Vypadá jako pevnost z postapokalyptického světa, ale stojí uprostřed Manhattanu. Mrakodrap bez jediného okna byl navržen tak, aby fungoval i po jaderném útoku, a dodnes živí řadu teorií o tajných operacích zpravodajských služeb. Jen málokterá budova budí tolik emocí jako „Třiatřicítka“ na newyorské Thomas Street.
Mrakodrapy vám nejsou nikdy lhostejné
Mrakodrapy jsou stavby, k nimž snad ani nelze zaujmout neutrální postoj. Nejsou vám prostě nikdy lhostejné. Buď vás nějak lákají, anebo ve vás vyvolávají odpor. A pokud se počítáte k té první množině – těch, co mrakodrapům fandí – zpravidla si považujete u takových výškových staveb toho, že z těch obřích pater bývá fantastický výhled. Právě v tom ale budova na adrese 33 Thomas Street v New Yorku selhává. Je to mrakodrap, který i přes svou výšku 170 metrů nenabízí žádný výhled. Protože nemá okna.
)
Celý jeho profil je monolitem bez jediné skleněné tabule. Nenajdete tu žádné klasické okno, které byste mohli otevřít, a kterým by si bylo možné vyvětrat. A dost možná právě proto tahle ikonická záležitost – krásná asi tak jako Barad–dúr, věž Temného pána z Pána prstenů – vzbuzuje zvědavost a nejrůznější divoké spekulace. Nedá se říct, že zcela nezaslouženě. Podoba této budovy, vystavěné v letech 1969 až 1974, byla zvolena docela záměrně.
)
Stavba, která přežije Armageddon
Architekt John Carl Warnecke ji navrhl jako newyorské technologické centrum AT&T. Společnosti, která měla a pořád ještě trochu má ve Státech na starost telefonní spojení. Objekt sahající do výšky 170 metrů měl posloužit k tomu, aby se dovnitř vměstnaly rozsáhlé telefonní ústředny a citlivá telekomunikační technika. K tomu funkčnímu pojetí nervového centra se pak náramně hodil právě brutalistický styl architektury. Dělal z budovy na adrese 33 Thomas Street nedobytnou pevnost, která namísto oken dostala silné betonové stěny obložené švédskou žulou a jen několik nenápadných ventilačních otvorů.
)
Interiér mrakodrapu je přitom stejně neobvyklý jako fasáda. Patra mají výšku přibližně 5,5 metru, aby se do nich vešla rozměrná telekomunikační zařízení, a podlahy unesou několikanásobně vyšší zatížení, než bývá standardem v běžných kancelářských budovách. Objekt byl už v projektové fázi navíc navržen jako „téměř soběstačný“. Má vlastní zdroje elektřiny, vody i plynu. Proč? Sedmdesátá léta byla na Západě divoká, stín kubánské krize pořád nemizel. Takže z původních plánů vyčteme i to, že měl být schopen fungovat až dva týdny po případném jaderném útoku na New York.
Ani to, že někde prší smrt z nebe, neznamená, že si Američané nebudou chtít zatelefonovat.
Pátravé uši bezpečností agentury
Ta mimořádná bezpečnost a stavebně–strukturní odolnost daly vzniknout mnoha teoriím o skutečném využití budovy. V roce 2016 zveřejnil server The Intercept s odvoláním na dokumenty Edwarda Snowdena rozsáhlou investigativní reportáž, podle níž se v budově nachází tajné odposlechové centrum americké Národní bezpečnostní agentury (NSA). Podle novinářů mělo sloužit k hromadnému sledování internetové a telefonní komunikace. Americká vláda tato tvrzení nikdy veřejně nepotvrdila. Ani nevyvrátila. A při pohledu na zlověstný masiv se něčemu takovému věří docela snadno.
)
Přestože se dnes část objektu využívá jako vysoce zabezpečené datové centrum, budova stále plní důležitou roli v telekomunikační infrastruktuře. Do historie se zapsala například v roce 1991, kdy porucha při přepínání na nouzové napájení zablokovala více než pět milionů telefonních hovorů a narušila komunikaci řízení letového provozu na téměř čtyřech stovkách letišť na severovýchodě Spojených států.
Mrakodrap na 33 Thomas Street dodnes patří k nejzáhadnějším stavbám New Yorku. Zatímco jedni jej považují za architektonickou obludu, druzí oceňují její nekompromisní brutalistní vzhled. Jedno je ale jisté. Jen málokterý další mrakodrap vzbuzuje tolik otázek a pojí se s ním tolik konspirací a tajemství, jako právě s tímto betonovým obrem bez jediného okna.
Zdroj: Wikipedia.org, TheIntercept.com
