Kdy je zadržování dešťovky povinné a můžeme ji používat, jak se nám zlíbí?

Dešťová voda, mana nebeská padající shůry, záruka života. Když vynecháme možné humorné situace, kdy vám třeba umělá inteligence odpoví na dotaz, co je mana nebeská, že Máňa nebeská se jmenuje oblíbený moučník, je přirovnání many k dešťové vodě, se srážkami, deštěm, velmi příhodné. Však uvažujte, mana (hebrejsky man) měla být pokrmem, kterým Bůh živil na čtyřicetileté cestě pouští lid Izraele. A prý šlo o pryskyřici nebo mízu tamaryšku. Ale 40 let na poušti znamená, že potřebovali hlavně vodu, žízní se umírá rychleji než hladem. A bohužel to platí i dnes a týká se to nás všech. Když neprší, je sucho, nic neroste a my nakonec nemáme ani co jíst. Díky vodovodu a studnám můžeme pít, neexistuje však záruka, že vody nebude nedostatek. Ano, jde o příliš zjednodušené tvrzení, navíc manipulativní, ale zákaz zalévání zahrad a napouštění bazénů se už objevil v mnoha krátkodobých obecních vyhláškách. A zasáhnout může i stát. Jak to s dešťovkou vlastně je? Padá shora, zdarma a je zde pro každého, používat se však musí s rozmyslem i s ohledem na platnou legislativu.

Na webu projektu InterSucho je relativní nasycení půdy (ECMWF IFS) vyjadřováno v procentech, kdy 0 % = bod vadnutí, 50 % = bod snížené dostupnosti a 100 % = polní kapacita. A když se podíváte na přiložené mapy, není to vůbec hezká podívaná. Na většině našeho území panuje půdní sucho. Situace by se měla postupně zlepšit v nejbližším týdnu, kdy jsou predikované silné deště, ani to však není jisté (natož všude) a dál nevidíme, pouze můžeme číst z výsledků různých meteorologických modelů. Na portálu ČHMÚ se pak například dozvíme, že v týdnu od 20. do 26. 4. 2026 spadlo na celém území ČR 3 mm srážek (Čechy 3 mm, Morava 2 mm), což odpovídá 36 procentům normálu pro toto období (Čechy 44 % normálu, Morava 25 % normálu). Čísla to nejsou vůbec hezká a naznačují, že šetřit budeme muset s jakoukoli vodou, včetně dešťovky.

Například v článku radícím na téma nedostatku vody ve studnách na stránkách seznamzpravy.cz se kromě jiného dozvíte, že již téměř polovina území naší země trpí třemi nejhoršími stupni půdního sucha a 13 procent území již zasáhlo extrémní sucho (čerpáno z webu projektu InterSucho). A také že letošní duben byl nejsušším od 90. let 20. století. Panující sucho přitom dopadá i na zásoby vody ve studnách, kdy mohou být studny někde již téměř bez vody.

Když nyní vynecháme informace o tom, jak problém vyřešit (často to vlastně není vůbec možné), v článku se dozvíme: „Od konce února leží na našem území pouze deset procent vodních zásob ve sněhové pokrývce. No a na srážkově podprůměrný březen navázal i srážkově mimořádně podprůměrný duben, kdy až do konce měsíce nezaprší.“ A tak se i stalo, popis stavu a predikce jsou z úst vedoucího oddělení rozvoje předpovědní služby a člena oddělení povrchových vod Českého hydrometeorologického ústavu Martina Pecha. Koordinátor týmu projektu InterSucho Miroslav Trnka k tématu doplnil: „Na sucho nejvíce doplatí jižní Morava a střední a jižní Čechy, kde je nyní nejnižší nasycení půdy. Nicméně v hlubších vrstvách půdy (pod 40 centimetrů) je vody stále relativně dostatek. Proto sice vidíme nižší než obvyklé průtoky a zásoby podzemních vod, ale vegetace je na velké části území v dobré kondici.“

Suchý duben přišel po teplém podzimu, který byl sice bohatý na srážky, ale kvůli dlouho trvající vegetační sezóně se nasycení půdy výrazně nezvýšilo. Následovala teplejší zima s nedostatkem srážek (byť byl letos alespoň nějakou dobu sníh i v nížinách) a výsledkem je poměrně výrazný deficit půdní vláhy proti obvyklému roku zejména v pásu od Šumavy po Jeseníky. V těchto oblastech je i relativně nízká zásoba vody ve vrtech. Situace sice není dosud podle Miroslava Trnky dramatická, letošní sucho však začalo brzy.

Pokud zrovna obec či jiná instituce nezakáže kvůli extrémnímu suchu zalévání zahrad a napouštění bazénů, dešťovka je něčím, co nám patří, když si ji zachytíme. Pokud ji ale začneme zadržovat a používat ve větším množství, případně i v domě, nastupují pravidla a platnou legislativu se vyplatí znát. V každém případě je ale používání dešťovky na zahradě běžně bez omezení. Ovšem velké nádrže mohou podléhat předpisům, při použití dešťovky v domě navíc platí technická pravidla, důležité je třeba oddělení dešťové vody od pitné.

Hospodaření se srážkovou vodou je dlouhodobě podporováno jako šetrný přístup k vodním zdrojům. Zahradní sud, podzemní nádrž a zachytávání vody ze střechy pro zálivku jsou obvykle standardní součástí hospodaření s vodou na pozemcích. Jinak je to ale již při technickém využívání dešťovky v domě, narazíme na stavební a technické požadavky. Předně může dešťovka sloužit jako užitková voda, nikoli však automaticky jako voda z vodovodního řadu. Systémy pro využití dešťovky v domě musí být správně navržené a oddělené od rozvodů pitné vody. Přes toto zásadní hygienické pravidlo „vlak nejede“. Je proto třeba sledovat aktuální technické normy a požadavky při realizaci, které se mohou měnit. Běžně tedy můžeme dešťovou vodu zadržovat a používat, ale složitější systémy je třeba konzultovat a řešit odborně.

Pokud tedy plánujete větší retenční nádrž, napojení domu nebo složitější systém, je dobré si pravidla ověřit podle konkrétní situace. U srážkové vody nemusí jít většinou o přímý zákaz „něčeho“, ale o správné provedení. Navíc musíme vždy jednat takovým způsobem, aby nebyl ohrožen přirozený koloběh vody v krajině. Nelegální zachytávání velkého objemu vody vede nezbytně ke konfliktu s vodním zákonem. Postupně jsou zaváděna pravidla, která mají zajistit rovnováhu mezi využíváním vody a ochranou životního prostředí. A například mytí automobilu a strojů dešťovkou a následné svádění vzniklé odpadní vody do kanalizace je z pohledu ochrany životního prostředí problém a pro nás riziko.

Při rekonstrukci starého domu to nutné nemusí být, ale při stavbě nového domu je třeba vědět, že stavebníkům vznikla nová povinnost. Zachytávání dešťové vody na vlastním pozemku je aktuálně upraveno přísněji než v minulosti, nové povinnosti jsou přitom rozdělené mezi stavebníka a obec. Řešení vsakování či odtoku dešťové vody na pozemku je přitom důležité při schvalování stavebního povolení a kolaudaci.

Povinností stavebníka je řešit dešťovou vodu na svém pozemku v maximální možné míře. Především musí dešťovou vodu ze střechy a odvodňovaných ploch zachycovat a zadržovat na pozemku tak, aby neodtékala naráz. Dále musí nechávat dešťovou vodu vsakovat do půdy a pokud vsakování není možné, smí ji vypouštět regulovaným odtokem do tzv. oddílné dešťové kanalizace (oddělené od splaškové kanalizace). Není-li možné ani to, smí dešťovou vodu regulovaně vypouštět do jednotné kanalizace. Stavebníci bohužel tato pravidla spíše nedodržovali a kontrola dodržování nebyla dostatečně důsledná. Proto byla nezbytná novela vodního zákona.

Vedle toho mají obce povinnost vytvářet pro stavebníky vhodné podmínky a jít příkladem v hospodaření s dešťovou vodou. To znamená, že je třeba znát geologii a vsakovací kapacitu na území obce; budovat dešťovou kanalizaci tam, kde vsakování není možné; zohledňovat v územním plánování nutnost udržení zeleně a propustné půdy, a naopak minimalizovat souvislé betonové a jinak nepropustné povrchy. Důležité je také rozdělování velkých zemědělských celků, vracení vodních toků do původních točitých řečišť a obnova lužních lesů.

Se zachytáváním dešťové vody musí stavebník (investor) počítat již při plánování novostavby. A měl by počítat i s jejím využíváním v budově. Prvním krokem je zjištění podloží pozemku, které stavebník musí stejně znát už jen kvůli stavbě domu a jeho základům. Pokud tyto informace neposkytne obec ze svého geologického průzkumu, musí si nechat vypracovat hydrogeologický posudek u specializované firmy, kdy jsou hodnoceny vzorky zemin získaných vrtnou sondou a provádí se nálevová zkouška pro určení koeficientu vsaku. Odborný posudek pak obsahuje i zaměření okolních vodních zdrojů.

Druhým krokem je řešení vsakování nebo vypouštění dešťové vody v závislosti na typu podloží a místních podmínkách. Prioritně by se srážková voda měla vsáknout do půdy, na kterou spadla. Ale když to není možné, zákon povoluje vypouštět dešťovou vodu do oddělené dešťové kanalizace. Vsakování není možné v případech nevhodného podloží (nepropustné jíly a hlíny) a pokud by hrozila kontaminace podzemních vod. Ve výjimečných případech zákon povoluje vypouštění dešťové vody do stokové kanalizace (např. při kombinaci jílového podloží a chybějící oddělené dešťové kanalizace.

Třetím krokem je zadržování dešťové vody. Už jenom proto, že vodu je nutné např. za přívalových dešťů vypouštět postupně (regulovaně). Obvykle se to řeší vsakovacími systémy (tradiční vsakovací jáma naplněná kamenivem, případně systém drenáží z drenážních trubek zabalených do geotextilie, uložených do hloubky cca 50 cm a obsypaných štěrkem). Bohužel to ale souvisí s rozsáhlými zemními pracemi. Ideální jsou podzemní nádrže na vodu, ze kterých lze dešťovku čerpat a využívat v domě a na zahradě. Případně retenční nádrže, které po nějakou dobu zadrží i přívalovou vodu, která je postupně vypouštěna. Retenční nádrže se ale obvykle budují u průmyslových objektů a větších zpevněných ploch. Se zpětným využíváním zadržované vody se u retenčních nádrží nepočítá.

Nová povinnost řešení dešťové vody sice pro stavebníky představuje navýšení rozpočtu stavby, ale při vhodném řešení a využívání dešťovky se náklady vrátí za pár let. Jde o jednu z mála investic, které se mohou do několika let vrátit na úsporách.

Zdroj: InterSucho, ČHMÚ, seznamzpravy.cz, nkz.cz, energozrouti.cz, betonovejimky-septic.cz, Wikipedia, zakonyprolidi.cz