Tomu projektu architekti ze studia Stanaćev Granados začali říkat Dům prarodičů, protože je oslovil německý pár v důchodu, který chtěl postavit dům poblíž místa, kde žijí jeho vnoučata v Chile, a který by mu umožnil užívat si jejich společnosti v různých měsících v roce.
Téměř kompletně prefabrikovaný dům
Hned na začátku stojí z konstrukčního hlediska za zmínku, že dům byl téměř kompletně prefabrikován v dílně: stěnové panely byly na místo dodány zcela dokončené, včetně instalačních trubek, tepelné izolace a vnějšího i vnitřního obkladu.
Zadání klientů bylo v tomto případě docela jednoduché. Chtěli útulný a světlý dům - za rozumnou cenu - který by dobře posloužil jako bydlení pro postarší pár. A současně by se dal využít jako nemovitost k pronájmu během měsíců, kdy jsou pryč. Zbytek náležitostí už byl na architektech.
Když se pustili do návrhu Domu prarodičů, snažili se udržet zastavěnou plochu spíše skromnou. Těch 105 metrů čtverečních užitné plochy plně postačuje k bydlení/ubytování a ponechává přitom dost místa k tomu, aby vyniklo to ostatní: například nádherný výhled na Pacifik na severozápadě a na Andy na východě.
Dobrá volba v komplikovaném terénu
Proto byl dům umístěn na malé plošině v nejvyšší části jinak silně svažitého terénu. Kompaktní plán obydlí si klade za cíl zhustit program do vnitřního uspořádání, které jeho obyvatelé vnímají na první pohled, a zároveň minimalizovat podlahovou plochu věnovanou pohybu. Kompaktní forma také umožnila, aby byl dům umístěn co nejdále od příjezdové cesty a svažité části terénu.
S cílem poskytnout výhled na oceán z co největšího počtu místností navrhli centrální kuchyňsko-jídelní prostor, který i přesto, že je posunut od přední části domu, slouží jako jeho srdce. Je přímo propojen s obytnou částí a venkovní terasou a zároveň slouží jako cirkulační část obydlí, která nás rozvádí do ostatních místností.
Zasklené střešní okno, vyvýšené „o schůdek“, proměňuje místnost ve světlou a neustále se měnící atmosféru. Volba polomatné bílé povrchové úpravy pro vnitřní dřevěné obložení tuto dynamiku dále umocňuje.
Centrální prostor šetří kroky
Zbytek užitných částí obydlí je symetricky rozložen kolem tohoto hlavního rozcestníku, se dvěma ložnicemi otevírajícími se směrem k moři a zastřešenou terasou v přední části domu, která má přirozené a přímé spojení s terénem.
Servisní a technická část se naopak nachází na jižní straně, která je chladnější a vystavená převládajícím větrům v dané lokalitě. Tato část domu je téměř hermeticky uzavřená; jediným otvorem je hlavní vchod se vzduchotěsnou předsíní, která funguje jako jakýsi nárazník.
Neprůhledné posuvné dveře obložené stejným dřevem jako zbytek fasády uzavírají tento meziprostor, a tím i celou zadní stranu domu. Jakmile se dveře zasunou do své polohy, fasáda se stane pevnou rovinou, tajemnou a němou, v ostrém kontrastu s prosklenou přední částí.
K bydlení i k pronájmu
Zatímco vnitřní borovicové desky byly instalovány vedle sebe a natřeny jednolitou bílou barvou, vnější desky byly uspořádány tak, aby se dosáhlo texturovaného efektu. Navíc byly ošetřeny poloprůhledným nátěrem v šedavém odstínu, který umožňuje domu splynout s okolím.
Dům prarodičů tedy nenarušuje své okolí, vyniká výhledy i soukromím. Příjemně se v něm bydlí, když sem majitelé vyrazí za vnoučaty. A díky svému chytrému řešení a otevřenějšímu vnitřnímu plánu dům obstojí i tehdy, kdy slouží jako ubytování k pronájmu.
Stejně jako staré generace, tento dům prostě nemá ve zvyku zahálet.
Zdroj: Stanaćev Granados
Foto: Marcos Zegers


