Zatímco ranní mlhy líně usedají do čerstvé trávy a pavučiny babího léta chytají kapky rosy, ve větvích stromů se odehrává tichý zázrak. Jablka chytají karmínový ruměnec, hrušky těžknou medovou sladkostí a zahrada začíná vonět tím nejlepším podzimním parfémem. Jenže vědět, kdy nastal ten pravý okamžik natáhnout ruku a plod utrhnout, je tak trochu alchymie. Utrhnete-li příliš brzy, skousnete trpkou kyselost; počkáte-li moc dlouho, zbyde vám úroda leda na rychlý mošt. O hodně se postará hmyz, zbytek dorazí hniloba. Pojďme se podívat, jak tento voňavý poklad očesat opatrně a uložit ho k odpočinku tak, aby vám křupavou radost dělal možná ještě až v únoru. To platí samozřejmě pouze pro jablka a ještě k tomu jenom u některých odrůd. Hrušky se sklízí výhradně ještě tvrdé, v nekonzumní zralosti, a nechávají se pak dozrávat na bedýnce. Po dozrání hrušek (obvykle ještě v podzimním čase) je nutná jejich velmi rychlá konzumace.
Zkouška pootočením aneb Kdy strom sám řekne dost
Poznat sklizňovou zralost není o kalendáři, ale o trpělivém pozorování. Zimní odrůdy jablek a hrušek totiž potřebují dozrát dvakrát: nejprve na větvi do sklizňové zralosti, a teprve potom ve tmě sklepa do té pravé, konzumní chuti. Nejlepším rádcem je samotný plod. Vezměte jablko do dlaně, mírně jej nadzvedněte a opatrně pootočte přibližně o devadesát stupňů. Pokud je připravené jít do světa, stopka se v místě napojení na větévku čistě oddělí bez lámání dřeva. Pokud musíte tahat a strom se brání plod pustit, dejte mu ještě čas. Hrušky bývají ještě o kapku zrádnější, sklízíme je v momentě, kdy jejich základní zelená barva začíná světlat do jemně nažloutlého tónu a jádřinec začíná hnědnout. Nečekejte, až vám změknou na větvi, protože hruška přezrálá na stromě zevnitř moučnatí a ztrácí své kouzlo. Navíc jsou hrušky silně napadány hmyzem ještě od fáze teprve dozrávajících plodů, především vosy a sršni si na hruškách pochutnávají s velkou oblibou a vykousávají celé části plodů. Ty pak nechají být a o zbytek degradace plodu se postará plíseň, hniloba. Tu a tam přiletí další hmyzí strávník.
)
Něžný dotek a věrný kamarád na dlouhé tyči
K ovoci určenému k dlouhému ležení se musíme chovat jako ke křehkému zboží. Každý neopatrný stisk prstem, každý pád do trávy či odřenina od nehtu znamená neviditelnou modřinu, kde do měsíce propukne hniloba. Jablka se z jabloně sklízí vždy odspodu nahoru, abyste si při natahování neshodili plody z vyšších pater. A co s těmi nejkrásnějšími, sluncem políbenými krasavci na samém vrcholu koruny, kam se už nedá vlézt, ani dosáhnout z nejvyšších štaflí v domě? Tam přichází ke slovu starý dobrý lidový vynález: česáček na dlouhé tyči. Ať už jde o drátěnou korunku s látkovým pytlíkem po dědovi, nebo modernější teleskopickou variantu, princip zůstává kouzelně prostý. Opatrně podjedete vyhlédnuté jablko, zoubky koruny zachytí stopku, lehce trhnete a plod měkce vklouzne do plátna jako do peřinky. Žádné třesení větví, žádné otlučené chudinky v trávě. Opatrná sklizeň s běžnou násadou, nebo modernější teleskopickou tyčí v ruce, na jejímž konci je vždy česáček, jehož způsob provedení je dán výrobcem.
)
Rituál sklizně: 6 Kroků od větve do bedýnky
- Pro sklizeň si vyberte suché, ideálně slunečné odpoledne, kdy z plodů dávno oschla ranní rosa a slunce z nich vytáhlo chlad. Mokré ovoce do sklepa rozhodně nesmí. Pokud sklízíte po dešti mokřejší ovoce, nechte ho před uskladněním vyvětrat na místě, kde bude chráněno před deštěm a přitom bude v průvanu.
- Plod uchopte do celé dlaně, ukazováčkem jemně podepřete stopku u lůžka a mírným pootočením směrem vzhůru jej oddělte, vždy zásadně se stopkou, bez níž ovoce rychle vysychá a hnije. Pokud ovoce sklidíte bez stopky, také se nic neděje, ale rovnou si ho zařaďte do kategorie "rychlejší spotřeby".
- Ovoce neodkládejte prudce, nýbrž je opatrně vkládejte do košíku vyloženého měkkou látkou nebo jutovým pytlem, případně senem či slámou a jinými materiály, aby se otlačením neporušila vosková vrstvička slupky.
- Před uložením proveďte přísnou selekci: červivé, strupovité, spadlé nebo otlučené kousky nekompromisně vytřiďte na okamžitou spotřebu, třeba na koláč, omáčku, buchty, marmeládu, zavařeninu, do sušičky nebo na moštování.
- Vybrané zdravé plody vyskládejte stopkou nahoru v jedné, maximálně dvou vrstvách do čistých, vyvětraných dřevěných či plastových přepravek, ideálně vystlaných čistým balicím papírem nebo hoblinami, případně jiným materiálem, který při kontaktu s vlhkostí nepodléhá rychle plísni.
- Bedýnky umístěte do chladného, tmavého a přirozeně vlhkého prostoru se stabilní teplotou mezi dvěma a pěti stupni Celsia, s dostatečným odstupem od brambor a kořenové zeleniny.
)
Tajemství starých sklepů a zimní spánek v bedýnkách
Žádná moderní lednice nenahradí poctivý kamenný či cihlový sklep pod starým stavením. Právě zde, v chladném polostínu, kde teplota jen zřídka překročí pět stupňů a relativní vlhkost vzduchu se drží kolem osmdesáti až devadesáti procent, panuje pro uskladnění ideální mikroklima. Vlhkost je klíčová, protože v suchém panelákovém sklepě se jablka i hrušky během pár týdnů promění ve vrásčité stařečky. Pokud vám sklep příliš vysychá, lidová moudrost radí jednoduchý trik: postavit na podlahu širokou nádobu s čistou vodou nebo sem tam pokropit cihlovou dlažbu. Nikdy však neskladujte jablka pohromadě s bramborami, vzájemně by si předaly pachy a jablka by získala nepříjemnou zemitou pachuť. Brambory by navíc začaly vedle jablek rychleji klíčit.
Jakmile bedny s jablky usadíte na správné místo, stačí už jen jednou za dva týdny sklep navštívit, nasát tu opojnou ovocnou vůni a zkontrolovat, zda některý kousek nezačal měknout, neobjevila se někde plíseň, neprojevil se výrazně červ. Takové kousky je třeba ihned oddělit. Odměnou vám bude křupavé sousto a chuť pravého babího léta třeba uprostřed padajícího lednového sněhu.
Zdroj: SUS Jan a kolektiv: Ovocnictví pro zahrádkáře; PEIKER Josef, KYNCL František: Ovocnářství; RICHTER Miloš: Praktické ovocnictví; Český zahrádkářský svaz; ČESKÉSTAVBY.cz
)
