Louka na zahradě Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Rozkvetlá louka určitě oživí zahradu víc než geometricky přesně střižený trávník. Zahrada tak získá přirozenější vzhled, půvab a pocit volného prostoru, svobody. A co víc – přiláká hmyz. Luční porost přitom může být jen na konkrétních místech zahrady, méně využívaných, kolem kterých pak budeme chodit jako kolem květinového záhonu. 

Pěstěný anglický trávník potřebuje pravidelnou péči – časté sečení, zavlažování a hnojení, provzdušňování, čili je náročný časově i finančně. Ovšem skromné luční květy se spokojí i s chudší půdou, snesou suché počasí a můžeme je posekat i jen jednou ročně (ideálně dvakrát a nejvýše třikrát). A co víc, pokud plochu s travinami a lučními květy posečeme kosou, prospějeme nejen rostlinám a drobným živočichům, ale i svému zdraví. Pestrá kvetoucí louka navíc zajistí dostatek potravy pro různý hmyz, který tak oživí naši zahradu (včely, čmeláci, motýli, luční koníci, cvrčci a jiné druhy hmyzí říše).

Jak založit květinovou louku?

Úplně nejsnazší je osít vhodným osivem zcela holou půdu, jako když zakládáme nový trávník pomocí pouze „travního“ osiva. Dokonce je pro luční porost vhodné odstranit kromě původního travního drnu i svrchní zbytečně úrodnou vrstvu půdy a též je dobré vylehčit půdu pískem. Je totiž třeba počítat s tím, že při nadbytku živin by se lépe dařilo silnějším travinám a luční květiny by byly potlačeny. Ve výživné půdě prospívají především pampelišky (hlavně smetánka lékařská) a sedmikrásky.

Pořídit lze již připravené směsi semen pro květinové louky, ovšem můžeme si též nasbírat semínka v přírodě, na rozkvetlých letních loukách - například semena kopretiny, zvonků, silenky, hvozdíku, lnice, řebříčku, chrastavce, kohoutku, vlčího máku a jiných lučních květin. Získáme je tak, že odstřihneme dozrávající plodenství, necháme je dosušit na stinném, ale vzdušném a suchém místě. Získaná semínka pak vysejeme, ovšem nejlépe ještě od konce léta do začátku října a spolu se semeny nižších a pomaleji rostoucích druhů travin (nebudou utiskovat luční květiny). Luční porost lze též zpestřit okrasnými kultivary některých květin (třeba máků), ovšem základ lučního porostu musí vždy tvořit trvalky, nikoli jednoleté a dvouleté letničky. 
Další možností je nechat travní drny být a zvolit si pomalejší, ovšem méně pracný postup. Trávník prostě kosíme stále méně a méně, nezaléváme jej a nehnojíme a on se postupně sám promění v luční porost. Jednoduché, že? Trvá to ale roky, nejméně cca 5 let. Jako první se nám rozšíří pampelišky, sedmikrásky a řeřišnice (již na středně vzrostlém trávníku) a postupně přibudou další druhy, která se nám na místo rozšíří z okolních luk. Bohužel ve středu města jen obtížně a ani na jeho okraji či na vsi nemáme zaručen úspěch. Nakonec je vždy vhodnější luční květiny předpěstovat a do trávníku přímo vysazovat (semena se v hustém porostu uchytávají obtížně). Zamezíme tak nepříjemnému zklamání, kdy se z trávníku stane rumiště a výsledek bude více jak nežádoucí. Velmi vhodná je výsadba lučního porostu do nerovného terénu – prostě nemusíme složitě urovnávat konkrétní plochy zahrady. Drobné nerovnosti naopak patří k přirozenému vzhledu louky. A i v případě, že louku zakládáme na holé půdě, se nemusíme zabývat rovnáním terénu.

Údržba lučního porostu

Luční porosty nevyžadují prakticky žádnou údržbu. Když to srovnáme s pěstěným trávníkem, ten potřebuje alespoň kvalitnější sekačku, která něco stojí, provzdušňování, hrabání listí a jeho 1 m2 „vypije“ ročně 300 až 400 litrů vody. V případě lučních rostlin v kombinaci s nižšími travinami si ale počkáme delší dobu na  vytvoření souvislého porostu (v případě travního osiva se dočkáme pěkného trávníku již za několik týdnu a o ten se pak první rok intenzivně staráme, aby zesílil a vytvořil se drn). Luční směsi nemusíme zavlažovat ani v době vzcházení semen, ovšem první rok až dva nebude osetá plocha vypadat pěkně a luční porost poprvé vykvete až ve druhém roce.

Velice oceníme minimální nároky lučního porostu na sekání – bude stačit jednou až třikrát za rok. Můžeme ale i častěji – záleží jen na nás. Pravidelně sekaná louka naopak tvoří plochu se stejnými možnostmi užívání jako nabízí udržovaný trávník. Na druhou stranu se však připravíme o krásné květy. Od okamžiku, kdy posekáme porost naposledy, se nám krásné květy objeví cca za měsíc a louka se postupně dostane do plného květu. 

Druhová skladba lučního porostu

Záleží na konkrétním výběru travní směsi či původně rostoucích travinách na ploše a na tom, jaká semena nasbíráme. Tento postup je ale příliš zdlouhavý a proto se doporučuje pořízení konkrétní luční směsi. I přesto se pak časem na zahradě objeví druhy, které jste nevyseli, záleží na konkrétním stanovišti, půdních podmínkách, vláze a rozšíření rostlinných druhů v okolní přírodě.

Pořídit si můžeme klasické luční směsi s běžnou skladbou rostlin, typickou pro průměrnou českou louku, luční směsi určené pro suchá stanoviště, nebo naopak stanoviště vlhká, bylinné směsi, směsi obsahující letničky a jiné.

Základ mohou tvořit různé druhy kostřav, psineček, lipnice, jílek, bojínek, psárka a kromě travin pak kopretiny, jetele, mateřídoušky, čičorky, sedmikrásky, řebříček, kohoutek, zvonky, pampelišky, vlčí mák a další druhy.
Luční porosty nesmí v žádném případě chybět v přírodní zahradě, jsou prostě přirozené a díky své nenáročnosti ekologické – přírodě nijak neodporují a příliš od ní nevyžadují. Nemusíme především hnojit ani zavlažovat. 

Zdravotní rizika

Při pěstování dokonalých travních ploch souvisí zdravotní rizika s používáním hnojiv a pesticidů. Luční porost je pro změnu nejvíce rizikový svými pyly, které vadí alergikům. Velmi diskutabilní jsou pak klíšťata – doporučuje se pravidelně sekat travní plochy, aby byl jejich výskyt eliminován, stejně jako riziko přenosu na člověka a zvířata z vyššího porostu.

Ruční kosení lučního porostu

Pokud byste o ručním kosení nevěděli vůbec nic a prostě si jen koupili kosu a chtěli to zkusit – varujeme vás. Nechte se poučit a prakticky zaškolit od někoho zkušeného. A když se už do kosení dáte, nezapomeňte, že je dobré kosit luční porosty postupně, je to šetrné vůči nastěhovaným živočichům –mohou se přemístit a ukrýt. Držte se pravidla 2 x ročně, vždy po odkvětu na přelomu června a července a poté sekáme otavu v září až říjnu. Pokud použijeme ruční kosu, budeme šetrní k rostlinám i užitečným živočichům, nebudeme vytvářet hluk, spotřebovávat energie a utrácet peníze. Naopak prospějeme svému zdraví – fyzickému i psychickému. Mnozí dokonce považují kosení luk za způsob meditace - plynulost rytmického pohybu uklidňuje. Jde v každém případě o výborné cvičení zad, musíme ale znát správnou techniku, abychom se protáhli, ale naopak nenadřeli. Pohyb vychází z nohou a zapojí i břišní svaly a celý trup – jedině tak se rychle neunaví nejvíce zatěžované ruce. Kosou vždy zabíráme jen malé výseče, abychom je snadno a čitelně podsekli. Samozřejmostí je pravidelné přebrušování ostří kosy brouskem. Luční porost nakonec necháme usušit, shrabeme a uskladníme, nebo prostě jen shrabeme a použijeme ještě mokrý (nebo i vysušený) na kompost. 
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com