Současná architektura v horském prostředí často balancuje mezi dvěma extrémy. Buď se snaží tradiční stavby co nejvěrněji kopírovat, nebo naopak přichází s výraznými kontrasty, které krajinu záměrně narušují. Projekt Malbun Houses od švýcarského architekta Sandra Durrera ukazuje třetí způsob řešení.
Kolem evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV) se v posledních letech zvedla masivní vlna emocí. Internet zaplavily titulky varující před tím, že „Evropská unie zakáže nezateplené domy“, „stát lidem zabaví majetek, pokud neseženou miliony na rekonstrukci“, nebo že „od roku 2030 bude nelegální vlastnit dům s energetickým štítkem horším než E“. Není divu, že majitelé starších rodinných domů propadají panice. Realita je však oproti poplašným zprávám diametrálně odlišná.
Většina chat klade obytné místnosti co nejblíž terénu a ložnice ukrývá spíše do podkroví. Long Lake Cottage v kanadském Ontariu na to jde přesně opačně. A není to jediná věc, která je tu řešena jinak. Výsledkem je velmi zajímavá mozaika netradičně řešené moderní chaty v divočině. Chaty, která vznikla na místě, kam investor jezdil dříve stanovat.
Za závěsem, na rámu okna nebo na půdě se objevily podlouhlé komůrky ze zaschlého bláta. Uvnitř mohou být paralyzovaní pavouci a larva nenápadné kutilky asijské. Hnízdo vypadá znepokojivě, kutilka však nežije v útočné kolonii jako společenské vosy.
Stavební průmysl prochází největší transformací za poslední půlstoletí. Éra velkolepých novostaveb na zelené louce a bezhlavého bourání starých objektů ustupuje novému globálnímu imperativu: adaptivnímu znovuvyužití (adaptive reuse) a cirkulární architektuře. Tento trend, který rezonuje od Londýna po Tokio, se naplno usadil i v České republice a mění způsob, jakým přemýšlíme o identitě a budoucnosti našich měst.
Pokud se zajímáte o architekturu světového formátu, o dánském studiu BIG – tedy Bjarke Ingels Group – jste už někdy nejspíš slyšeli. Jejich projekty se počítají k těm, které je velmi nesnadné přehlédnout anebo o nich někde něco jenom nezaslechnout. Jejich nový projekt z Japonska je však v mnoha ohledech jiný. Usiluje totiž o to nebýt viděn.
Nízkonákladová rekonstrukce téměř stoleté chaty v Davli od studia The Builders ukazuje směr, kterým se vydává nová generace chalupářů a chatařů. Touha po autenticitě a skromnosti střídá éru opulentních přestaveb.
Zapomeňte na malé sny a malé stavby. Xingu je skutečně velký projekt, byť vlastně slouží jen malému počtu obyvatel. Spíš než velikášské parametry ale zaujme svým celkovým provedením. Zjevného luxusu tu nebylo dosaženo na sílu a architekti respektovali i komplikovaný, svažitý terén lokality a její přírodu.
Tento projekt je fantastickou ukázkou toho, jak se dá skloubit historické dědictví s nároky na moderní rodinné bydlení, aniž by jedno parazitovalo na druhém. Studio atakarchitekti (Jana Medlíková, Michaela Doležalová) zde předvedlo lekci z architektonické pokory a sklidilo za to zaslouženou nominaci mezi 25 nejlepších staveb České ceny za architekturu 2026.
Ne každý dům potřebuje dokonale rovnou stavební parcelu. Někdy se tím nejcennějším stane právě skála, prudký svah nebo výhled, kterému se architektura podřídí. Kanadský Hilltop House vznikl bez zbytečných terénních úprav a ukazuje, že kvalitní bydlení může vyrůst z krajiny, aniž by ji muselo měnit.
Představa o ideálním úkrytu před shonem moderního světa se v posledních letech radikálně mění. Éra okázalých, na sílu prosazených satelitních vil pomalu ustupuje diskrétnímu luxusu. Ten nespočívá v počtu stovek metrů čtverečních, ale v tom, jak dokonale dokáže stavba splynout se svým okolím. Skvělým příkladem tohoto trendu je Dům Truhlík z dílny renomovaného studia A69 – architekti, který ukazuje, že ty nejlepší nápady obvykle vznikají jako reakce na nečekané překážky.
Je velká, má nápadné „oči“ a při vyrušení zatáhne hlavu, takže připomíná malého hada. Srpnový nález na fuchsii, vrbovce či svízeli ale obvykle není důvodem k panice: nejspíš jste potkali housenku některého z lišajů.
V americkém Boulder County ve státě Colorado vznikl rodinný dům, který jde proti současnému trendu okázalé architektury. Rezidence Seijaku, dokončená v roce 2023, nestaví na efektních tvarech ani snaze zaujmout za každou cenu. Její největší předností je naopak nenápadnost, klid a ticho.
Coby „První opera v druhém největším městě Jižní Koreje“ se projekt má jednou stát určující kulturní památkou a rozšiřovat svůj význam daleko za hranice jeviště. Projekt, který v Pusanu realizují architekti ze studia Snøhetta, je předurčen k tomu, aby se stal unikátem.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Japonskou zahradu si zpravidla představujeme jako hluboce meditativní prostor. A přijde nám, že na takovém místě by jakýkoliv zvuk působil až nepatřičně, buřičsky. Jenže to je omyl. Japonská zahradní architektura pracuje se zvukem, a to docela záměrně. Bez něj by nebyla kompletní.
Pro běžného zahradníka končí sezóna jahod ve chvíli, kdy zbaští poslední sladký plod. Pro zahradního stratéga je však srpen nejdůležitějším měsícem celého jahodového cyklu. Právě teď, v pozdním létě, se totiž hraje o to, kolik misek naplníte příští rok. Jak je to možné?
Když se řekne „největší budova světa“, většina lidí si hned vybaví do nebe čnící mrakodrapy. Jenže výška prostě není všechno. Existuje totiž stavba, která ostatní výškou netrumfne, a přesto je považována za nejtěžší budovu na světě. Rumunský Palác parlamentu v Bukurešti váží přibližně 4 098 500 tun.
Hluboké bzučení, téměř černé tělo a křídla s fialovým leskem mohou vyvolat obavy. Drvodělka patří k největším evropským včelám, přesto není agresivní. V zahradě hledá květy a suché mrtvé dřevo, do něhož samice vyhlodává chodbu pro potomstvo.
Srpen v zahradě, to už není jen tak nějaké poklidné léto. Je to vrcholná sezóna, kdy se vaše záhony mění v mix luxusní přehlídkové runwaye, nonstop baru, automatu koruna a mezinárodního letiště zároveň. A hlavními aktéry jsou motýli. Když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že jejich chování až děsivě připomíná různé lidské typy, které potkáváte na dovolené nebo v práci. Pojďme si posvítit na jednotlivé polétavé výtečníky v našich zahradách. Přinášíme vám humorný letní seznam 24 hmyzích sousedů, které v srpnu na zahradě zaručeně potkáte, včetně jejich často bizarních dětí (housenek).
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
