Sdílet
 
Seriál

Nízkoenergetický nebo pasivní dům?

1. díl seriálu JAK POSTAVIT DŮM krok po kroku

Datum vydání: 31.01.2016 | autor:

Rozhodli jsme se aktualizovat seriál "Jak se staví dům" a součástí této práce je i přidání nových dílů. A právě prvním je článek o rozhodování mezi nízkoenergetickou nebo pasivní výstavbou. Zda si nechat postavit nízkoenergetický a nebo pasivní dům, je dnes zásadní rozhodnutí. Byť lze stále ještě říci, že pro pasivní domy se rozhodují fanoušci této výstavby a způsobu bydlení, platná legislativa je však nastavena jinak. Od roku 2025 by mělo být nemožné postavit jinou novostavbu než alespoň v pasivním standardu, případně dokonce dům nulový či aktivní, který dovede odevzdat přebytky energie do veřejné sítě. Nízkoenergetický, pasivní, nulový a nebo aktivní dům? A jak si tyto domy stojí oproti běžné výstavbě?

Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům

1.1. Běžná versus nízkoenergetická výstavba

Srovnejme si starou výstavbu (třeba před 30 až 50 lety), současnou běžnou novostavbu (v katalozích typových domů je často nazývána „energeticky úspornou“) a dům nízkoenergetický.

Stará zástavba je typická často zastaralou otopnou soustavu, která je i silným zdrojem nežádoucích emisí, nezateplenou obálkou (obvodovými stěnami), větráním pouhým otevíráním oken a špatně odizolovanou konstrukcí včetně otvorových výplní. Potřeba tepla na vytopení interiéru je i více jak 200 kWh/(m2a), čili více jak 200 kWh na každý metr čtvereční podlahové plochy interiéru ročně.

Běžná současná novostavba též neoplývá technologiemi, větráme otevíráním oken či dveří, ovšem konstrukce těchto staveb splňují nezbytné normy včetně hodnot zateplení, více však nic. I tyto domy musí mít instalován otopný systém vysokého výkonu, jelikož spotřebují k vytápění interiéru až 150 kWh/(m2a) - čím méně tepla potřebují, tím více můžeme hovořit o energetických úsporách. V zásadě se již takové domy nesmí stavět, ovšem praxe je jiná a často je prováděno energetické posouzení těchto novostaveb účelově. Čili místo kategorie C či D v energetickém štítku je budova označena písmenem B, za příslušný poplatek samozřejmě.

Zatímco nízkoenergetická budova spotřebuje k vytápění interiéru nejvýše 50 kWh/(m2a), což již představuje opravdu vysoké úspory. Samozřejmostí je zateplení obálky domu, instalace tepelně izolačních oken a dveří, kvalitní zateplení půdy či alespoň stropu posledního podlaží (pokud má dům šikmou střechu) a též zateplení základů. Nízkoenergetické domy jsou již schopné využívat k vytápění obnovitelné zdroje energie jako zdroje jediné, nikoli jen doplňkové. Též jsou splněné nároky na vzduchotěsnost, ovšem stále ještě není dosaženo hodnot odpovídajících pasivním domům.
Blower door test Blower door test
Blower door test

1.2. Pasivní, nulové a aktivní domy

V pasivních domech je využíváno pouze teplovzdušné vytápění spojené s rekuperací vzduchu a tedy i tepla. Pasivní domy mají skvělé parametry tepelné izolace a musí být absolutně vzduchotěsné, proto je také před kolaudací prováděn takzvaný Blowwer door test (test vzduchotěsnosti). Při výstavbě pasivního domu je dbáno na precizní provedení všech konstrukčních detailů. Nejčastěji jde o montované stavby, často pak dřevostavby, ovšem i pasivní dům lze postavit z mnoha různých stavebních materiálů včetně broušených cihel, které jsou nově v dutinkách zateplovány. Potřeba tepla na vytopení interiéru pasivního domu je menší jak 15 kWh/(m2a). Srovnáme-li potřebu tepla běžné novostavby a pasivního domu, je až 10 krát nižší. Čili v pasivním domě prakticky nepotřebujeme ani doplňkový zdroj tepla (s výjimkou zmíněné rekuperace), přičemž je využíváno zbytkového tepla zvenčí, které se dovnitř dostává velkými plochami oken směřujícími na jih, ovšem využívá se i tělesného tepla obyvatel domu (37 oC je víc, než poskytuje podlahové topení) a tepla z elektrických spotřebičů. Ideálním pasivním domem je vlastně obrazně eskymácké iglú, kde stačí k vyhřátí pobyt jeho obyvatel a jedna zapálená svíčka. Důležitý je v tomto případě i kompaktní tvar kopule, proto je od pasivních domů požadován právě co nejjednodušší, kompaktní tvar. Žádné složitosti, vymazlenosti atd. Ovšem dům může být ozvláštněn použitými obkladovými materiály zvenčí, pergolou a třeba i zimní zahradou.

Nulové domy (v zahraničí označované jako Energie plus) se dokonce vyznačují přebytkem tepla, kdy kromě parametrů běžných pro pasivní domy zde najdeme i rozsáhlou plochu fotovoltaických panelů a ušetříme tedy i na elektrické energii, kterou si vyrobíme sami, a která je potřebná právě k fungování rekuperace, ale i dalších technologií. Potřeba tepla na vytopení interiéru je zde menší jak neuvěřitelných 5 kWh/(m2a).

A domy aktivní? Ty jsou osazeny tak velkými plochami solárních systémů (především fotovoltaikou), že mohou energii dokonce odevzdávat do veřejné rozvodné elektrické sítě.
Energetické nároky nízkoenergetických a pasivních domů Energetické nároky nízkoenergetických a pasivních domů
Energetické nároky nízkoenergetických a pasivních domů
Výstavba rodinného domu Výstavba rodinného domu
Výstavba rodinného domu

1.3. Rozdíl mezi nízkoenergetickou a pasivní výstavbou

V zásadě lze postavit nízkoenergetický i pasivní dům ze stejných materiálů, ovšem v druhém případě je využita silnější vrstva tepelné izolace, odizolovány jsou tepelně i základy (nikoli jen extrudovaným polystyrenem z boku) a parozábrany a další instalované prvky včetně otvorových výplní musí skutečně zajistit naprostou vzduchotěsnost. Odlišný je pak i způsob bydlení, jelikož v pasivním domě prostě zásadně nevětráme okny a dveřmi. S tím jsou spojené i zcela odlišné návyky, ovšem nejde až o tolik striktní pravidla - abychom na někoho z okna zavolali a zamávali, proto otevřít musíme. Stejně tak musíme do domu vstoupit otevřenými dveřmi. :-) A pokud si nedovedeme představit život bez plápolajícího ohně v krbu či kamnech, i zde lze nalézt řešení, ovšem jen nízkého výkonu. Nakonec určitý malý doplňkový zdroj tepla se hodí i v pasivním domě, jelikož za teplot -20 oC a níže, kdy je dokonce zataženo, má i pasivní dům své nároky.

1.4. Historie pasivních domů

Samotný výraz pasivní dům si přivlastňují v německy mluvících zemích. Český překlad vychází z německého „passiv Haus.“ A je skutečně pravdou, že především v sousedním Německu a Rakousku se problematikou nízkoenergetické a pasivní výstavby důsledně zabývají už velmi dlouho. Poprvé se výraz passiv Haus objevil už v roce 1988 a stál za ním Dr. Wolfgang Feist, který při svém vědeckém pobytu na univerzitě ve švédském Lundu prohlásil, že je třeba využít potenciál, který plyne z vylepšené techniky energetických úspor. U pasivních domů jde především o to, aby jejich tepelná ochrana byla natolik kvalitní, abychom mohli opustit konvenční způsoby vytápění, čímž snížíme investiční náklady na výstavbu.

První pasivní dům byl obydlen už v roce 1991 a od samého začátku jej provázela velmi přesná vědecká měření. Už tato první nízkoenergetická stavba dokázala, že i v prostředí s menší intenzitou slunečního svitu je možné vystavět domy, které nevyžadují běžné vytápění a přesto si zachovávají výborné tepelné vlastnosti. Vědecko technické základy takové výstavby byly už v roce 1990 definované při výzkumném projektu, který financovala německá spolková země Hesensko. Tento projekt se jmenoval „Pasivní domy' a právě odtud pochází i výraz PASIVNÍ DŮM.

Tlak na energetické úspory je však dnes značně cítit i u nás, i když po více jak 25 letech od proklamované události. Po stavebním boomu zahájeném v první polovině prvního desetiletí 21. století, kdy se náš trh jen hemžil developerskými projekty, které však na energetické úspory často nedbaly vůbec, se dnes posouváme tam, kde třeba v Rakousku byli už před cca 15 lety. 
Rekuperační jednotka s rozvody Rekuperační jednotka s rozvody
Rekuperační jednotka s rozvody

1.5. Co je vlastně pasivní dům?

Chceme-li bydlet v novém, určitě budeme kromě pěkného, estetického prostředí, očekávat i pohodu vnitřního prostředí. Příjemné teploty v létě, kdy nechceme, aby byly naše místnosti přehřáté pronikavými slunečními paprsky a v zimě zase příjemně prohřátý prostor se stále čerstvým vzduchem, ale bez průvanu, ze kterého se nám ani nebude chtít ven.

Skutečně komfortní parametry vnitřního prostředí mají právě vzduchotěsné pasivní domy se zajištěnou rekuperací vzduchu, která nás zbaví problémů s větráním a tedy i tepelnými ztrátami. Vezmeme-li v úvahu téměř stejnou cenu výstavby jako u domu běžného a maximálně pak až 15% navýšení této ceny, přitom ale až 90% úspory na vytápění po celou životnost stavby, ušetříme už jen rozhodnutím takový projekt realizovat. Pasivní domy jinak nepotřebují žádné technicky náročné či nákladné zařízení a nevyžadují od svých obyvatel náročnou obsluhu. A jelikož dosáhneme tak nízkých tepelných ztrát, že vlastně ani nepotřebujeme žádný běžný systém vytápění, vystačíme si po většinu roku s tepelnými zisky ze Slunce, od obyvatel domu a instalovaných elektrických spotřebičů.

V pasivním domě však nejen uspoříme náklady na vytápění, ale zbavíme se i jinak běžných zdravotních problémů včetně alergií. Při rekuperaci vzduchu neustále probíhá jeho filtrace, která eliminuje škodlivé nečistoty, alergeny a prach. Navíc do interiéru vždy přivádíme jen tolik vzduchu, kolik potřebujeme a nemusíme se tedy bát ani případných plísní, běžných třeba ve staré bytové výstavbě či u historických objektů. Uvnitř pasivního domu prostě dýcháme jedině čerstvý a přitom neochlazený či nepřehřátý vzduch. V létě oceníme teplotu vzduchu, která je stabilní a nedosahuje tropických hodnot, v zimě se zase nemůže stát, že bychom kvůli větrání dovnitř vpouštěli vzduch mrazivý.

Definujme si tedy pasivní dům ještě jednou. V našich českých státních normách je pojem pasivní dům znám už z doby, kdy u nás nebyl ani jeden postaven. Hovoří o něm Norma ČSN 73 0540. Tato norma už dělí budovy na nízkoenergetické a pasivní. Hranicí pro dům nízkoenergetický je dle této normy 50 kWh/(m2a), což je dokonce tvrdší norma, než ta Německá. Pro dům pasivní pak 15 kWh/(m2a).

Norma ČSN 73 0540 konkrétně říká: 'Pasivní domy jsou budovy s roční měrnou potřebou tepla na vytápění nepřesahující 15 kWh/(m2a). Takto nízkou energetickou potřebu budovy lze krýt bez použití obvyklé otopné soustavy, pouze se systémem nuceného větrání obsahujícím účinné zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu (rekuperací) a malé zařízení pro dohřev vzduchu v období velmi nízkých venkovních teplot. Navíc musí být dosaženo návrhových teplot vnitřního vzduchu po provozní přestávce v přiměřené (a v projektové dokumentaci uvedené) době. Současně nemá u těchto budov celkové množství primární energie spojené s provozem budovy (vytápění, ohřev TUV a elektrická energie pro spotřebiče) překračovat hodnotu 120 kWh/(m2a).' 
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům

1.6. Výhody pasivních domů

  • Minimální náklady na vytápění
  • Stále čerstvý vzduch o stabilní teplotě
  • Vysoký uživatelský komfort, včetně tepelné pohody
  • Vyloučení průvanu
  • Odstranění potíží s alergiemi (rekuperací se filtruje vzduch)
  • Nemusíme se obávat rostoucích cen energií
  • Nevypouštíme do životního prostředí nadbytek škodlivých emisí
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům

1.7. Proč není možné stavět nízkoenergetické a pasivní domy všude a vždy

Pokud není možné stavět všude konkrétní typ budovy kvůli jeho architektonickému vzhledu a použitým materiálům, lze to pochopit. Například srub se opravdu hodí jen někam, v činžovní městské zástavbě si zase po zbourání původního, zchátralého činžovního domu, nepostavíte běžný dům rodinný, stejně jako mezi paneláky apod. Ovšem nízkoenergetické a pasivní domy mají mnohdy překážky zcela nelogické. Mnohé územní plány dokonce porušují zákon a diskriminují možnost výstavby nízkoenergetických a pasivních domů. Často za tichého přihlížení obce, která tak vyřeší svůj konkrétní problém. Obzvlášť špatně rozdělené pozemky, jejich chybná orientace a navržené uliční čáry nám u některých parcel vystaví značku STOP. Proto si připomeňme, že přiměřená míra regulace v územním plánu zpracovaném po roce 1998 je jen funkční využití území, výška zástavby, procento zastavění a velikost pozemků od – do, tedy nikoli taxativně určená.

Naštěstí se v tomto případě brání trh a takové pozemky bývají špatně prodejné a nakonec se prodají za výrazně nižší cenu, nebo se neprodají vůbec. A investorům nezbývá nic jiného, než cesta občanské neposlušnosti. Možnost bránit se je správní žalobou, či žádostí o přezkum. Není přece možné respektovat rozhodnutí, které bylo učiněno v rozporu se zákonem. A to už koneckonců řekl i kdejaký spisovatel.

Jedinou možností, jak z bludného kruhu představ o nízkoenergetickém a pasivním bydlení vybřednout a do ouška jehly prostrčit správnou a správně dlouhou nit, je osvěta a podpora ze strany příslušných institucí, případně tlak na ně.

Další značnou překážkou je pouze 50 až 70% produktivita práce při výstavbě domů ve srovnání s vyspělými zeměmi EU. Zároveň mnozí pracovníci stavebních oborů ignorují konstrukční detaily. Jimi se příliš nezabývají ani mnozí architekti, kteří nedisponují dostatkem pokory ke stavební fyzice a řešení právě konstrukčních detailů. Výsledkem této rovnice jsou přefinancované stavby, které se snaží tvářit jako nízkoenergetické, pravdou je však opak. Mnohé defekty je možné vidět na první pohled, jiné prozradí třeba termokamera a nakonec i cena výstavby a seznam použitého materiálu.
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům
Zajímavostí je dnes alternativní výstavba z přírodních materiálů, ale i odpadů Zajímavostí je dnes alternativní výstavba z přírodních materiálů, ale i odpadů
Zajímavostí je dnes alternativní výstavba z přírodních materiálů, ale i odpadů
Přitom by měla být nízkoenergetická a pasivní výstavba za reálných a především smysluplných podmínek dražší než výstavba tradiční o pouhých 10 až 15%. Pokud někdo postavil pasivní dům za 2 či 3 násobek ceny domu běžného, je to jeho chyba. Stavitel (majitel nemovitosti, investor) nese podle našeho platného stavebního zákona za realizaci stavby plnou zodpovědnost. Návratnost takové investice (pokud se nám stavba domu zbytečně neprodraží) je pak do 12 let. U nízkoenergetického a pasivního domu nyní zaplatíme cca kolem 7.000,- Kč za m3 obestavěného prostoru (bez DPH a vedlejších rozpočtových ukazatelů).

Hlavní důraz je přitom u nízkoenergetické výstavby kladen na vyváženost kritérií. Není možné některá kritéria splnit a jiným se zcela vyhnout. Je nutné, aby byly veškeré vstupy ve vzájemných proporcích a pokud nemůžeme konkrétní kritérium splnit (například orientaci pozemku), musíme přidat v jiných opatřeních, stavba už se nám však prodražuje. Ideální nízkoenergetický či pasivní dům je postaven i za ideální cenu pouze v případě, že jednotlivá kritéria skutečně vyvážíme.

Měli bychom též vědět, že ČR má v průměru o 60 dnů slunečního svitu méně než třeba Rakousko. Světelná čára probíhá někde na hranicích obou zemí. Na našem území se například zjistilo, že z toho hlediska je ideální oblastí pro nízkoenergetickou výstavbu oblast Novohradských hor, která je mimochodem velmi blízko hranicím s Rakouskem. Stavět však takové domy můžeme všude, což dokazují třeba severské země.
Moderní rodinný dům Moderní rodinný dům
Moderní rodinný dům

1.8. Desatero nízkoenergetické a pasivní výstavby

1. TEPLO NEPROPUSTÍŠ. Pro konstrukce nízkoenergetických domů platí, že musí splňovat alespoň doporučené normové hodnoty součinitele prostupu tepla 'U' (ČSN 73 05 40-2). Jednoduše řečeno jsou pak hodnoty pro nízkoenergetický dům cca o třetinu tvrdší, než pro dům běžný, a pro dům pasivní ještě opět o třetinu. Nízkoenergetická stavba je co se týká teploty relativně soběstačná. Vypadne-li nám například vytápění, u běžného domu nejsme už po velmi krátké době schopni uvnitř v zimě žít, zatímco v nízkoenergetickém či pasivním domu naopak. Je však důležité vědět, co vše prostup tepla ovlivňuje. Například u oken a dveří hovoříme o Uw, kdy slučujeme tepelnou propustnost výplně i rámu.

2. DŮM KDEKOLI NEPOSTAVÍŠ.
Základem je správné umístění stavby na pozemku. Ideálně ji situujeme k severní a východní hranici parcely. Přitom je důležité, aby jižní a pokud možno i východní, případně západní průčelí bylo plně přístupné solárním ziskům. Důležitá je i poloha ve smyslu vrstevnic. Nejnevhodnější je údolí a naopak ideální je mírný jižní svah. To, co nesledujeme u běžné výstavby, může být u pasivních domů fatální problém.

3. KVÁDR NEOPUSTÍŠ. Tvar nízkoenergetického domu musí být co nejkompaktnější, bez zbytečných výstupků. Zároveň musí být povrch pláště vůči obestavěnému objemu co nejmenší. Ideální je samozřejmě tvar koule, její realizovatelnost je ale velmi problematická. Krychle zase omezuje vnitřní prostor a proto je v Evropě ustálen ležatý dvoupodlažní kvádr, orientovaný svou delší stranou k jihu.

4. SLUNCI TVÁŘ NEODVRÁTÍŠ.
Dispozice interiéru musí být tepelně zónovaná vůči světovým stranám. Vstupní partie domu a jeho technické zázemí orientujeme na neosluněnou stranu domu, obytné prostory naopak na osluněnou. Takzvané mokré provozy soustředíme nad sebou, abychom vystačili s jednou stoupačkou. Naprostým neštěstím je potom garáž umístěná v domě, jelikož ta je v podstatě studenou dírou do stavby. Takovou garáž musíme od zbytku domu tepelně izolovat a stavba se nám prodražuje. Zde opět můžeme být na štíru s požadavky regulací.
5. DŮM DO KOŽICHU OBLÉKNEŠ. Obálka domu, která je nejvíc ochlazovaná, musí být vybavena dostatečnou vrstvou tepelné izolace. Zásadně přitom volíme zateplení vnější (nikoli vnitřní) a zároveň eliminujeme tepelné mosty. Ty přerušujeme například i u nosných sloupů. Je důležité, aby byla minerální vlnou beze zbytku vyplněna každá dutina, už jen malá mezera (třeba 0,5 cm) nám může vytvořit kondenzační pásmo.

Co vlastně očekáváme od nosné stěny bez ohledu na kvalitu jejího provedení? Chceme, aby nám nesla dům. Proto přidáváme zateplení (kožíšek domu), abychom uvnitř udrželi co nejvíc tepla. Co se týká zdiva, platí pravidlo, že co se peče, je energeticky náročné. Proto nám jako materiál pro vyzdění nízkoenergetických domů nejlépe vychází vápenopískové cihly, liapor, … Určitě to nejsou třeba plynosilikátové tvárnice. Výrobci materiálu zdiva se dokonce snaží materiály kombinovat, taková stavba je však velmi náročná na technologickou kázeň výstavby (až nereálně).

U soklu domu používáme extrudovaný polystyren, jinak běžný polystyren fasádní. U dvouvrstvého systému je první vrstva vnějšího zateplení kotvená a lepená a druhá už je jen lepená. Při lepení desek pokrýváme lepidlem cca 40% plochy a obvod je uzavřený. Pokud prší, nedostane se nám pak voda pod celou fasádu. Výběr materiálu zateplení je však velmi široký. Používají se různé druhy minerálních vln a pěnové sklo. Známé a užívané jsou u nás i ekologické izolace z konopí, slámy, dřevitých vláken, lnu a celulózy.

U moderní dřevostavby pak považujeme za bezpečnou pouze difuzně otevřenou třívrstvou konstrukci, čili parotěsná rovina je na vnitřním líci, obvykle tvořená OSB (dřevoštěpkovou) deskou. Důležité je, že veškeré instalační rozvody vedeme v předstěně, před parotěsnou rovinou. Bojujeme také o přerušení tepelného mostu mezi spodní stavbou (základy) a stavbou vrchní. Velmi dobrým řešením je vrstva z pěnoskla, tento materiál je však drahý.
6. KNIHU KONSTRUKČNÍCH DETAILŮ CTÍT BUDEŠ. Pro správné řešení stavby nízkoenergetického či pasivního domu musíme zpracovat takzvanou KNIHU KONSTRUKČNÍCH DETAILŮ. Ta by měla mít měřítko alespoň 1/10 a do její přípravy by měl být už v úrovni studie zapojen specialista na tepelnou techniku.

7. PLOCHU OKEN SPOČÍTÁŠ.
Zásadní je podíl celkové plochy oken vůči ochlazovanému obvodovému zdivu. Je realitou, že až 40% tepelných ztrát se děje výplněmi stavebních otvorů (okny a dveřmi). Celkovou plochou oken proto neplýtváme. Každé okno má 3 až 4 krát horší vlastnosti, než obvodový plášť. Bráníme se tedy tak, že dodržíme poměr plochy oken a podlahové plochy v místnostech 1/6. Zároveň redukujeme otevíravé části oken. Často padají dotazy na mytí takových oken, proto se budují například lávky, ze kterých se k oknu zvenčí dostaneme. A nakonec též platí pravidlo, že je vždy lepší instalovat 1 velké okno s minimální otevíravou plochou, než 3 okna malá.

Důležité je také správné osazení a dotěsnění oken. Každé okno má 3 spáry: připojovací, funkční a zasklívací. My můžeme na stavbě ovlivnit pouze spáru připojovací. Po ní ale chceme, aby byla z interiéru parotěsná, z druhé paropropustná a ještě k tomu nezatékavá. Vždy se při usazování oken vyhněme běžné PUR pěně, která těžce znehodnocuje naši investici. Okna vysaďme do roviny zateplení a zevnitř je utěsněme speciální difuzně uzavřenou páskou, na vnější část pak aplikujme pásku difuzně otevřenou.

Oba typy pásek jsou oddělené barevně (červená a zelená), na stavbách se to však v reálu stále plete, a proto je na trhu i páska, která spojuje obě vlastnosti. Podle vlhkosti a teploty se tato páska chová buď difuzně otevřeně nebo uzavřeně. Pásky přitom zásadně lepíme na začištěné ostění oken. Okno je také důležité správně kotvit, vlastně má plavat, dilatovat v konstrukci. Pokud tedy rám do zdiva přišroubujeme napevno, postupujeme chybně a navíc poškozením rámu vytváříme tepelné mosty, nebo netěsnosti.
8. VZDUCHOTĚSNOST DOMU ZAJISTÍŠ. Nízkoenergetický a pasivní dům je v ideálním případě relativně vzduchotěsný. Značnou tepelnou ztrátu nám mohou způsobit i jinak obvyklé ventilační průduchy (digestoř, krb, spíž, garáž, …). Je dobré vědět, že se tepelný tok vždy soustředí na defektní místa. Čím víc zateplíme okolí defektu, tím větší je tepelný tok právě na něm (princip vypouštěné vany – čím užší výpusť, tím rychlejší průtok). Na obzvlášť nešetrně řešených místech pak cítíme průvan.

Je nutné přesvědčit všechny řemeslníky, aby vzduchotěsnost budovy respektovali. Není možné, aby nám ji poškodil například instalatér. Přitom řešíme i parotěsnou rovinu OSB desek, kterou zajistíme relativní vzduchotěsnost na celou životnost domu. Zásadně tedy utěsňujeme všechny spáry.

Důkazem dobré míry vzduchotěsnosti domu je takzvaný BLOWER DOOR TEST. Vzduchotěsnost se jím měří tak, že do rámu dveří instalujeme vysokootáčkový ventilátor, napojený na počítač. Utěsněný dům pak ventilátorem tlakujeme, nejprve tlakem 50 Pascalů a poté podtlakem 50 Pascalů. Přitom měříme úbytek tlaku za časovou jednotku. Doporučuje se, aby se testu zúčastnila celá rodina, aby i děti viděly, že budou-li rýpat třeba do stěn, dům poškodí. K ověření defektních míst se používá i termokamera, ovšem ideálně v chladném zimním období.

9. STUDENÝ VZDUCH NEVPUSTÍŠ.
Požadavek na vzduchotěsnost nízkoenergetického domu je však v rozporu s hygienicky nezbytnou výměnou vzduchu. Proto do takových domů instalujeme řízený systém větrání s rekuperací. Ten lze doplnit například zemním výměníkem tepla. Platí zde pravidlo, že tradiční otopnou soustavu (ústřední vytápění) stále častěji nahrazujeme teplovzdušným větráním a vytápěním, doplněným třeba solárním ohřevem.

Při rekuperaci bereme studený vzduch na fasádě a špinavý vzduch je odváděn z prostor, kde je ovzduší nejvíc poškozeno (toalety, koupelny, kuchyně), do rekuperační jednotky. Zde teplý ale špinavý vzduch své teplo předá. Studený vzduch čerpaný zvenčí se pak zpětně ohřívá.
10. BEZ DOZORU NEPOSTAVÍŠ. Klíčovým nástrojem ke kontrole kvality stavby NED je důsledný autorský dozor projektanta a technický dozor investora. Vyhneme se tak třeba běžnému českému nešvaru: Co se pokazí, to vytmelíme či vypěnujeme. Svého času se PUR pěnou dokonce vyplňovaly zkorozivělé dutiny automobilů před technickou kontrolou, zbytek zamaskoval brusný papír společně s asfaltovou barvou.

V žádném případě ale nelze brát slovy pana architekta Smoly toto desatero smrtelně vážně. Koncipujeme-li nízkoenergetický dům, musíme vycházet především z kvalit pozemku a jeho okolí. A proč potom nenavrhnout třeba rozsáhlá prosklení na sever, pokud máme tímto směrem zajímavý výhled? Pouze si musíme být takového prohřešku vědomi a kompenzovat ho posílením jiných vlastností domu.

Nízkoenergetický či pasivní dům (dřevostavbu) si například můžeme objednat v sousedním Rakousku nebo Německu. Ten přivezou v dílech na několika kamionech a během týdne na základovou desku smontují, za dodržení technologické kázně a bez jakýchkoli průtahů. Už i u nás se ale objevují projektanti a firmy disponující schopností a vůlí provádět energeticky kvalitní návrhy domů a jejich výstavbu.

Zdroje:
  • Články na serveru ČESKÉSTAVBY.cz o nízkoenergetické a pasivní výstavbě
  • Kniha „Stavba rodinného domu krok za krokem,“ GRADA 2007, autor Ing. Arch. Josef Smola
  • Hospodářské noviny, 19.2.2007, Desatero nízkoenergetického domu
  • Seminář Ing. Arch. Josefa Smoly
Zdroj použitých fotografií: shutterstock.com, wikipedia.org
Sdílení článku

Sdílejte na sociálních sítích

Typový dům měsíce

Prosinec - MAPLE 20

Vyhledat v typových domech
Zobrazit všechny typové domy
Poptávky
Diskuze na téma "Nízkoenergetický nebo pasivní dům?"

Buďte první a napište komentář k  "Nízkoenergetický nebo pasivní dům?"

NAHLÁŠENÍ NEVHODNÉHO PŘÍSPĚVKU zavřít
Opravdu chcete nahlásit administrátorovi tento příspěvek jako nevhodný ? ANO NE