Květináč keramický nebo plastový? Zobrazit fotky zobrazit 12 fotek

Jednou věcí je vzhled mobilní nádoby, jinou její užitné vlastnosti, které jsou zásadní pro prosperitu pěstovaných rostlin. A jelikož jsme nároční, nechceme, aby naše byty, okenní parapety, balkóny, terasy a zahrady hyzdily nepěkné květináče, které jsou především funkční, umisťujeme i ty obyčejné a levné květináče do různých dekorativních obalů. Zaměřme se však nyní především na funkci dvou základních typů květníků určených k pěstování rostlin – keramických a plastových.

I plastové květináče nemusíme mít jen podobu jednoduchých, technických pěstebních nádob, ale mohou být velmi pohledné. Pravda, hodí se spíše do modernějších interiérů pro své pestré barvy a většinou jednoduché tvary, ale proč ne. Zato rustikálně či starožitně zařízené interiéry a zahrady volají po keramice, kamenině, různých kamenných nádobách, dutinách v kmenech stromů, starých dřevěných nádobách a podobně. A právě keramické květináče jsou dosud a zjevně dlouho budou naprostou klasikou, zatímco běžný, levný plast využijeme především k předpěstování rostlin, přípravě sazenic. 

Květináče z pálené hlíny

Květináčům z pálené hlíny nevadí vysoké denní teploty ani přímé sluneční záření. Pozor však na tmavé květináče, které ve své hmotě akumulují nadměrné množství tepla, což poškodí mnohé rostliny v těchto květináčích vysazené. Na stinná stanoviště prosím, ale na slunná stanoviště umisťujeme květníky ze světlé hlíny, což však platí i o kamenině a plastu.

Dalším otazníkem je poréznost keramických květináčů. Díky své poréznosti propouští hmota keramického květináče vzduch k substrátu a tedy i ke kořenům rostlin, což umožňuje pozvolné odpařování vody ze substrátu. Při něm se stěny květináče též lépe ochlazují, což opět prospívá kořenům rostlin. Více méně jsou květináče z pálené hlíny vyzkoušenou klasikou a zmíněné problémy jsou pouze kosmetickými záležitostmi. 
Poréznost materiálu má tudíž na svědomí menší vlhkost substráty a tedy potřebu častějšího zalévání. Nedostatek vlhkosti substrátu je pak největším problémem pro právě přesazené rostliny, jelikož suchý květináč vlhkost rychle nasaje. Proto se používá jednoduchý fígl – květináč nejprve namočíme alespoň na několik hodin do vody a až poté do něj přesadíme rostlinu a zalijeme.

S porézností a nasákavostí keramických květináčů též souvisí nízká mrazuvzdornost. Vlivem roztahování mrznoucí vody nasáklé do květináče nádoba praskne. Po celý rok prostě tyto květináče venku být nemohou a pokud, pak je musíme zvenčí dostatečně tepelně izolovat a nebo dokonce zakopat i s rostlinou do země (do záhonu). Navíc i kořenům v květináčích pěstovaných rostlin nevyhovuje mráz. 
Dalším problémem jsou nevzhledné skvrny (mapy) na především starších keramických květináčích. Jde o vysrážené minerály, které jsou obsažené v zálivkové vodě a substrátu. U světlých květináčů nejsou tyto skvrny tolik nápadné jako u cihlově zbarvených a tmavších. Mapy však lze odstranit různými triky. Ať už ale vyzkoušíme jakýkoli, časem se mapy vytvoří znova.

Někdo používá železný kartáč (se železnými vlasy), někdo rejžák. Doporučuje se však nejprve přesadit rostlinu, květináč nechat vyschnout a poté až použít ocelový kartáč, čímž minimalizujeme úbytek hmoty z vnější strany květináče (z mokrého květináče hlínu ocelový kartáč doslova vydře). Jiní máčí květináče ve vodě z vylouhovaných bramborových slupek či vodě smíšené s bramborovým škrobem (škrob by měl minerály rozpustit), načež květináče okartáčují a omyjí. Postupů je prostě více, pouze se vyhýbáme agresivní chemii, jelikož by pak chemikálie mohla uškodit samotné rostlině.

Sofistikovanější metodou je ozdobení keramického květináče a nebo pořízení květináče patinovaného či glazovaného (pozor však – glazováním je plášť květináče neporézní, čili získáváme obdobné vlastnosti této nádoby, jako by byla z plastu). Nakonec samotné mapy z minerálů můžeme vnímat jako vítanou patinu. A co víc - staré, byť již poškozené, ale kdysi ručně vyráběné květináče jsou vyhledávanými a ceněnými originály. 

Plastové květináče

Plastové květináče jsou lehké, dobře odolávají nárazům a pokud jsou vyrobené z kvalitních, rotačně tvářených plastů, odolávají mrazu i UV záření. Ovšem nedovedou izolovat teplo za horkých, slunných dní a ani mráz za dní mrazivých a tudíž v nich nejsou ve venkovním prostředí za extrémního počasí rostliny bezpečné.

Předností plastových květináčů je jejich hladký povrch, který usnadňuje čištění. Můžeme pak znova použít vyčištěný květináč po nemocné rostlině.

Výhodou i nevýhodou zároveň jsou u plastových květináčů hustota a nulová nasákavost materiálu. Stěny totiž nedovolují odpařování vody a nedochází k ochlazování kořenů. Na druhou stranu ale vydrží substrát déle vlhký a proto nemusíme tak často zalévat. Ovšem hrozí právě ze stejného důvodu snadné přemokření substrátu a to i přes dostatečně velký drenážní otvor. A navíc příliš mnoho a příliš velkých drenážních otvorů způsobuje rychlé odplavování důležitých látek ze substrátu. 
Pro plastové květináče je zásadní barva. Je známo, že především černé a jiné hodně tmavé květináče se rychle přehřívají, načež hrozí i zapaření substrátu. Oproti tomu světlý plášť odrazí sluneční paprsky a chrání tak kořeny rostlin před přehřátím. Přes stěny plastového květináče se do substrátu a ke kořenům nedostane vzduch a voda se též nemůže stěnami odpařovat. A pozor ještě na jedno – na květináče průhledné, ty jsou totiž určené výhradně pro orchideje (jejich kořeny potřebují světlo).

S plastovými květináči se nejčastěji setkáme v zahradnictvích, odkud si domů rostliny přenášíme (jsou výrazně levnější) a poté přesadíme. A také při přípravě sadby (např. zeleniny), kdy je třeba začínat mnoho týdnů před možným vysazením sazenic do záhonů či skleníku.

V zásadě tedy lze říci, že záleží na účelu pěstování a také typu pěstovaných rostlin. Některým bude více vyhovovat plast, jiným keramika, jiné raději vysadíme přímo do záhonu, co nejrychleji to půjde. A mnohé pak před zimou zazimujeme, ať už jakýmkoli způsobem.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com