1.1. Propan-butan
1.2. Plynovody pro zemní plyn
1.3. Členění vyhrazených plynových zařízení
1.4. Materiály vhodné pro rozvody plynu
1.5. Vícevrstvá plastová potrubí
1.6. Cena za instalaci a materiál
1.7. Typy vícevrstvých potrubí
1.8. Instalace
1.9. Náklady na instalaci
1.10. Bezpečnost domovních rozvodů plynu
1.11. Vysoké teploty a praxe
1.12. Revize plynových rozvodů a zařízení
1.13. Co revize odhalí nejčastěji?
1.14. Co je to revizní zpráva
1.15. Revize plynových spotřebičů
1.16. Revize domovních rozvodů plynu včetně regulátorů
1.17. Odborná instalace spotřebičů v prostoru

1.1. Propan-butan
Zkapalněný plyn, propan-butan, je nejdražší variantou, jak svůj dům vytápět. Je to mix propanu a butanu, skladovaný v tlakových nádobách. Zásobníky se umisťují buďto pod zem, nebo na povrch, kde však vůbec nepůsobí esteticky a hodí se víc k výrobním provozům, než rodinným domům. Zásobníky lze koupit či pronajmout a instalované plynové spotřebiče pak musí mít jiné trysky, než při spotřebě plynu zemního.

Propan-butan tedy přináší jednu komplikaci za druhou a připočteme-li a zdůrazníme i velmi vysokou cenu tohoto paliva, je vhodné tuto surovinu využít jen tam, kde není z nějakých důvodů možné topit elektřinou ani zemním plynem a nechceme pracně vytápět tuhými palivy, a to dokonce kotlem bez zásobníku.

1.2. Plynovody pro zemní plyn
Rozvod plynu v našem domě začíná plynoměrem. Ten se osazuje do normované skříně hned za vstupem plynové přípojky na náš pozemek. Stejně tak hlavní uzávěr plynu (takzvaný HUP) a regulátor tlaku. Odsud plyn musíme rozvést takzvaným domovním plynovodem až ke konkrétním spotřebičům, které plyn (plynový kotel, kamna vyhřívající jen 1 místnost, sporák, průtokový ohřívač teplé vody). Před každým spotřebičem se přitom osazuje takzvaná uzavírací armatura. Jinak vypadá rozvod v rodinných domech, jinak v domech bytových, kde plynoměry najdeme na chodbách, u vstupů, nebo v bytových jádrech.

Plyn nevyužíváme jen k vytápění, lze jím ohřívat voda a samozřejmě lze využít při vaření a proto se nám plynová přípojka v domě, je-li to v konkrétní lokalitě možné, určitě hodí i přesto, že zrovna pro vytápění i ohřev vody jsme zvolili jinou variantu.

1.3. Členění vyhrazených plynových zařízení
Pro přehled vám rozdělíme vyhrazená plynová zařízení. Toto rozdělení je platné dle vyhlášky č. 21/1979 Sb. a říká, že známe zařízení na výrobu a úpravu plynů (kategorie A), skladování a přepravu plynů (kategorie B), plnění nádob plyny (včetně tlakových stanic, kategorie C), zkapalňování a odpařování plynů (kategorie D), zvyšování a snižování tlaku plynů (kategorie E), rozvod plynů (kategorie F) a spotřebu plynů spalováním (kotel, sporák, zařízení pro ohřev vody, kategorie G). Přitom u rodinných domů se běžně setkáme s kategorií F a G, pokud jsme se nerozhodli pro propan-butan a nebudeme instalovat zásobníky.

1.4. Materiály vhodné pro rozvody plynu
Podzemní vedení se realizuje ze speciálních plastů a vnitřní rozvody buďto ze svařovaných ocelových trubek, nebo trubek z trubek měděných. Novinkou jsou však dnes vícevrstvá plastová potrubí, která se k nám dostala z Holandska, kde byla úspěšně odzkoušena. Dříve se plyn vedl jen po povrchu stěn, dnes je ale možné vedení vést i skrytě, ve zdech (pod omítkou), ve vysekaných drážkách.

Pokud instalujeme rozvody plynu v mědi a nepoužíváme trubky s fitinky, je nutné materiál pájet. Pokud pak řemeslník při pájení měděných trubek cokoli zanedbá, budou pravděpodobné budoucí reklamace, případně zkrácení životnosti. Stejně tak nám odhalené chyby neschválí revizní technik a bez pardonu nám stanoví dobu, dokdy musí být špatný stav vnitřních plynových rozvodů napraven.

Rozvodům ocelovým, které je nutné svařovat, se dnes instalační firmy už raději vyhýbají. Ocel časem podléhá korozi a byla tedy v průběhu času nahrazena mědí. I když se s ocelí ve starších bytech a domech dnes ještě hojně setkáváme. Měď na povrchu koroduje tak, že změní svou barvu do modrozelené, její trvanlivost je pak ale oproti oceli značná. Víceméně i dnes nastává nový trend a blíží se boom vícevrstvých plastových potrubí, instalovaných pod omítkou zdiva.

1.5. Vícevrstvá plastová potrubí
Rozhodujícím kritériem, proč jsou i u nás v plánu vícevrstvá plastová potrubí pro domovní rozvody, je nejen rostoucí cena kovů, ale především úspora práce při snadné instalaci plastových rozvodů. Rozvody se tak výrazně zlevní nejen cenou za materiál, ale i cenou za práci. Nová norma ČSN EN 1775, platná od 1.2.2008, už pro domovní plynovody akceptuje vícevrstvá potrubí (do tlaku 5 bar).

Veškeré požadavky této normy splňují vícevrstvé plastohliníkové trubky a trubky celoplastové, s protipožárními pojistkami. Překážkou je už jen § 46 vyhlášky č. 137/1998 Sb, jejíž novela a s tím související předpisy se už připravují. Ve schvalovacím řízení je právě norma TPG 704 03, ale čeká se ještě na novelu kominické vyhlášky.

Nejspornější otázkou směrnic jednotlivých zemí je odolnost nových materiálů vůči vysokým teplotám a nutnost přídavných bezpečnostních pojistek. Proč se však nepoučit od zemí, kde už tyto problémy vyřešili, vícevrstvá potrubí otestovali, uznali a uvedli do praxe?

1.6. Cena za instalaci a materiál
První zemí bylo už před 10 lety Holandsko, kde se zaměřili na problém snížení nákladů na instalaci domovních plynovodů. Jediným řešením se ukázaly materiály, které by mohly být instalovány snadněji a rychleji. Vždyť i plast patří do skupiny neobnovitelných, avšak recyklovatelných materiálů, nejvíc však lze ušetřit i na mzdě.

Instalace je totiž u těchto rozvodů dražší, než samotný materiál. Holanďané nakonec praxí prokázali i fakt, že bezpečnostní pojistky vícevrstvých potrubí jsou jen přesvědčovacím argumentem, nikoli smysluplným řešením a odstranili je. A výsledek? Rychlá a snadná instalace takzvaných ´nových a flexibilních´ vícevrstvých potrubních systémů.

1.7. Typy vícevrstvých potrubí
Známe dva základní typy vícevrstvých potrubí. Prvním typem jsou plastová potrubí s vrstvou hliníku a druhým typem potrubí celoplastová s vrstvou, která zabraňuje prostupu zápachu přes stěnu trubky. Takový zápach by totiž mohl být v objektu instalovanými bezpečnostními systémy analyzován jako únik plynu. Šlo by však vždy o planý poplach a pokud bychom museli bezpečnostní systém vypnout, nezaznamenal by už únik skutečný.

1.8. Instalace
Největším omezením instalace nových vícevrstvých plastových trubek je pravidlo, že musí být umístěné v podlaze či stěně a nebo chráněné jiným způsobem. Odkryté mohou být jen u plynoměru a plynových spotřebičů (kotel, sporák, průtokový ohřívač, kamna …). Můžeme proto zapomenout na jejich instalaci do rekonstruovaných či nových domů a bytů, ta by totiž byla příliš drahá, ovšem při kompletních rekonstrukcích a v novostavbách je toto řešení ideální. Naopak potrubí měděné se nadále používá v ostatních objektech, kde by se vysekání drážek pro vícevrstvá plastová potrubí a jejich opětovné zakrytí prodražilo.

Své výhody zazdění potrubí má, jelikož je tak chráněno proti mechanickému poškození i proti vysokým teplotám. Navíc se zřejmě vyhneme bezpečnostním pojistkám, které koneckonců nejsou požadovány ani u odkrytého potrubí z mědi. Plastohliníkové či celoplastové trubky jsou montované s takzvanými lisovacími fitinky. Jejich počet však musí být omezen na minimum. Záleží však na konkrétním objektu. Tato potrubí se instalují většinou bez takzvané ochranné trubky, ovšem výjimky potvrzují pravidlo. Setkat se můžeme i s takzvanými nadprůtokovými pojistkami, záleží však na dodavateli a doporučení (dokumentaci) k jeho konkrétním produktům.

1.9. Náklady na instalaci
Nejdražšími potrubními systémy jsou systémy měděné. Roli zde hraje jak cena materiálu, tak náročnost instalace, kdy je měď nutné svařovat či pájet. Jedinou výjimku tvoří měděná potrubí s fitinky, kde si připlatíme pouze za materiál, jelikož potrubí se nesvařuje ani nepájí, jen se složí jako skládačka. Vícevrstvé plastové trubky jsou přitom dokonce i levnější, než trubky měděné a jejich instalace je velmi rychlá.

1.10. Bezpečnost domovních rozvodů plynu
Je nutné vzít v úvahu, že případy smrtelných zranění, způsobených poruchou potrubí, jsou velmi vzácné. Většinou se lidé otráví oxidem uhelnatým, který vznikne při nedostatečném spalování a chyba je tedy v zařízení, které plyn spaluje. Jedovatý svítiplyn se navíc už nepoužívá ani u nás a případné nebezpečí výbuchu, spojené s únikem plynu, opět souvisí s koncovým zařízením a u sporáků pak s lidským faktorem. Kohoutek ovšem mohou při hře otočit i děti. Jen okrajově jsou zaznamenány případy, kdy skutečně došlo ke spontánnímu porušení potrubí či fitinku.

Největší riziko na nás však číhá právě při instalaci plynových rozvodů. Toto nebezpečí se jmenuje NEKONTROLOVANÝ ÚNIK PLYNU. Podmínka plynotěsnosti plynového potrubí platí po celou jeho životnost – koneckonců by každému zajisté vadilo, kdyby mu ve zdi prasklo třeba jen potrubí vodovodní. Spornou otázkou je nakonec i instalace bezpečnostních pojistek plynového potrubí. Holanďané přišli na to, že takzvaně nezbytné bezpečnostní pojistky jsou víc mediálním argumentem, než faktorem bezpečnostním. Přitom tyto pojistky samozřejmě není možné instalovat jako alibi špatné instalace samotného potrubí. Pokud by bezpečnostní pojistky neměly garantovat větší bezpečnost, jsou úplně zbytečné. A tak tomu zřejmě i je.

Platí však, že vícevrstvá potrubí jsou náchylnější k mechanickému poškození zvenčí, hlavně ostrými předměty a také vůči vysoké teplotě. Instalací do zdi či podlahy však právě v Holandsku vyřešili všechny problémy a z instalačního postupu nakonec vypadly i zbytečné bezpečnostní pojistky. Ty jsou naopak nezbytné, je-li potrubí nechráněné. Pokud by však k poškození chráněného potrubí přece jen došlo (vrtačkou, hřebíkem a kladivem), obávat se můžeme jen jediného – vysokých nákladů za opravu.

Trubku musíme vysekat a znova opravit stěnu či část podlahy. Máme-li totiž instalován nadprůtokový ventil, ten uzavře přívod plynu, zaznamená-li jeho větší průtok, než je obvyklé. A je také nutné si uvědomit, že odolnost proti provrtání má měděné potrubí úplně stejnou jako potrubí vícevrstvé. Ani zde tedy s tradiční mědí nevyhrajeme.

1.11. Vysoké teploty a praxe
Mezi materiály odolné vůči vysokým teplotám patří ty, které odolávají teplotám do + 650 ^oC. Přitom teplota samovznícení zemního plynu činí cca + 630 ^oC. Není-li pak materiál, ze kterého je potrubí vyrobeno, odolný vůči vysokým teplotám, potrubí se může narušit už při teplotě mnohem nižší. Objeví-li se nám pak zdroj hoření, plyn může explodovat.

Ovšem v praxi se toto riziko zatím ukázalo minimálním. Svou roli navíc hraje i nadprůtoková armatura a také si musíme uvědomit, že pájená stará potrubí takovým teplotám v žádném případě neodolávají a přitom nejsou zaznamenány vážné exploze, které by byly způsobeny požárem. Potrubí, která by byla vůči tak vysokým teplotám odolná, jsou velmi drahá (až dvojnásobně) a naprosto běžně se tedy dodnes používají materiály, které mají teplotu tavení cca + 380 ^oC.

Na vícevrstvé potrubní systémy pro rozvod plynu zatím nejsou přijaté žádné reklamace a zatím ani nedošlo k žádným vážným poruchám s následkem škod či dokonce ztrát na lidských životech. Unikání plynu se dokonce ukázalo jako opravdu ojedinělé. Jelikož už jsou stavební firmy zvyklé na montáže plastových potrubí třeba pro rozvody vody, nepředpokládá se, že by novou technologii přijaly negativně. Firma si v podstatě vybere systém, zainvestuje do vybavení a u tohoto systému zůstane. Samotná instalace je nakonec čistější a bezpečnější, jelikož nevyžaduje svařování či pájení.

1.12. Revize plynových rozvodů a zařízení
Domovní rozvody plynu, plynové spotřebiče a další podobná zařízení vyžadují povinné kontroly, prováděné v pravidelných intervalech. Podceňovat práci revizních techniků se skutečně nevyplácí. Vystavujeme se tak nebezpečí ohrožení vlastního života nebo majeteku. Hlavním rizikem je neprofesionální instalace, případně oprava plynových spotřebičů.

1.13. Co revize odhalí nejčastěji?
V praxi revize nejčastěji odhalí problém se stárnutím materiálu, případně mechanickým poškozením nejrůznějšího druhu. Běžné je též zjištění netěsnosti plynovodu. Zařízení zkrátka nejsou věčná a mají určitou omezenou životnost. V oblasti plynových spotřebičů se často může jednat především o znečištění hořáků a poruchu ovládacích prvků (kohoutů), nebo závady v elektronice.

Méně často se pak vyskytují latentní skryté vady materiálů. Přitom si některá zařízení vyžadují častější kontroly, hlavně když to vyžaduje jejich technický stav. Vyšší pozornost je také věnována třeba velkým kotelnám.

1.14. Co je to revizní zpráva
Revizní zpráva v sobě zahrnuje hned několik náležitostí. Nás by mělo zajímat jméno a číslo oprávnění revizního technika (RT) plynových zařízení. To se v revizní zprávě musí objevit. Dalšími položkami revizní zprávy jsou běžné údaje – jméno a příjmení, datum kontroly a uvedení jejího rozsahu. Uvádí se také popis revidovaného zařízení, zjištěné závady a návrhy na jejich odstranění. Zprávu nakonec stvrzuje podpis revizního technika. Zpráva slouží jako provozní dokumentace a datum v ní uvedené nám vymezuje nutnost její aktualizace.

1.15. Revize plynových spotřebičů
Každý rok by měla proběhnout kontrola, při které odborný technik zkontroluje, vyčistí a seřídí celé zařízení. Pozvání ke kontrole samozřejmě zajišťuje uživatel spotřebiče. Rozsah trvání kontroly v časoe je samozřejmě individuální, je však nutné si na revizního technika vyhradit alespoň jednu hodinu. Kontrolu (revizi) plynových spotřebičů doporučujeme objednat asi týden dopředu. Nejvhodnější doba objednání je pak v období po skončení topné sezóny (od března do srpna).

1.16. Revize domovních rozvodů plynu včetně regulátorů
Toto zařízení podléhá hned několika kontrolám. Takzvané kontrole zařízení, výchozí revizi a revizi. provozní. Výchozí kontrola se provádí u nově instalovaného zařízení, po náročné opravě, po odstávce zařízení delší než 6 měsíců. Provozní revize 1x za tři roky zahrnuje kontrolu v provozu, ale také kontrolu dokumentace a obsluhy a kontrolu ostatních revizí, provedených na zařízení. Třeba revize elektrických zařízení, revize komínů a kouřovodu, revize tlakových nádob a podobně. Každý rok by měla proběhnout běžná kontrola zařízení. O každé revizi (nebo kontrole) musí být sepsána zpráva se zjištěnými závadami a termínem, dokdy mají být odstraněné.

1.17. Odborná instalace spotřebičů v prostoru.
Provádíme-li instalaci spotřebičů svépomocí, můžeme se dopustit mnoha chyb. Jednou z nich může být chybné řešení přívodu spalovacího vzduchu, nebo naopak chybné řešení odvodu spalin, umístění spotřebiče i jeho vlastní připojení na plynový rozvod v bytě nebo domě. Vliv na činnost zařízení má i tah komína a mnoho dalších faktorů.

Instalaci, revizi či rekonstrukce plynových zařízení a rozvodů bychom v žádném případě neměli podceňovat. Bohužel se i dnes v novinách vyskytují zprávy o haváriích a neštěstích. Jejich příčinou může být právě zanedbání kontrol a revizí především plynového zařízení a odkouření spotřebičů. Případné havárie mají značné následky na životech občanů a na majetku. Ze zkušeností revizních techniků u nás tyto případy nejsou výjimkou, byť nejsou příliš časté.