V samém srdci maltské historické zástavby vznikl byt, který dokazuje, že i na minimální ploše může architektura nabídnout velký zážitek. Interiér navržený architektkou Martinou Fenech Adami je ukázkou citlivé rekonstrukce, kde se respekt k dědictví 16. století propojuje s odvážným současným designem. Výsledkem je kompaktní, ale překvapivě velkorysý prostor, jenž přepisuje pravidla mikrobydlení.
Zakazuje územní plán v katastru obce, kde žijete, postavit třeba garáž? Nebo chatu, apartmán a jiné typy staveb? Jednoduchým trikem obchází zákon sousta lidí, stačí nechat nakreslit projektovou dokumentaci například drobné zemědělské stavby, provozovny, skladu nebo moštárny, pokud územní plán takové stavby naopak povoluje. A pak stavbu užívat jiným způsobem. Že je to nelegální? To jistě, ale dokud někdo nepodá podnět, třeba soused, a dokud nepřijde kontrola, nic se nestane.
Místo z bambusového houští se vynořila z trnek, šípků, hlohů a ostružin. Kdo čekal smečku toulavých vlků, rysa nebo medvěda hnědého, musel být překvapen. Do hávu pandy jakožto symbolu ohrožené přírody se totiž oděl Světový fond na ochranu přírody (WWF) již před čtyřiašedesáti lety. A nyní vkročil i do české přírody, momentálně z pražské Březinovy ulice, kde od roku 2025 sídlí.
Samozřejmě můžeme narazit i na nezodpovědného psychopata s puškou, který nerespektuje pravidla a zákony. Roli mohou hrát i sousedské a příbuzenské spory, které vyvolají pomstu. Ale to se už pohybujeme v trestním zákoníku, nikoli v mantinelech zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Na vlastní kůži jsem čelil na přelomu 80. a 90. let 20. století psychopatickému vyhrožování ze strany myslivců. Psa mi ale nakonec dosud nikdy nikdo nezastřelil. Kdo a za jakých okolností vám ale vašeho mazlíčka zastřelit opravdu může?
Co bylo možné, zůstalo v roubence se zachovalými roubenými prvky z přelomu 18. a 19. století na svém místě. Staré dřevo napadené tesaříkem bylo repasováno, zachovány však byly nejen původní dřevěné prvky, ale třeba i pec. Jediným, co se zásadně změnilo, bylo vložení dvou bezrámových oken, která vyřešila věčný problém roubenek s nedostatkem denního světla. Pomohla také bílá barva, která byla použita, kde to jen bylo možné. A interiér byl nakonec doplněn unikátně jednoduchým a čistým nábytkem.
Chytře řešená rekonstrukce, která vytvořila z postaršího domu na předměstí Londýna velmi příjemné „městské“ útočiště. S důrazem na to, aby se součástí domácnosti stal i malý střípek zahrady za domem, který už dlouho ležel ladem.
Určitě se to stalo mnohým z vás, obzvláště u starých chalup bez hydroizolační fólie pod latěmi a provětrávané mezery. Jdete po schodech na půdu a najednou na vás kápne kapka vody, podíváte se vzhůru a vidíte, že v tepelné izolaci záklopu je už pořádná díra. Pak vylezete úplně nahoru a takových míst najdete na podlaze víc. Poslední zimy to už příliš nezažíváme, ale po ladovské zimě, jaká letos panovala cca 3 týdny, se za oblevy zatékání do střech rozhodně ukáže. Dokonce můžeme říci, že při tání většího množství sněhu na střechách zatéká vždy. Tedy pokud nemáte hydroizolaci. Bránit se ale dá i jinak.
Když se rodina utěšeně rozrůstá, dříve nebo později se celá domácnost dostane na limit, kdy stávající prostor přestane postačovat. A pak? Pak se hledají nová řešení na starých místech. Tam, kde by to nikoho dříve ani nenapadlo. Například na zastrčené půdě domu, kterou londýnští architekti ze studia Turner přestavěli na příjemné obytné podkroví.
Namíchejte si koktejl z trochy anatomie, trochy představivosti, smyslu pro humor a uměleckého záměru. A výsledkem může být třeba série docela vtipných uměleckých děl využívajících podobu lidských orgánů pro docela obyčejné lidské činnosti. Jako třeba hotelové přespání v tlustém střevě (vykouknout ven se dá konečníkem) nebo zakoupení drinku z okénka v tomtéž, pití různých nápojů podaných z obří spermie nebo zohaveného ženského těla ležícího na pláži. Bez hlavy, rukou a chodidel. Přesně tak se vůči světu vymezil Ateliér Van Lieshout vedený holandským umělcem Joepem van Lieshoutem. A se svými výtvory dnes exceluje po celém světě.
Domy ze staré dobré Anglie připomínají minulost. V tom také tkví jejich síla. Háček je ovšem v tom, že té minulosti už dnes nejde příliš rozumět. A to jim dost výrazně ubírá na efektu. Rysy tradičních viktoriánských stavení totiž povětšinou nedávají současnému uživateli smysl. Dílem proto, že se toho kolem změnilo tolik.
Týká se to českých zahrádkářů úplně stejně jako farmáře někde na Severozápadě USA, v Německu, Irsku nebo Číně. Drobní majitelé několika záhonů to však nepoznají, jednoduše si koupí „pár semínek“ jako dřív, akorát za víc peněz. Po titěrných dávkách se drahota snadno rozpustí. Zato farmáři si již osivo nekupují, ale pronajímají. Dokonce si ani nemohou příliš vybírat. O tom, co a kdy se bude pěstovat, rozhoduje hrstka lidí mimo farmy. Potažmo zástupci 4 gigantů vlastnících 60 procent globálního trhu s osivy a 75 procent trhu s pesticidy. A jelikož jde výhradně o chemické firmy, neexistuje překážka spojení prodeje chemie spolu s „licencí“ na osivo. Jeden ze 4 monopolních korporátů patří dokonce Číňanům, což by mělo na západě vzbudit ještě větší obavy o potravinovou bezpečnost. Zamýšlí se Autumn Spredemann a Anastasia Gubin v časopisu EPOCH TIMES.
Dvě sestřenice, které pobuřovaly Anglii, odmítly společenské konvence i architektonická klišé. Na konci 18. století navrhly a nechaly si postavit dům, který neměl obdoby. Plný světla a technických novinek. A la Ronde je dodnes památníkem výstřednosti, odvahy a nečekaně moderního myšlení.
Santiago de Chile najdete na glóbusu na 33 stupních jižní šířky, což odpovídá na jižní polokouli subtropickému klima té severní. Zimy jsou zde od června do srpna chladné a deštivé a může i mrznout, léta jsou suchá – téměř neprší. Není proto divu, že si zde musí kvůli lásce k tropickým rostlinným kráskám pořizovat velké skleníky. Místní klima totiž tropickým druhům nevyhovuje po celý rok. Představíme vám jeden, který vás může nadchnout svou architekturou i technickým řešením. Doslova lze jeho jméno PirqueCasa de Vidrio přeložit jako Skleněný dům Pirque.
Ne každá módní vlna se prosadí hned. Nápad odívat domy do zinkových střech čekal v Paříži na svou realizaci dlouho. Poté ale nastoupil do praxe s razancí laviny a všem domům ve městě nad Seinou dodal typicky modro-šedý vzhled. Háček je v tom, že stará elegance zinkových střech dnes nesouzní s proměnami klimatu.
Malometrážní bydlení ve velkém městě klade na architekturu mimořádné nároky. Omezená plocha, vysoké teploty, potřeba flexibility i každodenní komfort vytvářejí složitou rovnici, kterou nelze řešit pouze estetikou. Náš článek vám představí byt, který ukazuje, že i na ploše menší než padesát metrů čtverečních lze vytvořit kvalitní, udržitelné a sociálně otevřené bydlení, které reaguje nejen na potřeby člověka, ale i jeho zvířecího společníka.
Objednávat si ve Švýcarsku pivo po decilitrech není póza ani projev asketismu. Je to jen jeden z mnoha důkazů, že měrné jednotky nejsou zdaleka tak univerzální, jak se tváří být. Od evropských technických tradic až po americkou neschopnost opustit míle a galony vede klikatá cesta, na jejímž konci stojí i jediná skutečně metrická dálnice v USA.
Na to, že jste četli něco o pastech v titulku, raději hned zapomeňte. K líčení nějakých nástrah na zloděje se české zákony nestaví vstřícně. Přesto svůj nemovitý majetek skrze cosi, co se dá velmi volně nazvat pastmi na zloděje, chránit lze. Čím a jak?
Napadlo hodně sněhu, drží se už od Vánoc, které letos byly po patnácti letech bílé na většině území ČR. A nyní padá další. Je to nádhera. Státní správa ukolébaná letitou absencí zim nestíhá zajistit údržbu silnic a cest, novináři se radují z nenadálých témat v okurkovém období, ale skutečnou radost mají ze sněhu děti, zvířata a rostliny. Čistá, ničím nezatížená příroda. Ale co zahrádkáři? Jásejte, sníh je dar, poklad, který dříve ukrýval naši krajinu pod bílým hávem zimu co zimu. Jak v zahradě naložit se sněhem co nejlépe?
Zkoušeli jste někdy pěstovat avokádo? Kolegyně mi posílá fotky svého piplaného jedince a ptá se, co vlastně dělá špatně. Rostlina je vytáhlá jako stonek tulipánu nebo rychlená sazenička rajčete na místě, kde bylo málo světla. Nahoře pár lístků a jinak nic. Že prý často hnědnou listy a pak opadají a uschnou, většinou je ale raději ustřihne. Koukám a hledám. Nakonec mi dochází, že by se dalo sepsat něco jako krátký rádce pro pokusy o identifikaci zdravotních problémů rostlin pěstovaných v interiérech. Ony už vlastně v případě na smrt nemocného avokáda napověděly zaslané fotografie.
Nejpodivnější a hodná obdivu, přesto nevídaná a téměř nikým neviděná. Že takové představení rostliny působí až příliš teatrálně? Tak to jste ještě neslyšeli o Rhizanthella gardneri. Česky je nazývána Podzemní orchidejí a její unikátnost spočívá mimo jiné v tom, že roste a kvete pod povrchem. Vidět zkrátka není.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
