Jak správně množit magnolie

Magnolie patří mezi okrasné dřeviny, které způsobí v zahradách a parcích svými časnými jarními květy doslova poprask. Mohutná, ale křehká a nádherně zbarvená krása. Jak si magnolie namnožit?

Magnolie je asijskou kráskou, která přichází v dubnu, tedy v tuto dobu rozkvétá. Pochází z Číny a Japonska, odkud se rozšířila po celém světě. Pro Číňany jsou magnolie čili šácholany symbolem ženské krásy, čistoty a sladkosti. A pokud i v našich klimatických podmínkách poskytneme magnoliím vhodné podmínky, přinesou nám každý rok záplavu bílých, růžových či vínových květů vonících silně, ale i slaběji. Tyto keře či stromy s velkými, nejčastěji růžovými květy, které svým pučením a růstem většinou předběhnou rašící listy, jsou sice většinou opadavé, ale koupit si lze i druhy stálezelené.
U nás je zřejmě nejznámější magnolie Soulangeova (Magnolia soulangiana), kterou nelze v květu vůbec přehlédnout. Tento druh je křížencem Magnolia denudataMagnolia liliiflora. Jeho velké, kalichům podobné voňavé květy mají až osmnáct korunních plátků a plody tvaru šišky. Obliba této magnolie není způsobena jen bohatými květy, ale i velkou odolností a vzrůstem. Jelikož však vykvétá velmi brzy, mohou její květy v některých letech, kdy se zima protáhne až do jara, namrzat a klidně i za jedinou noc přijdeme o veškerou nádheru (květy zhnědnou a opadají). O to víc se ale můžeme těšit na rok další. Magnolie Soulangeova je vhodná do parků a větších zahrad jako solitér, jelikož dorůstá výšky až 6 metrů a zabere i mnoho místa na šířku.
Další u nás známou magnolií je magnolie hvězdnatá (Magnolia stellata) s nevinně bílými květy. Jde o nižší keř, který se hodí i do menších zahrádek. Spíše než do výšky (max. 3 metry) roste do šířky a jeho rozkvetlé květy mají tvar hvězdy. Tato magnolie vykvétá již v březnu a nádherně kontrastuje svými květy s tmavě zelenými stálezelenými keři v pozadí. Bílé květy jsou typické také pro magnolii vrbolistou (Magnolia salicifolia) a magnolii japonskou (Magnolia kobus). Tmavší, až fialové květy, pak mají Magnolia liliiflora ‘Nigra’aMagnolia rustica ‘Rubra’.

Oč jednodušší je ale výběr a pěstování magnolií, o to složitější je jejich množení. Magnolii můžeme vypěstovat ze semínek, řízků a nebo hřížením.
Pokud chceme magnolii vypěstovat ze semene, nesmíme sbírat jen semínka, ale celé šištice v době, kdy se ještě zcela neotevřely. Poté musíme zajistit dokončení vývoje jejich embrya. To provedeme tak, že šištice umístíme alespoň na dva měsíce do tepla a vlhka. Poté odstraníme jejich dužnatý obal, což uděláme v teplé vodě drhnutím. Pomůže nám i ostrý písek. Takto získáme zralá semena, ale stále ještě nemáme vyhráno. Nejprve musíme provést stratifikaci semen, čili jejich dozrání. Semena proto necháme až do jara ve vlhkém perlitu umístěném v mikrotenovém sáčku. Ideální teplota je okolo +4 °C, čemuž odpovídá správně nastavená lednice. Stratifikovaná semena vyséváme až v dubnu a nebo květnu. Zasadíme je do vlhké a prohřáté půdy (substrátu) v pařeništi či skleníku. Tedy samozřejmě nejlépe do mobilní nádoby. Až teprve vzrostlé a kontejnerované sazenice vysadíme na finální stanoviště, kde se nám magnolie rozroste.
Je-li složité pěstování magnolií ze semen, řízkování je ještě složitější. V červenci či srpnu uřízneme na půl vyzrálé vrcholové řízky s alespoň dvěma listy. Spodní část každého řízku pak upravíme šikmým, hladkým řezem a ošetříme stimulátorem růstu (nejlépe v podobě pudru). Takto připravené řízky sázíme do skleníku do substrátu složeného ze směsi rašeliny a písku. Truhlíky či květináče s vysazenými řízky poté potáhneme folií a umístíme na tmavší stanoviště (stačí přistínit).

Hřížení je vlastně ideálním způsobem množení magnolií. Je prostě nejsnadnější. Od srpna do září si vybereme pěkný, pružný výhon, který roste co nejblíže zemi. Vedle magnolie si připravíme v ideálním dosahu tohoto výhonu jámu, do ní vybraný výhon ohneme a zajistíme, aby v ní držel (přichycení kolíkem a nebo těžkým kamenem). V místě ohybu též můžeme výhon jemně naříznout, díky čemuž snáze zakoření. Poté jámu zasypeme a místo ohybu v zemi zaléváme. Nikdy nesmí zcela vyschnout. Jakmile výhon zakoření, můžeme jej oddělit od mateřské rostliny a přesadit. Zakořenění poznáme tak, že se prostě opatrně podíváme pod zem. Hřížením i řízkováním získáme rostliny s genetickými vlastnostmi rostliny mateřské.

Pěstujeme namnožené magnolie

Magnolie preferují slunné (nebo alespoň polostinné) stanoviště, chráněné před ledovým větrem a mrazem, určitě se vyhneme mrazovým kotlinám. A pozor - na stinném stanovišti bychom se zřejmě nedočkali květů této dřeviny. Vyhýbáme se při výsadbě též místům poblíž asfaltu a betonových stěn, které sálají mnoho tepla. Mohlo by rostliny poškodit. Počítat též musíme v dospělosti se šířkou rostlin podle odrůdy až 5 metrů. Vybrané místo musí být trvalé, jelikož magnolie mají křehké kořeny, které by zřejmě nepřežily přesazování. Křehkost kořenů prostě odpovídá křehkosti květů. Ideální stanoviště pro magnolie je vlastně takové, jaké hledáme broskvoním či meruňkám. Vedle toho však magnolie dobře snáší i znečištěné městské ovzduší, nejvíce naopak trpí okusem zvěří. U chaty na kraji lesa či v neoplocené zahradě na kraji obce prostě magnolii nevysazujte.

Půdu mají magnolie rády mírně kyselou, dobře propustnou a bohatou na humus, nikdy nesmí být vápenatá (vápník magnolie vyloženě nesnáší). Magnoliím nesvědčí půda přemokřená, kde jim uhnívají kořeny, určitě se tedy vyhneme půdám jílovitým a slínovitým.

Magnolii vysazujeme jako ovocný strom, vykopeme prostornou jámu, do ní nasypeme vylepšenou půdu (přidáme 1/3 kompostu či rašeliny). Magnolii do jámy nevysazujeme příliš hluboko a po výsadbě rostlinu hojně zaléváme. Čím mladší jsou rostliny, tím kyselejší vyžadují půdu.
Magnolie nesmíme okopávat, jelikož mají mělké kořeny, a to platí dokonce do okruhu 2 metry okolo kmene. Okolí vysazené rostliny pokryjeme kůrou jehličnanů, lesní hrabankou, či posekanou trávou, listím a kompostem. Udržíme tak půdu dostatečně vlhkou a zachováme její ideální strukturu a pH. Nastýlka zároveň ochrání kořeny od podzimu do jara, proto ji pravidelně obnovujeme, jelikož se postupně rozkládá. Menší stromky a kultivary pak na jaře vždy vyžadují překrytí květů netkanou textilií před mrazy, pokud je to aktuálně třeba.

Magnolii vysazujeme na jaře (březen, duben) a nebo na podzim, dokud nepřijdou první mrazíky. V našich podmínkách jsou tyto rostliny téměř plně mrazuvzdorné (s výjimkou květů některých druhů). Magnoliím raději neprovádíme řez, necháváme je růst divoce, řez totiž špatně snáší a navíc by narušil přirozenou strukturu koruny. Pouze můžeme citlivě odříznout větve, které nám překážejí, načež ránu důkladně začistíme. Hlouběji se do magnolií nedoporučuje zasahovat, špatně totiž obrůstají.

Magnolie hnojíme jednou za 14 dní univerzálním hnojivem určeným pro okrasné zahradní dřeviny. Na jaře se na listech magnolií mohou objevit bledé až nažloutlé nepravidelné plochy, které jsou způsobené nedostatkem železa. V tomto případě je třeba hnojit každých 14 dní hnojivy se zvýšeným obsahem železa. S tímto hnojením přestaneme, až nemoc ustoupí.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com