Pokud chcete být mezi přáteli a sousedy zahrádkáři opravdovými osobnostmi, založte si rašeliniště Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Pravda, je to běh na delší trať s nejistým výsledkem a vyžaduje dostatečně velký pozemek, nejlépe s vyloženě mokrým koutem, ale ta nádhera, které pak dosáhnete. Chcete mít v zahradě například masožravé rostliny? Nesplnitelný sen? Možná realita.

Základem rašelinišť jsou rašeliníky

Základem každého rašeliniště je vždy rašeliník (čili různé druhy rodu Sphagnum), skutečnou pýchou pak funkční ekosystém, kde se daří královnám rašelinišť, masožravým rostlinám. Základním pravidlem pak je, že rašeliniště prostě musíme vybudovat a pokud se to podaří, jako odměna nás čeká „ubytovávání“ jeho „zelených obyvatel“. 

Rašeliníky, čili různé druhy mechů rodu Sphagnum se postarají o stabilitu celého ekosystému jménem rašeliniště. Rašeliníky fungují v rašeliništi jako indikátor i strážce čistoty a také kyselosti prostředí. Navíc dovedou svými enormními sacími schopnostmi vytáhnout z hloubky rašeliniště dostatek vody pro svou potřebu, ale i pro kořeny jiných rostlin, které koření mnohem mělčeji. Rašeliník prostě tvoří i garantuje ekologickou stabilitu prostředí, tedy konkrétního biotopu, který jsme v zahradě uměle založili.

Pokud pak mají rašeliníky v daném místě dostatek vody, mohou se chovat dosti expanzivně a rozšiřovat plochu pro svůj růst. Začnou tak utlačovat svou rostlinnou konkurenci, proto je třeba plochu pro rašeliníky vymezit. Ideální je jejich pěstování v plošnějších trsech na mírně zahloubených ploškách, tedy předem připravených sníženin v terénu (cca 10 až 15 cm pod úrovní terénu). A přesto bude třeba uchycený rašeliník čas od času protrhávat, čímž jej udržíme v patřičných mezích.

Je dobré znát druhové složení přírodních rašelinišť

Základem přírodních rašelinišť jsou rašeliníky a ploníky, dále pak keříčkovitá společenstva (borůvky, brusinky, vřesy, vlochyně, klikva bahenní, suchopýr pochvatý, kyhanka sivolistá), masožravé rostliny (rosnatka okrouhlolistá, dlouholistá a prostřední, tučnice obecná a česká, bublinatka jižní, obecná, prostřední a vícekvětá) apod.

Známe přitom 3 druhy rašelinišť v závislosti na poloze, vyskytujících se organismů, chemického složení apod. Jde o rašeliniště vrchovištní, slatinná a přechodná. Vrchovištní rašeliniště vznikají v oligotrofním prostředí s kyselou reakcí, nižší teplotou, nízkou aktivitou mikroorganismů a s vodou, která obsahuje minimum minerálních látek. Tato rašeliniště mají obvykle nepropustné podloží, jehož veškerá voda je z atmosférických srážek.

Slatinná rašeliniště vznikají v eutrofním prostředí s reakcí neutrální, vyššími teplotami, početnější mikroflórou a se dosti mineralizovanými podzemními vodami. Zadržují menší množství vody a rašelina těchto rašelinišť obsahuje více huminových kyselin a bílkovin, zato méně hemicelulózy a bitumenů. Přechodná rašeliniště jsou pak původu smíšeného.

Masožravé rostliny pro zahradní rašeliniště

Předně je třeba říci, že jsou prakticky veškeré druhy masožravých rostlin ve volné přírodě chráněné, proto je musíme před výsadbou zakoupit, nesmíme „plundrovat“ rašeliniště přírodní. Nejotužilejšími masožravkami jsou rostliny rodu špirlice (Sarracenia) a z nich nejotužilejší je špirlice nachová (Sarracenia purpurea). Pochází z mírných oblastí severoamerických mokřadů, vypadá však velmi exoticky. Na plném slunci pak nezapře důvod svého pojmenování. Snadno ji pořídíme na výstavách a u domácích pěstitelů, množí se dělením trsů a nebo výsevem semen. V květinářstvích si bohužel nemůžeme být jisti čistou linií a tedy ani mrazuvzdorností. Druhy, u kterých nemáme jistotu mrazuvzdornosti, osazujeme rašeliniště pouze sezóně a na podzim tyto rostliny zazimujeme na místo o teplotách 0 až +7 oC po celou zimu. Zazimovávané masožravky vyjímáme i s celými kořenovými baly, načež je stačí hustě nasázet na tác vedle sebe (třeba do vodotěsné přepravky). Na venkovní rašeliniště pak rostliny vrátíme v dubnu či květnu. Jsou však i vzácnější druhy špirlic, které jsou velmi náročné na zazimování. Ty nelze začátečníkům doporučit.

Špirlice tedy nejsou místním původním druhem, ale základní druhy špirlic vynikají mrazuvzdorností, proto jsou vhodné i pro česká zahradní rašeliniště. Z místních druhů pak můžeme doporučit rosnatky (Drosera), z nichž se bude venku celoročně dařit především rosnatce okrouhlolisté, případně i vzácnějším druhům D. anglicaD. Intermedia. Ostatní druhy rosnatek je jistější zazimovávat (D. filiformis, D. binataD. capensis).

Rosnatky je dobré vysazovat hromadně, načež se nám odmění rozšíření prostřednictvím svých semen na veškerá volná místa rašeliniště, která jsou pro ně vhodná.

Některé keříky a trvalky vhodné pro rašeliniště

  • keříky brusnic (např. běžná brusinka Vaccinium vitis-idaea)
  • rojovník bahenní (Ledum palustre)
  • kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia)
  • plazivé drobné vrby (Salix)
  • různé druhy vřesů a vřesovců (rody CallunaErica)
  • v případě větších ploch i drobnější rododendrony a azalky, případně borovice blatka (Pinus mugo ssp. uncinata)
  • prvosenka čínská (Primula vialii) a jiné prvosenky
  • Helonias bullata (pochází z mokřin východního pobřeží USA)
  • masožravé horské tučnice (Pinquicula alpina)
  • tolije bahenní (Parnassia palustris)
  • miniaturní orobince (např. Typha graminifolia)
  • bahenní violky (Viola)

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com