Městečko Tivoli leží jen asi třicet kilometrů od rušného Říma, ale jakmile překročíte práh vily d'Este, ocitnete se v úplně jiném světě. Světě, kde hlavním architektem není jen člověk, ale především voda. Zahrady vily d'Este, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, představují absolutní vrchol renesanční zahradní architektury a dodnes nepřestávají udivovat svou technickou i vizuální genialitou.
Malý byt nemusí znamenat stísněný prostor ani kompromisy. Důkazem je moderní interiér o velikosti pouhých 34 metrů čtverečních, který díky promyšlenému uspořádání, oblým liniím a pečlivě zvoleným materiálům působí mnohem větším dojmem, než ve skutečnosti je. Přinášíme inspiraci, jak zařídit malý byt tak, aby byl nejen krásný, ale i maximálně funkční a vlastně také dostatečně prostorný.
Postavit rodinný dům na venkově je dnes disciplína plná pastí. Většina stavebníků buď sklouzne k unifikované satelitní nudě, nebo se pokusí o šílený architektonický manifest, který v sousedství starých stodol a sadů působí jako zapomenuté UFO. Pak jsou tu ale projekty, které vznikají úplně jinak. Odspodu. Od samotné esence toho, jak chce majitel žít, co má rád a jak chce trávit večery. Když ZETTE atelier dostal v čele s architektem Zdeňkem Balíkem zadání navrhnout dům pro muže, jehož velkou životní vášní je víno, nevznikl okázalý palác. Vznikla stavba, která připomíná dokonalé cuvée – je v ní respekt k tradici, moderní švih a především hluboká funkčnost. A stejně jako je cuvée vínem vzniklým smícháním několika odrůd hroznů, i zde se míchalo.
Představte si místo, kde se zastavil čas. Místo, kde vůně květů vypráví staré příběhy a každé stinné zákoutí vypadá, jako by v něm přebývaly víly. Vytvořit na vlastní zahradě romanticko-magickou atmosféru nevyžaduje kouzelnou hůlku – stačí správně zkombinovat klíčové druhy rostlin a vytvořit z nich harmonické společenstvo. Ano, na každého působí různé kombinace rostlin jinak, ale v tom tkví kouzlo neopakovatelnosti. Každá rostlina je vlastně originál, stejně jako každá zahrada. Objevte čtyři koncepty, které promění jakoukoliv zahradu v pohádkový svět.
Současná architektura v horském prostředí často balancuje mezi dvěma extrémy. Buď se snaží tradiční stavby co nejvěrněji kopírovat, nebo naopak přichází s výraznými kontrasty, které krajinu záměrně narušují. Projekt Malbun Houses od švýcarského architekta Sandra Durrera ukazuje třetí způsob řešení.
Kolem evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV) se v posledních letech zvedla masivní vlna emocí. Internet zaplavily titulky varující před tím, že „Evropská unie zakáže nezateplené domy“, „stát lidem zabaví majetek, pokud neseženou miliony na rekonstrukci“, nebo že „od roku 2030 bude nelegální vlastnit dům s energetickým štítkem horším než E“. Není divu, že majitelé starších rodinných domů propadají panice. Realita je však oproti poplašným zprávám diametrálně odlišná.
Většina chat klade obytné místnosti co nejblíž terénu a ložnice ukrývá spíše do podkroví. Long Lake Cottage v kanadském Ontariu na to jde přesně opačně. A není to jediná věc, která je tu řešena jinak. Výsledkem je velmi zajímavá mozaika netradičně řešené moderní chaty v divočině. Chaty, která vznikla na místě, kam investor jezdil dříve stanovat.
Za závěsem, na rámu okna nebo na půdě se objevily podlouhlé komůrky ze zaschlého bláta. Uvnitř mohou být paralyzovaní pavouci a larva nenápadné kutilky asijské. Hnízdo vypadá znepokojivě, kutilka však nežije v útočné kolonii jako společenské vosy.
Stavební průmysl prochází největší transformací za poslední půlstoletí. Éra velkolepých novostaveb na zelené louce a bezhlavého bourání starých objektů ustupuje novému globálnímu imperativu: adaptivnímu znovuvyužití (adaptive reuse) a cirkulární architektuře. Tento trend, který rezonuje od Londýna po Tokio, se naplno usadil i v České republice a mění způsob, jakým přemýšlíme o identitě a budoucnosti našich měst.
Pokud se zajímáte o architekturu světového formátu, o dánském studiu BIG – tedy Bjarke Ingels Group – jste už někdy nejspíš slyšeli. Jejich projekty se počítají k těm, které je velmi nesnadné přehlédnout anebo o nich někde něco jenom nezaslechnout. Jejich nový projekt z Japonska je však v mnoha ohledech jiný. Usiluje totiž o to nebýt viděn.
Nízkonákladová rekonstrukce téměř stoleté chaty v Davli od studia The Builders ukazuje směr, kterým se vydává nová generace chalupářů a chatařů. Touha po autenticitě a skromnosti střídá éru opulentních přestaveb.
Zapomeňte na malé sny a malé stavby. Xingu je skutečně velký projekt, byť vlastně slouží jen malému počtu obyvatel. Spíš než velikášské parametry ale zaujme svým celkovým provedením. Zjevného luxusu tu nebylo dosaženo na sílu a architekti respektovali i komplikovaný, svažitý terén lokality a její přírodu.
Tento projekt je fantastickou ukázkou toho, jak se dá skloubit historické dědictví s nároky na moderní rodinné bydlení, aniž by jedno parazitovalo na druhém. Studio atakarchitekti (Jana Medlíková, Michaela Doležalová) zde předvedlo lekci z architektonické pokory a sklidilo za to zaslouženou nominaci mezi 25 nejlepších staveb České ceny za architekturu 2026.
Ne každý dům potřebuje dokonale rovnou stavební parcelu. Někdy se tím nejcennějším stane právě skála, prudký svah nebo výhled, kterému se architektura podřídí. Kanadský Hilltop House vznikl bez zbytečných terénních úprav a ukazuje, že kvalitní bydlení může vyrůst z krajiny, aniž by ji muselo měnit.
Představa o ideálním úkrytu před shonem moderního světa se v posledních letech radikálně mění. Éra okázalých, na sílu prosazených satelitních vil pomalu ustupuje diskrétnímu luxusu. Ten nespočívá v počtu stovek metrů čtverečních, ale v tom, jak dokonale dokáže stavba splynout se svým okolím. Skvělým příkladem tohoto trendu je Dům Truhlík z dílny renomovaného studia A69 – architekti, který ukazuje, že ty nejlepší nápady obvykle vznikají jako reakce na nečekané překážky.
Je velká, má nápadné „oči“ a při vyrušení zatáhne hlavu, takže připomíná malého hada. Srpnový nález na fuchsii, vrbovce či svízeli ale obvykle není důvodem k panice: nejspíš jste potkali housenku některého z lišajů.
V americkém Boulder County ve státě Colorado vznikl rodinný dům, který jde proti současnému trendu okázalé architektury. Rezidence Seijaku, dokončená v roce 2023, nestaví na efektních tvarech ani snaze zaujmout za každou cenu. Její největší předností je naopak nenápadnost, klid a ticho.
Coby „První opera v druhém největším městě Jižní Koreje“ se projekt má jednou stát určující kulturní památkou a rozšiřovat svůj význam daleko za hranice jeviště. Projekt, který v Pusanu realizují architekti ze studia Snøhetta, je předurčen k tomu, aby se stal unikátem.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Japonskou zahradu si zpravidla představujeme jako hluboce meditativní prostor. A přijde nám, že na takovém místě by jakýkoliv zvuk působil až nepatřičně, buřičsky. Jenže to je omyl. Japonská zahradní architektura pracuje se zvukem, a to docela záměrně. Bez něj by nebyla kompletní.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
