Choďte si pro vitamíny do přírody, třeba pro zdravé jeřabiny Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Lesní maliny, borůvky, lesní jahody, šípky a bezinky zná určitě každý. Ale z paměti populace se tak trochu vytrácí další velice zdravé ovoce, na které většinou narážíme pouze v přírodě – jeřabiny. Nejčastěji je vídáme sušené jako součást podzimních i zimních (včetně vánočních) výzdob, dříve se však zavařovaly, sušily například na čaj a vyráběla se z nich zdravá šťáva. Pokud máte navíc větší zahradu, určitě je na místě o jeřábu uvažovat. Ale o kterém?

Jeřáb (Sorbus) je rodem keřů a stromů z čeledi růžovité (Rosaceae). Tento rod zahrnuje 100 až 200 druhů, které jsou rozšířené především v mírném pásmu severní polokoule, hlavně v Evropě a Asii, zasahuje však i do nejteplejších oblastí Evropy a severu Afriky. 

Rod jeřáb je členěn na několik podrodů:

  • Sorbus – nalezneme ve volné přírodě chladnějších částí severní polokoule
  • Aria – nalezneme v teplých částech Evropy a Asie
  • Cormus – je rozšířen v severní Africe, západní Asii a v nejteplejších částech Evropy
  • Torminaria – najdeme od teplých částí Evropy až po Kavkaz a hory severní Afriky (především Malý a Velký Atlas)
  • Chamaemespilus – rozšířen v horách jižní Evropy
  • Kříženci těchto podrodů jsou běžní napříč celým rodem, především pak v západní Evropě a Číně

V České republice roste 21 druhů jeřábů. Patří mezi ně jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb barrandienský (Sorbus barrandienica) (E), jeřáb český (Sorbus bohemica) (E), jeřáb dunajský (Sorbus danubialis), jeřáb džbánský (Sorbus gemella) (E), jeřáb hardeggský (Sorbus hardeggensis), jeřáb karpatský (Sorbus carpatica), jeřáb krasový (Sorbus eximia) (E), jeřáb labský (Sorbus albensis) (E), jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera) (E), jeřáb milský (Sorbus milensis) (E), jeřáb muk (Sorbus aria), jeřáb olšolistý (Sorbus alnifrons) (E), jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), jeřáb prostřední (Sorbus intermedia), jeřáb rakouský (Sorbus austriaca), jeřáb řecký (Sorbus graeca), jeřáb soutěskový (Sorbus portae-bohemicae) (E) a jeřáb sudetský (Sorbus sudetica) (E).

Druhy označené znakem (E) jsou českými endemity vzniklými křížením nebo apomixií. Tyto endemity rostou nejčastěji na několika málo lokalitách (často i jen na jediné), kde najdeme nejvýše několik desítek exemplářů.

Listy mají jeřáby nejčastěji střídavé, podlouhle eliptické a lichozpeřené s 9 až 21 páry lístků. Květy mají pětičetné, bílé či bělavé, tvořící květenství laty. Plody jeřábů jsou bílé, žluté, růžové, oranžové nebo červené kulaté malvice (jeřabiny), ze kterých některé jsou jedlé. Nejčastěji po tepelné úpravě, existují však i kultivary, jejichž plody lze konzumovat syrové. Plody jeřábů se používají k výrobě marmelád, džemů, vín, likérů a pálenek, dřevo jeřábů je velice tvrdé a je ideální k výrobě nábytku.

Jeřáb ptačí a jeřáb jedlý

Ani jeřáb ptačí, o kterém je uváděno, že není jedlý, není jedovatý. Jde tedy o častý omyl. Navíc se jeřáby jedlé (tedy druhy jeřábů s jedlými plody, nejde o botanický název na rozdíl od jeřábu ptačího) konzumují nejčastěji až po tepelné úpravě. V jejich čerstvých syrových plodech je totiž obsažena kyselina parasorbinová, která může způsobit žaludeční nevolnost drážděním žaludeční stěny. Jeřáb ptačí poznáme tak, že má listy pilovité po celém obvodu a chuť jeho plodů je opravdu silně trpká. Oproti tomu jedlé jeřáby mají polovinu každého lístku hladkou a na zbytku lístku směrem ke špičce najdeme pilovité zoubky. Jejich plody chutnají jemně nakysle.

Nejchutnější plody má jeřáb sladkoplodý moravský (Sorbus aucuparia subsp. Moravica). Ty jsou navíc bohaté na vitamíny a pokud plody usušíme a připravíme z nich čaj, bude účinný například na revma, ale i nachlazení, pro vysoký obsah vitamínu C a A navíc působí močopudně a pomáhá vyplavovat písek z močových cest. Čaj ze sušených plodů bychom však neměli užívat častěji jak 2x denně. Tento jeřáb je vhodný i do nadmořských výšek 1500 mnm. Pro vysoký obsah cenných látek se plody tohoto jeřábu využívají hojně v léčitelství (viz výše).

Známými kultivary jedlých jeřábů jsou například Salmon Queen, Pink Veil, Pendula, Embley, Titan, Brilliant Yellow, Joseph Rock, Upright Yellow, Red Cooper Glow, Autumn Spring, Oranje Favourite, Sunshine a Pearle King.

Velmi chutné jsou též plody jeřábu černého čili temnoplodce černého či aronie (Aronia melanocarpa), ovšem v tomto případě nejde o jeřáb jako takový, nýbrž o odlišný rod. Plody jeřábu černého dozrávají již v druhé polovině léta, sklízí se ale až po prvních mrazících. V tu dobu je totiž chuť plodů nejméně trpká (svíravá) a tedy nejméně tříslovitá. Nakonec podobně se to dělá například s trnkami. Přitom u těchto plodů ani mrazíky nezpůsobí snížení obsahu vitamínu C. Plodům aronie je přisuzována schopnost oddalovat stárnutí. Mají vysoký obsah bioflavonoidů, rutinu, vitamínu C, manganu, jódu a železa, čili jsou vynikajícími antioxidanty. Byly též prokázány jejich účinky v boji s rakovinou tlustého střeva.

Mezi známé kultivary patří též jeřáb granátový – Mičurinův, což je mezirodový kříženec jeřábu ptačího a hlohu sibiřského, který byl vyšlechtěn v roce 1926. Jeho plody jsou jeřabiny granátové barvy o velikosti malých višní. Chuť mají příjemně sladkokyselou a jedlé jsou i čertstvé. Lze je ale samozřejmě i konzervovat a používají se do cukrářských výrobků. Konzumní zralosti dosahují v září.

Zdroj: wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com