Naše představa génia bývá obvykle spojena s rovnicemi a experimenty. Ne s betonem a okny. Přitom právě architektura nás obklopuje každý den. Slovutný architekt Le Corbusier byl jedním z těch, kteří ji dokázali proměnit v manifest moderního myšlení. A zároveň nám ukázal, že i génius se může pořádně mýlit.
Barva je jedním z nejsilnějších nástrojů architektury v interiérech. Dokáže definovat prostor, ovlivnit jeho vnímání a proměnit náladu místnosti bez nutnosti fyzických zásahů. Ve světle současného minimalismu, který často spoléhá na neutrální paletu, představuje práce s výraznými odstíny způsob, jak vrátit interiérům identitu a individualitu. Dobře zvolená barva může nahradit zdi, zvýraznit funkční zóny nebo prostě přinést každodenní radost.
V Liberci není mnoho možností, kam se vydat k vodě. To Liberečtí dobře vědí. Přitom bylo jenom kousek od Liberce torzo někdejšího koupaliště lesního. Znovu otevřené sice bylo v roce 2018, ale bez potřebného zázemí a 2 suché roky po sobě přinesly zhoršení kvality vody i snížení jejího množství. Na koupaliště lidé opět zanevřeli. Než se v roce 2020 našlo pár nadšenců, kteří začali doslova na koleni a s minimem prostředků koupaliště zvelebovat a stavět novou budovu plovárny. Výsledek vidíte na fotografiích, je nádherný, přitom jednoduchý a levný. Práce však ještě nekončí, v plánu jsou další realizace, například dětský vodní prvek, pobytové schody, nové sportovní zázemí a mnoho dalšího.
Studio Mjölk architekti dovede překvapit, „o tom žádná“. A tento řečnický trik nebyl nyní použit náhodou. Jedním z nejpřekvapivějších výtvorů studia je však možná i trochu paradoxně Poslední místo nad Vratislavicemi. Vůbec nejde o klasickou funerální architekturu, vytvořeno bylo konejšivé prostředí určené k odpočinku, rozjímání a bolestnému rozloučení v tichu důstojného prostředí volně uloženého doprostřed přírody. Jako když je popel rozfoukán větrem a nesen vodou, jako když se tělo ukládá do země. Můžete zde rozsypat popel svých blízkých, vysypat jej do jamky, vzpomenout i na nenarozené dítě nebo zesnulé miminko. Není důležité, zda jste věřící a k jaké víře se hlásíte, nebo zda jste ateisté. Důkaz, že pohřební tradice se i v Česku mění.
Na věčné časy a nikdy jinak? To už v Česku dobře známe. Ovšem to bratrské přátelství, z něhož se mezi Čínou a Sovětským svazem vyvinula vražedná paranoia, mělo o dost jiný průběh. A vyústilo i v docela jiná opatření. V podzemí Pekingu vyrostla síť propojených krytů, doslova celé město pod městem.
Sluneční lázně v Luhačovicích získaly za svou geniální rekonstrukci již více ocenění. Titul Gloria musaealis v kategorii Muzejní počin roku, titul Stavba roku Zlínského kraje 2024, Hlavní cenu Lázeňská inspirace 2025 a nyní dokonce titul STAVBA ROKU 2025. Projekt obnovy Slunečních lázní i precizní péče o celou rekonstrukci přinesly ovoce. Nyní je však hlavně areál někdejších Slunečních lázní, postavených podle návrhu slavného architekta Dušana Jurkoviče, opět otevřen veřejnosti. A to je ovoce nejlahodnější. Především „chaloupka“ Vodoléčebného ústavu působí na první pohled jako ta perníková z pohádky, ale je převážně ze dřeva. A lidé ji milují.
Během zimních měsíců více než kdy jindy narůstá touha po útulnu a teplu domova, potřeba zpomalit, nabrat síly a užívat si drobnosti všedních dní i přítomnost okamžiku. Na těchto principech staví i hygge, dánská filozofie životního stylu, která se stala symbolem klidu a spokojenosti. Hygge je o osobním nastavení a přístupu k životu, ale propisuje se i do stylu bydlení. Promítnout se přitom může i do koupelny, která už dávno není jen funkční místností.
Vzhledný? Ne, to určitě není. A původní? To vlastně také ne. Přišel k nám totiž od sousedů ze severu. Ale dobře se tu zabydlel a připomíná nám pořádný kus historie. Byl totiž dobře postavený. Zhruba tak by se dal uvést průměrný Familok. Dům typický pro oblasti Horního Slezska, stavební model, který po určitou dobu expandoval ze severu právě i k nám.
Upřímně, při sledování slavnostního galavečeru jsem se neubránil pocitu, že alespoň zvláštní ceny by měly být až na konci, po vyhlášení vítězů, a že by se měly „odbavit“ nějak rychleji. Ano, kdo miluje architekturu, vidí zajímavé stavby, jednu za druhou, ale jako celek pro mě vyznívá celý galavečer k nepřežití. Když se navíc sečtou všechny oceněné Stavby roku a počiny se zvláštním oceněním, dojdeme přesně k číslu 46, což je celkový počet všech nominovaných finalistů. Uf. Jako by nestačil večer nominační. Ale k faktům, osobní pocity nehrají žádnou roli.
Původně šlo o součást statku, později byla budova využívána rodem Schwarzenbergů jako lovecký zámeček. Koncem 90. let 20. století vila chvíli sloužila jako pension s restaurací, ale teď jde do tuhého. Ve hře je boj o její existenci. V rámci projektu Stay Bohemia se totiž dobrovolnice snaží vilu zachránit a nabídnout ji na základě zprostředkovatelské smlouvy člověku, který jí vdechne nový život. Hrozí podle ní, že vila bude zbourána developerem a místo ní bude postaven nový rekreační rezort.
Sedm pater, v objemu staviva přibližně 11 000 tun. Zkrátka objekt, který byl k nepřehlédnutí. A jevil se být i k nepřesunutí. Jenže budovu telefonní společnosti se přesunout o pár desítek metrů podařilo. Bez výpadků provozu a přerušení spojení. Zhruba před sto lety. Jak je to možné?
Kamenný, ocelový, betonový, dřevěný? Obecně je známo, že mosty jsou stavební prvky, které nám pomáhají překonávat různé překážky. Řeky, zátoky, potoky, přehrady, údolí. A také na našem území najdeme spoustu mostů postavených v různých stylech. Jenom silničních mostů je u nás cca 18 000, ovšem dalších více jak 18 000 mostů na místních komunikacích není centrálně evidováno. Ví se ale, že Ředitelství silnic a dálnic spravuje zhruba 5 000 mostů na dálnicích a silnicích I. třídy, zatímco kraje mají na starosti skoro 13 000 mostů na silnicích II. a III. třídy, z nichž bylo v roce 2020 označeno 2 862 ve špatném nebo havarijním stavu. S mosty je prostě potíž jako s jinými stavbami, stárnou. Ovšem ty nejslavnější a nejikoničtější bychom měli znát. Troufnete si na náš „mostový kvíz“?
Padesát metrů pod tokijskými ulicemi se rozkládá jeden z největších inženýrských projektů světa – podzemní systém G-can. Tento síťový komplex tunelů a komor, chrání metropoli před tajfuny a přívalovými dešti, které ji sužují několikrát do roka. Moderní Japonsko pod zemí skrývá monument, jenž by se svou velikostí i účelem vyrovnal starověkým divům.
Může při výběru projektu domu fungovat něco jako "láska na první pohled"? Mladý pár se stal důkazem, že ano. Když totiž Václav s Ivou poprvé spatřili projekt Smysluplného domu HELUZ Element, okamžitě je oslovil svým designem a dispozičním pojetím. Projekt ale také zároveň naplňoval jejich racionální požadavky, došlo tedy k dokonalému spojení rozumu a emocí. Takovému spojení, které se dá jenom těžko naplánovat, ale když se to podaří, když si všechno dokonale sedne, víte, že jste našli svůj budoucí domov. A Václav s Ivou ho našli.
Současné rekonstrukce bytů stále častěji ukazují, že kvalitní bydlení není jen otázkou metráže, ale především promyšlené práce s prostorem, světlem a emocemi. Zkušený architekt dokáže citlivě reagovat na každodenní potřeby rodiny a přitom vytvořit prostředí, které má osobitý charakter i estetickou hloubku. Důkazem toho je i byt v italském Turínu.
Bungalov Bára je jednopodlažní dřevostavba, která nabízí na zastavěné ploše 146 metrů čtverečních užitnou plochu 124 metrů. Domek je nízkoenergetický, jeho střecha má valbový tvar, počítá se se zastřešeným garážovým stáním a terasou. Vnitřní dispozice RD jsou 4+kk. Bára byla navržena jako dům samostatně stojící, není tedy vhodný do řadové zástavby. Půdorysné rozměry domu jsou 13 x 13,84 m.
Když se tu v roce 2011 poprvé koplo do země, byl projekt nadšenců vnímán spíše s opatrnými rozpaky. Teď, po letech fungování, na něj ale hledí všichni se zalíbením. Koncept celé kolonie zemělodí totiž inspiruje široké okolí. Daleko za hranicemi Nizozemska.
V horní části barcelonské čtvrti Sant Gervasi – Galvany, nedaleko rušné Avenidy Diagonal, se nachází půvabný apartmán o rozloze 160 m², jehož rekonstrukci a interiérový návrh realizovalo studio Mimouca Barcelona. Projekt představuje harmonické spojení klasických prvků s moderním pojetím a důrazem na světlo, prostor a kvalitní materiály. Klienty byli novomanželé z Madridu, kteří se rozhodli usadit v Barceloně a hledali domov odrážející jejich vášeň pro architekturu, umění a kulturu.
Když se za dob studené války začal používat pojem „fallout shelter mania“ (mánie protiatomových krytů), původně mělo jít o výstavbu bunkrů americkou vládou pro civilní obyvatelstvo, k tomu však ve větší míře vlastně nikdy nedošlo, důvodem byly peníze. A takzvaná bunkrománie nakonec probíhala skrytě na soukromých pozemcích. Lidé si do bunkrů investovali sami a také z tohoto důvodu není dnes znám počet postavených bunkrů a tedy skutečné číslo oné mánie. Tenkrát obě strany ideového, mocenského a diplomatického konfliktu chrastily zbraněmi a kromě zbraní jaderných zahrál svou roli také vynález vodíkové bomby. A ano, historie se opakuje, opět se chrastí jádrem a dalšími smrtícími vymoženostmi. Němci dokonce začali vyrábět sériově takzvané zahradní bunkry, které by se měly za ceny od 50 000 do 150 000 euro běžně vyskytovat v nabídkách hobby marketů a zahradních center. Zapomeňte na zahradní boudu na nářadí nebo zahradní domek. Když už něco, pak rovnou bunkr.
Sklo musí kromě toho, že je krásným a výrazným prostředkem moderní architektury, zároveň plnit i důležitou bezpečnostní funkci. Nejenže musí dobře vypadat, ale musí také umět chránit. Jak zvenčí, třeba pro případné pokusy o vloupání, tak zevnitř. V interiéru totiž zajišťuje naši osobní bezpečnost. Nesmí se rozbít a pokud se to stane, nesmí nás poranit, ohrozit naše zdraví a životy. A je už jedno, zda jde o prosklené zábradlí, schodiště nebo příčky. Bezpečnostní zasklení je zde právě proto, aby estetika nepřevažovala na úkor bezpečnosti.
