Jak správně zalévat zeleninu? Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Především za letních veder, kdy je srážek jen poskrovnu, tedy těch, která panují právě nyní, musíme zeleninu pravidelně a vydatně zalévat. Více vody potřebuje zelenina plodící, mělce kořenící a s měkkými, křehkými listy, kdy však zalévat, jak a jakou vodou?

Každý druh zeleniny má odlišné nároky na zálivku. Například rostliny s většími, měkkými a křehkými listy (okurky, dýně, cukety, …) jsou na zálivku obzvláště náročné. Velmi náročné na zálivku jsou také rostliny, které mají mělký kořenový systém (např. papriky).

Ať už ale zaléváme jakoukoli zeleninu, začínáme zalévat až když je půda suchá, což ale nepoznáme na jejím povrchu, je třeba do půdy sáhnout stejně, jako se to dělá při kontrole substrátu u rostlin v mobilních nádobách. Lze například vyrýt do záhonu rýhu hlubokou cca 10 cm, stačí však i jen zabořit do půdy prst. Je-li půda suchá i v této hloubce, je na čase zalévat. Vydatnost zálivky je závislá na míře vysušení půdy. Pokud se za horkých a suchých dní vrátíme na zahrádku po týdnu a chceme ještě alespoň něco zachránit, první kropáče v půdě doslova zasyčí a my musíme zalévat, dokud není důkladně prolitý celý profil substrátu.
K zalévání menších ploch si vystačíme s konví, větší plochy je rychlejší zalévat zahradní hadicí s rozprašovačem, ovšem proud vody nesmí být moc silný a voda nesmí být ledová. Například ledová studniční voda není vůbec vhodná, pokud ji tedy chceme využívat, je dobré ji načerpat například do tisícilitrového barelu a nechat alespoň den ohřát. Silný proud vody z hadice by mohl rostliny poškodit, případně ty mělce kořenící vyplavit z půdy, proto používáme rozprašovač, kdy zálivka připomíná jemný déšť.

Jak jsme již výše zmínili, je třeba zalévat dostatečně dlouho, aby voda pronikla i ke kořenům, které jsou hlouběji. Zálivka je vždy lepší vydatná než kratší, ale častější, jelikož voda se v tomto případě odpaří vždy dříve, než ji rostliny stačí využít.
Důležitá je také doba zálivky, za horkých dní zaléváme ráno či večer, nikdy ne přes den, jelikož by kapky vody na rostlinách fungovaly jako zvětšovací sklo a slunce by rostliny popálilo. Naprosto ideální je pak zálivka ranní, kdy rostliny postupně oschnou stejně jako půda na povrchu a my tak eliminujeme riziko plísní. Pokud zaléváme večer, je ideální aplikovat vodu přímo ke kořenům a zalévat tak opatrně, abychom rostliny potřísnili vodou co nejméně. Opět je důvodem zamezení šíření plísní. V noci jsou teploty nižší a rostliny osychají pomalu, navíc se drží vlhkost i na záhonech, což opět nahrává šíření plísní.
Naprosto ideální vodou k zálivce je voda dešťová, naopak ta studniční bývá méně vhodná než odstátá voda z vodovodního řádu, bývá totiž příliš tvrdá. Zato dešťovka je měkká a má vlastně pro zálivku ideální složení. Nakonec je nejlepším možným způsobem zálivky právě déšť. I vodu z vodovodního řádu bychom měli nejprve přečerpat do barelu či sudu a nechat ohřát, zároveň však i vyprchá chlór, na který jsou mnohé rostliny silně choulostivé.
Kromě zalévání je také vhodné najít způsob, jak vodu v záhonech udržet. Za prvé pomůže volba kvalitního substrátu, čili pokud přidáme dostatek kompostu, odpar zmenšíme, za druhé pomůže zamulčování, například čerstvě posekanou trávou, ale i tradičně kůrou. Mulče není třeba (resp. je to vyloženě nežádoucí) příliš silná vrstva, jelikož jinak začne plesnivět. Zamulčování též vyžaduje častější kontroly, protože se velmi zamlouvá plžům včetně plzáka španělského, který působí v zahradách největší škody.
Důležité je také zbavování záhonů plevelů, které vodu odebírají kulturním rostlinám. Dalším způsobem uchování co největšího množství vody v záhonech a zároveň eliminace růstu plevelů je výsadba rostlin v takové kombinaci, abychom vedle sebe umístili rostliny nižší a širší s vyššími a méně širokými. Nižší a širší rostliny nám půdu zastíní a zmenší tak odpařování vody i růst plevelů, načež vodu šetří i rostlinám vysokým a užším.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com