Počasí v posledních letech připomíná náladového puberťáka. Buď tři měsíce neprší a trávník má barvu i texturu sušeného tabáku, nebo přijde průtrž mračen a z vaší příjezdové cesty je sjízdný kanál pro kajaky. Co s tím? Můžete buď dál spílat meteorologům, nebo proměnit svůj pozemek v geniální houbu, která každou kapku chytí, nepustí a přetaví v bujnou zelenou oázu. Vítejte ve světě dešťových zahrad – konceptu, u kterého se potkávají moderní ekologie a zdravý selský rozum s čistým zahradním hédonismem. Neexistuje větší blahobyt než dešťová zahrada.
Mýtus první: Dešťová zahrada není bažina ani chovná stanice komárů
Než poprvé kopnete do země, vymažte z hlavy představu, že si na pozemku budujete smradlavý močál, kde budete po večerech odhánět hejna nenasytného hmyzu.
Jak to funguje doopravdy? Dešťová zahrada je speciálně navržená prohlubeň, která zachytí vodu z bleskových lijáků (ze střech, teras či příjezdových cest) a nechá ji vsáknout do země obvykle do 24 až 48 hodin. Komáři k rozmnožování potřebují stojatou vodu, tedy takovou, která se ani nehnula minimálně týden. Takže smůla, krvelační bzučáci si musí najít jiný revír – třeba sousedův věčně přelitý plastový sud.
)
Jak z vody vyždímat absolutní maximum?
Tradiční zahrádkářský sběr dešťovky funguje tak, že vodu ze střechy svedete do okapu, odtud do kanalizace (za což ještě občas platíte) a pak v suchu pracně zaléváte pitnou vodou z řadu. To je hřích proti přírodě i vaší peněžence. O dost lepším řešením je alespoň sběr do sudů, dá se to ale dělat i jinak.
Dešťová zahrada funguje na principu „Zadrž, zasákni a ukaž, co umíš“:
Maximální zeleň: Bohatě osázená plocha funguje jako obří klimatizace. Rostliny vodu odpařují a v horkých letních dnech ochlazují mikroklima kolem vašeho domu až o několik stupňů.
Přírodní filtrace: Kořeny rostlin a půdní mikroorganismy fungují jako dokonalá čistírna. Voda, která se vsákne hluboko do podzemí, je zbavená spláchnutého prachu i nečistot.
Nulová práce se zálivkou: Jakmile se rostliny v dešťové zahradě uchytí, v podstatě se o ně nemusíte starat. Žijí z toho, co spadne z nebe. Záleží jenom na vhodném prvotním výběru rostlinstva a místech jeho výsadby.
)
Krok za krokem: Jak se stát pánem dešťů
Založení dešťové zahrady sice vyžaduje trochu fyzického úsilí (ideální náhrada za permanentku do fitka), ale výsledek stojí za to.
1. Výběr lokality (Základní pravidlo: Hlavně ne u sklepa)
Zahrada musí být logicky níže než zdroj vody (např. vyústění okapového svodu). Nikdy ji ale nebudujte blíže než 3 metry od domu, pokud nechcete mít z dešťové zahrady zahradu interiérovou (čti: zatopený sklep). Vyhněte se také místům nad inženýrskými sítěmi – překopnout optický kabel kvůli pomněnkám nechcete.
2. Velký výkop
Vykopejte mělkou tůň. Nemusíte se prokopat do Číny, ideální hloubka samotné prohlubně je 15 až 30 cm pod úrovní okolního terénu. Dno by mělo být rovné, aby se voda rozlévala rovnoměrně.
3. Namíchat ten správný koktejl
Pokud máte na zahradě čistý jíl, voda by tam stála do příštích Vánoc. Původní zeminu musíte vylepšit. Ideální mix pro dešťovou zahradu je:
- 50 % písku (aby voda utíkala dolů),
- 30 % kvalitní ornice (aby měly rostliny co jíst),
- 20 % kompostu (pro život a sílu).
4. Bezpečnostní ventil (Přepad)
I ta nejlepší dešťová zahrada může při pětisetleté vodě přetéct. Vytvořte proto na jedné straně mírný snížený okraj (přepad) vydlážděný kameny, kterým odteče přebytečná voda tam, kde nezpůsobí škodu – třeba do běžného trávníku, ale také do rafinovaně umístěného vodního prvku, okrasného jezírka, dočasného koryta potoka apod.
)
Rostlinná džungle: Hledají se obojživelníci
Tohle je ta nejzábavnější část. Do dešťové zahrady nemůžete zasadit běžnou zeleninu ani suchomilný kaktus. Potřebujete rostlinné „drsoně“, kteří zvládnou extrémní swingers party: dva dny stát po kolena ve vodě a následně dva týdny snášet úplné sucho.
Zde jsou osvědčení šampioni, které u nás seženete a kteří vytvoří v zahradě úchvatnou, divokou texturu:
- Kosatec žlutý či sibiřský (Iris): Architektonická bomba s nádhernými květy, která vodu miluje, ale sucho jí vrásky neudělá.
- Kyprej vrbice (Lythrum salicaria): Dlouho kvetoucí fialová nádhera, která přiláká všechno užitečné bzučící příbuzenstvo z okolí.
- Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria): Krásně voní a dává zahradě ten správný romanticky divoký vzhled.
- Bezkolenec či jiné vlhkomilné trávy: Dodají zahradě pohyb ve větru a strukturu v zimě.
Profi tip na závěr
Celý povrch zahrady mezi rostlinami zasypte cca 5–8 cm silnou vrstvou dřevěné štěpky nebo říčního štěrku. Mulč udrží vlhkost, zabrání erozi při divokém přítoku vody z okapu a hlavně – nedá šanci plevelu. Vy tak můžete sedět na terase s drinkem v ruce a sledovat, jak váš osobní kousek džungle pracuje za vás. Jedinou stinnou stránkou takového řešení je, že zrovna zeleninu si budete muset pořád kupovat v obchodech.
Zdroj: Ekocentrum Koniklec, pocitamesvodou.cz, janwaldhauser.cz (článek: Dešťová zahrada svépomocí), Ateliér Flera, University of Wisconsin-Extension (Department of Natural Resources)
)
Kvíz: Jak v zahradě přežít období sucha aneb zahradníkem bez vody
Tento kvíz prověří vaše znalosti o tom, jak proměnit vyprahlou poušť za domem v prosperující oázu, aniž byste si ničili ruce a záda těžkými konvemi s vodou a krajině brali cenné zásoby podzemních vod. Jste spíše vizionářský permakulturní mág, nebo nešťastný uctívač uschlých anglických trávníků? Čím méně správných odpovědí, tím více zahrádkářského neštěstí.
