Vybírat si mezi přírodními katastrofami a hledat, která je pro vás lepší? To dá rozum, že nejpřijatelnější asi bude ta, která se vám vyhne. V arménském kraji Vayots Dzor si ale vybrat uměli. Už od 60. let mají jasno v tom, že všechno je lepší než sela. Specifický typ povodní. Něco, čemu se ve světě odborně říká „bahnotok“.
Bahnotok je opravdu „tok bahna“
Co přesně to je? Něco, co sice začíná jako řekněme klasická povodeň – při rychlém jarním tání, při přívalových deštích – ale co se rychle stane mnohem ničivější než běžná povodeň. Ta voda uhánějící ze svahu a protékající před chvílí ještě vyprahlými koryty do sebe totiž rychle nasbírá jemnozrnnou frakci. Částečky hlíny, půdu, štěrk, kamínky a kameny. Které pak uhánějí spolu s proudem. Ta původní povodňová vlna dodá počáteční kinetickou energii, ale pevné částice ji rychle přeberou.
Výsledkem je pak něco, co má blíž k tekuté lavině. Bahnotok je opravdu „tok bahna“. S tím, že takový bahnotok je schopen přemisťovat tisíce tun pevného materiálu. Kmeny celých stromů, obří balvany a celá skaliska. Rychlostí deset metrů za sekundu. Bahnotoky bývají způsobeny vnějšími silami: intenzivními srážkami nebo otřesy půdy, rychlou sedimentací na nestabilních svazích. A katastrofických rozměrů mohou nabývat zejména u sopek. Až na ty sopky jsou to podmínky, které jsou v Arménii časté.
)
Jak už tu padlo, mezi přírodními katastrofami si vybírat tu lepší a snesitelnější moc smysl nedává. Ale v Arménii mají jasno v tom, že to jejich selo neboli bahnotok je mnohem horší, než nějaká „obyčejná“ povodeň. Vodu totiž můžete teoreticky nějak směrovat, zastavit bariérou, odklonit a jímat. Sebrat jí postupně její sílu. Proud, který s sebou přináší obří beranidlo v podobě unášeného splaveného materiálu, ale jen tak nezastavíte.
Katastrofa, která nezmizí
Je tu ještě jeden aspekt, který činí bahnotoky tak destruktivní a vražedné. U povodní můžete alespoň doufat, že se nějak „udržíte na hladině“. Že vás voda odnese kilometry daleko, ale třeba se přidržíte nějakého prámu a budete mít štěstí. Tady ne. U slušných povodní můžete taky čekat, že voda jednou opadne. A pod tou přívalovou vlnou povodňové vody pak můžete najít své vyplavené bydlení, silnice a mosty. Poškozené sice, ale opravitelné. Bahnotok ale nikdy neodejde.
Zůstanou po něm mnohametrové vrstvy naplaveného sedimentu. Jako ta lavina ze sněhu. Která ovšem v tomhle případě neroztaje a nezmizí. Těla utonulých běžná povodeň odnese, ale můžete je najít a pohřbít. Bahnotok je pohřbí rovnou. Je to tragédie, jejíž viditelné následky nikdy nezmizí.
)
Areni Selavapah
Ta zkušenost je v Arménii, a konkrétně v regionu Vayots Dzor, hodně osobní. Počítáno od 60. let minulého století, proudy sel tu vážně poškodily na 200 vesnic. A ta samá sela za tutéž dobu poškodila přes 600 dopravních spojnic, silnic. Považovat zdejší podhorské regiony za rozvojově zaostalé není úplně férové, protože tu infrastrukturu budovali už mnohokrát. Vždycky od začátku.
A právě tyhle drastické osobní zkušenosti stojí za vznikem inženýrského počinu, který ve světě pravděpodobně nemá obdoby. Ne až tak daleko od arménské vesnice Areni stojí v horách konstrukce, která nic lidského nepřipomíná. Je to Areni Selavapah.
Z arménštiny se to dá přeložit jako „ochránce před bleskovými sely“. Je to zařízení, které bylo z betonu vybudováno během let 1975 – 1980, a za dobu své existence už mnohokrát ochránilo nejen Areni, ale i další okolní vesnice, vinice a infrastrukturu.
Přehrada, ale bez přehrady
Co to je? Přehrada, která není přehrada. Nic, co by dokázalo trvale zadržet vodu. Je to vlastně jen obří sítko, cedník. Odborněji řečeno, Areni Selavapah je masivní sedimentační lapač, napojený na suchý poldr. A ve své podstatě je to dílo naprosto fascinující.
Jak už tu padlo, pevná bariéra hráze bahnotok nezastaví. Je to masa materiálu s obří kinetickou silou. Selavapah u Areni se proto ani nepokouší případný řítící se bahnotok zastavit. Chce ho jen rozbít tím, že mu sebere kinetickou energii. Ta přehrada, co není přehradou, má jedinečný terasovitý, stupňovitý tvar. Když se masa bahna a kamení vyvalí z horské soutěsky, nenarazí tu do jedné rovné překážky. První stupně a betonové výstupky tekoucí vlnu mechanicky zpomalí, roztříští její sílu a seberou jí rychlost.
)
Obří betonový cedník
Konstrukce funguje jako obří cedník. Masivní betonové a kamenné bloky (často uspořádané do gabionových nebo mřížových struktur) vytvoří mechanickou bariéru, za kterou se zaseknou velké balvany, kmeny a suť. Tím se nebezpečný bahnotok zbaví své nejničivější a nejprůraznější složky. Selavapah „odfiltruje“ tu pevnou unášenou masu a dál propustí jen kalnou vodu. A ta touhle děravou hrází volně proteče do navazujícího suchého poldru pod bariérou.
Zatímco balvany a bahno zůstanou uvězněny v horních terasách, samotná voda odtéká skrze propustné otvory a drenážní kanály ve spodní části konstrukce. Pořád je to sice masa vody, tisíce kubíků, pořádná povodeň. Ale je to jenom povodeň, mnohem menší katastrofa než bahnotok. Poldr, který bývá po většinu roku suchý, vodu bez větších potíží pojme, a bude ji přepadem upouštět dál, jako divočejší sezónní potok.
Katastrofa v údolí se tím odkládá na neurčito, obec Areni je tím zachráněna.
)
Není třeba stavět hráze z betonu
Příklad Areni Selavapah je vysoce specifickým počinem, příkladem stavby, která efektivně chrání lidské životy i majetek před ničivými bahnotoky. Které jsou fenoménem, který v Česku nezažíváme. S povodněmi zato osobní zkušenost máme. A i proto by se nám mohla stát Arménie v něčem inspirací.
Povodeň sice není nic, čemu bychom chtěli dobrovolně čelit – vybírat si, která přírodní katastrofa je lepší, moc smysl nedává – ale vidíme i na příkladu z Arménie, že na zkrocení povodně docela postačí chytře položený suchý poldr. Není zapotřebí nutně stavět každé velké vodě do cesty hráze z betonu. S vodou se „dá pracovat“. S bahnotokem nikoliv.
Zdroj: hatis.am, armgeo.am, Wikipedie
Foto: Wikipedie
