Barvením podtrhnete krásu (nejen) sušených rostlin! Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Vraťte sušeným rostlinám jejich původní barvu a zakomponujte je do kreativních a dech beroucích aranžmá. V následujícím článku představíme, jakými technikami docílíte obnovení nebo vylepšení přirozeného odstínu.

Není nad to vrátit květinám a jiným rostlinným materiálům jejich přirozený odstín. S nepřirozenými odstíny šetřete jak se šafránem. Pakliže vás od nich neodradíme, volte je spíše do moderních interiérů nebo komerčních prostor, kde může jejich použití dávat hlubší smysl. V opačném případě hrozí, že vytvoříte kýč. 

Kromě dodání sytosti přirozeným odstínů sušených rostlin lze barvením v některých případech také „zachránit“ znehodnocený zhnědlý materiál. K tomu může dojít vlivem špatného sušení (či jiné stabilizační techniky) nebo následným nevhodným skladováním. Techniku barvení lze také použít při stabilizaci rostlin glycerinem. Tu detailně popisujeme zde a v tomto článku se již ke glycerinu nebudeme vracet.

Barvení sušeného rostlinného materiálu lze provést jednou z následujících technik:

  • Ponořením do roztoku s barvou – převažující způsob. Po ponoření do barvícího roztoku se nechá okapat přebytečná barvicí tekutina, rostlina se opláchne vodou a usuší.
  • Nástřikem – vzhledem k ceně sprejů se volí spíše pro barvení menšího množství materiálu. V aranžérské praxi se využívá až v krajních případech, spíše k pohotovostním záchranám.

Barvení nástřikem

Jak jsme již zmínili, vzhledem k vyšší ceně se používá převážně tehdy, když je potřeba obarvit spíše jen menší množství. Funguje i jako „pohotovostní“ způsob. Barvení nástřikem se většinou provádí až během samotné vazačské práce podle aktuálního stavu. Sprejů na rostliny je na našem trhu k dostání velké množství druhů od různých výrobců. Během barvení raději použijte ochranné rukavice a v místnosti větrejte. 

TIP: Bílé spreje získaly velkou oblibu u živých rostlin zdobících svatby. 

Ponoření do roztoku

K barvení se většinou přistupuje až po usušení rostlin. Některé rostliny se však suché barví obtížně, a proto je třeba k procesu přistoupit hned po sklizni. 

Barvící lázeň probíhá podle druhu buď za tepla, nebo za studena. Vyšší teploty barvící lázně špatně snášejí např. smilky (Helipterum), oproti tomu na teplou lázeň dobře reagují slaměnky (Helichrysum). Podle typu barev lze barvící lázeň použít opakovaně nebo ji dokonce skladovat. Pokud si nejste jisti, jak si daný druh s konkrétním druhem barvy poradí, raději proces nejprve vyzkoušejte na malém množství rostlin. Někdy to však úspěch nepoznáte hned. Nestálost barev se může projevit až později. Některé barvy (např. razítková) se na dešti vymývají a mohou i poškodit poklad, na kterém je aranžmá položené (např. dušičkové vazby mohou obarvit náhrobek). 

Na rostlinách s voskovou vrstvou se barva drží špatně, a proto se musí před samotným máčením barevně ošetřit roztokem smáčedla. Dobře poslouží např. přípravek Citowett (0,025 %). Použití tohoto přípravku však není na škodu prakticky u žádného druhu rostlin. Nahradit ho lze prakticky všemi běžnými přípravky na mytí nádobí, které obsahují detergenty. 

Barvy vhodné k přípravě barvícího roztoku

Pro barvení suchého rostlinného materiálu jsou na našem trhu k sehnání následující barvy:

Barva Flowerpaint – barva je ekologicky nezávadná, a to natolik, že se využívá i v potravinářském průmyslu. Lázeň musí být studená, avšak rozpouštění se provádí v teplé vodě. Ředí se s vodou v poměru 1:1,5-1:2.

Ostazinová barviva – mají vynikající vlastnosti. Základní roztok připravíte mícháním 3 g práškové barvy, 7 g krystalické sody a jednoho litru vody. Teplota lázně by měla mít pokojovou teplotu. Pro získání světlejších odstínů barvy lze roztok více naředit vodou. Pokud chcete roztok skladovat, nepřidávejte do něj sodu. Tu přimícháte až do požadovaného množství těsně před použitím. Seženete je v baleních po 1 kg.

Anilínové barvy – barvicí lázeň se vytvoří smícháním 100 g anilínové barvy, 5 l vody, 1 polévkové lžíce kyseliny octové a 1 polévkové lžíce cukru. V průběhu barvení je třeba zachovat roztok při vroucí teplotě. Seženete je v prodejnách s kancelářskými potřebami nebo v papírnictví.

Balakrylové barvy – řeďte s vodou v poměru 1:15. Pro získání sytějšího odstínu můžete rostlinný materiál ponořit opakovaně. Pro získání požadovaného odstínu lze jednotlivé barvy vzájemně mísit. Koupíte je v drogeriích nebo prodejnách s barvami a laky. 

Egacidová nebo rybacidová (kyselá) barviva – hlavní předností těchto barev je, že je možné je vzájemně mísit. Díky tomu docílíte perfektního odstínu. Barva se nejlépe uchytí na rostliny v mírně kyselém prostředí, proto je vhodné do roztoku přidat trochu octu. 

Tónovací barvy terno color – ředí se v poměru 1:5 podle požadovaného odstínu. Lze je zakoupit v hobby obchodech, drogeriích či prodejnách s barvami a laky.

OVO barvy na vejce – používají se spíše mezi amatéry. Roztok připravíte tak, že za stálého míchání sypete barvu do horké vody. Základní roztok se ředí v poměru 1:10 až 1:15.

Razítkové barvy – jejich předností je vynikající krycí schopnost. Na stranu mínusů si připočtěte omezenou barevnou škálu. Ředí se s vodou 1:5. Takto ošetřený materiál je však nevhodné vystavovat povětrnostním vlivům, protože na dešti dochází k vymývání. 

 

Zdroj: ŠUCHMANNOVÁ, Ivona. Pěstujeme rostliny k sušení. Praha: Grada, 2006. Česká zahrada. ISBN 80-247-1555-4.