Panelový kolos, který je nepřekonatelným bludištěm vchodů, dvorů a chaotických adres. To vypadá jako zaručená noční můra všech pošťáků, místo, kde doručovatelé zásilek raději dávají výpověď předem. Najdeme ji v Lucku. A tahle Velká ukrajinská zeď je velmi pravděpodobně tou nejdelší obývanou budovou světa.
Způsob, jakým pojišťovny v Česku posuzují riziko velké vody, prochází zásadní proměnou. Zatímco dříve stačilo, že váš dům stál v obecně definovaném „rizikovém čtverci“ na mapě, dnes pojišťovny přecházejí na mnohem detailnější bodový systém. Nové technologické modely dokážou hodnotit doslova každou nemovitost zvlášť podle její přesné GPS polohy.
Titulek předjímá, že právník Peterson to neměl v hlavě úplně v pořádku. Jestli tomu ale tak bylo doopravdy, to s jistotou tvrdit nemůžeme. Některé počiny z jeho minulosti jej naopak usvědčují z velmi racionálního a často až vypočítavého myšlení. Konstrukce té nejvyšší věže z nevyztuženého betonu k nim ale nepatří.
Každý zahradník to zažil. Jeden den vysejete ředkvičky nebo zasadíte krásné sazenice košťálovin a o dva dny později najdete jen smutné zbytky listů, které vypadají, jako by skrz ně někdo střílel z brokovnice. Tento bleskový útok mají na svědomí dřepčíci – drobný, nenápadný hmyz, který dokáže během několika suchých a teplých dnů dohnat k šílenství i ty nejklidnější pěstitele.
Někdy i ty nejpodivnější úkazy regionální architektury mohou mít docela prosté vysvětlení a mohou sloužit jako velmi praktická ukázka stavební adaptace. Zrovna takhle to platí v případě ikonických „stupňovitých“ vápencových stříšek domů z Bermudského souostroví. Proč to, proboha, tak stavějí?
Ostrava zažívá v posledních letech velkou architektonickou renesanci a projekt Malé Lauby je toho dalším jasným důkazem. Zastupitelstvo města Ostravy schválilo zásadní změnu tohoto projektu. Původně plánovanou soukromou kliniku estetické medicíny a plastické chirurgie nahradí rezidenční bytový dům s aktivním městským parterem (přízemím). Pro historické jádro Ostravy je to skvělá zpráva. Místo uzavřeného zdravotnického provozu vznikne pulzující městský blok, který do centra vrátí běžný život, bydlení a veřejné služby. Výzvy se chopil renomovaný Ateliér Štěpán pod vedením architekta Marka Jana Štěpána.
Pandemie covidu-19 je už za námi, ale ty neradostné časy karantén, sociální izolace a nejrůznějších experimentů máme pořád ještě v živé paměti. A jejich dozvuky jsou stále patrné. U kontejnerového bydlení Marfa, které vytvořili američtí architekti ze studia Rhode: Partners, se vlastně staly ústředním motivem celého projektu.
Když se řekne moderní energeticky úsporný dům, většina lidí si představí krabici oblepenou polystyrenem a osázenou solárními panely. Belgické studio BLAF Architecten ale k problému přistupuje zcela odlišně. Místo dogmatického lpění na tabulkových hodnotách zkoumají fyzikální zákony, historii materiálů a skutečné potřeby obyvatel. Domy Reet a gjG jsou zářnými příklady toho, jak může architektura reagovat na výzvy 21. století, aniž by ztratila svou duši a estetickou hodnotu.
Slimák, plzák, slizák… většina zahrádkářů je moc nerozlišuje. Jakmile se něco leskne v salátu a nechává za sebou stříbrnou stopu, je to nepřítel číslo jedna. Jenže mezi bezulitými plži jsou nejen nenasytní ničitelé záhonů, ale i užiteční obyvatelé lesů, kompostů a luk.Otestujte své znalosti.
Zatímco turisté obdivují tajemné obrazce vyryté do peruánské planiny Nazca, skutečný technický zázrak se skrývá přímo pod jejich nohama. Důmyslný systém šachet, tunelů a kanálů přiváděl vodu z podzemních toků na pole a umožnil rozvoj zemědělství tam, kde ročně spadne jen minimum srážek.
Postavit dnes „moderní“ dům je vlastně nesmírně jednoduché. Stačí splnit povinné desatero současné výstavby: hodit na fasádu bílou a antracitovou omítku, případně dřevěný nebo betonový obklad, osadit plastová okna v barvě (překvapivě) antracitu, připlácnout plochou střechu anebo pultovou (samozřejmě v antracitové barvě) a před vchod postavit krabici z tahokovu. Voil? Máte modernu. Nebo ne?
Tomu projektu architekti ze studia Stanaćev Granados začali říkat Dům prarodičů, protože je oslovil německý pár v důchodu, který chtěl postavit dům poblíž místa, kde žijí jeho vnoučata v Chile, a který by mu umožnil užívat si jejich společnosti v různých měsících v roce.
Kupujete dům nebo pozemek, nahlédnete do katastru nemovitostí, vidíte tam černé na bílém „stavební parcela“ a realitní makléř vás ubezpečí, že všechno je v nejlepším pořádku. Podepíšete smlouvu, zaplatíte miliony a s úsměvem jdete za projektantem. Jenže pak přijde ledová sprcha ze stavebního úřadu: „Bohužel, tady stavět nemůžete.“ Stavebněprávní rizika jsou tou nejzákeřnější pastí při převodu nemovitostí. Na rozdíl od exekucí nebo zástavních práv je totiž v katastru nemovitostí nenajdete.
Tunely? S těmi běžně počítáme u automobilové a vlakové dopravy. Jinde na ně narážíme jen zřídka a třeba samo spojení „tunel pro cyklisty“ působí skoro dojmem nějaké kuriozity. V Norsku se teď ale chystají k počinu, který naše představy o podobných stavbách dost významně promění. Chystají se stavět tunel pro nákladní lodě. A ano, bude ohromný.
Zmije, klíště, sršeň, muchnička nebo nenápadný brouk. Česká příroda není džungle, ale i tak umí člověka nepříjemně překvapit. Otestujte si, jestli víte, kterých tvorů se bát, kterým se jen vyhnout a kdy je lepší nehrát si na hrdinu.
Málokteré město dokáže propojovat historickou noblesu se špičkovým současným designem tak elegantně jako Milán. Skvělou ukázkou tohoto umění je projekt Casa di Fantasia, situovaný v prestižním činžovním domě z roku 1923 postaveném v haussmannovském stylu v samém centru lombardské metropole módy a designu. Libanonsko-francouzské designérské studio David/Nicolas (David Raffoul a Nicolas Moussallem) zde vytvořilo interiér, který je fascinujícím dialogem mezi minulostí, přítomností a decentní vizí budoucnosti.
Doručovatelské služby se tu prodraží, ale hlavně speditérům samotným. Zvlášť když si připlatíte za doručení zásilky „až za první dveře“. Jinak ale domu, který je už po několik let za sebou stálicí realitní nabídky státu Connecticut, není vlastně co vytknout. Tedy pokud máte rádi příběh o Robinsonovi.
Správci bytových domů, bytová družstva (BD) a společenství vlastníků jednotek (SVJ) čekají náročný podzim. Blíží se totiž definitivní konec přechodného období pro zavedení povinných dálkových odečtů. Evropská směrnice o energetické účinnosti (EED), která se postupně promítla i do českého právního řádu, nenechává prostor pro odklady: od 1. ledna 2027 musí být všechna měřidla tepla a teplé vody v bytových domech dálkově odečitatelná. Pokud v domě stále obcházíte byty s tužkou a papírem, zbývá vám na nápravu už jen několik měsíců. Rok 2026 je pro instalaci nových technologií naprosto klíčový.
Studentské koleje bývají vnímány jako samozřejmá součást univerzitního života a zároveň jako služba, která se bez veřejných dotací obejde jen těžko. V Amsterdamu ale už před více než šedesáti lety přišli s modelem, který funguje jinak.
Potkat na Frýdavě slimáka popelavého je v podstatě přírodovědecké štěstí. Přesně takové potkalo kolegu Jirku Březinu, který si slimáka popelavého vyfotil. Pro zahradu je to navíc užitečný parťák, ne škůdce. Pozor tedy, neházejte všechny slimáky do jednoho pytle, české zahradní a lesní podsvětí má své hrdiny i padouchy. Když totiž průměrný zahrádkář spatří na záhonu cokoli slizkého a bez ulity, propadá panice a sahá po zbrani hromadného ničení. Jenže chyba lávky! Ne každý naháč vám přišel zlikvidovat úrodu špenátu. Pojďme si představit hlavní hrdiny české slizké scény.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
