Pěstování fíkovníku už dávno není výsadou pouze středomořských oblastí. Oteplování klimatu v posledních letech spolu s dostupností moderních mrazuvzdorných kultivarů umožnilo této subtropické dřevině zdomácnět i v českých podmínkách. Ačkoli fíkovník jako dekorativní keř poroste na chráněném místě poměrně snadno, získat sladké a plně vyzrálé plody vyžaduje pečlivou volbu odrůdy i dodržení základních agrotechnických pravidel. V oblastech, kde se tradičně daří vinné révě, broskvoním nebo meruňkám, má fíkovník ideální startovní pozici, uspět s ním však lze i ve vyšších polohách, pokud zvolíte správnou strategii.
Partenokarpie jako zásadní podmínka pro tvorbu plodů
Největším úskalím při nákupu sazenic fíkovníku (Ficus carica), zejména těch dovezených přímo z dovolené u Středozemního moře, bývá způsob opylení. Ve své domovině je fíkovník závislý na specifické drobné vosičce – stehnatce fíkové, která u nás ve volné přírodě nežije a nepřežila by zimní mrazy. Pokud byste vysadili klasický středomořský typ vyžadující opylení, fíky by se sice nasadily, ale brzy by zakrněly a opadaly. Pro české klima musíte bezpodmínečně vybrat odrůdy partenokarpické, nazývané také adriatický typ. Tyto rostliny tvoří plody zcela bez opylení, samičí květy dozrávají samostatně a poskytují bohatou úrodu bez přítomnosti hmyzího opylovače.
)
Osvědčené odrůdy pro naše podnebí
Základním pilířem českého pěstování je odrůda Brown Turkey. Jedná se o mimořádně spolehlivý, vysoce mrazuvzdorný kultivar, který snáší poklesy teplot až k hranici dvaceti stupňů pod nulou. Vyniká schopností spolehlivě plodit na loňském i letošním dřevě, takže i v případě namrznutí nadzemní části na jaře rychle regeneruje a stihne ještě tentýž rok nasadit novou várku fíků. Plody mají hnědofialovou barvu, narůžovělou dužinu a dosahují příjemně vyvážené sladkosti.
)
Podobně vysokou odolností disponuje Hardy Chicago, původem z chladnějších oblastí jižní Evropy adaptovaný na drsnější klima Severní Ameriky. Vyniká raností a tmavšími, menšími plody s velmi intenzivní medovou chutí, které spolehlivě dozrávají ještě před nástupem podzimních plískanic.
)
Mezi modernější švýcarské šlechtěnce patří odrůda Peretta, která zaujme velmi velkými, hruškovitými plody s červenohnědým nádechem a také vysokou mrazuvzdorností dřeva. Dozrává postupně od srpna do října. Pro nejteplejší polohy Česka, jako je jižní Morava nebo Polabí, či pro chráněné dvory a mikroklimata měst lze zvážit také francouzskou klasiku Col de Dame, která nabízí gurmánský chuťový profil, vyžaduje však o něco delší a teplejší podzim k plnému dozrání.
Správné stanoviště a zásady péče během roku
Sebelepší odrůda nezajistí úspěch bez vyhovujícího místa. Fíkovník vyžaduje teplé, plně osluněné stanoviště chráněné před severními a východními větry, ideálně u jižní zdi domu, která přes den akumuluje teplo a v noci ho vyzařuje zpět. Půda musí být propustná, výživná, obohacená vyzrálým kompostem, avšak zásadně ne zamokřená ani kyselá.
)
Při výsadbě počítejte s tím, že keř rychle narůstá do šířky dvou až tří metrů. Řez provádějte s rozvahou v průběhu vegetace, kdy rostlina roní bílé mléko – latex, které ranky okamžitě sterilizuje a zacelí. Fíky sklízejte až v momentě, kdy ztratí tuhost, ztmavnou do typického karmínového či fialového odstínu a mírně prověsí stopku, protože natrhané nezralé plody již po sklizni nedosládnou.
)
Cesta fíkovníku napříč kontinenty a tisíciletími
Než fíkovník dorazil do středoevropských zahrad, prošel jednou z nejdelších cest v dějinách kulturního zemědělství. Archeologické nálezy z údolí Jordánu dokládají jeho cílené pěstování již před více než jedenácti tisíci lety, což z něj činí plodinu domestikovanou ještě dříve než základní obiloviny. Z oblasti Úrodného půlměsíce se zásluhou fénických mořeplavců a starověkých Řeků rychle rozšířil po celém pobřeží Středozemního a Černého moře, kde se stal základním pilířem jídelníčku i symbolem hojnosti. Římská říše následně jeho kultivaci posunula hlouběji do vnitrozemí západní Evropy, do údolí řeky Rhôny i do Británie, zatímco karavany po Hedvábné stezce přenesly řízky do Persie, Indie a západní Číny.
)
V šestnáctém století překonal fíkovník oceán na španělských a portugalských lodích, kde se přes Karibik a Mexiko uchytil v Jižní Americe a zejména ve slunné Kalifornii, kde františkánští mniši založili proslulou odrůdu Mission. Selektivní šlechtění a migrace obyvatel v devatenáctém a dvacátém století nakonec daly vzniknout vysoce mrazuvzdorným liniím, které dnes umožňují sklizeň tohoto prastarého ovoce i v mírném pásmu daleko od jeho původního domova.
Zdroj: Český rozhlas – Hobby magazín; Časopis Zahrádkář; Český zahrádkářský svaz; prof. Dr. Ira J. Condit: The Fig (1947) a monografie Ficus: The Exotic Species; časopis Science; ČESKÉSTAVBY.cz; Wikipedie
)
