O tom, že skrze školy předáváme budoucím generacím vzdělání, nějaké to hlubší poselství a možná pár traumat, a oni si je pak životem nesou dál, moc pochyb není. A právě v tom kontextu je zajímavý projekt australských architektů, který vyrostl v „divočině“ Langwarrin South, ve Victorii. Školní budova nebyla navržena jen jako „instituce“, ale jako širší součást poselství pro mladou generaci.
Jde o projekt řekněme malý tím, co by bylo k jeho naplnění třeba udělat. Protože, když to položíme opravdu hodně naplacato, stačilo by jenom nezapnout v noci světlo. Nerozsvěcet, nechat zhasnuto. Což by, když to domyslíte v reálných obrysech, bylo ve skutečnosti extrémně náročných počinem.
Je to snaha převyprávět historii a trochu jinak si ji připomenout. Přestože stáda ovcí se už na hřebenech hor nepasou a nehlídají je bačové, jistá romantika se s tím odloučeným pobytem a dobrovolnou izolací v přírodě přeci jen pojí. Pomáhá s tím zajímavě uchopená architektura.
Konzumní Vánoce jsou tradičně nejškodlivějším obdobím roku pro životní prostředí. A kromě objemu domácího odpadu zvýšeného podle vyjádření Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) až o průměrných 25 % (toto číslo může být ve skutečnosti mnohem vyšší, pozn. red.) jsou především všudypřítomné mikroplasty nebezpečím, které se volně šíří do našeho okolí a přírody, a které dokonce i nevědomě pojídáme a dýcháme. Posbírat se to dá těžko. Co radí vědkyně na slovo vzaté?
Na mapě Spojených států byste Vernal v Utahu snadno přehlédli. Nenápadné město bez velkých památek, řeklo by se. Přesto ukrývá jednu z nejbizarnějších stavebních historek v amerických dějinách.
Nový archeologický objev v Pompejích odhalil dosud neznámý postup výroby římského betonu. Vědci popisují techniku „horkého mixu“, která vysvětluje jeho pozoruhodnou trvanlivost i samoopravné schopnosti.
Jen pro případ, že by zima za nic nestála, vám představíme jeden povedený projekt zimní rodinné chaty. Nachází se u Pottonu v kanadském Quebec. V končinách, kde o sníh od podzimu do pozdního jara rozhodně nouzi nemají.
Vajíčka se na první pohled tváří jako vítěz velikonočních kvízů. Bez vajec by Velikonoc nebylo a naopak. Jenže ona to není až tak úplně pravda a zrovna o Vánocích a před svátky si bez vajec také příliš „neškrtnete“. Neobalíte kapra, nevyrobíte cukroví, nedozdobíte chlebíčky a nepřipravíte bramborový salát. Tedy ne všichni, ale většina z nás. Vejce jsou prostě nad zlato po celý rok a nyní to platí i pro naše peněženky.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Bydlet někde na dohled od letiště, to není zrovna dvakrát příjemný zážitek. Pokud tedy náhodou nebydlíte u nizozemského Schipholu. Tam už totiž rozlouskli, jak nepříjemný hluk nenáročným způsobem utlumit. Potřebovali k tomu ale spoustu bagrů.
Původní dílna malíře a lakýrníka Pípala je rodinným majetkem více jak 150 let, poslední roky však sloužila jako truhlářství a majitelé se to rozhodli změnit. Zvolili radikální rekonstrukci, která umožní nevyužívaný prostor proměnit a dát mu novou funkci. Zvenčí sice ctili barokní historii budovy, proto fasádu zdobí antracitové prvky a původní ornamenty, uvnitř je ale budova k nepoznání. Důležitou roli hraje také dvůr, který propojuje všechny části areálu, čímž tvoří netradiční přechod mezi veřejnou a soukromou budovou, ve které majitelé nadále žijí.
V londýnském domě Florin Court, známém svým art deco charakterem i výrazným zakřiveným průčelím, vznikla pozoruhodná ukázka toho, že malý prostor může nabýt překvapivé velkorysosti, pokud je navržen s dostatečnou invencí. Architekti ze studia Intervention Architecture dostali za úkol proměnit někdejší byt pro služebnictvo o rozloze pouhých čtyřiadvaceti metrů čtverečních v plnohodnotné zázemí pro dvojici mladých umělců. Výsledek ukazuje, že důmyslné řešení, jednotný materiálový jazyk a odvaha lišit se dokážou z malého prostoru udělat místo, které působí uceleněji než leckteré několikanásobně větší byty.
Je to paradox, protože domy a byty s takzvaně otevřeným plánem domácnosti, tedy ty se zdmi nepřehrazeným prostorem, jsou teď hodně v trendu. Všichni si je pochvalují, ale po čase začnou řešit, jak v onom otevřeném uspořádání vytvořit větší soukromí. Ne sice zdmi, ale aspoň nějakým přehrazením.
Máte doma pejska ve věku 2 až 8 let, který má mírnou povahu a váží více jak 20 kg? Pak se může stát zachráncem jiných psích životů darováním krve. A na oplátku může krev jiného psa pomoci tomu vašemu. Když už je totiž krev třeba, není čas hledat dárce. Určitě nechcete slyšet, že váš čtyřnohý kamarád potřebuje krev, aby přežil, ta však není k dispozici. Psi mohou potřebovat krev stejně jako lidé, ale psí.
Ten dům se nachází v Mindu, malém městě, které bychom našli na okraji deštných pralesů ekvádorských And, v oblasti známé jako „Chocó Andino“. Celý region se vyznačuje silnými a vytrvalými dešti a přitom teplým počasím. Jinými slovy, prostě je zónou s velmi vysokou vlhkostí vzduchu. Jak si s tím ale může poradit dřevostavba?
Nový rekreační objekt, který je zároveň kanceláří správce lomu, byl postaven na místě bývalé dělnické ubytovny, což je zároveň nejslunnější místo v lokalitě. Nová stavba na místo svým vzhledem zapadá, navíc se stala skvělou inspirací pro každého, kdo u lomu vlastní pozemky a uvažuje o výstavbě. Prosadit si kombinaci kanceláře s rekreačním zázemím pro občasné pobyty totiž nebylo vůbec snadné. Vlastně šlo o velice složitý proces.
Projekt designérského studia Roosegaarde dává dohromady dvě věci, které jsou pro Nizozemsko docela charakteristické. Jednak zájem o přírodu, její ochranu. A pak třeba odkaz malířských mistrů. A jedno i druhé, byť to působí docela vzdáleně, vytváří jeden velmi zajímavý projekt. Po kterém se můžete projet nebo projít.
Není na tom nic světoborného a kdo již dřevem vytápí, dobře to zná. Logicky si na onen postup přijdete sami i jako začátečníci nebo vám to rovnou poradí topenář či kominík, soused, známý, příbuzný. Klíčová je při vytápění dřevem kombinace dvou druhů paliva. Měkkého a tvrdého, které lze nahradit dřevními briketami. Jednoduše roztopíte měkkým dřevem, čímž získáte rychlé teplo a zároveň optimální podmínky pro postupné a pozvolné hoření tvrdšího paliva. To pak uvolňuje energii dlouhodobě a rovnoměrně. Uspořit se tak dá za sezónu až 25 % paliva a zároveň se eliminuje množství emisí. Že to tak už děláte? Pak jste mistři topení dřevem.
Jednoznačnou odpověď v článku nehledejte, spíš potvrzení toho, co už jste si mysleli. Ať už věříte, že městské parky se stávají rejdištěm nekalých živlů anebo soudíte, že pohodě a bezpečí prospívají. Příklady ze zahraničí totiž potvrzují obojí.
Příjemná procházka mezi lesními tůňkami. A také jedna z největších laboratoří v terénu, muzeum ne zrovna miniaturních vodních staveb. Nizozemské Waterloopbos jsou obojím, a proto si pozornost zaslouží. Ať už jste diplomovaným stavebním inženýrem, nebo jen máte rádi přírodu a stavění přehrádek na potocích.
