Kompaktní. Možná až příliš kompaktní. Zhruba to vás při pohledu na rekreační stavbu, nacházející se v zalesněných kanadských Laurentides, napadne jako první. A je pravda, že k návrhu tohoto objektu skutečně přistoupili architekti odlišně. Dá se říct, že se trochu inspirovali Skotskem. Nebo snad spíš skotskou?
Napůl cesty mezi Ottawou a Montrealem
Českému čtenáři podrobnější lokace tohoto rekreačního obydlí příliš neprozradí. Říct přesně, že leží u Grenville-sur-la-Rouge, to často nepomůže ani místním. A čím více budeme snižovat měřítko a rozšiřovat záběr mapy, tím horší to s orientací bude. Našinci totiž moc nenapoví, že se nacházíme v regionu Argenteuil nebo v části Laurentides. Nakonec skončíme u toho, že je to napůl cesty mezi Ottawou a Montrealem.
)
)
)
)
Strukturně odolná chata v divočině
Ono je to ale ve výsledku vlastně jedno. Ať v podrobném anebo plošném měřítku, pořád budeme mít před očima jen lesy. Rozsáhlé severské porosty, táhnoucí se se zdánlivou nekonečností až za obzor. Jako lokalita pro chatu, kde chcete od všeho mít klid, je to dokonalé místo. Ono „ztracení se“ uprostřed lesů pak vysvětluje i nápadně kompaktní tvar budovy.
Odráží totiž její strukturní odolnost.
Koncept nerozbitného domu
Stavba, cestou k níž musí majitel strávit hezkých pár hodin v autě, totiž musí ustát zdejší podmínky, které zahrnují drsné severské klima a jeho nejrůznější tušené i méně očekávané projevy. Laicky řečeno, je to dům, na který může při vánici anebo vlivem mrazu spadnout strom, a s domem to nesmí ani pohnout. Současně kompaktnost budovy nahrává, spolu se střídmě šedavou fasádou z obkladového dřeva, nenápadnosti. Dům tak hezky přirozeně splývá s lesem během proměn ročních období.
S vysvětlením kompaktnosti stavby ale ještě nekončíme. Jedním ze silných tvůrčích principů totiž byla i provozní nenáročnost. Vyjádřená například tím, že interiér nebude členěný do spousty oddělených vnitřních prostor, místností, které bude třeba separovaně vyhřívat. Naopak je to vlastně (téměř) jen jedna „hala“, centrální prostor, vyhřívaný klasickým krbem. Teplo tak z jednoho bodu při zatápění rovnoměrně vyhřívá celý interiér.
)
)
Skotský model si žádá skotskou
Ten model, kdy je srdcem domu jedna sdílená obytná ratejna (slušelo by se říci spíše hala), je hodně blízký starým skotským klanovým domům. A dost možná proto tento projekt nese název Scotch Chalet. Skotská chata. I když jak se dá usuzovat ze snímků v galerii, popíjení skotské hezky u krbu, ve kterém za třeskuté venkovní zimy praskají polena, by bylo toho titulu také hodno.
Jak zmiňují architekti z kanadského ateliéru CARTA. Architecte + Designer, jejich cílem bylo vytvořit útočiště, které bude zároveň intimní i společenské — schopné hostit sdílené okamžiky početnější skupiny lidí i tiché momenty samoty majitele. Přes svou kompaktnost jde ale trochu proti proudu trendů. Kanadské chaty v divočině se totiž v posledních desetiletích stávají spíše větší, rozlehlejší, okázalejší. Scotch Chalet jde jinou cestou.
)
)
Když méně znamená lépe
S půdorysnou plochou menší než 100 metrů čtverečních projekt odráží posun směrem k odpovědnému využívání zdrojů a k přístupu dobrovolného uskrovňování, kde se vyplácí „mít méně, ale lépe“. Toto užité řešení pak skutečně více podporuje efektivní organizaci prostoru a variabilní využití bez kompromisů v oblasti komfortu.
Srdce chaty, prosvětlené střešním světlíkem, se otevírá do 180stupňového panoramatu a zve tak les přímo do interiéru.
)
)
Projekt je více než jen rekreační dům — nabízí pohlcující zážitek, v němž každý prostor vede dialog s okolním lesem. Kompaktní dispozice plná denního světla poskytuje klidné prostředí podporující odpočinek a proměňuje každodenní život v opravdové spojení s přírodou.
Zdroj: CARTA. Architecte + Designer
Foto: Raphael Thibodeau
