Jak proměnit starší rodinný dům, aniž by bylo nutné výrazně zvětšovat jeho obytnou plochu? Zajímavou odpověď nabízí rekonstrukce domu v kanadském Torontu. Architekti ze studia REIGN Architects se tentokrát nesoustředili na rozšiřování interiéru, ale na místa, která bývají často přehlížená. Novou podobu dostal vstup do domu, předzahrádka, terasa i zadní zahrada.
Jaký zásah by mohl změnit kvalitu exteriéru?
Většinou to tak bývá. Představujeme tu realizované projekty, které mají inspirovat zajímavými řešeními pro interiér, ale i exteriér. Anebo třeba posloužit jako impuls pro nějaký velký stavební zásah. Lidé totiž často řeší nedostatečný prostor nebo modernizaci bydlení, což však zrovna není případ rodinného domu v torontské čtvrti Roncesvalles. Tomu vlastně chybělo jen málo.
Jak připouští jeho obyvatelé, mladý pár právníků, samotný dům byl dostatečně prostorný. Jeho bezprostřední okolí však potřebovalo změnu. Největším problémem byla vstupní veranda, která se postupně dostávala do havarijního stavu. A právě touto verandou, která už dosloužila, to všechno začalo. Co má přijít na její místo? Jaký zásah by mohl změnit kvalitu exteriéru?
Architekti uvažovali o pozemku jako o celku
Architekti ze studia REIGN se pustili do řešení, jehož výsledkem je bydlení, které získalo nové možnosti, přestože uvnitř téměř žádné metry čtvereční nepřibyly.
Majitelé přitom nechtěli pouze nahradit nefunkční verandu. Přáli si praktickou vstupní místnost pro odkládání bot, kabátů a dalších věcí, garáž přístupnou ze zadní uličky a také zahradu, ve které budou rádi trávit volný čas. Architekti proto začali uvažovat o pozemku jako o celku. Namísto klasické přístavby se zaměřili na jeho okrajové části a na to, jak se obyvatelé mezi jednotlivými prostory pohybují.
Předzahrádka, která dělá radost i při pohledu z okna
Proměna začíná už před domem. Nová předzahrádka není navržena pouze jako reprezentativní prostor směrem do ulice. Její uspořádání vychází také z pohledů z jednotlivých místností. Architekti tu vysadili dva okrasné stromy, jejichž umístění přesně odpovídá poloze oken. Před arkýřovým oknem obývacího pokoje roste zmarlika, zatímco výhled ze vstupní místnosti zpříjemňuje kvetoucí dřín.
Každá z místností tak získala svůj vlastní zelený výhled, jehož barevnost se bude s proměnou ročních období měnit. Stromy doplňují záhony s vícevrstvou výsadbou, jejichž okraje tvoří cortenová ocel. Tento materiál získává působením povětrnostních podmínek charakteristickou rezavou patinu, která dobře ladí se zelení i původním cihlovým průčelím domu.
Předzahrádka plní hned několik funkcí. Zpříjemňuje pohled z ulice, poskytuje obyvatelům příjemnější výhled z interiéru a zároveň vytváří přirozený přechod mezi veřejným prostorem a soukromím domova. Je to zajímavý přístup, protože předzahrádky obvykle řešíme jako otázka reprezentace. Prostor, který zvelebujeme pro oči sousedů. Tady to majitelé chtěli mít hezké kvůli sobě.
Původní strmé schody nahradila nová konstrukce, která je nejen bezpečnější, ale také architektonicky zajímavější. Přístupová trasa nyní vede z jižní strany předzahrádky. Schodiště je přerušeno odpočívadlem, takže návštěvník nevystoupá od chodníku přímo ke dveřím, ale prochází zahradou postupně. I na poměrně malém prostoru tak vzniká příjemnější a přirozenější cesta ke vstupu. Jedním architektonickým prvkem se tak podařilo vyřešit několik problémů současně: pohodlný vstup, ochranu před nepřízní počasí, soukromí na terase i nové proporce uliční fasády.
Zadní zahradu určil vzrostlý smrk
Zatímco přední část domu dostala výraznější architektonickou podobu, v zadní zahradě hrála hlavní roli příroda. Konkrétně vzrostlý smrk, který na pozemku rostl už před rekonstrukcí. Namísto toho, aby strom ustoupil nové terase, přizpůsobili architekti návrh jeho kořenovému systému. Rozmístění základových prvků i nosné konstrukce dřevěné terasy proto vychází z prostoru, který bylo nutné kolem kořenů zachovat.
Na vyvýšené dřevěné terase vznikly dvě hlavní pobytové zóny. Jedna slouží venkovnímu stolování, druhá odpočinku. Jídelní část vymezuje tmavě mořená dřevěná pergola. Její zastřešení však nebude tvořit klasická pevná střecha. Architekti počítají s tím, že se o něj postupně postará popínavá vistárie vysazená u její paty.
Rostlina je zatím mladá, ale během několika následujících let by měla konstrukci postupně porůst a vytvořit zelený baldachýn. Ten nebude sluneční světlo zcela blokovat, ale příjemně jej filtrovat. Na terase tak vznikne proměnlivá hra světla a stínu. Změny jsou tu, oproti jiným projektům, vlastně docela malé. Ale způsob, jakým proměnily podobu celého rodinného domu, je zásadní.
Zdroj: Reign Architects
Foto: Riley Snelling


