Na lípu narazíme v naší zemi doslova všude, podél silnic, rybníků, v parcích, na hřbitovech, jako solitér uprostřed polí a luk, na pietních místech významných pro národ, narazíme na prastaré památné stromy. Lípa je prostě fenomén, byť se proslavily i jiné stromy, třeba duby a nebo kdysi jeden sociálně demokratický kaštan (jírovec maďal). Lípa je však lípa.
Zanechávání stop po své existenci je pro lidi vůbec jaksi vrozené, ovšem často je to nevhodné. Své by o tom mohly vyprávět mnohé kulturní památky, ale také především právě stromy. Proč je nezbytné, abyste nikdy neryli nožem do stromů? Řeknete si: „Takový velikán, nic mu to neudělá a já budu mít vzpomínku, až se sem vrátím...“ Omyl, stromům tak ubližujete a rány nikdy zcela nezregenerují. A vy sami jen ukazujete svou hloupost, omezenost.
Růže můžeme vysazovat na jaře nebo na podzim, proč se ale odborníci přiklání právě k výsadbě podzimní? Je to jednoduché, na podzim (v říjnu až listopadu) vysazované rostliny jsou v tuto dobu i v další sezóně mnohem vitálnější a odolnější a v příštím roce nám navíc, a to je hlavní, lépe pokvetou. A o květy jde v případě růží především. Nebo ne? Samozřejmě ano!
Poměrně nenápadná a přesto nádherná květina, která vyrůstá z cibulnaté hlízky a kvete neobyčejně působivě. To je montbrécie s mečovitými listy, které jsou moc pěkné, i když tato rostlina právě nekvete. A když to pak v létě rozbalí a postupně se začne přidávat jeden kvítek za druhým, připomíná to tak trochu hru na klavír, ovšem to by musel mít jinak zbarvené klávesy než černě a bíle. Navíc nás překvapí intenzivní vůní po šafránu.
Ve 20. ročníku populární ankety Strom roku zvítězila Zpívající lípa z obce Telecí na Svitavsku. Druhé místo obsadil strom s přízviskem Dubisko valašisko tvrdé z Kozlovic na Frýdeckomístecku. Bronz slaví v Brně, kdy uspěl Smrk ztepilý na ulici Ramešova.
Naše tuzemské sasanky, které najdeme v naší přírodě, jsou zaručeně posly jara, tedy kvetou brzy na jaře, ovšem na začátku léta nám vykvetou sasanky pocházející z Balkánu a ještě později sasanky východoasijského původu (Čína či Japonsko). Ty začínají v našich podmínkách kvést na konci srpna a kvetou až do října.
Z jakých dřevin a jak si vytvořit vlastní větrolam, tedy bariéru chránící zahradu před silnými větry a obzvláště těmi ledovými zimními?
Co je to biofilní design? Chápat jej můžeme jako snahu o napojení člověka zpět na přírodu, jako strategický doplněk a podstatný doprovodný prvek k dnes tolik populární zelené architektuře. Že je to drobet zmatené? Nebojte.
S lískami to není vůbec tak snadné, jak si můžeme na první pohled myslet. Předně platí, že vysadit lísku, abychom mohli rozlouskávat oříšky a uvnitř jsme vždy něco našli, pro to je toho třeba udělat mnohem víc. Předně rozhodně nestačí vysadit pouhý jeden keř a nebo stromek. Svět lísek je navíc dosti poetický a symbolický.
Gaur je nejmohutnějším ze všech žijících turů na planetě, zaručeně byste se mu vyhnuli ohromným obloukem (výška v kohoutku 2 metry, hmotnost až 1000 kg, až 115 cm dlouhé mohutné rohy). Zato gaura je rodem vytrvalých prérijních rostlin, který je u našich zahrádkářů tak trochu pozapomenut.
Rod turan je dosti početný, zahrnuje cca 300 druhů rostlin vytrvalých i letniček a roste v Severní Americe, Evropě i Asii. Do našich zahrad pak pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů, kde vytvořily dvě velké skupiny. Tu první tvoří vyšší záhonové odrůdy a druhou odrůdy drobnější, vhodné hlavně na skalky a suťoviště.
Kokardy pochází zřejmě ze severozápadních prérií Spojených států, přesně se to ale neví. Jsou zdobné nádhernými, výraznými květy, které zaplaví každou zahradu. Kokardy prostě nelze přehlédnout. A že pochází se severoamerického kontinentu dokazuje fakt, že byly poprvé popsány v roce 1806 v podhůří Skalnatých hor.
Pokud se nyní pustíte do množení muškátů řízky (začít je možné již v srpnu), dobře nám zakoření, přezimují a na jaře na nás budou čekat statné sazeničky, které brzy pokvetou. Nejsnáze přitom muškáty zakořeňují z postranních výhonků, které pouze vylomíme. Použít však lze i ne příliš měkké řízky stonkové.
Konec léta, přelom léta a podzimu a podzim jsou dobou, která nám jasně říká: „Nezapomeňte na cibuloviny kvetoucí brzy na jaře“. A také na rostliny hlíznaté. Jaro v zahradě prostě začíná již na podzim.
Přijďte si zasoutěžit v dřevácích, prověřit své znalosti o dřevě, pomoci se stavěním laviček a nebo zasadit nové stromky.
Pokud máte na okrasnou jablůňku v zahradě místo, určitě neprohloupíte, bude zdobit zahradu velmi dlouho a krásná malá okrasná jablíčka lze využít i do podzimních aranží. Málokdo se však pozastavuje nad tím, proč je vlastně nejíme. Jsou jedovatá? A nebo prostě jen tak malá, že nás ani nelákají? Vždyť by svým vzhledem a vůní lákat měla.
Margaritky mají více názvů, například pařížské kopretiny a kopretiny křovité, oficiálně se však jmenují kopretinovec dřevnatý. Na Kanárských ostrovech, což je španělské autonomní území kousek od Maroka, kvete kopretinovec prakticky po celý rok, stejně jako v oblastech s podobným klimatem a délkou dne. Toho sice v našich podmínkách dosáhneme obtížněji, přesto však budou tyto půvabné květiny v létě zdobit i naše záhony. A v případě teplého zazimování i mnohem déle.
Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Uvádí se, že luskoviny dovedou obohatit jeden hektar půdy až o 40 kg dusíku (ale i mnohem více), což je ohromné množství. Mohou za to hlízkové bakterie, které se vyskytují na kořenech rostlin čeledi bobovité, s nimiž žijí v symbióze.
Lantana má velice pozoruhodné květy a jelikož pochází z tropů, lze ji v našich podmínkách pouze letnit a tedy pěstovat jako rostlinu přenosnou. Pěstujeme ji v podobě menších keříků a nebo na kmínku ve větších nádobách.
