Chcete dodat své zahradě smaragdový lesk, vyplnit zelení stinné kouty? Dodat omezenému prostoru hloubku a vytvořit kulisu neproniknutelné džungle? Pokrýt nevzhledné stěny, přidat patrovitost a vertikální vegetaci? Společnou odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek je břečťan popínavý.
Žanovec, tento poměrně malý okrasný keř dorůstající výšky 2 metry vyžaduje pravidelný řez. Odvděčí se nám však bohatou záplavou květů, jakoby na něm hodovaly tisíce motýlů.
V pohádce Dařbuján a Pandrhola si léčící havíř přál, aby na stromech rostly jitrnice. To však strom jménem zmarličník by se vlastně měl jmenovat buchtovník, voní totiž na podzim jako pekáč horkých buchet. Tedy ne on sám, ale jeho již lehce tlející opadané listy. Jak neobvyklá vůně hniloby!
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.
Bazén je tím, co váš dvůr nebo zahradou činí v parném létě skutečnou oázou pohody. Jenže i takové oázy uprostřed vyprahlé pouště jsou obklopeny zelení vegetace. A tady začínají problémy. Jaké křoviny, dřeviny a další okrasné rostliny zvolit, jako ten nejvhodnější a nejpřirozenější doprovod pro váš vodní zázrak?
Vysadit si v zahradním jezírku vodní hyacint je v mnoha oblastech světa dosti nebezpečné. Tato rostlinka tropických a subtropických vodních ploch je totiž označována za nejinvazivnější vodní rostlinu na světě. A můžete ji mít i vy na hladině své malé zahradní plochy, díky mrazům se však úniku do přírody bát nemusíte.
Tato ovíjivá liána je dnes jedním z pokladů filipínských deštných pralesů a bohužel je považována za poklad mizející. O to více se stala oblíbenou atrakcí botanických zahrad.
Halézie rostou na východě Asie (především v jihovýchodní Číně) a východě Severní Ameriky (jižní Florida, východní Texas, jižní Ontario, Kanada). Do Evropy byly tyto dřeviny dovezeny v roce 1756 a v Čechách se poprvé objevily v roce 1844 v pražské Královské oboře. Skvěle se tato okrasná dřevina vyjímá všude, kam ji postavíte. Ideální jsou halézie vedle rododendronů a azalek, tedy nižší druhy, nikoli halézie stromovitá.
Rostliny kvetou od jara do podzimu a některé dokonce i v zimě, tedy především ty pokojové a nebo umístěné ve vytápěných sklenících a zimních zahradách. Některým je však třeba poté, co jejich květy postupně odkvetou, květy a květenství odstranit a u jiných to děláme dokonce průběžně. Proč a které to jsou? Zaměříme se na okrasné dřeviny.
Představujeme rostlinu, která je vlastně negativem slova pěstovat. Nikdy nepěstovat!!! Dovede totiž člověka přivést až k šílenství, pokud jej požahá. A nebo rovnou zabít, sice ne ona sama, ale požahaný sám sebe. Zaznamenaných případů je dostatek.
Finance na letošní nové výsadby a ošetření stromů, které míří do nejpostiženějších regionů, mají putovat od státu, firem i soukromých zdrojů. Ministerstvo životního prostředí uvolnilo na obnovu zeleně a malých vodních prvků 100 milionů korun. Veřejné zdroje doplní i soukromé sbírky.
Národní květiny, symbolika, která nemusí být nutně politická, ovšem často právě je. Věděli jste, že například každý stát v USA má svou státní květinu, kterou si lidé vybrali na začátku minulého století? A že například v Kanadě a Španělsku má taktéž rostlinný symbol každá provincie? Stejně jako v Anglii (svou rostlinu zde má každé hrabství)? Jaký má vůbec taková symbolika smysl a jak je to s rostlinnými symboly u nás?
Máte rádi jméno Zuzana a ještě k tomu vás fascinují černooké děvy? Pak je liána lidově zvaná černooká Zuzana trefou do černého právě pro vás. Jinak se ale oficiálně jmenuje thunbergie, což je slovo, které pro změnu asociuje jinou dívku, švédskou ekologickou aktivistku Gretu Thunbergovou. Prašť jako uhoď, každopádně kdyby rostliny byly ženami, určitě by se staly ekologickými aktivistkami.
I slimáci, vlastně především plzák španělský, největší škůdce z tohoto rodu, mají své limity. Ne na každou rostlinu mají políčeno a některým se vyhnou velkým obloukem. Vnímavější to v zahradě postupně poznají sami. Proč je však dobré to vědět? Důvody jsou dva, za prvé mohou rostliny, které slimáky odpuzují do určité míry ochránit druhy ohrožené. Na mysli máme výsadbu vedle sebe. A za druhé je zbytečné sypat drahé granule proti slimákům tam, kde nejsou zapotřebí.
Máte zahradu, na kterou celý den praží slunce? Jako zastínění vám dobře poslouží i živé stavby a zahradě dodají neotřelý vzhled. Na živé stavby se nejčastěji používá vrba košíkatá. Oproti klasické vrbě, má keřovitý tvar a dokáže skvěle zastínit pískoviště, nebo posloužit dětem jako bunkr, kde je během horkých letních dnů příjemné klima.
Rostliny rodu Arisaema (počeštěle arisema, arizéma) čili „kobří lilie“ můžeme v našich podmínkách pěstovat jako pokojové rostliny, ale i v zahradě v závislosti na druhu. Přes léto se navíc mohou naše pokojovky s nápadnými toulci objevit v zahradě či na terase jako rostliny letněné, většina však jen ve stínu. Inspirujte se rádoby květy, které vypadají, že nás co chvíli uštknou.
Každoroční anketa o Strom roku završila výběr finalistů pro jubilejní 20. ročník. Porota vybrala 12 kandidátů ze 7 krajů. Podívejte se na ně, každý z nich je krásný a nese svůj příběh.
Vypěstovat v zahradě ty pravé lesní borůvky je prakticky neřešitelný úkol, přesto je však možné borůvky na svém pozemku mít. Především borůvku chocholičnatou, takzvanou kanadskou a nebo zimolez, což vlastně ani není borůvka. A ještě se nabízí jedna možnost, dřevina zvaná muchovník, která dorůstá výšky až několik metrů a jejíž plody jsou oproti borůvkám o dosti větší, ale chuťově srovnatelné. Dali jsme je na borůvkový koláč a rozdíl nebyl poznat.
Kromě letniček (rostlin, které u nás pěstujeme obvykle jako jednoleté) a trvalek (rostlin vytrvalých, někdy i dlouhověkých) zdobí naše zahrádky, balkóny, okenní parapety a terasy také dvouletky (jinak též bieny). Čím se od ostatních rostlin liší?