Umrtvující třicítky na teploměru brání lidem myslet a i pouhá představa dovolené se najednou jeví být jako příliš náročný úkon. Co se dá dělat? Třeba se jen tak válet? Casa Bersatu z Kostariky je tu přesně od toho. Je to dům, který po vás nechce nic. Snad jen abyste mohli odpočívat a dělat toho co nejméně.
Dnes už není potřeba natírat fasády ani převlékat vojáky za spokojené sedláky. Stačí postavit infrastrukturu pro projekt, který možná jednou vznikne. Maďarský kruhový objezd u Zalaegerszegu ukazuje, že princip Potěmkinových vesnic úplně nezmizel, jen se přizpůsobil 21. století.
Některé bizáry vytvořené samozvanými řemeslníky a samouky na stavbách (a nejen na nich) jsou doslova nepřekonatelné. Dominují přitom i na instagramovém profilu Delniq vytvořeném architektem Lukášem Janoutem dva pojmy: ROVINA a PĚNA. A právě stavebními pěnami v nekonečných možnostech jejich využití se budeme zabývat v tomto článku. Nevěřili byste, co všechno dovedou stavební pěny vyřešit. Kdyby fušeři fušovali i do lékařství, pěny by se určitě používaly také v chirurgii a porodnictví.
Poetická pocta krystalicky čistému brutalismu, nejkrásnější dům na světě, nebo nejbrutálnější možné popření architektury? Casa Brutale provokuje ve všech směrech, jde totiž o bohatě prosklený betonový kolos, který se má zaříznout do skály. Má, protože dosud nebyl postaven, existuje pouze v plánech a vizualizacích. Co si o tom domě myslíte vy?
Někdo to zkouší přes nepozornost a laxnost sousedů, jiný nátlakem, vyhrožováním, vydíráním a uplácením, další přes moštárnu a někdo využije dříve vydané stavební povolení, aby místo rekonstrukce provedl demolici a postavil něco jiného. Mantinely máme nastavené různě, jsme lidé proměnliví, nekopírovatelní, originální, s různými přístupy k řešení problémů. Stavět se však vůbec nemusí na černo a s rizikem finančních sankcí, případně úřady přikázané demolice. Stačí dodržet legální mantinely stavebního zákona. Co si smíme na svém pozemku postavit bez potřebných razítek v roce 2026?
V polabské chatové oblasti proslulé literární stopou Bohumila Hrabala, vyrostlo bydlení, které nabourává tradiční představy o venkovské architektuře. Kruhový rodinný dům od studia m2ai architekti organicky proplouvá mezi vzrostlými kmeny, aniž by narušil jediný strom. Díky vertikálnímu modřínovému obkladu a vnitřnímu prosklenému atriu nabízí dokonalou symbiózu luxusního designu a absolutního respektu k divoké přírodě.
Svět kolem nás je plný záhad. Takže je nemusíme ani moc pracně hledat, protože na nás často vykukují samy. I tam, kde bychom je nečekali. Například v architektuře venkovských domů, vystavěných na počátku 19. století v jižním Vermontu.
Bublik, Bagel nebo též Kulaťák. A to na mysli nemáme ten pražský. Řeč bude o slavně neslavném stavebním experimentu z Moskvy, kde se architekti v 70. letech rozhodli pro jednou pojmout výstavbu panelového domu opravdu netradičně.
Panelový kolos, který je nepřekonatelným bludištěm vchodů, dvorů a chaotických adres. To vypadá jako zaručená noční můra všech pošťáků, místo, kde doručovatelé zásilek raději dávají výpověď předem. Najdeme ji v Lucku. A tahle Velká ukrajinská zeď je velmi pravděpodobně tou nejdelší obývanou budovou světa.
Titulek předjímá, že právník Peterson to neměl v hlavě úplně v pořádku. Jestli tomu ale tak bylo doopravdy, to s jistotou tvrdit nemůžeme. Některé počiny z jeho minulosti jej naopak usvědčují z velmi racionálního a často až vypočítavého myšlení. Konstrukce té nejvyšší věže z nevyztuženého betonu k nim ale nepatří.
Nejsou vidět, ale zastávají důležitou roli. Podomítkové instalační systémy jsou podstatným funkčním prvkem, který ovlivňuje design a celkový vzhled koupelny, její praktičnost, uživatelský komfort a úroveň hygienu. Podomítková řešení se přitom nevyužívají jen v případě instalace toalet, kde jsou dnes už standardní součástí, ale také pro montáž baterií.
Fotovoltaické elektrárny (FVE) na střechách průmyslových objektů zažívají v posledních letech obrovský rozmach. Zejména montované haly představují ideální kombinaci velké střešní plochy, vysoké vlastní spotřeby elektřiny a dlouhodobé ekonomické návratnosti. Než však začnete počítat očekávané úspory, je potřeba vyřešit několik zásadních otázek – nosnost střechy, možnosti připojení do distribuční sítě a skutečný výkon, který lze na halu instalovat.
Někdy i ty nejpodivnější úkazy regionální architektury mohou mít docela prosté vysvětlení a mohou sloužit jako velmi praktická ukázka stavební adaptace. Zrovna takhle to platí v případě ikonických „stupňovitých“ vápencových stříšek domů z Bermudského souostroví. Proč to, proboha, tak stavějí?
Na okraji půvabní obce v Posázaví leží pozemek, který má za sebou dlouhý rodinný příběh. A také nečekanou proměnu – místo nevyhovující staré vilky totiž nově shlíží do krajiny architektonicky mimořádně kultivovaný dům poskytující svým majitelům opravdu příjemné bydlení.
Ostrava zažívá v posledních letech velkou architektonickou renesanci a projekt Malé Lauby je toho dalším jasným důkazem. Zastupitelstvo města Ostravy schválilo zásadní změnu tohoto projektu. Původně plánovanou soukromou kliniku estetické medicíny a plastické chirurgie nahradí rezidenční bytový dům s aktivním městským parterem (přízemím). Pro historické jádro Ostravy je to skvělá zpráva. Místo uzavřeného zdravotnického provozu vznikne pulzující městský blok, který do centra vrátí běžný život, bydlení a veřejné služby. Výzvy se chopil renomovaný Ateliér Štěpán pod vedením architekta Marka Jana Štěpána.
Pandemie covidu-19 je už za námi, ale ty neradostné časy karantén, sociální izolace a nejrůznějších experimentů máme pořád ještě v živé paměti. A jejich dozvuky jsou stále patrné. U kontejnerového bydlení Marfa, které vytvořili američtí architekti ze studia Rhode: Partners, se vlastně staly ústředním motivem celého projektu.
Jakou běžnou chybu dělají nakupující, kteří budují novou koupelnu? Našlo by se jich hodně, ale poslední dobou stojí za povšimnutí tento trend: lidé přestávají uvažovat o koupelně jako o celku, kde musí harmonicky ladit všechny jednotlivé součásti. Je to daň za blahobyt moderní doby, kdy máme na výběr z tisíce produktů. Lidé nakupují výrobky izolovaně, protože se nechávají snadno okouzlit jejich designem nebo výhodnou cenou. A tak jim v domácnosti vzniká koupelna, kde jednotlivé prvky vypadají líbivě, ale kde to celé dohromady nedává jaksi smysl.
Když se řekne moderní energeticky úsporný dům, většina lidí si představí krabici oblepenou polystyrenem a osázenou solárními panely. Belgické studio BLAF Architecten ale k problému přistupuje zcela odlišně. Místo dogmatického lpění na tabulkových hodnotách zkoumají fyzikální zákony, historii materiálů a skutečné potřeby obyvatel. Domy Reet a gjG jsou zářnými příklady toho, jak může architektura reagovat na výzvy 21. století, aniž by ztratila svou duši a estetickou hodnotu.
Zatímco turisté obdivují tajemné obrazce vyryté do peruánské planiny Nazca, skutečný technický zázrak se skrývá přímo pod jejich nohama. Důmyslný systém šachet, tunelů a kanálů přiváděl vodu z podzemních toků na pole a umožnil rozvoj zemědělství tam, kde ročně spadne jen minimum srážek.
Postavit dnes „moderní“ dům je vlastně nesmírně jednoduché. Stačí splnit povinné desatero současné výstavby: hodit na fasádu bílou a antracitovou omítku, případně dřevěný nebo betonový obklad, osadit plastová okna v barvě (překvapivě) antracitu, připlácnout plochou střechu anebo pultovou (samozřejmě v antracitové barvě) a před vchod postavit krabici z tahokovu. Voil? Máte modernu. Nebo ne?
Tomu projektu architekti ze studia Stanaćev Granados začali říkat Dům prarodičů, protože je oslovil německý pár v důchodu, který chtěl postavit dům poblíž místa, kde žijí jeho vnoučata v Chile, a který by mu umožnil užívat si jejich společnosti v různých měsících v roce.
Tunely? S těmi běžně počítáme u automobilové a vlakové dopravy. Jinde na ně narážíme jen zřídka a třeba samo spojení „tunel pro cyklisty“ působí skoro dojmem nějaké kuriozity. V Norsku se teď ale chystají k počinu, který naše představy o podobných stavbách dost významně promění. Chystají se stavět tunel pro nákladní lodě. A ano, bude ohromný.
Málokteré město dokáže propojovat historickou noblesu se špičkovým současným designem tak elegantně jako Milán. Skvělou ukázkou tohoto umění je projekt Casa di Fantasia, situovaný v prestižním činžovním domě z roku 1923 postaveném v haussmannovském stylu v samém centru lombardské metropole módy a designu. Libanonsko-francouzské designérské studio David/Nicolas (David Raffoul a Nicolas Moussallem) zde vytvořilo interiér, který je fascinujícím dialogem mezi minulostí, přítomností a decentní vizí budoucnosti.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
