Jaký je rozdíl mezi teplým pařeništěm a záhonem s poklopem? Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Pařeniště i záhon s poklopem si snadno vyrobíme sami. Na první pohled ale mohou vypadat naprosto stejně. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Oba typy shora zakrytých záhonů pomohou prodloužit pěstební sezónu a pomohou při pěstování zeleniny i ve vyšších polohách. Je však mezi nimi velký rozdíl, byť opravdu často vypadají na první pohled stejně. V teplém pařeništi se totiž vzduch ohřívá i zdola, nejen díky průhlednému zákrytu a pasivním slunečním ziskům za slunného počasí. Zatímco v záhonu se záklopem (takzvaném studeném pařeništi) využíváme pouze pasivních slunečních zisků.

V obou případech jde o malý a uzavřený prostor, kde lze předpěstovávat sazenice rané zeleniny, ale i pěstovat například salát, ředkvičky apod. Můžeme zde též zimovat některé skalničky a bonsaje, stejně jako pěstovat zimní salát a jiné druhy zimní zeleniny (ředkev, kapustu apod.). Teplota uvnitř tohoto prostoru je vždy vyšší, než venku.

U teplých pařenišť dochází k uvolňování tepla rozkladem biomasy, kterou uložíme uvnitř pařeniště.
Oba typy pařenišť se skládají z obvodového rámu, který je nejčastěji z dřevěných fošen, jež vydrží déle než tenčí prkna. V rozích je obvykle kotven kůly do země. Použít ale lze i plastová prkna, stará okna apod. Shora jsou pak pařeniště zakrytá sklem či polykarbonátem. Pokud měníme stará okna za nová a zároveň chceme pařeniště, není nic jednoduššího, než je vytvořit z nich. Kromě pasivních slunečních zisků brání zasklení též úniku tepla zevnitř.
Další zajímavou vlastností pařenišť je ochrana před škůdci. Dovnitř se prostě nedostanou a pokud pařeniště opatříme zevnitř ještě před navezením hmoty co nejjemnějším pletivem, neproniknou do pařeniště ani hlodavci.

Rozměry pařeniště volíme takové, abychom se k rostlinám snadno dostali alespoň ze tří stran po odkrytí prosklené ochrany. Pokud využijeme k prosklení polykarbonát (ten dutinkový má mnohem lepší izolační vlastnosti než sklo), je třeba počítat s roztažností polykarbonátu a tedy zajistit dilataci. Desky tedy musí být o několik cm kratší než obvodový rám. Po stranách pak musí lišty dostatečně přesahovat polykarbonát, aby dovnitř nezafukovalo a neutíkalo teplo.
Kvůli ochraně před hlodavci montujeme obvodový rám nad předem připraveným výkopem, který zajistíme například kvalitní králičím pletivem. Hlodavci jím neprolezou, ani je nepřekoušou. Ovšem pletivo časem rezaví a je třeba jej vyměnit. Existuje proto ještě jedno řešení – vysypat dno pískem a položit těžkou, starší dlažbu. Ta vyplní dno a bude kopírovat obvodové stěny.

Někdo řeší uvnitř rámu svařované vzpěry, jimiž jsou stabilizovány stěny před vyboulením, u běžných rozměrů pařenišť a pokud použijeme fošny a nikoli prkna, to však obvykle není třeba. Navíc stačí na delší strany přidat kotvící kůly, ke kterým fošny přitlučeme hřebíky či ještě lépe přišroubujeme. V rozích lze též použít svařované trojúhelníkové výztuhy, ale opět si vystačíme s kůly.
Do studeného pařeniště navezeme zeminu smíšenou s kompostem, ovšem teplé pařeniště zakládáme jinak. Použijeme čerstvý koňský hnůj, případně jakoukoli biomasu, která se rychle rozkládá a svým rozkladem uvolňuje teplo (tráva, staré seno, které navlhčíme, mokrá sláma apod.). Tuto hmotu důsledně ušlapeme na dno pařeniště. Vrstva musí být dostatečně silná, alespoň 30cm, přičemž hmotu vrstvíme a ušlapáváme postupně. Pokud jsme v zahradě nechali před zimou hromadu listí, tímto listím připravený pěstební základ zakryjeme a navezeme zeminu smíšenou s dobře prosátým kompostem, případně jen kompost. Výška pařeniště musí odpovídat potřebné výšce pro rostliny, které zde chceme pěstovat, čemuž odpovídá i vrstva zeminy. Optimálně by měla být stejně silná jako vrstva podkladní hmoty, která se nám bude zahřívat (hmota se začne silně zahřívat do tří dní, přičemž teplota v jádru může být i 65 oC). Vysoká teplota zároveň eliminuje tvorbu plísňových patogenů, především však toto odpadní teplo využijeme pro časné pěstování rostlin, ovšem nikoli tak vysoká.
Po několika dnech se teplota začne snižovat, až se stabilizuje na úroveň vhodnou k pěstování zeleniny. Proto je třeba od založení pařeniště do výsevu počkat cca týden až 10 dnů a nebo provedeme výsev do nádob uložených v pařeništi na vrstvě substrátu (ideální jsou např. tzv. miniskleníčky). Využijeme tak teplo, aniž bychom ohrozili osivo. Teploty můžeme sledovat pomocí teploměrů, zkušenějším zahrádkářům stačí pařeniště otevřít a sáhnout hlouběji do substrátu. První výsevy v pařeništi provádíme již koncem února, začátkem března.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com