Květy v jarních zahradách a přírodě jsou skloňovány stále stejné. Jako by nebylo nic jiného než sněženky, bledule, krokusy, tulipány, hyacinty, petrklíče a narcisy. Připočtěme mnoho dalších druhů na jaře kvetoucích cibulovin a bylin a zdá se, že jaro máme kompletní. Jenže to není pravda. Velmi častými jarními květy jsou právě jehnědy, ozdoby ještě nahých stromů bez listí. Obvykle samčí květenství větrosnubných dřevin napříč rody a čeleděmi. Hovoříme o tzv. jehnědotvarých nebo bukotvarých a vedle sebe stojí druhy jako vrby, topoly, lísky, ořešáky, břízy, olše a habry, buky, duby a kaštanovníky. I vzhledem k objemu tohoto kvetení v krajině jsou na jaře jehnědy možná nejčastějšími květenstvími, která uchvátí svou rozmanitostí.
Větrosnubné listnaté stromy a keře
Květům jakých druhů rostlin kvetoucích na jaře se říká jehnědy (Amentum)? Bez ohledu na rody a čeledě jde o skupinu listnatých stromů a keřů, které jsou převážně větrosnubné. Právě jehnědy produkují velké množství pylu, jsou často nenápadné, jednopohlavné a uspořádané do převislých nebo vzpřímených jednoduchých hroznů či klasů. Dříve se jim říkalo jehnědokvěté (Amentiferae), znám je také pojem jehnědovité, upřednostňováno je ale dnes pojmenování jehnědotvaré a v moderní systematice APG je řadíme do řádu bukotvaré (Fagales). Jehnědy jsou převážně samčím květenstvím, mnoho druhu ale tvoří i jehnědy samičí. Obvykle mají jehnědy převislé vřeteno a přisedlé nebo jen krátce stopkaté květy, které jsou jako jednotlivé nenápadné.
)
Když ještě nejsou k dispozici opylovači, vládne vítr
Zajímavostí je, že jehnědy, tedy vlastně jehnědotvaré dřeviny, vůbec nepotřebují včely a jiný hmyz. Byť se to může okolo rozkvetlých jehněd později vykvétajících dřevin hmyzem jenom hemžit. Jednoduše řečeno se jehnědy bez po zimě probuzeného hmyzu obejdou, navíc se na dřevinách často objevují v době, kdy hmyz ještě odpočívá, včetně včel. Například u lísky. Na holých větvičkách, které ještě nedisponují listy, jsou jehnědy velmi dobře viditelné. Tato květenství jsou přece jen složena z velkého množství drobných kvítků. A právě z jehněd lísek se každoročně sype velké množství pylu. Pokud se pak pořádně podíváte na větve dřevin s jehnědami, najdete na nich i kulaté pupeny, pokud jde o dřeviny jednodomé. Právě z nich vykukují dvě až čtyři červené štětičky, což jsou samičí květy chytající díky větru pyl z jehněd. Pokud vítr trochu pohne bliznou, nastává opylení. Příroda si tak zajistila opylení dřevin i za méně výhodných podmínek, kdy ještě není (nebo nemusí být) k dispozici opylovači.
)
)
Dvoudomé a hmyzosnubné vrby
Složitější je to v případě vrb, které vykvétají později, jsou dvoudomé a hmyzosnubné. Na jednom stromě prostě najdete jehnědy, kterým se lidově říká kočičky. A na jiném drobné, téměř neviditelné květy samičí. Prostě a jednoduše šedobílý až stříbřitý kožíšek „kočiček“ doslova láká k pohlazení a kočičky jsou vlastně i jedněmi z prvních jarních květů v našich vázách. Vrby přitom vykvétají o něco později než třeba lísky a olše. V době, kdy včely jsou již probuzené. Proto se vrby adaptovaly na hmyzosnubnost, opylovány jsou hmyzem.
Takzvané „kočičky“ jsou tedy charakteristická chlupatá květenství vrb – jehnědy. Když začnou nabízet hmyzu pyl, jsou od pylu doslova žluté, barva jehněd se tedy mění díky barvě pylu. Zatímco samičí květy vrb jsou zelenavé a štíhlejší. Většina vrb kvete v březnu a dubnu, některé však mohou kvést opakovaně až do léta, třeba vrba trojmužná (Salix triandra). Po opylení se na samičích stromech tvoří drobné tobolky, z nichž se uvolňují ochmýřená semínka. U nás nejznámějším druhem kvetoucím právě „kočičkami“ je vrba jíva (Salix caprea) rostoucí jako keř nebo menší stromek.
 hmyzosnubné vrby, obalené pylem (Zdroj: Shutterstock))
Plody bukotvarých
Plody bukotvarých (jehnědotvarých) druhů dřevin jsou velice rozmanité. Setkáme se kromě tobolek s ochmýřenými semeny (vrba, topol) také s drobnými okřídlenými nažkami (bříza), oříšky (líska), ořechy (ořešák královský), žaludy (dub), bukvicemi (buk) a kaštany (kaštanovník jedlý). Mnoho těchto plodů je jedlých nejen pro zvířata, ale i pro lidi. Z ptáků je největším specialistou například na semínka olší čížek lesní (Carduelis spinus). Lískové oříšky, vlašské ořechy a jedlé kaštany určitě nemusíme představovat, zná je každý z nás. A kdo jako malý sbíral na škole žaludy, určitě ví, k jakým zvířatům směřovaly. Touto vysoce energetickou a nutričně hodnotnou potravou myslivci v zimě přikrmují hlavně divoká prasata, daňky a jeleny.
)
Hlavní zástupci jehnědotvarých
- Břízovité (Betulaceae): břízy, olše, lísky, habry
- Bukovité (Fagaceae): buky, duby, kaštanovníky
- Vrbovité (Salicaceae): vrby, topoly
- Ořešákovité (Juglandaceae): ořešák královský
Líska obecná (Corylus avellana) je jednou z prvních kvetoucích dřevin, kvete již od února. Její dlouhé, visící a žlutohnědé jehnědy jsou tedy známé již z předjarní přírody. Lísky jsou sice jednodomé (samčí i samičí květy mají na jedné rostlině), ale potřebujeme alespoň dvě různé odrůdy pro dobré opylení. S jedinou lískou v zahradě mnoho nezískáte. Oproti keřovité lísce obecné je také známa líska turecká (Corylus colurna) rostoucí jako strom. Jehnědy však má velmi podobné a stejně dekorativní.
)
Vrba (Salix) je dvoudomá a její huňaté jehnědy známe jako takzvané kočičky (lidově též bahnětka). Tyto chlupaté květy jsou na jaře velmi důležité pro včely. A jelikož příroda není hloupá a všimla si souvislosti včelí pastvy a pylu vrb, zajistila vrbám hmyzosnubnost. Výjimka mezi větrosnubnými bukotvarými. Vítr jim k opylení rozhodně nestačí. Plody vrb jsou tobolky obsahující velké množství ochmýřených semen šířících se větrem.
 vrby (Zdroj: Shutterstock))
Bříza (Betula) má dlouhé a převislé jehnědy, které se objevují spolu s rašením listů. Břízy jsou jednodomé a jehnědy se říká samčím i samičím květenstvím. Plody bříz jsou okřídlené nažky s jedním semenem. Nejznámější je u nás bříza bělokorá (Betula pendula).
)
Olše (Alnus), především u nás olše lepkavá (Alnus glutinosa) je listnatý opadavý strom z čeledi břízovité. Kvete velmi brzy, tedy v únoru až březnu, a její jehnědy jsou zpočátku tmavě fialové až hnědé, později žluté. Samčí a samičí jehnědy vždy rostou na témže letorostu a jsou dlouze stopkaté. Květy rozkvétají před pučením listů v březnu a dubnu, přičemž patří mezi významné alergeny. Plodem olše jsou šištice. V nezralém stavu jsou šedozelené a lepkavé, zralé jsou tmavě hnědé a dřevnaté. Zůstávají na stromě ještě dlouho po spadu semen. Semenné nažky jsou leskle hnědé, stejnobarevné, ploché, okrouhlé až pětihranné a s velice úzkými křídlatými okraji. Semena zrají v září až říjnu a vylétávají v únoru až březnu. Jejich klíčivost je ale nízká.
)
Topol (Populus) je dvoudomý opadavý strom, jehož květenstvím se říká jehnědy. Samčí květy topolů mají 8 (vzácněji až 30) tyčinek, samičí květy mají gyneceum srostlé ze 2 a vzácně až 4 plodolistů. Plodem je tobolka s ochmýřenými semeny, která se otvírá chlopněmi. Opylování zajišťuje vítr, stejně jako šíření semen. Jde o významný jarní alergen.
)
Habr obecný (Carpinus betulus) kvete později než líska, nejčastěji v dubnu. Jeho samičí jehnědy jsou charakteristicky zelené, samčí žluté. V samčích jehnědách jsou jednotlivé květy umístěné jednotlivě v úžlabí listenů. I samičí květy jsou uspořádané v jehnědách, mají šupinkovité okvětí a 2 nitkovité blizny. Plodem je oříšek s křídlem, které vzniklo srůstem tří listénců. Opylování i rozšiřování plodů zajišťuje vítr.
)
Dub (Quercus) je rodem z čeledi bukovité. I duby mají květy uspořádané v jehnědách, včetně například dubu korkového, který u nás neroste. Jednopohlavná květenství dubů jsou nahloučena nejčastěji při bázi letorostů. Samčí květenství jsou převislé jehnědy s kalichovitým, čtyř až sedmilaločným okvětím a nejčastěji se šesti (2 až 12) tyčinkami s tenkými nitkami. Samičími květenstvími jsou chudokvěté jehnědy nebo strboulky. Ty se vyvíjí v paždí listů blíže konci větévky, přisedle nebo na delších či kratších stopkách. Na bázi samičího květu vyrůstá miskovitá číška. Květy jsou opylovány větrem, plodem je nažka (říká se i oříšek) podepřená zveličenou dřevnatou číškou. Plodům říkáme žaludy a dozrávají v prvním nebo až ve druhém roce.
)
Buk (Fagus), nejčastěji buk lesní (Fagus sylvatica), má také samčí květy uspořádané v jehnědách. Jsou převislé, kulovité až krátce válcovité. Tyto jednodomé, opadavé stromy s hladkou kůrou jsou opylované větrem, jejich plody jsou nažky (oříšky) uzavřené v ostnité číšce. Rod zahrnuje 13 druhů a je rozšířen v mírném pásu severní polokoule. Jednopohlavná květenství vyrůstají v paždí listů, samčí květy jsou sdružené ve volné, stopkaté, mnohokvěté hlávce, samičí květy rostou nejčastěji ve skupince po 2. Plody dozrávají v 1. roce po opylení.
)
Ořešák královský (Juglans regia) produkuje nápadné, 3 až 10 cm dlouhé samčí jehnědy, které se objevují v dubnu až květnu současně s rašením listů. Podobné je to také u ořešáku popelavého (Juglans cinerea). Květy mají čtyřčetný kalich a jsou podepřené listenem a 2 listenci. V samčích květech je 7 až mnoho tyčinek, samičí květy obsahují spodní semeník srostlý ze 2 plodolistů. Plodem ořešáku je pseudopeckovice s tlustou, ale dužnatou slupkou a oříškem uvnitř. Výraz pseudopeckovice zvítězil nad pojmy ořech a peckovice. Oplodí je u ořešáků většinou nepukavé, ovšem s výjimkou právě zralých plodů ořešáku královského. Rod ořešák (Juglans) zahrnuje asi 21 druhů. Známý je také ořechovec (Carya) neboli hickory, příbuzný ořešáků, který má jehnědy trojčetné a převislé.
)
Kaštanovník setý (Castanea sativa) má obzvláště dlouhé (až 30 cm), žlutavé a výrazně vonící samčí jehnědy. Ty ale vykvétají o dost později než u ostatních bukotvarých, totiž až v červnu, někdy již v květnu. Tato jednodomá rostlina má květy jednodomé a jednopohlavní, převážně je však cizosprašná. Lépe plodí, když má ve svém okolí dva a více stromů. Plody jsou nažky (kaštany neboli maróny), v každém pichlavém obalu pukajícím čtyřmi švy najdeme 2 až 3. Kaštany jsou lesklé, tmavě hnědé a dozrávají v září. Jsou jedlé, ale konzumují se po upečení nebo uvaření. Obsahují hodně škrobu, cukrů a bílkovin.
)
Morušovník (Morus) má v jehnědách uspořádané samčí i samičí květy. Jehnědy jsou krátké a husté.
)
Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je u nás silně invazní druh, který kvete silně páchnoucími latami podobnými jehnědám. O pravé jehnědy tedy nejde.
Zdroj: Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, cojeco.cz, novinky.cz, myslivost.cz, EnviWeb.cz
Kvíz: Jehnědy jsou velmi častými jarními květenstvími. Poznáte jehnědotvaré dřeviny podle fotografií?
