Opakování je prý matka moudrosti. V případě každoročního boje se suchem nikdy neškodí shrnout, že existují i jiné způsoby, jak bojovat s vysokou spotřebou vody během letních vln veder.
Historie, funkčnost a klima v jediném propojeném řešení. Tak by bylo možné formulovat motto návrhu nového řešení veřejných venkovních prostranství Výstaviště Praha. Návrh projektu se zaměřil na revitalizaci prostoru před Průmyslovým palácem a jeho okolí o celkové rozloze více jak 64 000 metrů čtverečních.
Horko, že se nechce ani myslet. Práce na zahradě ale nepočká a jen to, že na ní panují úmorné teploty, není omluvenkou. Jak tedy přežít léto na zahradě, když je vedro k zalknutí?
Skoro by se chtělo říci, že březen je doba mulčovací, měli bychom totiž nastýlat různými mulčovacími materiály záhony, dokud je půda ještě vlhká. Zároveň tak potlačíme růst plevelů, které ještě nevyrazily. Jenže ono je sucho. Nebyl sníh, mnoho ani celou zimu nepršelo a nyní je to stejné. Venkovní teploty létají tak, že ráno jdeme v kabátě a po obědě se klidně můžeme vysvléct do trika s krátkým rukávem. Ale neprší ani nesněží. Bohužel. A tak musíme spolu s mulčováním již nyní zalévat. Ale kde dešťovku rychle vzít? Můžeme si pomoci radami našich předků.
Tohle bude rychlé. Odpověď zní: „Ne, není.“ Jak to, když chlór jinak rostlinám vůbec neprospívá a zalévat chemicky upravenou (chlorovanou vodou) z bazénu se považuje za hodně špatný nápad? Ten rozdíl je především v koncentraci. A ta je v pitné vodě z kohoutku opravdu nízká. Pro rostliny je taková voda docela bezpečná.
Dokonale střižené, svěží zelené a zdravé trávníky chce v zahradě mnoho z nás, jenže se to mnohým pořád nedaří. Jakých se na trávnících dopouštíme v létě největších chyb? Jak je napravit a jak zlepšit kondici svého trávníku po letních vedrech?
Zalévat o polovinu méně, ušetřit si dřinu s pletím plevelů a ještě si moci v hlavní sezóně dovolit dovolenou, aniž byste se museli bát, že vaše zahrada zajde suchem. To všechno je možné, když se inspirujete zahradníky v Austrálii.
V nejnovějším dílu podcastu jsme se věnovali tématu zahradničení. Zjišťovali jsme, kdo je typický český zahrádkář, jestli zahrada volá i mladé lidi, nebo jak se chytré moderní technologie uplatňují i v zahradničení. Co ještě zaznělo a co byste si neměli nechat ujít?
Že za odpoledního úpalu na zahradě nemáte zalévat rostliny, to už jste jistě někdy slyšeli. Ale přemýšleli jste nad tím, proč vlastně ne? Zkratkovité zdůvodnění totiž zní, abyste listy rostlin nespálili. A to už začíná být trochu na pováženou. Vodou přeci hasíme žár, nikoliv rozděláváme oheň. Jak by tedy mohla z vody vzniknout na rostlinné tkáni nějaká popálenina? Jednoduše, zvětšovacím sklíčkem popálíte i vlastní pokožku.
Několik stovek, ne-li tisíce korun, tolik lze ušetřit sběrem dešťové vody. Zásoby dešťovky využijete zejména k pravidelné zálivce vegetace, ale také při mytí automobilu, stavebních pracích, praní či úklidu.
Pokud jste nikdy na žádné zahradě rostliny nezalévali, a teď chcete být rychle uvedeni do tématu, stačí vám vlastně jediná rada. Zalévejte přiměřeně. Je to sice pravdivá a dobře míněná rada, jen v praxi vám moc nepomůže. Protože to přiměřeně znamená každou chvilku něco jiného. A právě s tímhle už hezkých pár staletí ve Španělsku pomáhají tzv. ollas.
Milujete déšť? Máte z něj potěšení? Psychiatrie má pro tuto náklonnost výraz pluviofil. A vězte, že v tom nejste sami, čím je v konkrétní oblasti déšť vzácnější, o to pluviofilnější je zde obyvatelstvo, a pokud budeme personifikovat rostlinstvo, je na tom úplně stejně. Co rostlinám na dešťové vodě tak chutná a proč v zahradě zalévat přednostně dešťovou vodou, i když vlastně vůbec není čistá? A ani nemůže být?
Představte si rozlohu dvou Českých republik, nalepených na sebe. A k tomu ještě od Slovenska vypůjčenou Bratislavu. Zhruba takovou plochu, od severu k jihu, od západu na východ – dohromady 16,5 milionu hektarů - ve Spojených státech amerických pokrývají trávníky před domy. Hnojené, pravidelně sekané, zalévané.
S dobrými radami jakoby se roztrhl pytel. Půjdeme na to jinak, a nabídneme vám rady, které jsou naprosto špatné. Tedy dobré jen k tomu, abyste si zlikvidovali trávník.
Trápí vás sucho na zahradě? Inspiraci můžete hledat za hranicemi. Kalifornie, Nevada, Arizona, skoro půlka Mexika, Chile, tedy státy, kde je dostupnost vody limitovaná a v posledních letech se stává ještě o něco více nedostupnou vzácností. Přesto tu zahradníci nerezignovali na estetiku udržovaných okrasných zahrad. Jen je vytváří jinak, na odlišných principech. S minimální, anebo úplně nulovou spotřebou vody.
Až naprší a uschne, říká se. Od pozdního jara to na řadě míst Česka většinou vypadá jinak. Schne, aniž by předtím pořádně zapršelo. Komplikace to je, ale nemusí být úplně katastrofální. Stačí začít pár věcí dělat jinak, a některé nedělat vůbec.
Nikdo je vlastně opouštět nechce, ale jinak to nejde. Do kufru se prostě nevejdou, na letišti by se to personálu nelíbilo. Na dovolenou tedy musíte vyrazit bez nich. Jak to zařídit, abyste se s nimi po návratu zase setkali? Těch strategií, které pomohou vašim pokojovkám přežít během vaší nepřítomnosti, je hned několik.
O tom, že na planetě Zemi existují jakési klimatické/podnebné pásy, nás poučí už v hodinách zeměpisu na základní škole. Méně se už ale ví o tom, že něco podobného – pochopitelně v mnohem menších měřítkách – funguje i na naší zahradě.
Sucho je skloňováno ve všech podobách, sucho nikdo nechce, všichni se ho bojí, na internetu vznikly interaktivní mapy sucha, ale také statistiky úhrnů srážek. O dešti, respektive dešťových srážkách, se ale, mám takový dojem, mluví méně než o suchu a přitom spolu tyto dva pojmy úzce souvisí. A jakmile zaprší trochu víc, média burcují na poplach, jsou bouře, škody, záplavy…
Červenec je v zahradách především o zalévání, protože v červenci chce v každé zahradě všechno pít. Stále a do nekonečna. Nejen na zálivku velmi náročná plodová zelenina. Určitě platí, že nejen lidé jsou v tomto měsíci žízniví, ale i většina rostlin.
