sráz a mezery musíme tmelem vyplnit v plné tloušťce opláštění. Pokud mají hrany desek zkosený tvar, musíme řádně vyplnit i kořen spáry.

Pro tmelení využijeme sádrové spárovací tmely. Do tenké vrstvy čerstvého tmelu vložíme skelnou nebo papírovou výztužnou pásku. Jakmile zaschne první vrstva tmelu, musíme spáry přetmelit, hranou stěrky tmel roztáhnout do šířky a uhladit do ztracena. Pokud již tmel dostatečně zaschnul, je nutné tmelený povrch přebrousit (běžně se používají smirkové mřížky).

Použít ale nemusíme jen tmely sádrové. Běžné jsou i tmely pastové. A máme-li na úpravu povrchu obzvláště náročné požadavky, můžeme pastové tmely použít i k přetmelení celoplošnému.

1.16. Sádrové omítky a stěrky
Využijeme-li k povrchovým úpravám stěn jemné sádrové stěrky a omítky, použijeme ideální materiál, určený k přípravě povrchů před malováním. Povrchy jsou velmi kvalitní, dovedou sjednotit hladkosti povrchů více materiálů a navíc jsou ekologicky nezávadné. V interiéru nám pomohou udržet příjemné klima, nemusíme je jakkoli brousit (vyhneme se tak prašnosti) a spotřeba materiálu je velmi malá (a tedy i nižší cena). K podkladu přilnou velmi pevně a chceme-li jakékoli místo v budoucnu opravit, bude to snadné a nepoznatelné. Příklady: Rimano PLUS (superbílá malířská sádrová stěrka), Rimano PRIMA (ruční sádrová stěrka), Rimano UNI (ruční sádrová omítka) a Rimat 100 DLP (sádrová omítka s hlazeným povrchem).

Informační zdroje: ČESKÉSTAVBY.cz, RIGIPS.CZ
Článek byl vypracován za laskavého souhlasu s užitím podkladů společnosti RIGIPS.