Ne každý dům potřebuje dokonale rovnou stavební parcelu. Někdy se tím nejcennějším stane právě skála, prudký svah nebo výhled, kterému se architektura podřídí. Kanadský Hilltop House vznikl bez zbytečných terénních úprav a ukazuje, že kvalitní bydlení může vyrůst z krajiny, aniž by ji muselo měnit.
Představa o ideálním úkrytu před shonem moderního světa se v posledních letech radikálně mění. Éra okázalých, na sílu prosazených satelitních vil pomalu ustupuje diskrétnímu luxusu. Ten nespočívá v počtu stovek metrů čtverečních, ale v tom, jak dokonale dokáže stavba splynout se svým okolím. Skvělým příkladem tohoto trendu je Dům Truhlík z dílny renomovaného studia A69 – architekti, který ukazuje, že ty nejlepší nápady obvykle vznikají jako reakce na nečekané překážky.
Je velká, má nápadné „oči“ a při vyrušení zatáhne hlavu, takže připomíná malého hada. Srpnový nález na fuchsii, vrbovce či svízeli ale obvykle není důvodem k panice: nejspíš jste potkali housenku některého z lišajů.
V americkém Boulder County ve státě Colorado vznikl rodinný dům, který jde proti současnému trendu okázalé architektury. Rezidence Seijaku, dokončená v roce 2023, nestaví na efektních tvarech ani snaze zaujmout za každou cenu. Její největší předností je naopak nenápadnost, klid a ticho.
Postavit rodinný dům na venkově je dnes disciplína plná pastí. Většina stavebníků buď sklouzne k unifikované satelitní nudě, nebo se pokusí o šílený architektonický manifest, který v sousedství starých stodol a sadů působí jako zapomenuté UFO. Pak jsou tu ale projekty, které vznikají úplně jinak. Odspodu. Od samotné esence toho, jak chce majitel žít, co má rád a jak chce trávit večery. Když studio Molo Architekti dostalo zadání navrhnout dům pro muže, jehož velkou životní vášní je víno, nevznikl okázalý palác. Vznikla stavba, která připomíná dokonalé cuvée – je v ní respekt k tradici, moderní švih a především hluboká funkčnost. A stejně jako je cuvée vínem vzniklým smícháním několika odrůd hroznů, i zde se míchalo.
Coby „První opera v druhém největším městě Jižní Koreje“ se projekt má jednou stát určující kulturní památkou a rozšiřovat svůj význam daleko za hranice jeviště. Projekt, který v Pusanu realizují architekti ze studia Snøhetta, je předurčen k tomu, aby se stal unikátem.
Zahradní architektura prožívá zvláštní období. Dlouhá léta platilo nepsané pravidlo, že správná zahrada musí hrát všemi barvami duhy. Čím víc zářivě růžových petúnií, žlutých aksamitníků a červených pelargonií se na záhon vešlo, tím větší úspěch to mělo u sousedů. Výsledkem byl často vizuální ekvivalent cirkusového šapitó, ze kterého po pěti minutách bolely oči. Jenže s nástupem minimalismu, pohledového betonu, antracitových rámů a surového cortenu přišel šok. Barevný cirkus najednou vedle čistých linií současné architektury působil jako pěst na oko. A tehdy designéři objevili největší tabu botanického světa: totiž černou barvu.
Japonskou zahradu si zpravidla představujeme jako hluboce meditativní prostor. A přijde nám, že na takovém místě by jakýkoliv zvuk působil až nepatřičně, buřičsky. Jenže to je omyl. Japonská zahradní architektura pracuje se zvukem, a to docela záměrně. Bez něj by nebyla kompletní.
Pro běžného zahradníka končí sezóna jahod ve chvíli, kdy zbaští poslední sladký plod. Pro zahradního stratéga je však srpen nejdůležitějším měsícem celého jahodového cyklu. Právě teď, v pozdním létě, se totiž hraje o to, kolik misek naplníte příští rok. Jak je to možné?
Když se řekne „největší budova světa“, většina lidí si hned vybaví do nebe čnící mrakodrapy. Jenže výška prostě není všechno. Existuje totiž stavba, která ostatní výškou netrumfne, a přesto je považována za nejtěžší budovu na světě. Rumunský Palác parlamentu v Bukurešti váží přibližně 4 098 500 tun.
Hluboké bzučení, téměř černé tělo a křídla s fialovým leskem mohou vyvolat obavy. Drvodělka patří k největším evropským včelám, přesto není agresivní. V zahradě hledá květy a suché mrtvé dřevo, do něhož samice vyhlodává chodbu pro potomstvo.
Srpen v zahradě, to už není jen tak nějaké poklidné léto. Je to vrcholná sezóna, kdy se vaše záhony mění v mix luxusní přehlídkové runwaye, nonstop baru, automatu koruna a mezinárodního letiště zároveň. A hlavními aktéry jsou motýli. Když se na ně podíváte blíž, zjistíte, že jejich chování až děsivě připomíná různé lidské typy, které potkáváte na dovolené nebo v práci. Pojďme si posvítit na jednotlivé polétavé výtečníky v našich zahradách. Přinášíme vám humorný letní seznam 24 hmyzích sousedů, které v srpnu na zahradě zaručeně potkáte, včetně jejich často bizarních dětí (housenek).
Vadí vám výmoly na silnici? Nejste spokojeni s chybějícím kruhovým objezdem za vsí? Zkrátka, nelíbí se vám kvalita dopravní infrastruktury ve vašem okolí? Nestěžujte si a raději se ostatním staňte vzorem. Svépomocí. Alespoň tak to v posledních dekádách řešila socialistická Čína. Dobře to dokládá i tunel Guoliang.
Projekt DÚUL (Dům umění Ústí nad Labem) je fascinujícím příkladem toho, jak se syrová industriální stopa severních Čech dokáže propojit s rafinovaným minimalismem a moderním pojetím veřejného prostoru. Ústí nad Labem je město plné dramatických kontrastů – na jedné straně divoká, monumentální příroda Českého středohoří, na straně druhé drsná industriální historie. A přesně na této hraně balancuje i celá úspěšná realizace.
Nesprávně se tomu říká Syndrom Bullerbyho. Jako kdyby snad existoval nějaký profesor toho jména. Ale pokud jste znalí kdysi tolik populární dětské literatury, v omyl tu neupadnete. Jde o Syndrom Bullerbynu. Tedy švédské obce, kterou proslavily knihy spisovatelky Astrid Lindgrenové.
Tradiční zahradní design se dlouho soustředil na barvy a velikost květů jako na hlavní parametry. Styl, který proslavil Piet Oudolf, však barvu staví až na druhé místo. Nejdůležitější je životní cyklus, tvar, textura a vytrvalost. V srpnu, kdy vrcholí horké léto, tento přístup exceluje: záhony nepůsobí zvadle, ale naopak monumentálně a dynamicky. A to díky těm nejvytrvalejším trvalkám.
Který z mrakodrapů světa je momentálně nejvyšší? Čerstvá informace zastarává strašně rychle, protože stavební vývoj jde kupředu neuvěřitelným tempem. Včerejší rekordy mizí a nahrazují je nové. Šampion ovšem existuje i na opačném konci spektra a je stabilní už dlouho. V texaském Wichita Falls se tím nejmenším mrakodrapem světa chlubí už 107 let.
Nový Bor je po celém světě známý jako srdce českého sklářství. Od roku 2019 se však město pyšní dalším unikátem, který přitahuje pozornost nejen milovníků designu, ale i předních světových architektů. Sídlo společnosti Lasvit, navržené studiem OV-A, představuje mistrovskou ukázku toho, jak lze citlivě propojit tradiční lidovou architekturu s odvážnými moderními materiály. Výsledkem je areál, který získal hlavní ocenění v soutěži Česká cena za architekturu a nominaci na prestižní evropskou cenu Mies van der Rohe Award.
Není to nějaký zásadní rekord, průlomová statistika anebo světový unikát. Za zmínku to ale určitě stojí. Při cestě do Polska totiž můžete narazit na vesnici, jejíž průjezd se vám víc než trochu protáhne. Hlavní ulice Sułoszowa měří devět kilometrů.
Léto dokáže změnit tvář během několika desítek minut, v horách je to ještě rychlejší. To, co začíná jako líné, horké odpoledne na lehátku, může skončit dramatickým zážitkem, kdy se zahrada promění v arénu přírodních živlů nebo nečekaných krizových situací. Když se nebe zatáhne olověnou šedí, vzduchem proletí první jiskra od grilu nebo ze střechy kůlny zazní zlověstné bzučení, končí veškerá bezstarostnost. V takových chvílích rozhoduje chladná hlava a blesková, správně mířená reakce. Jak zabránit katastrofám?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
