Jaké ovoce je údajně nejchutnější na světě? Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Čerimoja, plod rostliny zvané láhevník, je prý nejchutnějším ovocem na světě pro svou výjimečnou chuť, vůni a konzistenci. V našich obchodech však tyto plody najdete jen výjimečně. Samotnou rostlinu však lze pěstovat i u nás jako letněnou pokojovku.

Z deníku Stanko Vráze

Jako jeden z prvních Čechů ochutnal toto ovoce cestovatel Stanko Vráz na konci 19. století, kdy navštívil Jižní Ameriku. Do deníku si zapsal: „V tlusté, zelenavé, drsné kůži vězí několik semen obalených hustou smetanovou dužinou sněhobílou, nažloutlou nebo slabě nazelenalou, silně příjemně vonící a chuti, jež připomíná zmrzlinu z jahod a dušená jablka s angreštem.“

Pochoutka jihoamerických indiánů

Láhevník pochází z And, kde roste v nadmořských výškách až 2400 metrů, což samo o sobě hovoří o nárocích této rostliny na klima. Domorodý název chirimuya lze navíc přeložit jako „studená semena“, což znamená, že tato semena vyklíčí i za velmi nízkých teplot poblíž bodu mrazu. Láhevníkům se daří v tropických oblastech v nadmořských výškách od 1300 do 2600 metrů. A byť jejich semena vyklíčí za teplot téměř na bodu mrazu, jsou láhevníky citlivé na mráz. V době vegetačního klidu však potřebují chlad. Domorodci v Andách doslova říkají, že čerimoja nesmí stát ve sněhu. Z toho vyplývá, že rostlinu můžeme pěstovat i u nás, ale jen jako letněnou pokojovku, která vyžaduje v zimě třeba chladnou chodbu. Semena přitom vyklíčí i v lednici, kde je obvykle 5 až 8 oC.

Láhevníky ve světě

V Evropě najdeme láhevníkové plantáže v jižním Španělsku a v Portugalsku. Zde byly první stromy vysazené již v 18. století. Láhevníky najdeme i v jižnějších částech Itálie, nikoli v alpském severu, v několika zemích Afriky, Středního východu, Středozemního moře, na Havaji a v Kalifornii.

Láhevníků najdeme více jak 120 druhů, ve volné přírodě rostou především v tropických oblastech Ameriky, ale i Asie a Afriky, kde též tato dřevina ve vyšších polohách zdomácněla. Kromě ovoce láhevníky nabízí i cenné dřevo a nebo mnoho různých alkaloidů (biologicky aktivních látek). Ovšem tak výborné plody, jak je popsal cestovatel Vráz, nabízí jen Annona cherimola pocházející právě ze severní části Jižní Ameriky.

Annona cherimola

Annona cherimola je rychle rostoucí dřevina, které opadává jen část listů, je proto vnímána spíše jako stálezelená. Hovoříme spíše o keři dorůstajícím výšky 5 až 9 metrů. Květ čerimoji je exotický, masitý, dlouhý 3 cm a je silně aromatický. Plod čerimoja je dlouhý 10 až 20 cm a má průměr cca 5 cm, ovšem někdy mohou být plody i více kulovité. Zelená pokožka plodu je členěna do kosočtverečných políček. 1 plod váží obvykle 150 až 500 g, největší plody pak až 2 kg, to jsou však již kousky velké jako fotbalové míče. Plody se sklízí nezralé, načež se před konzumací musí nechat změknout. Pozor na semena v dužině, jelikož jsou jedovatá. Polknout je sice můžeme, ale nikoli rozkousat a vůbec nejlepší bude je vyplivnout. V Americe se z těchto semen vyrábí insekticidy, rozemletá semena totiž zabírají na vši, blechy a jiné parazity.

Proč si na čerimoja jen tak nepochutnáme

Důvodem, proč si na plodech čerimoja jen tak nepochutnáme, je složitý transport choulostivých plodů. Toto jemné a snadno kazivé ovoce má pokožku citlivou na mechanické poškození. Sklízí se ručně, velmi opatrně, každý plod se balí již v sadu a k zákazníkovi musí být dopraven do 24 hodin. Jestliže vezmeme v úvahu, že nejbližší španělské plantáže jsou vzdálené cca 3000 km, je doprava plodů do Čech velmi složitá. Optimální teplota pro krátkodobé skladování je navíc 8 až 12 °C a vzdušná vlhkost 90 až 95 %. Ideálně zralé ovoce má podobnou konzistenci jako papája či jemná zralá hruška. Jakmile pokožka zhnědne a dužina je krémová, ovoce již nesmíme konzumovat.

Pěstujte láhevník v květináči, semena ochotně vyklíčí

Láhevník nám vyroste snadno ze semen a těch najdeme v každém plodu až 50. Klíčivost těchto semen je dlouhodobě vysoká. Klíčení urychlíme stratifikací, prostě necháme semena v substrátu několik dní nabobtnat a poté je umístíme na několik týdnů do ledničky v misce s výsevem zabalené do mikrotenového sáčku. Semena je třeba vysít do hloubky cca 3 cm.

Šlechtěné kultivary lze též množit roubováním na podnože vypěstované ze semen. Stromky začnou plodit v pátém až sedmém roce, ovšem květy je třeba opylit štětečkem. Květy jsou totiž vybavené mechanismem zabraňujícím opylení vlastním pylem, přičemž hmyz, který by to udělal za nás, v našich podmínkách neexistuje. Láhevníky nesnesou teploty nižší jak -5 °C, zimu u nás prostě venku nepřežijí. Květináče volíme co největší a prostě bude třeba dvakrát za rok přesunout objemné a těžké nádoby. Po půlce května na zahradu a koncem září dovnitř, nejlépe na místo, kde nám přezimovávají subtropické rostliny, které též vyžadují na zimu chlad.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, ireceptar.cz, shutterstock.com, pixabay.com