Stálezelené keře a stromky v zimě

I zimní slunce má sílu

Stálezelené dřeviny většinou nechráníme paradoxně před mrazem, ale před prudkým zimním sluníčkem. Právě v zimě se dovede za slunných a teplejších dní sluníčko opřít do zahrady takovou silou, že by to některé rostliny nemusely ustát. A právě mnohé stálezelené listnaté dřeviny se nedovedou účinně bránit slunečnímu úpalu. Musíme je proto přistínit. S nižšími, poléhavými, půdopokryvnými keři to máme poměrně snadné – prostě je přikryjeme chvojím, které je navíc také zelené. Na vyšší dřeviny pak můžeme aplikovat rákosové stínovky a stínící textilie, se kterými se snáze pracuje. Nejméně stíní bílá netkaná textilie. Určitě nesmíme použít igelit a jiné neprodyšné fólie, které nejenže nechrání před mrazem, ale sráží se pod nimi vlhkost a rostliny uhynou působením plísní a hnilob.

Vůbec nejlepším způsobem ochrany stálezelených dřevin před prudkým zimním sluncem je výsadba na stinná stanoviště. Navíc to oceníme i v létě. Výborně stíní vyšší stromy, pergola s popínavými liánami (např. břečťan je též stálezelený).

Sníh je naopak výborný izolant a zdroj závlahy

Sníh ochrání rostliny před prudkým sluncem i před mrazy. Sníh je pro zahrady a vůbec pro přírodu v zimě požehnáním. A pokud roztaje, stává se vydatným zdrojem závlahy. Ovšem poslední zimy se s ním příliš často nepotkáváme, respektive nás odmítá navštěvovat. Sněhová vrstva výborně tepelně izoluje i půdu. Ovšem naopak je pro dřeviny nebezpečná nadměrná, mokrá sněhová nadílka, která navíc zmrzne a také příliš vysoká vrstva sněhu, byť je to lehčí prašan. Sníh a led může polámat větve a zdeformovat tvar rostlin.

Pozor však na květní pupeny některých stálezelených listnáčů, například pěnišníků. Pokud z nich budeme stahovat sníh, poškodíme je. Proto raději štíhlejší rostliny svazujeme. Zachovají si pak i pod náporem sněhu svůj tvar a nerozklesnou se. A pokud chceme sníh odstranit, šetrně jej setřeseme. Pozor též na křehkost některých rostlin při mrazech. Prostě musíme být opatrní. 

Pokud v zimě voda v zahradě naopak chybí

Mráz vůbec není v zimě nepřítelem stálezelených rostlin, jsou našim zimám přizpůsobené. Největším nepřítelem je v zimě sucho! Stálezelené rostliny totiž v zimě odpařují listy a jehlicemi vodu, ovšem problém představuje nedostatečný přísun vody ke kořenům promrzlou půdou. Především rostliny s mělkými kořeny (např. menší smrčky) jsou tím ohroženy, obzvláště ty, které byly teprve tento podzim vysazeny. Pokud tedy zrovna nemrzne, musíme i v zimě zalévat. Ovšem pozor – musí být alespoň částečně rozmrzlá i půda. Zalévat strom skrz zamrzlou půdu nelze. Proto počkejte, až nebude mrznout alespoň několik dní za sebou.

Pokud namrzají výhony

Už během zimy můžeme místy vidět zahnědlé konce letorostů. A právě namrzlé letorosty je třeba na jaře ošetřit řezem, aby letorosty vyrašily. Vůči namrzání je náchylné především nezralé dřevo, čili právě nové letorosty. Jako ochrana před mrazem též výborně funguje hnojení draslíkem. Hnojiva s obsahem draslíku můžeme použít dokonce i krátce před zimou. Pozor však na hnojiva s obsahem dusíku, ta smíme aplikovat nejpozději na konci srpna. Rostliny by se před zimou naopak příliš vytáhly, neukončily by vegetační období (především pěnišníky - rododendrony) a zeslábly by. Vůbec příčinou namrzání nových letorostů je nejčastěji nevyzrálé dřevo, které naroste právě v důsledku nadměrného, pozdního přihnojení. Ovšem hnojiva s vysokým obsahem draslíků napomáhají vyzrávání pletiv. A nezapomeňte po každém přihnojení dřeviny vydatně zalít.

Ochrana rostlin v nádobách před zimou

V mobilních nádobách lze pěstovat prakticky jakoukoli stálezelenou dřevinu včetně jehličnanů, které můžeme před Vánoci vyzdobit jako vánoční stromky, přenést do interiéru a nebo nechat na balkóně, terase, či kdekoli v zahradě. Důležitá je především tepelná izolace mobilních nádob. Můžeme je izolovat zevnitř a nebo zvenčí obalit a to ještě tak pěkně, že vznikne nádherná dekorace. Nádoba prostě nesmí v zimě promrznout, jinak rostlina v ní uhyne, jelikož zemina nepřijme žádnou vodu a tudíž ani kořeny rostliny. Postupovat ale též můžeme tak, že rostlinu ponoříme i s nádobou klidně na půl dne do vody a poté ji zapustíme do země, ovšem o něco hlouběji. Zeminu okolo kmínku nakonec nasteleme (chvojím, mulčí, štěpkou, listím a podobně). Pozor však na plastové nádoby, ty se do země příliš nehodí. V opačném případně květináč pořádně obalíme třeba bublinkovou fólií, tenčím kusem desky minerální izolace apod. Nakonec nádobu obalíme pytlovinou a třeba převážeme pěknou stužkou, či jinak dozdobíme. Choulostivější druhy uložíme na chladné, suché místo, kde teploty neklesnou pod nulu – třeba do nevytápěné zimní zahrady, ale třeba i do prosvětlenějšího sklepa. Tyto rostliny si snáze poradí s nedostatkem světla než s holomrazy, nedostatkem vláhy a promrzáním nádoby.

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.shutterstock.com