Projekt, který určitě není o velikosti, ale spíše o provedení, které je v případě Chaty na Kohútce skutečně působivé. Václav Navrátil a Jan Sedláček ze studia SENAA architekti se totiž pustili do zajímavě řešené stavby v Novém Hrozenkově. Odpovídá tomu, co by se očekávalo od srdce Valašska. Ale přitom ve stylu, jež je blízký současnosti.
Navrhnout moderní bydlení, které se přitom nevzpěčuje tradiční lidové architektuře, to je kumšt. Protože sklouznout ke kýči a napodobování čehosi minulého je u takového projektu docela snadné. V Beskydech o tom vědí své. Celé Velké Karlovice jsou plné rekreačních srubů k pronájmu, kterým by to slušelo spíš u Velkých jezer nebo někde v Kanadě, ale na Valašsko zkrátka nepatří. Projekt, zasazený do horského areálu Kohútka, na to šel raději jinak.
)
)
)
)
Tradiční valašskou architekturou se hodně inspiroval, ale nechtěl jí jen planě napodobovat. Profesionálové ze SENAA architekti si dokázali najít svou vlastní cestu. Která lichotí řekněme tradičnímu lidovému slohu, ale přitom je pořád svá. A protože je postavená chytře, neodříká si ničeho z toho, co lokalita nabízí. Výhledy na hřebeny Javorníků jsou odtud nepřekonatelné.
Se zastavěnou plochou 68 metrů čtverečních to Chata na Kohútce „vytáhla“ na 160 metrů čtverečních užitné plochy. Přitom tato srubová stavba se sedlovou střechou, usazená do svažitého terénu, respektuje okolní zástavbu i krajinu. Její návrh víceméně uplatňuje tradiční tvarosloví. To, co je tu očekávatelné, a přitom historií prověřené. Malá kastlová okna, z nichž neuniká teplo. Nebo výrazný přesah a sklon střechy, který brání sesedání sněhu a vyhýbá se vikýřům a střešním oknům.
)
Vlastní cestou
Je to tedy nějaká valašská salaš? Kdepak, záleží jen na úhlu pohledu. A ten skutečně z východní strany uchovává tradiční výraz valašského srubu. Jenže na západní straně přechází v o poznání modernější charakter stavby s velkoformátovým prosklením. Které se otevírá průhledy krajinou přes několik údolí až do dálek. Je to hybridní model, který si bere to lepší z nového i starého, a dává to dohromady v jednom působivém celku.
)
)
Znovu se tu ukázalo, že architektura není vždy jen o tom, „co děláte“, ale „jako to děláte“.
Stavba je situována v jihovýchodní části pozemku. K domu se přichází z východu, vstup je chráněn před větrem a deštěm. Zádveří velmi prakticky navazuje přímo na hlavní obytný prostor. Klidovou zónou domu je podkroví. V přízemí je pokoj dispozičně otevřený, přičemž jeho plynulé propojení s exteriérem podporují velkoformátová okna. Nachází se tu též pracovna a koupelna s toaletou.
)
)
V patře narazíme na ložnici s šatnou a balkonem. Do okolní krajiny se odtud vyhlíží výrazným štítovým oknem, které prosvětluje celý prostor v podstřeší. Jinak se v podkroví nachází ještě druhý samostatný pokoj a koupelna. Přístup do suterénu je ze zádveří. Podzemní podlaží zahrnuje malé wellness se saunou, technickou místnost a skladovací prostory. Zajímavým nápadem je práce s terénem. Díky svažitosti pozemku bylo možné prostor suterénu částečně prosvětlit pod terasou.
)
)
Celý dům je navržen jako dřevostavba z prefabrikovaných sendvičových panelů, které byly předem vyrobeny v údolí a následně během jediného dne smontovány na místě. Objekt splňuje nízkoenergetický standard, efektivně pracuje s pasivním využitím sluneční energie a je vytápěn výhradně pomocí tepelného čerpadla a podlahového vytápění. Není to klasický srub, roubenka ani salaš. Je to chata, která si na nic nehraje.
Zdroj: SENAA architekti
Foto: BoysPlayNice
