Okolo ani noha, jen hluboké lesy. A ty to nikomu nepoví. Taková míra přírodní anonymity může svádět k různým myšlenkám. Architekty ze studia Quinzhee Architecture ovšem vedla k naprosto praktickým experimentům. Díky izolovanosti stavební parcely si mohli dovolit navrhnout odvážné konstrukční řešení, které by v zástavbě jiných domů asi jen tak neprošlo.
S popisnými slovy budeme šetřit, protože i projekt architektů si tu zachovával nebývalou jednoduchost. Která rozhodně nešla na úkor výsledku. Co si klient přál? Nevšedně uchopený prostor pro odpočinek. A ten také dostal. V podobě fluidní dřevěné přístavby, která byla přisazena ke stěně starého statku.
Posledně jsme psali o konceptu The Burl z dílny architekta Antonyho Gibbona. Jenomže právě tyto kruhové domky je třeba kotvit ke stromům, zatímco nyní představujeme jeho další koncept, kdy jde vlastně o bydlení v korunách stromů samostatně stojící. Koncept Trine nevyžaduje žádnou oporu okolních dřevin.
Během pandemie covid-19 se rozhodli, že tísnit se dál ve městě nemá cenu. Život v dotyku s přírodou jim voněl o dost volněji. A tak si koupili bezmála pětihektarový pozemek, usazený v lesnaté a horské krajině. S tím, že si tu nechají postavit dům ve stylu stodoly.
Tady žijí elfové? Nebo jiné bytosti z fantastických představ umělců? Kolekce The Burl, to jsou vlastně malé kulovité (oblé) dřevěné domky umístěné v korunách stromů. Navrženy byly v různých velikostech a s různým vnitřním uspořádáním, kotvené jsou k okolním stromům strukturálními sloupky, závěsnými lany, nebo obojím zároveň. Navíc se mezi nimi lze pohybovat po společné terase, případně visutých můstcích.
Pošmourná rána k lesům v okolí Margaretville patří. Stejně jako podmračná dopoledne, deštivá odpoledne a mlhavé večery. Krajina tu působí melancholicky, ale to neznamená, že by nebyla zajímavá. Když totiž dokážete v té kompozici dokreslené počasím vytvořit přívětivé bydlení, rázem vše působí hřejivěji.
Vybydlená chata ze sedmdesátých let, jen naoko ztracená v hlubokých lesích. A k ní teď šikovní architekti přimysleli novou část, která těží z umístění stavby mezi stromy, a také z původního naznačeného profilu střechy. Jak? Tím, že vytváří zajímavě zdvojenou konstrukci s rámem typu A.
Umí tu ještě někdo postavit pořádnou chalupu? Máte štěstí, jedna teď vyrostla v Horní Malé Úpě. Architekti na ní ukázali, že umí dodat současnými prostředky komfort a pohodu, ale přitom nemusí experimentovat s novými formami, když ty staré a osvědčené pořád dobře fungují.
Na malebném předměstí Brugg vznikl nový rekreační dvou-dům. Objekt nastavuje vysoký standard udržitelného bydlení v rámci chytrého uspořádání a inovativního designu. Určený je pro dvě rodiny, které tráví pospolu volný čas „trochu jinou prací“. V oděvním ateliéru, který je součástí obydlí.
Nemáte kde bydlet a přemýšlíte o přizpůsobení staré chalupy? Nebo rekreační chaty? Fajn, ale bez emisí. Ne hned, ale jednou, až za mnoho let. Mnoho? Pokud si vzpomeneme, kdy bylo oznámeno které opatření pro dobro planety, jež nás bude stát spoustu peněz, a jak se začaly rok za rokem přitahovat šrouby, dojde nám, že je to vlastně už za chvíli.
Že se dá nový rodinný domek postavit téměř všude, to dokázal investor spolu s dodavatelem sympatické dřevostavby ve Zlíně. Majitel jedné místní zahrady, který bydlel v paneláku, se rozhodl přestěhovat právě na svou zahradu. Ale ne do jen tak nějaké zahradní boudy, respektive zahradního domku. Požadoval regulérní rodinný dům, i když menší zastavěné i užitkové plochy, který nabídne veškerý komfort bydlení v novém.
Francie možná drží prst na tepu evropské módy, ale když přijde na nové trendy v oblasti rekreačního bydlení, je evropskou jedničkou Švýcarsko. Chaty tu mají tradici, a protože tu lidem nechybí ani prostředky na jejich zútulnění, bývají zdejší rekonstrukce vizuálně hodně výrazné.
To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
Farmáři z Beskyd si postavili krásnou a jednoduchou obytnou glampingovou stodolu. Tedy vlastně chatičku ve stylu dřevěných stodol. V turistické sezóně slouží k rekreaci a mimo ni k zemědělským účelům při péči o farmu. Svým umístěním a vzhledem se vymyká běžným stavbám podobného typu. A vymyká se i tím, že byla postavena svépomocí, pouze s podporou přátel, dokonce z materiálů takzvaně z druhé ruky.
Když se v Česku řekne víkendový dům, má to takovou lehkou pachuť. Jako že se zase někam nastěhovali lufťáci, kteří dělají mezi sobotou a nedělí mezi starousedlíky velkou parádu, ale v dotčené obci přitom nijak nefigurují. Ovšem do téhle škatulky jde nový dům z Hrubé Skály napasovat jen těžko. Bydlení je to sice současné, ale navržené tak, aby fungovalo v harmonickém sepjetí s místem.
Architektura, to nejsou jen rovné čáry na výkresech, normy, tabulky a vyhlášky. Tak nějak z podstaty věci jsou to i velké sny, fantazie a odvážné plány. Následující projekt měl potenciál se stát nejodvážnější a nejdivočejší realizací celého světa. A nejspíše je jen štěstím, že se ze světa fantazie do skutečnosti vůbec nedostal.
Jen hodinu cesty od Prahy, v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, se uprostřed přírody rozprostírá Chateau Šanov. Rozsáhlý objekt zámečku na více než čtyřech tisících metrech čtverečních láká na prvotřídní wellness i doslova královské ubytování. Kdo by ale čekal, že se právě ocitl ve zdařile zrekonstruovaném historickém objektu, bude zřejmě překvapen. Celý je totiž postaven technologií Skeletsystem Goldbeck.
Když se řekne rekreační oblast za Prahou, je to pole ke spekulacím docela široké. Ale Posázaví, druhdy lemované trampskými chatičkami, už může lokalitu této nevšední stavby přiblížit lépe. Svým ztvárněním se však dost vymyká, a nezapadá do škatulek toho, co je tu k vidění. Chata se světlíky je zkrátka jako žádná jiná.
Není to o velikosti, i malý projekt může přinést zásadní změnu. V případě zahradního pavilonu, který si u domu nechala přistavět rodina ze švédského Linköpingu, to určitě platí. Na dvaceti metrech čtverečních „přístavby“ totiž získali něco, co mohou všichni využívat po celý rok.
Jen prachobyčejný kus holé skály, která trčí z hladiny jezera a kolem níž hvízdá studený vítr? Architekti naštěstí viděli v malém ostrůvku Pointe Au Baril, ležícím nedaleko Georgian Bay, něco víc. Protože viděli potenciál, dokázali tu vytvořit fantastické hnízdo odpočinku. Sezónní bydlení, v němž vás severský vítr nebude obtěžovat, jen dotvářet atmosféru.