Osazovací plán je vlastně grafickým vyjádřením budoucí výsadby, respektive jejího cílového vzhledu. V základní grafické kompozici projektu zahrady nejsou zanesené konkrétní druhy rostlin, v osazovacím plánu je tomu však naopak, včetně označení kultivarů konkrétních rostlin a jejich skladby.
Profesionál nosí znalosti o rostlinách vhodných pro jednotlivé typy zahrad v hlavě, přesto i on sahá po knihách. O to víc je třeba, aby pracoval s encyklopediemi zahradních rostlin amatér – typický český zahrádkář. Samozřejmě lze čerpat i na internetu. Například ZDE.
Co je součástí projektování a realizace zahrad?
Nezávazná schůzka architekta (projektanta) a majitele zahrady spojená s první konzultací.
Vypracování projektu podle přání a požadavků majitele zahrady a možností lokality i respektu k jejímu okolí – hovoříme o kompozičním schématu.
Vytvoření projeku s kompletní projektovou dokumentací - 3D projekce, půdorys, osazovací plán, legendy rostlinných druhů, ekonomika (rozpočet materiálů, rostlin a výsadby).
Příprava terénu zahrady s ohledem na technické zařízení (zavlažování, studna) a plánované prvky (uměle vytvořený svah, stržený svah, výkop pro jezírko či bazén, odvodňovací kanál,…).
Stavební úpravy na zahradě (opěrné zídky, budování pěšin a cest,…).
Výsadba rostlinných druhů.
Položení travních koberců či osetí trávníků (jejich založení výsevem).
Realizace menších zahradních staveb (pergola, altán, terasa, …).
Foto: Jiří Hruška
Jak na osazovací plán zahrady
Jako první se do osazovacího plánu zakreslují rostliny, které již na zahradě rostou (především dřeviny) a my je chceme i nadále zachovat. Jejich vzrůst a pozice pak ovlivní další výsadbu. Při zakreslování dalších rostlin se postupuje od těch solitérních (vlastně největších, především dřevin) až k těm nejdrobnějším druhům. Samozřejmě se zakresluje výsadba pouze okrasné a relaxační části zahrady. Výsadba v té užitkové se bude až na výjimky (keře rybízu či angreštu a podobně) rok od roku měnit.
U vybíraných rostlin je nutné vyhledat ve zdrojích informací jejich možnou výšku a šířku v dospělosti, dosáhneme tak na měřítko, ve kterém budeme tyto druhy do osazovacího plánu zakreslovat. Nemůže se pak stát, že bude v dospělosti jeden druh zbytečně stínit druhý a podobně. A pozor, mohou být rozdíly u velikostí vzrůstu jednotlivých kultivarů stejného druhu rostliny. Nakonec je důležitý i útvar tohoto druhu (převislý, sloupovitý a další kultivary, všimněte si, že třeba zeravů je spousta kultivarů – sloupy vysoké i přes 15 metrů nebo naopak extrémně nízké půdokryvné keře…).
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Je naprosto zbytečné přílišné zhušťování výsadby, pokud to není vyloženě záměr. Nezapomeňte, že první roky bude výsadba vypadat nezhuštěně, ale v dospělosti jí pak možná ani neprojdeme. Prázdná místa ve výsadbě je naopak možné vyplnit doplňkovými druhy rostlin – třeba letničkami. Při výběru rostlin je též vhodné kombinovat tvary a barvy listů a květů, doby kvetení a vzhled jednotlivých druhů v zimě a dalších ročních obdobích, stejně tak vzhled plodů či strukturu kmene dřeviny. Zahradník je zde vlastně malířem i sochařem zároveň a pracuje s nekonečnou přírodní paletou.
Do pozadí se vždy umisťují vyšší rostliny, do popředí ty nižší. Výšku rostlin snižujeme postupně. Zároveň respektujeme základní zvolený geometrický útvar zahrady, linie pěšin a cest a linie záhonů. A samozřejmě je ideální kombinace jehličnatých a listnatých druhů dřevin. Jehličnany budou v zimě tvořit kostru zahrady, listnáče nás pak budou překvapovat od jara do podzimu (celoročně se proměňuje jejich vzhled). Vybírejte s citem a nesnažte se zahradu beze zbytku naplnit a tedy vlastně „přeplácat.“ K osazovacímu plánu si tvoříme legendu, kde se uvádějí použité druhy včetně kultivarů, do obrázku pak zaznamenávejte pouze odpovídající čísla a počty druhů.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Foto: Jiří Hruška
Nesnažte se na zahradu vměstnat co nejvíc orientálních dřevin. Pokud nebudujete zrovna zahradu v orientálním stylu, patří na naše zahrady především tuzemské druhy rostlin. Orientální kousky pak vyniknout jako jedinečné solitéry. Tuzemské druhy jsou šlechtěné pro místní klimatické pásmo. Ohled je však též nutné brát na nadmořskou výšku zahrady. Na konkrétním stanovišti je nezbytné kombinovat rostliny s podobnými nároky, které si navzájem nekonkurují. Přitom musíme respektovat podmínky stanoviště (slunná strana x stín, vlkhé x suché, návětrné x závětrné, kyselá x zásaditá půda, …). Počítat musíme i s tím, že konkrétní zvolený kultivar nebude na trhu dostupný a my jej budeme muset nahradit jiným druhem.
Vytvoření osazovacího plánu zahrady je bez znalostí a zkušeností velmi problematické. Při navrhování a vysazování pouze svépomocí se často mnohým druhům na zvoleném stanovišti nedaří, mnozí majitelé zahrad pak vytvoří spíše obludárium, kterým se proplétají, o amatérském střihu dřevin nemluvě. Určitě je vhodné sáhnout po službách zahradního architekta, což je dnes v Čechách naprosto nelogicky opomíjená a zneuctívaná práce. Platí zde, že každý si všechno dokáže udělat sám a výsledky jsou pak často žalostné.
A pokud se do toho přece jen chcete pustit sami, nespěchejte, kreslete, škrtejte, zahazujte papíry a studujte. Ideální je začít na konci podzimu, na přípravu tak budete mít celou zimu a na jaře by mohlo být jasno. A doporučení na závěr – se svým návrhem stejně navštivte zahradního architekta a požádejte alespoň o placenou konzultaci. Je pravděpodobné, že vám vaše záměry alespoň z části rozlmluví a určitě vám poradí, jak dál. A při pořizování vybraných druhů se informujte přímo v zahradnictví - čím více informací, tím lépe.
)
)
)
)
