Mohlo by se zdát, že v Kanadě má nějakou tu chatu ztracenou hluboko v lesích ve svém držení snad každý. Pravda to ale není. Zejména řada věkovým průměrem mladších domácností a lidí žijících ve městech takovou možností nedisponuje. Prý z docela racionálních důvodů, nikoliv ekonomických.
Natekla vám za současných dešťů do sudů a barelů ze střech konečně nějaká dešťová voda? Jak to udělat, aby vydržela co nejdéle v dobré kvalitě, nekazila se a v nádobách se nelíhli komáři? Začít musíme už u samotného sběru vody a čistoty sběrných nádrží. Určitě se hodí síťka na vstupu z okapu a navrch sudu neprůsvitné víko, nádoby je lepší držet ve stínu a úplně nejlepší jsou podzemní nádrže. Ne každý ale podzemní zásobárnu dešťovky má, proto si musíme umět poradit právě i s běžnými zahradními sudy a barely.
Z chátrající vesnice v horách provincie León se stal živý experiment. Matavenero přitáhlo v 80. letech příznivce Rainbow Family, kteří tu chtěli vybudovat vlastní ráj. Místo něj ale vznikl svět, kde se ideály střetávají s tvrdou realitou života mimo systém.
Jenom malý kousek od Bratislavy, na mytickém místě všech Slováků zvaném Devín, se na kopci mezi vinicemi objevila chatka, maličký domek o užitné ploše garsonky. Její autoři však tvrdí, že jejich záměrem bylo navrhnout plnohodnotné víkendové bydlení, nezávislé na dodávkách energií, s hlavním obytným prostorem v přízemí proskleným ze všech stran a se soukromím pod střechou. Kdyby krajinu okolo zalila voda, stála by zde chata na ostrově, ale funguje tak už nyní - prostřednictvím ostrovního systému bez potřeby připojení na veřejné sítě. Cabin Devín je projekt chaty, která spojuje na ploše pouhých dvaceti metrů čtverečních promyšlené dispoziční řešení, silný vztah k okolní krajině i technologickou soběstačnost.
Na pouhých třiceti metrech čtverečních vznikl promyšlený a útulný domov pro mladý pár, který si pořídil své první společné bydlení. Důraz na variabilitu, světlo a chytré úložné prostory proměnil malý byt v centru Budapešti v plnohodnotné místo pro každodenní život i společné chvíle.
Umělá inteligence jednou dozajista ovládne planetu Zemi, vyvolá povstání robotů. Tedy nejspíš až poté, co nás všechny připraví o práci. Ale minimálně do té doby s ní bude ještě nějaký čas veselo. Kouzlo fotek vylepšených pomocí AI totiž objevili realitní makléři a začali se předhánět v tom, aby nám nastínili digitálně vylepšenou podobu nemovitostí. A je to docela zábava.
Možná se vám to už stalo. Jdete okolo nějakého domu a kroutíte hlavou, proč zvolili tak malá okénka? Aby na oknech ušetřili? Vždyť tam musí mít pořád tmu. Ne vždy to ale musí být pravda, i když nepoměr velikosti stavebních otvorů je někdy vůči objemu staveb do očí bijící. Chalupa na Vysočině z 19. století prošla rekonstrukcí, jejímž záměrem bylo využít právě tmu jako nástroj zklidnění lidské mysli. Zvolené řešení se tedy stalo doslova psychoterapeutickým, ale především zajistilo obytný komfort pro nezbytné úniky z rušné metropole a pro odpočinek. Ovšem jinou atmosféru investor vyčlenil hostům a jinou sám sobě. Návštěvy pobývají ve světlých prostorech, on v soukromí v tmavých.
Sucho právě zvyšuje riziko požárů, třeba v Praze zakázal magistrát rozdělávání ohňů. Pořádně nezapršelo celé jaro, v nejbližších dnech jsou ale očekávané deště spolu s ochlazením. Už dávno je nutné v zahradách zalévat, a proto, kdo má trochu rozumu, připravil si sběrné nádoby na dešťovou vodu, různé sudy a barely vhodně postavené pod okapy odvádějícími vodu ze střech. Můžeme si ale s dešťovkou dělat, co se nám zachce? I s používáním dešťové vody souvisí platná legislativa. Kdy a kde ji můžete využívat bez omezení?
Zima už je, zdá se, v nenávratnu a dá se čekat, že o ní dalších pár měsíců neuslyšíme. Projekt architektů z amerického studia Sparano + Mooney se k ní ale vrací. A láká. Připomíná to nejkrásnější ze zasněžených svahů, které doplňuje horským útočištěm s fasádou z ohýbané oceli.
Je to sice jen maličkost, ale právě z hádání se o maličkosti vznikají ty nejzbytečnější velké spory. A jednou z líhní takových konfliktů se může stát odpověď na otázku, zda je lepší okrasné orchideje pěstovat v průhledných či neprůhledných květináčích. Aktuální výzkum naznačuje, že správnější bude jen jedna odpověď.
Je to dům plný nápadů. Nápadů, které svět už vidět. Ani ne tak „někde“ jako spíš „někdy“. Projekt ze San Franciska si totiž pohrává s tím, jak vypadaly venkovské chaty kolem roku 1917. Přestože dnes jde o moderní rodinný dům, který stojí v samém srdci obřího města.
Dům v zahradě od australského studia Edition Office zpochybňuje tradiční vztah mezi stavbou a zahradou. Namísto jasně vymezeného objektu, který je obklopen zelení, tu vzniká prostorová struktura. Ta pracuje s vrstvami vegetace, filtrací, stíněním světla a postupným odhalováním svého objemu. Architektura tu splývá a je pohlcována zelení.
Při výběru kamene do zahrady je velice moudré zohlednit celkovou koncepci návrhu zahrady. Ideální je samozřejmě projekt od zahradního architekta, který vám typ kamene, místa a četnost jeho použití přímo doporučí. I když si ale se svou zahradou hrajete sami a zvelebujete ji postupně, je možné využít vhodným způsobem právě i kámen. Ale tak, aby působil přirozeně a ne jako kýč.
Vyvýšené záhonky už dávno nejsou jen dřevěné bedny z hobby marketu. Na zahradách se objevují v nejrůznějších podobách a často vznikají z materiálů, které by jinak skončily jako odpad. Staré vany, pařezy, palety nebo cihly – možností, jak si vytvořit originální pěstební prostor, je překvapivě mnoho.
Na realitním trhu se podobné nemovitosti neobjevují příliš často. Adresa je to prestižní, vila s krásnou zahradou však také stojí na místě, o němž je jisté, že nebude zastavěno. Vlastně je trvale nezastavitelné kvůli svému těsnému sousedství s Květnou zahradou zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na pozemku o rozloze 1287 metrů čtverečních, který s Květnou zahradou přímo sousedí (nakouknete do ní rovnou přes plot), stojí secesní skvost, jedno z klíčových děl raného období architekta Jaroslava Kováře staršího z roku 1909. Tedy roku, kdy se natrvalo vrátil ze své studijní a pracovní cesty po USA.
Zdaleka ne každý nový projekt se může pochlubit připojeným doplňkem zeleně, vzrostlých stromů, které na architekta a jeho projekt čekaly dvacet let. Jenže Bee House, ateliérová výstavba od studia Zlesart a architekta Petra Nováka, není zrovna standardním projektem.
Z původní chalupy ve stráni nad krkonošskou vesničkou Strážné vlastně zbyl jenom trámový strop. Starou roubenou chalupu totiž překryly nánosy přestaveb, přístaveb a roztodivných přílepků, nekvalitně prováděných oprav a umakartových obkladů. Vlastně po nekonečné plejádě stavebních zvěrstev chaloupka vypadala jako objekt vytržený z nějakého asijského slumu. K záchraně prostě z původní stavby nezbylo téměř nic, co by mělo nějakou hodnotu, co by stálo za námahu. Proto byla postavena chalupa nová, nádherná, výjimečná. Budova, jejímž návrhem se může pyšnit studio Mimosa architekti.
Projekt architektů ze studia mimosa je tu proto, aby dělal radost. Nahrazuje a zastupuje chatu, která podlehla plamenům. Na motiv ohně přitom odkazuje docela často. Ovšem spíše ve vřele hřejivém pojetí. Černá krbová kamna s černým kouřovodem, černé schodiště a opálená modřínová fasádní prkna.
Solární carport promění parkovací místo na zdroj vlastní elektřiny. Chrání auto, vyrábí energii a dává smysl tam, kde už plocha pro parkování existuje. Povídali jsme si o nich i v našem podcastu.
Nepotřebují dům, jsou stále na cestě, při které se ale dovedou uživit. Díky technologiím. To je pokus o zobecnění jakéhosi povědomí o nomádském způsobu života v digitální době. Jenže digitálních nomádů ve světě nejenže přibývá, ale tito lidé také mění styl své existence i práce. V navštívených destinacích zůstávají déle, vybírají si klidná místa s nízkými životními náklady, vyhýbají se turisticky přetěžovaným oblastem, pracují hodně v noci a stále častěji jde o zaměstnance na plný úvazek. A Bali? To už jim rozhodně nestačí.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
