Opékat buřty a klobásy lze na ohni i v zimě (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 9 fotek

Dvakrát měřit a jednou řezat? Jestli se někdy rozhodnete pro vytvoření ohniště na zahradě, měřte, zvažujte a promýšlejte raději třikrát. Ohniště může pozvednout estetickou úroveň venkovního prostředí či zahrady v okolí vašeho domu na dočista jinou, vyšší úroveň. Ale také s ním můžete nadělat více škody, než krátkodobého užitku.

Když dva říkají totéž, nemusí mít na mysli to samé. A zatímco se někomu při představě ohniště rozeznívají v srdci tklivé tóny nějakého country songu, jiný už cítí vůni špekáčků a další zase vnímá jen noční tmou probleskující zář ohně, který sleduje z proutěného závěsného křesla. Ohniště je totiž prvek s krajně nejasným vymezením. A tak pokud před vámi například partner či partnerka zmíní, že by bylo fajn něco takového vytvořit, ujasněte si prosím dopředu, jaké vlastně představy o konečném výsledku máte.

Není kouře bez ohně…

Začneme netradičně, úplně od konce. Čím budete ve vašem hypotetickém a dosud neexistujícím ohništi topit? Je totiž zatraceně velký rozdíl, jestli k dispozici máte nějaké vlastní topivo, anebo si jej budete muset nechat dopravit. Tahle zdánlivě banální připomínka má ale docela praktický dosah. Že budete pálit jen větvičky, které jste ostříhali z keřů na vlastní okrasné zahradě? Tak to si moc velký táborák nejspíš neuděláte. Nehledě na to, že budete potřebovat místo, kde si takové větvičky, plné vlhkosti a mízy, necháte dopředu proschnout. Budete zatápět vlastním dřevem? Perfektní, a kolik ohňů si tak za sezónu budete moci z vlastních zásob dovolit? Nebo se vydáte před každým zažehnutím do blízkého lesa, kde si nasbíráte suché větvě a klestí?

Jen ať to neskončí trestním oznámením za to, že někomu loupíte v soukromém lese dřevo. Ne všude se majitelé lesů, zvlášť když je třeba majitelem konkrétní město, dívají na tyhle kratochvíle víkendových chatařů plundrujících porost s pochopením. Že si necháte dovézt? Inu, proč ne. Ale pokud ho nebudete zavážet na každý oheň jednotlivě, hodilo by se počítat i se zřízením nějakého dřevníku nebo krytu na palivo. Protože zmoklým dřevem si, skautskému výcviku navzdory, moc nezatopíte. Vyrobit pár třísek na podpal? To už si skoro říká o nějaký klátek, kozu nebo aspoň špalek, a taky sekyru. A pilu. Pokud vám tedy někdo nedoručí dřevo úhledně naporcované.

Pro krásu nebo jen tak, pro všechno?

Vidíte, ještě jste ani neškrtli sirkou, a už tu máte sérii požadavků, které budete muset dopředu zvážit. Chcete ohniště ve své podobě univerzální, ve kterém budete moci likvidovat (pochopitelně, v souladu s místními vyhláškami o znečišťování ovzduší, o rozdělávání ohňů, o opatřeních v době sucha) odpad ze zahrady, nejrůznější proschlé plevele a šáší? Chcete ohniště, které navečer rozptýlí malé táborníky, vnoučata. Takové, u kterého si budou moci opéct ony obligátní buřty a nenadělají přitom moc velkou paseku? Anebo je vaším ideálem ohniště zpevněné, uzavřené okružím z betonu nebo tvárnic, s vydlážděným okolím? Ano, sem už můžete pozvat přátele na stylové večerní posezení, ale na pálení starého sena ze zahrady už to moc vhodné nebude. A co třeba venkovní ohniště, laděné spíše ke stylu orientální či jiné exotické romantiky?

V takovém případě je pro vás důležité spíše světlo a teplo linoucí se z plamenů, ale buřtům musíte dát sbohem. A když už se tak bavíme o přepálených pochutinách, zůstanete jen u těch buřtů, anebo budete potřebovat i rošt, kotlík? Abyste nakonec nezjistili, že místo ohniště hledáte spíš venkovní krb, nebo rovnou letní kuchyni. Otázka zamýšleného designu ohniště se těsně prolíná s používaným palivem. Pokud to má být jen prostorově ohraničená jáma, ve které budete likvidovat zbytky starého rozštípaného kurníku, nebude to místo vhodné k připravování pokrmů. Chemická rezidua by se totiž přenášela i do těch pokrmů. A buřty s příchutí drůbežího spáleného trusu nenabídnete ani neoblíbeným vnoučatům.

Oheň je dobrý sluha… a ještě lepší malíř!

První představa o ideálním umístění ohniště je obvykle špatná. Protože často tam, kde bychom ho skutečně nejvíc ocenili, se nehodí. Budete si opravdu chtít pouštět dým do domu okny (ano, i s mikroventilací se zápach kouře přenese do domácnosti). Je opravdu taktické umístit ohniště poblíž venkovního sušáku na prádlo? Vážně chcete instalovat žároviště na dolet jiskry od garáže, kde máte benzin a barvy? A jak se nápad na zřízení ohniště shoduje s vaší novou světlou omítkou na fasádě? Protože ano, kouř vám jí skutečně po pár táborácích nehezky přebarví. Vyladili jste polohu ohniště podle těchto požadavků? A jste si opravdu jistí, že bude splňovat to samé ve vztahu k oknům, omítce a domům/chatám vašich sousedů? Jste si jistí, že zrovna venku nesuší vyprané svatební šaty? To jen pro případ, až vás bude někdo urgovat za náhradu škody. I když jste na své zahradě pány, ve vztahu k okolí to tak úplně neplatí.

Rozdělávání ohně na dvoře, ale stále na území CHKO nebo Národních parků? Raději na to zapomeňte, pokuta bolí. Alespoň se předem zeptejte. Táborák na území města? Na ohlášku u hasičů předem. Jinde opatrně. Ohniště si můžete v přírodě legálně založit 50 nebo více metrů od lesního porostu, nesmí být ani ve vykácené části lesa nebo na louce. Přímo v lese nesmíte ani kouřit, natož pak budovat vatru. Na soukromých pozemcích potřebujete svolení majitele.

Kam vítr, tam problémy…

Převládající směr větru vanoucí nad vaším ohništěm mnohé prozradí. Když to zkrátíme, dým z rozpalovaného grilu, který znemožňuje výhled pro řidiče, nebo naopak kouř zanášející jiskry směrem k lesu nebo proschlé louce, jsou vážně problém. Od narušené sousedské ohleduplnosti se tu dostáváme k dočista jiným paragrafům. Na váš táborák by se pak mohli vyptávat policisté i pojišťováci. Pozici plánovaného ohniště mohou ovlivnit i další faktory. Kouř směřující do sadu může negativně ovlivnit ovocné stromy v květu (může jim třeba nastartovat dřívější pučení a zrání, po kterém je zaskočí mráz) a v plodu. Uzená jablíčka se nehodí, ani když s nimi nic jiného než sušené křížaly neplánujete. V okolí ohniště (hlavně nad ním) je pak problematizujícím faktorem žár. Který má poměrně daleký dosah, což platí hlavně po koruny nad ohniště se romanticky sklánějících stromů.

Kam s ním? Toť otázka

Pořád jsme ještě neškrtli sirkou, ale ptáme se: až to jednou dohoří, bude to zapotřebí vyčistit. Zuhelnatělé kousky, zbytky dřeva, popel. Máte to kam dát? Popel je ve své přírodní podobě vynikající hnojivo, kvalitní posyp na zamrzlé chodníky a čert ví co ještě, ale je třeba ho pro tyhle účely někam uložit. Vysypávat (ještě horký popel a ideálně do plastové) popelnice je podivný nápad. Je to zbytečný odpad, zužitkovatelný. A nechat ho ležet jen tak, aby si s ním pohrával vítr? Taky zdroj budoucích problémů. Hodí se také domyslet jedna maličkost. Teoreticky se něco ošklivě nepovede, a „z jiskry vzejde plamen“. Nemusí to být hned zrovna požár Amazonie, ale máte kolem svého hypotetického ohniště něco, čím byste mohli hasit? Je někde na dohled barel s vodou, kohoutek venkovní hadice, studna, hydrant? Opravdu jen tak pro případ, abyste to nezačali řešit, až bude pozdě.

Pořád ještě chcete ohniště?