Památkově chráněné rezidenční stavby není třeba oddělovat od moderního vývoje. I ryze současné prvky vybavenosti, jako jsou například bazény, je možné do starých objektů nerušivě integrovat. Jak? Na to má netradiční recept Austrálie.
Objev ohleduplnosti ke stavebním památkám
První křesťanské kostely vznikaly na základech pohanských chrámů, katedrály se stavěly nad kostely. Architektura přerůstá sebe samou. Koneckonců většina antických památek skončila jako základové zdivo staveb novějších. Platilo to tak po staletí. Z hlediska dlouhodobého vývoje jsme až relativně nedávno v sobě objevili ohleduplnost ke stavebním památkám minulosti. A k dílům, které přežily nápor rychlé urbanizace, se už dnes chováme citlivěji. Nestavíme už přes ně ani před ně.
)
)
)
)
Okolo 100 let znamená v Austrálii historický dům
Projekt, který realizoval Luigi Rosselli v Austrálii, na tyto naznačené úvahy navazuje. Při své poslední práci stál totiž před problémem. Tedy spíše výzvou. Do cesty záměru jeho klientů se totiž kus takové cenné historie stavěl. A bylo třeba s ním pracovat ohleduplně, citlivě. Pochopitelně, že o pohanské chrámy ani rané křesťanské kostely nezavadíte. Tím bodem tvůrčího sváru byl dům, postavený „jen“ v roce 1889. Ale přeci jen, Austrálie si své pamětihodnosti hlídá o to víc, že mnoho starších staveb nemá.
Jméno architekta na prvním místě
Kromě letopočtu svého vzniku pak byl onen dům zajímavý tím, že vznikl podle návrhu Waltera Liberty Vernona, kdysi jednoho z nejvlivnějších architektů své doby. Mezi jeho významné projekty patří mimo jiné například Galerie umění Nového Jižního Walesu v parku The Domain či centrální nádraží v Sydney. A zkrátka nemůžete přijít ke stavbě, která se může chlubit na Austrálii výjimečným stářím a výjimečným autorem, a jen tak nějak neuctivě do ní vrtat.
Jak už tu padlo, u památkově chráněné budovy nestavíme přes ně ani před ně. Luigi Rosselli na to šel ale jinak. Stavěl „pod“ ni.
)
Recept, jak ochránit staré domy? Stavět pod nimi
Z domu, který odrážel krásu dávné éry, se rozhodl neukusovat. A změny do projektu rekonstrukce začlenil tak, aby se odehrávaly mimo lidské zraky. Přitom se snažil co nejvíc uchovat charakter domu, který kdysi pyšně vyhlížel přímo na přístav v Sydney. Ten výhled už je samozřejmě pryč. Ale s respektem k původnímu stylu se dalo oživit mnohé.
)
)
Bazén nesměl strašit před historickou raritou
Nedá se říct, že by se tu úplně nebouralo. Nikdo mu například nebránil v odstranění novější přístavby garáže a její nahrazení novým křídlem. To bylo v pořádku. Ale určitě se nedal takový objekt hyzdit venkovním bazénem. Ten se tedy v rámci úprav přesunul, stejně jako další nové vložené části, pod dům jako takový. Do podzemních prostor, které z domu s minulostí vlastně dělají jen jakousi špičku ledovce.
)
)
Do historických center Australané "nevrtají"
Přístup, který Luigi Rosselli použil, je pro australská města (a jejich stavební úřady), silnou inspirací. Australská města totiž víc než trochu doplácí na onu ochranu historických staveb. Jsou zachovávána ve své až skanzenové podobě, a nepracuje se s nimi. Památkáři jsou raději, když svůj záměr raději přesunete za okraj města, než abyste zkoušeli modifikovat nějakou starou budovu v centru. Což ale vede k nezřízenému růstu měst, záboru půdy a vpádu do přírody.
Jde to přitom i jinak. Třeba tak, že nové a moderní části, které by k té staré kráse nepříslušely, jednoduše „vsadíte do podzemí“. Projekt rekonstrukce památkově chráněného domu, z nějž se taková kryptická rezidence stala, dokládá atraktivnost takového řešení.
Zdroj: Luigi Rosselli
Foto: Prue Ruscoe
Kvíz: Poznáte architektonické skvosty světa i z jejich detailů?
