Některá světová velkoměsta pomalu ztrácejí jistou půdu pod vlastníma nohama. New York se každoročně propadne o několik milimetrů, Ciudad de México místy téměř o čtvrt metru a Teherán klesá pod zem ještě rychleji.
Když se před lety začal pražský Karlín proměňovat ze záplavami zkoušené a industriální čtvrti v magnet pro mladé profesionály a mezinárodní firmy, mnozí to vnímali jako neopakovatelný fenomén. Dnes se však velmi podobný urbanistický posun odehrává jen o pár kilometrů jižněji. Vršovice, tradiční pražská čtvrť se silným průmyslovým odkazem, zažívají razantní transformaci. Z kdysi nepřístupných areálů a brownfieldů se stávají moderní rezidenční celky citlivě provázané s historickou zástavbou, přičemž klíčovým katalyzátorem proměny je nejen nová výstavba, ale i unikátní rekultivace bývalé dopravní infrastruktury.
Podivíni, kteří zbožňují technická udělátka z 19. století? Kutilové, kterým nedají spát hračky užívané padouchy v Tajemném hradu v Karpatech? Anebo jen děti, které si rády hrají a nechybí jim fantazie? Tak pro ty je tenhle vynález zkázy jako dělaný.
Stojím na zahradě a dívám se na náš pětimetrový monument. Líska u zídky za ty roky vyrostla do úctyhodných rozměrů. Je hustá, zdravá, v předjaří krásně zdobená žlutými jehnědami. Když ale přijde podzim, košík na oříšky zůstává prázdný. Pár scvrklých nebo červavých kousků za celou sezónu se opravdu počítat nedá. Dlouho jsme si lámali hlavu, kde je chyba. Voda? Živiny? Špatný řez? Odpověď je přitom překvapivě prostá, i když z pohledu botaniky fascinující: naše líska je zkrátka osamělá.
Přímé dotace pro běžné domácnosti skončily, místo nich je tu úvěr až na 2 miliony korun, za který stát zaplatí úroky. Jak ho reálně získat, v jakém pořadí postupovat a co dělat, když banka řekne ne? Energetický auditor Petr Kotek to v našem podcastu rozebral do detailu.
Projekt, který přináší odpovědi. Tak by se také dal pojmenovat záměr, který pod italskými Alpami realizovali architekti z týmu RdN studio. Zmínku o Alpách ovšem neberte jako pozvánku do malebné roubenky. Tohle je docela jiný příběh. O rekonstrukci, která nachází řešení.
Broskvová, šalvějová, fialová, petrolejová i vínová. Interiér milánského bytu od studia Chromastudio ukazuje, jak může pestrá paleta sjednotit celý obytný prostor. Patnáct pečlivě sladěných odstínů tu vymezuje jednotlivé zóny, zvýrazňuje průchody a mění vnímání prostředí. Dřevěné parkety, mozaika, vestavěný nábytek a originální prosklená příčka vytvářejí domov, který působí osobitě, přitom však i přirozeně a útulně.
Konec léta a začátek podzimu představují pro trávník klíčové období, kdy se rozhoduje o jeho kondici na celý příští rok. Letní měsíce plné veder, intenzivního sešlapávání a sucha zanechávají v travním drnu spoušť v podobě holých míst, plsti a celkového vyčerpání. Právě přelom září a října nabízí optimální podmínky pro zásadní ozdravnou kúru: půda je stále vyhřátá ze slunečných dnů, noci přinášejí blahodárnou vláhu a ranní rosu a slunce již nemá ničivou sílu. Následující kroky vás provedou celým procesem důkladné podzimní regenerace od prvního sečení až po závěrečnou výživu.
Má smysl adaptovat městský byt, který vznikl bezmála před šedesáti lety? Architekt David Bilo o tom nepochybuje. Navíc mu zakázka na „oživení“ jednoho takového bytu v Coimbře dala příležitost navázat na dílo slavného portugalského architekta.
Tyčí se nad západním Londýnem jako monument ze sci-fi filmu a dlouhá léta budila spíše strach než obdiv. Dnes je jednatřicetipatrová Trellick Tower jednou z nejvýraznějších architektonických památek britské metropole. Cesta od odsuzovaného experimentu sociálního bydlení k vyhledávané adrese milovníků designu však trvala desítky let a byla plná dramatických zvratů.
Na první pohled působí robustně. A možná až příliš drsně, seveřansky. Ale to vlastně k domu, který se skrývá uprostřed divoké přírody, patří. Rezidence Buckrail na břehu jezera Coeur d\'Alene v americkém Idahu ale ukazuje i to, že za drsnou fasádou z recyklovaného dřeva se nachází překvapivě citlivě propracovaný interiér.
Střešní zahrada bývá přílepek na stavbě, hezký bonus navíc. U rodinného domu v Tokiu se ale zeleň na střeše stala ústředním motivem celého projektu – a rodina se sedmi členy má uprostřed metropole 115 metrů čtverečních zahrady.
Možná jste si jich na stěnách domů, zídkách nebo v rozích verand všimli také. Dlouhé tenké nohy, drobné tělo a zdánlivý klid. Sekáči patří k běžnému koloritu konce léta a podzimu. V posledních letech se však v české přírodě i městech začíná prosazovat nový, exotický hráč. Jde o sekáče větvičkového (Dicranopalpus ramosus), který na sebe v tuzemsku strhává stále větší pozornost odborníků i veřejnosti. Ačkoliv pro člověka nepředstavuje žádné nebezpečí, pro biology a ekology jde o fascinující, ale i varovný fenomén. Noví sekáči se totiž šíří nebývale rychlým tempem.
Když se tady míč ocitne mimo hrací plochu, nebývá to klasický aut. Většinou to šplouchne a kopačák už vlny nesou pryč. Možná je to ale lepší, než když se daleký výkop obratem vrátí útočníkovi, protože se odrazil od hradní věže. Vítejte na Igrališti Batarija, nejslavnějším chorvatském fotbalovém hřišti. A díky internetu dnes možná i na jednom z nejslavnějších hřišť světa.
Ačkoliv byl poválečný architektonický vývoj v Československu svázán plánovaným hospodářstvím a diktátem prefabrikace, pod povrchem normalizační šedi vyrostly stavby, které předběhly svou dobu o celá desetiletí. Domácí tvůrci dokázali reagovat na světovou vlnu kosmického věku, high-tech i brutalismu a přetavit je do specifického, neopakovatelného vizuálního jazyka.
Domy na Azorech zpravidla nepatří k největším, ale tenhle mezi nimi opravdu vyniká. Projekt Mini Atalhada totiž vznikl přestavbou a rozšířením malého skladu a jeho zastavěná plocha činí pouhých třináct metrů čtverečních.
Česká republika se dlouhodobě pyšní pověstí premianta v nakládání s odpady. Podle statistik společnosti EKO-KOM aktivně třídí téměř tři čtvrtiny obyvatel a barevné popelnice bereme jako samozřejmost. Přesto tuzemské odpadové hospodářství prožívá nejbouřlivější transformaci za poslední dekády. Pod tlakem evropských směrnic a balíčků cirkulární ekonomiky přibývá nových povinností: od zpoplatnění skládkování přes povinný sběr bioodpadu až po povinný sběr textilu pro všechny obce od roku 2025.
Někdy stačí jen maličkost a chyba je na světě. I z nedomyšlených detailů pak vznikají dost zásadní komplikace. Svět je plný příkladů takových selhání. A nemusíme za nimi chodit daleko. Stačí i to, co je k vidění na obyčejných toaletách. Někdy jde o neobyčejný zážitek.
Podzimní stromy se prohýbají pod tíhou švestek, jablek či hrušek a v hlavě nejednoho zahrádkáře zraje stejný plán, proměnit přebytečnou úrodu v čirou tekutou radost. Pěstitelské pálenice jedou touto dobou na plné obrátky. Než ale naložíte kvas nebo alespoň sklizené ovoce do kufru auta, vyplatí se znát přesná pravidla hry. Stát totiž pěstitelům nabízí lákavou poloviční daň, její čerpání má však přísný strop, který celní správa hlídá nekompromisně. Tak důsledně, že se nedá obejít, leda domácím pálením načerno, které samozřejmě nemůžeme nikomu doporučit.
Jubilejní pětadvacátý ročník oblíbené celonárodní ankety Strom roku dospěl do svého absolutního vrcholu. Z původní desítky nominovaných dřevin zbyla pětice nejúspěšnějších kandidátů, kteří v dosavadním průběhu oslovili nejvíce příznivců. Aby byl závěr co nejdramatičtější, vstoupila soutěž do režimu přísného utajení – počítadla hlasů jsou pro veřejnost skrytá a o držiteli mimořádného titulu rozhodne závěrečný nápor hlasujících až do pondělí 5. října 16:00. Na vyhlášení vítěze si pak bude nutné počkat do 20. října.
