Když se rodina utěšeně rozrůstá, dříve nebo později se celá domácnost dostane na limit, kdy stávající prostor přestane postačovat. A pak? Pak se hledají nová řešení na starých místech. Tam, kde by to nikoho dříve ani nenapadlo. Například na zastrčené půdě domu, kterou londýnští architekti ze studia Turner přestavěli na příjemné obytné podkroví.
Namíchejte si koktejl z trochy anatomie, trochy představivosti, smyslu pro humor a uměleckého záměru. A výsledkem může být třeba série docela vtipných uměleckých děl využívajících podobu lidských orgánů pro docela obyčejné lidské činnosti. Jako třeba hotelové přespání v tlustém střevě (vykouknout ven se dá konečníkem) nebo zakoupení drinku z okénka v tomtéž, pití různých nápojů podaných z obří spermie nebo zohaveného ženského těla ležícího na pláži. Bez hlavy, rukou a chodidel. Přesně tak se vůči světu vymezil Ateliér Van Lieshout vedený holandským umělcem Joepem van Lieshoutem. A se svými výtvory dnes exceluje po celém světě.
Domy ze staré dobré Anglie připomínají minulost. V tom také tkví jejich síla. Háček je ovšem v tom, že té minulosti už dnes nejde příliš rozumět. A to jim dost výrazně ubírá na efektu. Rysy tradičních viktoriánských stavení totiž povětšinou nedávají současnému uživateli smysl. Dílem proto, že se toho kolem změnilo tolik.
Týká se to českých zahrádkářů úplně stejně jako farmáře někde na Severozápadě USA, v Německu, Irsku nebo Číně. Drobní majitelé několika záhonů to však nepoznají, jednoduše si koupí „pár semínek“ jako dřív, akorát za víc peněz. Po titěrných dávkách se drahota snadno rozpustí. Zato farmáři si již osivo nekupují, ale pronajímají. Dokonce si ani nemohou příliš vybírat. O tom, co a kdy se bude pěstovat, rozhoduje hrstka lidí mimo farmy. Potažmo zástupci 4 gigantů vlastnících 60 procent globálního trhu s osivy a 75 procent trhu s pesticidy. A jelikož jde výhradně o chemické firmy, neexistuje překážka spojení prodeje chemie spolu s „licencí“ na osivo. Jeden ze 4 monopolních korporátů patří dokonce Číňanům, což by mělo na západě vzbudit ještě větší obavy o potravinovou bezpečnost. Zamýšlí se Autumn Spredemann a Anastasia Gubin v časopisu EPOCH TIMES.
Dvě sestřenice, které pobuřovaly Anglii, odmítly společenské konvence i architektonická klišé. Na konci 18. století navrhly a nechaly si postavit dům, který neměl obdoby. Plný světla a technických novinek. A la Ronde je dodnes památníkem výstřednosti, odvahy a nečekaně moderního myšlení.
Santiago de Chile najdete na glóbusu na 33 stupních jižní šířky, což odpovídá na jižní polokouli subtropickému klima té severní. Zimy jsou zde od června do srpna chladné a deštivé a může i mrznout, léta jsou suchá – téměř neprší. Není proto divu, že si zde musí kvůli lásce k tropickým rostlinným kráskám pořizovat velké skleníky. Místní klima totiž tropickým druhům nevyhovuje po celý rok. Představíme vám jeden, který vás může nadchnout svou architekturou i technickým řešením. Doslova lze jeho jméno PirqueCasa de Vidrio přeložit jako Skleněný dům Pirque.
Ne každá módní vlna se prosadí hned. Nápad odívat domy do zinkových střech čekal v Paříži na svou realizaci dlouho. Poté ale nastoupil do praxe s razancí laviny a všem domům ve městě nad Seinou dodal typicky modro-šedý vzhled. Háček je v tom, že stará elegance zinkových střech dnes nesouzní s proměnami klimatu.
Malometrážní bydlení ve velkém městě klade na architekturu mimořádné nároky. Omezená plocha, vysoké teploty, potřeba flexibility i každodenní komfort vytvářejí složitou rovnici, kterou nelze řešit pouze estetikou. Náš článek vám představí byt, který ukazuje, že i na ploše menší než padesát metrů čtverečních lze vytvořit kvalitní, udržitelné a sociálně otevřené bydlení, které reaguje nejen na potřeby člověka, ale i jeho zvířecího společníka.
Objednávat si ve Švýcarsku pivo po decilitrech není póza ani projev asketismu. Je to jen jeden z mnoha důkazů, že měrné jednotky nejsou zdaleka tak univerzální, jak se tváří být. Od evropských technických tradic až po americkou neschopnost opustit míle a galony vede klikatá cesta, na jejímž konci stojí i jediná skutečně metrická dálnice v USA.
Na to, že jste četli něco o pastech v titulku, raději hned zapomeňte. K líčení nějakých nástrah na zloděje se české zákony nestaví vstřícně. Přesto svůj nemovitý majetek skrze cosi, co se dá velmi volně nazvat pastmi na zloděje, chránit lze. Čím a jak?
Napadlo hodně sněhu, drží se už od Vánoc, které letos byly po patnácti letech bílé na většině území ČR. A nyní padá další. Je to nádhera. Státní správa ukolébaná letitou absencí zim nestíhá zajistit údržbu silnic a cest, novináři se radují z nenadálých témat v okurkovém období, ale skutečnou radost mají ze sněhu děti, zvířata a rostliny. Čistá, ničím nezatížená příroda. Ale co zahrádkáři? Jásejte, sníh je dar, poklad, který dříve ukrýval naši krajinu pod bílým hávem zimu co zimu. Jak v zahradě naložit se sněhem co nejlépe?
Zkoušeli jste někdy pěstovat avokádo? Kolegyně mi posílá fotky svého piplaného jedince a ptá se, co vlastně dělá špatně. Rostlina je vytáhlá jako stonek tulipánu nebo rychlená sazenička rajčete na místě, kde bylo málo světla. Nahoře pár lístků a jinak nic. Že prý často hnědnou listy a pak opadají a uschnou, většinou je ale raději ustřihne. Koukám a hledám. Nakonec mi dochází, že by se dalo sepsat něco jako krátký rádce pro pokusy o identifikaci zdravotních problémů rostlin pěstovaných v interiérech. Ony už vlastně v případě na smrt nemocného avokáda napověděly zaslané fotografie.
Nejpodivnější a hodná obdivu, přesto nevídaná a téměř nikým neviděná. Že takové představení rostliny působí až příliš teatrálně? Tak to jste ještě neslyšeli o Rhizanthella gardneri. Česky je nazývána Podzemní orchidejí a její unikátnost spočívá mimo jiné v tom, že roste a kvete pod povrchem. Vidět zkrátka není.
Recyklace a upcyklace, to nejsou jen moderní „zelené“ nálepky. V nové epizodě podcastu se moderátorka Jana Machová baví s Ing. Mojmírem Urbánkem o tom, jak dát stavebním materiálům druhý život – prakticky, bez iluzí a tak, aby to dávalo smysl nejen technicky, ale i ekonomicky. Pokud stavíte nebo rekonstruujete rodinný dům a zajímá vás, jak se chovat racionálně a ekologicky, je tahle epizoda přesně pro vás.
Malý podkrovní byt v Kyjevě se proměnil v intimní útočiště, kde se potkává současný design s řemeslem, meditací a každodenními rituály. Interiérová designérka Olga Fradina zde pomocí tmavých barev, přírodních materiálů a nábytku na míru vytvořila harmonický prostor, který vybízí ke zklidnění a soustředění.
Stalo se skoro národním sportem srovnávat kvalitu a ceny potravin a jiných produktů v obchodních řetězcích. Svůj srovnávací nákup si před časem udělal v souvislosti s inflací i bývalý premiér. Velmi často jsou přitom srovnávány obchody německých řetězců u nás a za hranicemi. Je ale pravdou, že jde především o řetězce německé? Kdo vlastní největší super a hypermarkety s potravinami v ČR a kdo tedy u nás diktuje ceny, velikosti balení i kvalitu? Kdo určuje hru? Jenom Němci to nejsou a v případě britského Tesca jde dokonce o široké portfólio akcionářů z celého světa. Do sítí malých prodejen pro změnu pronikli Maďaři. Až půjdete k večeru po práci někam nakoupit potraviny, může být dobré alespoň trochu vědět, komu prodejna patří. Možná pak budete méně spílat právě sousedním Němcům.
Některé mýty se rády vracejí jako bumerang. Třeba ten o tom, že bytovou krizi lze vyřešit znárodňováním, vyvlastňováním a unifikovanou výstavbou. Jenže historie nabízí i jiné, méně zavrženíhodné příklady. Jeden z nich pochází ze Spojených států, z časů první světové války. A ukazuje, že i masivní bytovou krizi lze řešit bez králíkáren a nátlaku. A překvapivě elegantně.
Úsloví „Jak si kdo ustele, tak si taky lehne“ jistě dobře znáte. Ale ještě než začnete s doslovným vybalováním ložního prádla, je třeba postel v rámci spacího prostoru, ložnice, někam dobře umístit. A to není maličkost. Udělat právě v tomhle chybu znamená podrýt kvalitu vlastního spánku.
Kde byly trosky, tam dnes místo ruin voní káva. To ale není všechno, příběh renovované Cibulky Domkem zahradníka teprve začíná. Kromě již otevřené kavárny a komunitního centra, které navrhl architekt František Brychta, vznikne i nový pavilon dětského hospicu podle návrhu architekta Petra Hájka. A ke stejnému účelu má nakonec sloužit celá Cibulka. Financování projektu se ujala Nadace rodiny Vlčkových, kteří Cibulku zakoupili ve zuboženém stavu v roce 2021. Inspirujte se vizí, která je u nás ojedinělým počinem. První dětský hospic byl postaven v Brně a rovnou byl ověnčen cenami (Dům pro Julii), tento bude druhým.
Je úplně jedno, jestli se přímo zeptáte umělé inteligence nebo budete vyhledávat rady v různých hobby magazínech a rádcích zahrádkáře. Vždy se dozvíte, že i v lednu vás v zahradě čeká spousta práce. A hned následují nějaké tipy nebo rovnou podrobný soupis všeho, co musíte udělat. A z čeho se pořádně zapotíte. Uklidníme vás. Ne, není to pravda. V lednu se řiďte příslovím „V lednu za pec si sednu“. Trávit ale úplně celý měsíc jenom za pecí se také nevyplatí. Zuří boj o vodu.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
