Pusťte si do zahrady alespoň kousek louky Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Šílenství sekaček a přesně střižených travních pažitů vytlačilo ze zahrad luční rostliny, někde se krčí nějaká ta sedmikráska, pampeliška, hluchavka, někde bojujeme s kopřivami a jiným plevelem, ale luční porosty lákající hmyz včetně nádherných motýlích křídel, prostě v našich zahradách chybí. A nemusíme zrovna chovat králíky a jiná domácí zvířata, kterým každý den kousek lučního porostu ukrojíme, stačí alespoň kousek louky na menším kousku zahrady.

Investujeme každoročně spoustu peněz za šlechtěné kultivary různých letniček, dvouletek a trvalek a přitom mohou mít květiny v zahradě i svůj přirozený, přírodní půvab. Navíc téměř zadarmo a bez potřeby sofistikovaných substrátů a hnojiv. Luční květiny prostě do zahrady patří, tedy alespoň pro ty z nás, kteří patří mezi romantické duše a milovníky zahrad přírodních.

Skutečně přitom platí, že alespoň malý kousek lučního porostu zahradě prospěje. Každé zahradě! Přirozeně se na tyto plochy budou slétávat včely, čmeláci, motýli, cvrčci a další hmyz. Jde přitom o plochy, které nemusíme zalévat ani hnojit, lučním květinám vyhovuje půda chudá na živiny. Půdorysné rozměry lučního porostu přitom ani nemusí být jakkoli velké, stačí dokonce i větší mobilní nádoba. Prostě si můžeme vybudovat miniaturní kousky louky, které pak lze po zahradě volně přemisťovat.
V každém případě, ať již chcete luční porost větší či menší, snadno si koupíte směs osiva pro květinové louky. Dokonce se prodává osivo určené pro stanoviště suchá nebo naopak vlhká, směsi navíc zahrnují i konkrétní letničky či bylinky. Ovšem pomoci si můžeme i tak, že si semínka nasbíráme v přírodě. Prostě se poohlédneme po dozrávajících plodenstvích konkrétních bylin, které bychom v zahradě chtěli mít. A ony se pak již v dalších letech po prvním výsevu samovolně postarají o své šíření. Jako v přírodě.

Přinesete si tedy domů semínka třeba zvonků, kohoutků lučních, kopretin, hvozdíků, řebříčku, vlčího máku, kokošky pastuší tobolky a jiných rostlin. Okraj rozkvetlé louky pak mohou lemovat například divizny. Sesbíraná semena je třeba nechat pořádně usušit na vzduchu a ve stínu, v žádném případě při vyšších teplotách, načež je uschováme na vhodnou dobu výsevu. Výsev je vhodný na podzim či na jaře. Osetou plochu ze začátku zavlažujeme, později ale již nemusíme. Ovšem rostliny v mobilních nádobách je vždy třeba občas zalít.
Luční plochu můžeme navíc od srpna do září (až začátku října) obohatit cibulovinami, aby nám zde něco kvetlo i brzy na jaře. Najdete zde pak sněženky, sasanky, narcisy, modřence, krokusy (šafrány), ale i tulipány, ovšem v případě šlechtěných kultivarů již nemůžeme hovořit o „nedotčené přírodě.“

Ideální plochou pro výsev lučního porostu je ta, jejíž půda je holá, nebyla hnojena a není úrodná. Pokud bychom totiž využili takzvaně „živnou půdu,“ bude se v ní dařit především na živiny náročným travinám. A ty by zastínily svým vzrůstem krásné květiny. U lučních porostů též vůbec nevadí nerovnosti terénu, i v přírodě jsou zcela přirozené. Proto je luční porost ideální například na zanedbané kouty a vůbec zanedbané pozemky, na které si ani nechcete najít čas.

V každém případě nás však čeká sekání lučního porostu alespoň dvakrát za rok. Ale oproti dokonale střiženým travním pažitům je to hračka. Použít však musíme tradiční kosu, která nepoškodí porost a neohrozí hmyz a jiné drobné živočichy. Důležité je také kosit luční porost postupně, jelikož musíme dát drobným živočichům čas na přemístění a nalezení úkrytu.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com