Stíny bezobalového hnutí. Skutečně nákupy bez obalů pomáhají životnímu prostředí?

Když si domů přinesete tašky plné nákupu a začnete je třídit, vybalovat, nejspíš si toho nevšimnete hned. Čeho? Že kromě toho hodnotného, co jste si skutečně chtěli koupit, ať už šlo o drogerii nebo potraviny, z těch tašek současně vybalujete i neuvěřitelnou spoustou naprosto zbytečných obalů.

Chtěli jste například zubní pastu a nikdo nezpochybňuje, že je to věc potřebná. Ale vy k ní nádavkem dostanete jednu papírovou krabičku vnějšího obalu a k tomu ještě plastovou tubu s víčkem. Chtěli jste zrnkovou kávu, ale ta k vám přišla ve dvojitém vakuovém balení s uzávěrem. Měli jste chuť na salám, ale těch dvanáct koleček uheráku si hoví v tenké plastové krabičce.

Ty obaly jsou všudypřítomné a vy si jich zprvu nevšimnete jednak proto, že už jste si na ně dávno zvykli. A také proto, že se jejich všudypřítomnost a nadbytečnost neprojeví okamžitě. Teprve až spotřebujete balení kávy, zubní pasty a pochutnáte si na salámu, zůstanou vám jen ty „obaly“. Asi na věčnost, protože jde zpravidla o obaly plastové.

Jen v poměru k objemu toho, co jste si skutečně chtěli z obchodu přinést domů (a co jste si nakonec přinesli) tvoří obaly nezanedbatelnou hromadu. Která to dál může vzít cestou přes tříděný nebo netříděný směsný odpad, ale nic už se nezmění na tom, že to zkrátka odpad je. A s recyklací jsme na tom bledě. Takže co s tím?

Od toho „co s tím“ se odvíjí filozofie bezobalových prodejů, které se snaží předcházet vzniku zbytečných, zvláště jednorázových obalů. Jak by to mohlo vypadat v ideální praxi? Řekněme, že ekologicky uvědomělý prodavač nenakoupí od dodavatele dvě desítky balení vakuované kávy, ale místo toho se obrátí přímo na výrobce. Pěstitele nebo pražírnu. Aby od nich nakoupil odpovídající množství kávy v jednom velkém žoku.

Žoku, který si postaví někam do svého obchodu, a z nějž si budou zákazníci moci nabírat „přímo na váhu“ takové množství, které sami potřebují. Což je docela chytré. Někomu prostě nemusí sedět čtvrtkilové nebo půlkilové balení, někdo chce jen ochutnat v pár šálcích, jak mu to bude „šmakovat“. A brát si víc, než spotřebujete, to se prodraží. Není to ani ekonomické, ani ekologické. Takhle je to „eko“ i „eko“.

Podstatné ovšem je, že možnost nabrat si pro sebe kávu z velkého žoku eliminuje celé tucty dvouvrstvých vakuových balení, z nichž by se nevyhnutelně stal zatěžující odpad. A bezobalový prodej eliminuje potřebu takových obalů. Přenechává na zákazníkovi, aby přijal svůj díl odpovědnosti za životní prostředí tím, že se cestou domů z obchodu nepotácí přetížený hmotou jednorázových obalů.

Kam si ale má ta kávová zrnka dát? Třeba do kapes. Nebo do zavařovačky, plátěného pytlíku, dřevěné truhličky. Kamkoliv. Do jakéhokoliv alternativního obalu. Což, a to je další krok, zákazníka motivuje k tomu, aby znovu (opakovaně) používal vyhovující obalové materiály, které už doma stejně má. A to znovu posiluje k životnímu prostředí šetrnější chování.

Nebudeme zabíhat úplně do detailů, protože bezobalové prodejny se už v Česku docela slušně etablovaly. Našly si své příznivce. A taky rozlouskly to, jaký sortiment jim jde nejlíp. Ve velkém se dá nakupovat a pak „stáčet“ nejrůznější drogerie, od aviváží přes přípravky na nádobí až po sypké čisticí prášky. Zubní pasta se ale zatím nikde nejspíš z velké díže do kelímků nestáčí.

Káva je ale bez chybičky, zrovna tak jako další sypké poživatiny. Semínka, sušené ovoce, ořechy, mouky, obiloviny, cukr či luštěniny, rýže, cereálie, těstoviny. A byť to není pro zákazníka tak komfortní a přesvědčivé jako nákupy v jednorázových obalech, tenhle model prodeje a nákupů funguje docela dobře. Šetří to drobné, snižuje to emise, brání to vzniku odpadů, je to takové lidštější. Pro prodejce, spotřebitele a životní prostředí.

Jak ale asi tušíte, někde je schovaný pořádný zádrhel. A docela nedávno se na něj začali soustředit francouzští výzkumníci. Proč právě oni? Jednak proto, že do Francie přišel tenhle model o něco dřív. A také proto, že Francouzi na životní prostředí teď docela dost dbají. Praxe bezobalových prodejů se tam zhostili celé prodejní řetězce a navenek to vypadá úspěšně.

V čem je tedy háček? Třeba v tom, že obaly na spotřební drogerii nebo potraviny tu nebyly jen tak zbytečně a nějakou roli přeci jen plnily.

Měly své „logistické“ funkce pro uchování, ochranu a skladování výrobku. Balení pomáhá omezit poškození a ztráty, zejména během přepravy. Pak jsou tu rozsáhlé funkce marketingové. Výrazné barvy a loga, která vás lákají k nákupu produktu jedné konkrétní značky. Je to sice jen pozlátko, ale pro spotřebitele docela podstatné. Protože si chce vybírat z nabídky podle vlastních preferencí. Obaly poskytují rovněž funkce informační. I když jen malými písmenky, informují vás o řadě klíčových prvků, jako je složení a datum minimální trvanlivosti.

A tohle všechno „zmizí“, když se přejde na bezobalový prodej. Ne tedy zcela, prodejci u jednotlivých produktů tyto informace samozřejmě uvádí. Na zákaznících ovšem je, aby je sami dál vedli v patrnosti. A to může být v určitých momentech docela problém. Protože jak si chcete pamatovat trvanlivost sypaných těstovin nebo sušeného ovoce půl roku poté, co jste si je v bezobalovém obchodě koupili?

Musíte si poznačit, kdy si produkt zpřístupnil váš prodejce, kdy jste si ho koupili i to, jak dlouho má vydržet. To abyste měli hlavu nafukovací. Leda byste si to psali na lístečky a ty pak nějak uchovávali doma, na těch alternativních obalech. Není to nereálné, ale není to komfortní. Většinou se seznamem chodíte na nákup, tady se se seznamem vracíte z nákupu. Jistěže není od věci popovídat si s prodavačem, ale když spěcháte?

Informace, kterou u zboží v obalu máte hned po ruce, je v téhle bezobalové variantě zkrátka méně dostupná. Dochází přitom i ke ztrátě marketingové, a kompromitována může být i fáze uchovávání a skladování výrobku. Ostatně důvod, proč je běžně k dostání zrnková káva v uzavíratelném dvouvrstvém vakuovém balení, existuje. Nechcete přijít o to aroma, vůni. A to vám alternativní obal negarantuje.

Čímž se dostáváme o krůček dál, tedy k ne úplně vhodným alternativním obalům. Sklenicím, zavařovačkám, boxům, krabičkám, uzavíratelným nádobám. Které mohou, ale nemusí být optimalizované na uchovávání právě těch potravin nebo produktů, které do nich dáváte. Třeba jste nějakou tu nádobku špatně vymyli. Třeba nese pach předchozí uchovávané potraviny. Třeba jsou ve hře plísně, zavzdušnění. Nebo hladový hmyz, hlodavci.

Těžko říct, nic z toho zrovna vám hrozit nemusí. Ale může, a rizika špatně zvoleného alternativního obalu pak nesete vy, nikoliv výrobce nebo prodavač. Zákazníci, kteří fandí bezobalovým prodejům, to rozhodně nepodceňují. A sami se vybavují navýsost praktickými dózami, gastro-nádobami, šátky, voskovaným papírem a keramickými hrnečky, které ty alternativní obaly zajišťují. A nejsou v tom sami.

Protože i sami prodavači bezobalového zboží se museli na nový model prodeje adaptovat. V případě té tekuté a sypané drogerie speciálními nádobami, kanystry, z nichž je možné natočit si/načerpat a nasypat, kolik toho kterého produktu zákazník potřebuje. Chce to pochopitelně kanystry a nádoby, které se průběžně dají doplňovat. Stejně jako to chce opravdu velké dózy, v nichž jsou pro zákazníky vystaveny jedlé poživatiny a sušiny.

Pravidla bezobalového prodeje se neliší od prodeje konvenčního, obalového. Tedy v tom, že aby se zboží dobře prodávalo, musí jej zákazník vidět a musí vypadat lákavě. Z umouněného plesnivého žoku si nikdo kávu nabírat nebude.

Musí to mít styl, být chutné, voňavé a přitažlivé už na pohled. Bezobalová prodejna nemůže vypadat jako montážní velkosklad s poházenými bednami a pytli. Musí to být příjemný prostor. A takový prostor je třeba náležitě vybavit. Což je nákladné, náročné. Protože místo obyčejných regálů, do nichž se vystaví zboží v obalech, je třeba prodejnu zařizovat jinak, neintuitivním způsobem.

Žádný prodavač si nemůže dovolit přijít o zákazníka, který si chce zboží koupit, ale jako z udělání si nepřinesl vlastní pytlík, ranec nebo síťovku. Tudíž je třeba být připraven i na nějakou ekologickou alternativu nákupní tašky. Třeba papírové sáčky nebo krabice…

Nu, a to už nás vede k závěrům, na něž upozorňují ti francouzští badatelé. A pro bezobalové prodeje z toho nic moc dobrého neplyne.

V krátkosti, bezobalové prodejny (alespoň ty ve Francii) se snaží vyřadit ze hry pro životní prostředí závadné jednorázové obaly. Ale k tomu cíli se ubírají cestou, která ve skutečnosti spoustu zbytečných obalů vytváří.

Původní myšlenka sice byla, že hromadné nakupování by mělo snížit množství odpadu, které vzniká z obalů. Ve skutečnosti však tato funkce není vždy naplněna, protože mnozí spotřebitelé mají tendenci nakupovat velké množství obalů spolu s dalšími předměty, jako jsou etikety, popisovače a tak podobně, aby vytvořili ideální alternativu obalu.

Prioritou některých spotřebitelů se nestává opětovné použití starých obalů, třeba těch starých zavařovaček, co jim leží na půdě v krabici. Ale nákup nových skladovacích nádob. Jenže ty nové hezky vypadající dózy a plastové krabičky Made in China rozhodně nejsou „eko“ ani „eko“. Je to jen jiný druh odpadu, který vzniká v obrovském množství.

Můžete namítnout, že plastová dóza na potraviny na rozdíl od jednorázového mikrotenového sáčku něco vydrží a neskončí hned v koši. Jenže desetilitrová plastová dóza v sobě nese materiálový ekvivalent tisícovky takových sáčků. A vy jste si jich koupili domů deset, abyste mohli uchovávat bezobalově zakoupené poživatiny. Ten nákup přitom vyšel životní prostředí nastejno, jako kdybyste pět let kupovali zboží normálně v obalu…

Zkrátka, s bezobalovými prodejnami a bezobalovým prodejem to není až tak růžové, jak by se mohlo zdát. Špatné to není, ale jde to dělat lépe. A vždycky tu budou spotřebitelé, kteří skutečně potřebují obal, aby výrobek rozpoznali, uložili a věděli, jak jej připravit. Bez těchto informací mohou výrobky skončit v popelnici. To pro domácí ekologii dobrou zprávou není.

Zdroj: reseauvracetreemploi.org, TheConversation.com, BBC.com, chasingverde.com, lifehacker.com, batdacademy.com, Wired.com