Mulč neboli nastýlka je jeden z nejjednodušších způsobů, jak v zahradě zadržet vláhu. Vrstva posekané trávy, listí, slámy, štěpky nebo kompostované kůry chrání půdu před přehříváním, omezuje růst plevelů a postupně zlepšuje její strukturu. Stačí ale dodržet několik pravidel, protože příliš silná vrstva čerstvé trávy, plevel se semeny nebo mulč nahrnutý ke kmenům mohou nadělat víc škody než užitku.
Přikrytá půda ztrácí méně vody
Nastýláním okrasných, ale třeba i zeleninových záhonů, stromů a keřů zásadně snížíme odpařování vody, která tak zůstane co nejdéle v půdě. A to je za suchého počasí klíčové. Bez vody nemůže být půda úrodná a opravdu silně trpí stejně jako rostliny, které v ní chtějí prosperovat. Navíc se shora nechráněná půda za horka přehřívá a to ještě více zrychluje odpar zbylé vláhy. To bychom pak museli běhat s konvemi jako šílení a nebylo by to nic platné. A právě za hrozícího sucha roste význam mulčování, tedy nastýlky. A v horké a suché půdě nestrádají pouze rostliny a jejich kořeny, stejně jako půda sama, ale i užiteční živočichové, stejně jako užitečné houby, které žijí s rostlinami v mykorhize.
U stromů a keřů ovšem mulč nikdy nenahrnujeme přímo ke kmeni. Necháme kolem něj několik centimetrů volný prostor, aby kůra nezůstávala trvale vlhká. Správně má mulč tvořit spíše mělký prstenec než „kopeček“ nalepený na kmen.
)
Mulč chrání před škraloupem, větrem i plevelem
Mulč je prostě stále ještě podceňovaný zázrak. Nejenže chrání půdu před vysoušením i větrem, nejenže snižuje teplotu na povrchu půdy, jde o užitečnou zahradní pomůcku i za deště, kdy pomáhá vstřebání vláhy a po dešti, kdy brání jejímu rychlému výparu. Navíc brání tvorbě škraloupu na povrchu půdy, tvrdého jako beton, který zabrání přístupu vzduchu a po kterém voda jen odtéká pryč, nevsakuje se. Mulčováním navíc vytváříme úrodný humus, jelikož rostlinná mulč se postupně rozkládá. Což ale na druhou stranu znamená, že musíme mulčovat pravidelně, pravidelně musíme vrstvu mulče přidávat. A co víc, mulčování též brání růstu plevelů. Ne sice na 100%, ale omezí je značně.
)
Štěrk a oblázky ano, ale humus z nich nebude
Na začátku jsme zmínili organické materiály pro mulčování, ovšem mulčovat lze i štěrkem, oblázky nebo keramzitem. Tyto materiály také omezují odpar vody a chrání povrch půdy, ale nerozkládají se, nepřidávají do půdy organickou hmotu a samy o sobě humus netvoří. Hodí se hlavně do okrasných výsadeb, suchomilných partií nebo kolem rostlin, kterým vyhovuje propustnější a sušší prostředí. Na slunných místech je ale třeba počítat s tím, že kámen se může zahřívat.
)
Plevel jako mulč? Jen bez semen a oddenků
S velkým despektem se dívá mnoho zahrádkářů na mulčování plevelem, ale ono je celkem logické. S plevelem jako mulčem je třeba zacházet rozumně. Jednoleté plevele bez zralých semen můžeme po vypletí nechat zavadnout a použít jako tenkou nastýlku. Na záhon ale nepatří plevel se semeny, oddenky, hlízami ani vytrvalé druhy schopné znovu zakořenit. Takový materiál je lepší usušit, dát do dobře vedeného kompostu, případně zlikvidovat jinak.
Za sucha je navíc často nedostatek trávy k mulčování a právě v takové situaci plevele pomohou, a že plejeme po celou sezónu, takže materiálu je dost. Použít navíc můžeme i plevel, který nevytrháváme ze záhonů, třeba posekané kopřivy z rohu zahrady. Ovšem z těch můžeme vyrobit i účinné tekuté hnojivo, přičemž lze přidat i jiné bylinky. Vzrostlé kopřivy již navíc nejsou tolik vhodné pro bylinkaření, jelikož již nahromadily mnoho dusíku a právě ten vrátíme mulčováním a nebo přípravou jíchy postupně do půdy.
)
Posekanou trávu dávejte jen v tenké vrstvě
Rostlinný mulč (posekaná tráva a plevele) má navíc ještě jednu přednost, žížaly si totiž kousky materiálu zatahují do půdy, čímž se zlepšuje její provzdušňování a také vstřebávání vláhy. Vlastně můžeme dokonce zahradničit bez rytí. Stačí totiž pouze vytrhat plevele, přičemž půdu kypříme, na záhon navézt kompost a navrch položit plevele spolu s posekanou trávou jako mulč. A kdo by rád trávil v zahradě hodiny s rýčem, když nemusí? Čerstvými organickými materiály je ale třeba nastýlat tenčí vrstvy (1 až 2 cm), než je tomu v případě štěpky a kůry. Další materiál pak přidáváme postupně.
)
Listí, sláma a štěpka: materiály, které se vyplatí schovávat
Ideálním mulčovacím materiálem je také listí, proto se jej na podzim nezbavujeme. Navíc z něj vytvoříme listovku, což je kvalitní kompost. Vystačíme si však i se slámou či senem, což jsou materiály, které můžeme stejně jako listí nastýlat v silnějších vrstvách. Sláma a listí jsou vůbec ideální materiály i z toho důvodu, že tolik neslehávají a neplesniví (jako třeba seno).
Také čerstvá posekaná tráva je pro zahradu cenným materiálem. Musíme s ní ale zacházet opatrně. Pokud ji navrstvíme příliš silně, slehne do neprodyšné mokré vrstvy, začne zahnívat, zapáchat a může bránit vsakování vody i přístupu vzduchu ke kořenům. Proto ji používáme raději v tenké vrstvě a podle potřeby postupně přidáváme. Ještě lepší je nechat ji před nastýláním lehce zavadnout nebo ji míchat se sušším materiálem, například listím či slámou.
)
Pozor na mulč u kmenů stromů a keřů
Bát se též nemusíme kůry dřevin, borka jehličnanů je ideální pro kyselomilné druhy rostlin, kůra listnáčů pak poslouží ostatním rostlinám. Vynikající je kůra kompostovaná, stejně jako drť či štěpka z větví listnáčů. I tyto materiály můžeme použít v silnějších vrstvách. Dřevní štěpku a kůru je lepší nechávat na povrchu jako mulč a nezapravovat je ve větším množství do půdy. Při promíchání s půdou mohou při rozkladu dočasně vázat dusík, zatímco na povrchu fungují především jako ochranná vrstva.
Zdroj: autorský text, ČESKÉSTAVBY.cz, Foto: shutterstock.com
)
Kvíz: Jak v zahradě přežít období sucha aneb zahradníkem bez vody
Tento kvíz prověří vaše znalosti o tom, jak proměnit vyprahlou poušť za domem v prosperující oázu, aniž byste si ničili ruce a záda těžkými konvemi s vodou a krajině brali cenné zásoby podzemních vod. Jste spíše vizionářský permakulturní mág, nebo nešťastný uctívač uschlých anglických trávníků? Čím méně správných odpovědí, tím více zahrádkářského neštěstí.
