Když přijedete do australského městečka Coober Pedy, na první pohled vás uvítá jen pustá, prašná krajina plná hromad hlíny a podivných komínů trčících ze země. Teploty tu v létě běžně atakují hranici 50 °C ve stínu. Přesto zde trvale žijí tisíce lidí. Jak to dokážou? Zhruba polovina z nich se totiž rozhodla přesunout svůj život tam, kam slunce nedosáhne – pod zem.
Hlavní město opálů
Příběh Coober Pedy začal v roce 1915, kdy zde čtrnáctiletý chlapec jménem Willie Hutchison náhodou našel opál. Během několika let se z místa uprostřed pustiny v Jižní Austrálii stalo centrum světové těžby těchto drahokamů. Dodnes pochází většina světové produkce opálů právě odtud.
S vidinou bohatství se sem stahovali horníci z celého světa, ale rychle narazili na obrovský problém: počasí. Vyprahlá poušť nenabízela žádný úkryt. Místní proto využili to, co uměli nejlépe – kopat. Začali si hloubit provizorní úkryty ve vyřazených důlních štolách, kde byla teplota snesitelnější. Z této nutnosti se postupně zrodil unikátní architektonický styl. Samotný název Coober Pedy pochází z domorodého výrazu kupa-piti, což se dá přeložit jako „bílý muž v díře“.
)
Jak se žije v „dugoutu“
Podzemním domům se zde říká dugouts (domy po vykopané hlíně). Pokud si však pod tímto pojmem představíte vlhkou a temnou jeskyni, jste na omylu. Moderní dugouts jsou luxusní sídla, která se od běžných domů liší jen absencí oken a faktem, že stěny tvoří odhalený, narůžovělý pískovec.
Hlavní výhody podzemního bydlení:
- Dokonalá klimatizace zdarma: Zatímco venku je v létě 45 °C a v noci v zimě může mrznout, pod zemí panuje celoročně stabilní teplota kolem 23 až 25 °C. Lidé zde nepotřebují ani topení, ani klimatizaci.
- Absolutní ticho a klid: Silná vrstva horniny pohlcuje veškerý hluk. Zvuková izolace je tak dokonalá, že můžete hrát na bicí ve svém obýváku a sousedé o ničem nevědí.
- Chcete další pokoj? Vykopejte ho: Pokud se rodina rozroste, nemusíte složitě žádat o stavební povolení na přístavbu. Stačí najmout razicí stroj a za pár dní máte novou ložnici. Navíc existuje nezanedbatelná šance, že při hloubení dětského pokoje narazíte na žílu opálu, která vám celou rekonstrukci zaplatí.
)
Město pod povrchem
Nezůstalo však jen u rodinných domů. Aby se lidé vyhnuli pobytu na slunci, přesunuli pod zem i občanskou vybavenost. V Coober Pedy najdete podzemní hotely, bary, knihkupectví, kulečníkové herny a dokonce hned několik kostelů. Nejznámější z nich je Srbský pravoslavný kostel sv. Eliáše, jehož klenuté stropy a detailní výzdoba vytesaná přímo do skály berou dech.
)
Museli se obejít bez golfu
Jediným sportem, který pod zem přesunout nešlo, je golf. Místní golfové hřiště je však zcela bez trávy – hraje se na upraveném písku a kamení, a golfisté s sebou nosí kousek umělého trávníku, ze kterého odpalují. Hraje se zásadně v noci se svítícími míčky, aby se zabránilo úpalu.
Ikona přitahující filmaře
Město se stalo ikonou a přitahuje nejen turisty, ale i filmaře. Natáčely se zde postapokalyptické filmy jako Šílený Max a dóm hromu nebo Černočerná tma. Coober Pedy zůstává fascinujícím důkazem toho, jak extrémně se dokáže lidská společnost přizpůsobit i těm nejméně hostinným podmínkám na Zemi.
)
Další místa, kde se lidé ukryli pod zem
Coober Pedy totiž není v historii lidstva ani zdaleka jediným případem, kdy se lidé rozhodli hledat útočiště pod zemí. Zatímco Australané se pod povrch schovali před horkem až ve 20. století, v jiných částech světa má podzemní stavitelství tisíciletou tradici. Ať už šlo o ochranu před počasím, nebo před nepřátelskými nájezdy, vznikla díky tomu naprosto unikátní architektonická díla.
1. Derinkuyu: Osmnáctipatrové město pod Tureckem
Kappadokie v Turecku je proslulá svými skalními městy, ale Derinkuyu je absolutním extrémem. Toto starověké podzemní město sahá do hloubky až 85 metrů (zhruba 18 pater pod povrch) a dokázalo pojmout neuvěřitelných 20 000 lidí i s jejich hospodářskými zvířaty a zásobami jídla. Křesťané ho využívali jako masivní kryt před nájezdy Arabů. Město mělo vlastní lisy na víno a olej, stáje, kaple, a dokonce i náboženské školy. Dokonalý systém ventilačních šachet navíc zajišťoval čerstvý vzduch i v těch nejnižších patrech.
)
2. Matmata: Tuniské domy z Hvězdných válek
Pokud vám obydlí v tuniském městě Matmata připadají povědomá, pravděpodobně jste viděli film Star Wars: Nová naděje. Režisér George Lucas si totiž zdejší takzvané troglodytské domy vybral jako kulisu pro planetu Tatooine a domov Luka Skywalkera. Systém stavby je naprosto odlišný od Coober Pedy. Obyvatelé (původně Berbeři) nejprve vykopali obrovskou, několik metrů hlubokou kruhovou jámu, která sloužila jako centrální nádvoří otevřené do nebe. Teprve do stěn tohoto kráteru si pak vyhloubili jednotlivé místnosti. Tyto domy je takřka nemožné z dálky spatřit, což obyvatele chránilo před nepřáteli i nesnesitelným severoafrickým sluncem.
)
3. Dietikon: Moderní „hobití nory“ ve Švýcarsku
Podzemní bydlení ale není jen záležitostí pouští a dávné historie. Švýcarský architekt Peter Vetsch dokazuje, že domy zasazené do země (tzv. Earth houses) mohou představovat vrchol moderního, ekologického luxusu. Nejznámější je jeho projekt Lättenstrasse ve městě Dietikon.
Komplex devíti domů vypadá přesně jako luxusní Hobitín. Domy nemají klasické pravoúhlé zdi, místo toho tvoří plynulé betonové skořepiny, na kterých leží silná vrstva zeminy zatravněná vegetací. Tato vrstva hlíny a zeleně funguje jako dokonalá izolační deka – v zimě drží teplo a v létě chladí, a navíc chrání domy před deštěm, větrem i hlukem z okolí.
)
Zdroj: Oficiální stránky státu South Australia (Tourism); District Council of Coober Pedy; Wikipedia; UNESCO World Heritage Centre; muze.gov.tr; ArchDaily; Peter Vetsch; erdhaus.ch; MyModernMet; Designboom
