Prvořadá památka technická, a k tomu ještě i pořádně zajímavý kousek hezké staré architektury. Obojím dohromady je fabrika, kterou v roce 1787 nechali vystavět v anglickém Longtonu. Dnes funguje jako zajímavé muzeum, skanzen keramického průmyslu.
Uhlí i jílovitá hlína na jednom místě
Je to zastavení, které byste po cestách anglickým severním Staffordshirem vynechat neměli. Longton leží jen kousek od Stoke-on-Trent, oblasti, která se do mapy zapsala během průmyslové revoluce. Čím to? Shodou šťastných okolností, chtělo by se říct. Je totiž nemálo míst, kde se pod zemí dá najít ta ideálně jílovitá hrnčířská hlína. A ani míst, kde by se dalo najít uhlí, není na světě málo. Jenže jako z udělání zrovna tady měli k dispozici obojí.
)
)
)
)
Kromě hlíny a uhlí se nedaleko nacházela i ložiska, jež poskytovala sůl, jemný písek a například i olovo. To všechno představovalo skvělý potenciál pro rozvoj pálené keramiky. A nádavkem k tomu ještě můžeme přihodit dostavbu dvou říčních kanálů. Trentského a Merseyského. Ty totiž Longton napojily na dopravní infrastrukturu celé ostrovní země, a na další zdroje. Třeba na bílý kaolín z Cornwallu, Dorsetu a Devonshire.
Lahvové pece, kam se podíváte
V Longtonu se tak velmi příhodně sešly podmínky pro to, aby tu vznikal jakostní, krémově vybarvený porcelán. Kvalitou nejlepší v celé Anglii. Vlastně, byl tak proslulý, že se jeho věhlas rozšířil i do pevninské Evropy. Součástí úspěchu produktu byla specializovaná výroba. V Longtonu (a dalších osadách jako Tunstall, Burslem, Hanley, Stoke a Fenton, které dnes Stoke-on-Trent utváří) totiž na vypalování keramiky používali speciální pece.
)
)
Pecí, charakteristicky tvarovaných tlustou kulatou základnou a zužujícím se komínem – proto se jim říkalo lahvové – tu na vrcholu slávy v těch šesti sídlech stálo přes 4000. Opravdu, čtyři tisícovky. A právě těmi lahvovými pecemi, s často až 18 metrů vysokými zděnými komíny, se protíná památka technická s památkou stavební. Architektura někdejších keramických dílen a závodů totiž udivuje ještě dnes.
Stejně jako postup výroby. Uvnitř této oblé vnitřní dutiny totiž byly umístěny tisíce hrnců, a plameny byly tahem komína protahovány vlastně skrz ono vypalované zboží. Aby se keramika uchránila před uhelným popelem, hrnce se vkládaly do šamotových krabic zvaných saggars, které se v peci naskládaly na sebe ve vysokých sloupech.
)
)
)
Práce snů. Tedy spíš nočních můr
Pokud někdy přemýšlíte o zaměstnání, které byste rozhodně vykonávat nechtěli, tady vám jedno takové představí. Říkalo se mu placer. To byl člověk, který ty šamotové krabice skládal dovnitř (což by ještě tak zlé nebylo) – ale pak je taky vytahoval ven. A protože i tehdy platilo, že čas jsou peníze, nenechával majitel keramiku ve vyhaslé peci osmačtyřicet hodin chladnout.
Placer tedy musel pro zboží dovnitř, když už se sice nezatápělo, ale stěny pořád ještě byly rozžhavené doruda. Muži této profese nosili pět vrstev oblečení a mokré hadry přes hlavu, aby se před žárem chránili. Ale pořád stačilo zdržet se o trochu déle anebo sáhnout jen o kousek vedle… a neobešlo se to bez následků.
)
)
Lahvové pece ze Stoke-on-Trent byly na svou dobu pionýrské a průkopnické, ale k dokonalosti nebo efektivitě měly ještě dost daleko. Na jeden výpal se spotřebovalo v průměru 14 tun uhlí. A konstrukční řešení komínů sice „prospívalo“ pálené keramice, ale nikoliv už okolnímu prostředí. Spalinami a popelem ztěžklý kouř vycházel komínem do výšek, pak se kroutil a padal zpět dolů, na ulice, nad jejichž povrchem visel jako černočerná mlha.
V 18. století se říkalo, že „hezký den je tehdy, když uvidíte na druhou stranu silnice“. Den standardní naopak byl, když jste pomalu neviděli vlastní ruku před obličejem. Život v Longtonu tedy nebyl pro každého. Ale byla tam jistota práce, což tehdy něco znamenalo. Technicky výsostně zajímavému, ovšem s přibývajícími lety zastarávajícímu procesu, učinila definitivní přítrž až 50. léta minulého století.
)
)
Odkaz minulosti
Lidé se tu dnes už zplodinami z lahvových pecí pochopitelně nedusí. Místo toho si užívají krás zeleně a cestovního ruchu, který se s místním muzeem pojí.
Návštěvníkům ze světa představuje většinu z posledních 47 památkově chráněných lahvových pecí, které ještě ve Stoke-on-Trent do dnešních dní zůstaly. Za návštěvu stojí. Vypráví příběh průmyslové revoluce, manufakturizované výroby, řemeslného umu. A dnes, když už nečmoudí do celého kraje, vypadají vážně hezky.
Zdroj: Wikipedia.org, ThePotteries.com, stokemuseums.org.uk
Poznáte hlavní historické architektonické slohy?
Rychlá poznávačka pro každého. Poznáte architektonický sloh podle jeho typických znaků?
