Richard Buckminster Fuller, americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel, se narodil již v roce 1895. Doba to byla třaskavá a také narození Fullera bylo předzvěstí něčeho velkého, totiž „geodetických kopulí“, „fullerenů“ a „tensegritů“.
V dobrém i ve zlém, říkává se při stavebním obřadu. Jenže i ta květnatá slova o věčné a nehynoucí lásce mají své přirozené limity. Láska sice hory přenáší, tu a tam zvítězí i nad lží a nenávistí, ale ne vždycky se povznese nad chrápáním, nebo bitím ze spaní. A někde tam začínají problémy, které je jednoduše lepší nemít. Oddělené postele, potažmo oddělené ložnice, nejsou vždycky špatné řešení.
Když kanadský milionář Marcel LeBrun odešel po čtyřicítce do důchodu, zjistil, že ho zahálka nebaví. V rodném Fredericton proto začal stavět dřevěné mikrodomy pro lidi bez domova. Z jednoho skromného přístřeší se stal projekt, který mění životy i pohled na řešení bezdomovectví.
Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.
S příchodem jara se zahrádkáři pravidelně setkávají s nečekanými „nálezy“ v půdě. Larvami, které budí otázky i rozpaky. Jak ale poznat, jestli jde o neškodné pomocníky, nebo škůdce?
Poslední večeře, tak by se vlastně měl správně jmenovat Zelený čtvrtek. Ostatně existuje teorie, podle které pojem vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (zelený čtvrtek). V každém případě si právě na tento den křesťané připomínají poslední večeři Ježíše Krista s dvanácti učedníky a ustanovení eucharistie, čili křesťanského obřadu připomínajícího poslední večeři Ježíše Krista před jeho ukřižováním. Konzumuje se chléb (hostie) a pije víno jako symboly těla a krve Krista. Eucharistie se říká také chlebu a vínu konzumovaným při mších. Kněží říkají: „Tělo Kristovo“ a „Krev Kristova“.
Zahrady v láhvi působí jako malé zázraky přírody, uzavřené světy, kde si rostliny vystačí samy. Stačí jim ale opravdu jen světlo, voda a pár živin? Příběh slavného „soběstačného“ ekosystému ukazuje, že realita je o něco složitější, než jak ji prezentují nadšené titulky.
Jarní péče o jahodníky není v zásadě nijak složitá. Přes zimu zůstala na rostlinách v záhonech spousta listů, které se ale obvykle jara v dobré kondici nedožijí. Musíme je odstranit stejně jako zbytečné šlahouny. Zároveň plejeme, okopáváme, hnojíme a pokud neprší, bude potřebná i pravidelná závlaha, jahody potřebují hodně vody. V zásadě tedy můžeme jarní péči o jahodníky rozdělit na čištění a řez, úpravu půdy a hnojení. Je toho ale o "malinko" víc.
Soudě podle současných cen pohonných hmot, které vylétly do nebes jako následek válčení na Blízkém východě a s tím spojené energetické krize (kolikáté už za poslední roky), by si člověk řekl: "Nedá se nic dělat. Jsme v tom všichni." To by ale naše redakce nesměla vypátrat, že pod jižní Moravou jsou tak obrovské zásoby ropy, jaké by vystačily celé zemi při současné průměrné spotřebě na 200 let. Proč ji nemůžeme těžit a využívat?
Jak souvisí populární výrobce vysavačů a možná budoucnost zemědělství na planetě Zemi? Překvapivě o dost víc, než by se zdálo. A možná o dost míň, než bychom asi chtěli. Proč?
Pravda, s Kanárskými ostrovy to právě v této době není zrovna příliš dobré. Protesty proti turistice zde sílí do té míry, že se nemusí někteří turisté cítit nejlépe. Pro spoustu Čechů ale jde nadále o oblíbenou dovolenkovou destinaci. A kromě toho, že právě na jaře je místní „endemitní“ příroda nejkrásnější, hlavně kvetoucí rostlinstvo, najdeme zde i „trvalky“, které fascinují bez ohledu na roční dobu. Například slavné jalovce. Prastaré stromy zkroucené díky klimatu (hlavně silným větrům) do prapodivných tvarů. SABINA CANARIA, jalovec fénický kanárský.
Jak vytvořit útulný a moderní domov na pouhých 38 metrech čtverečních? Tento byt v Petrohradu ukazuje, že i s omezeným rozpočtem a bez velkých stavebních zásahů lze vykouzlit prostor s osobností, teplem a stylem. Ideální inspirace pro první vlastní bydlení mladé ženy.
Upřímně, znáte někoho, kdo by alespoň neznal nikoho, komu doma nechytil adaptér? Anebo dokonce nezpůsobil požár? Bohužel je právě toto riziko vysoké. Nejrizikovější jsou nekvalitní výrobky s chybějícími ochrannými prvky, jejich případné mechanické poškození, ale i nabíjení na hořlavém podkladu. Ovšem zcela největším rizikem jsou lithium-iontové baterie, tedy běžné vybavení elektrokoloběžek, elektrokol, elektromobilů a velkých powerbank. Hoření těchto akumulátorů je extrémně intenzivní a spojené s toxickým dýmem, navíc hrozí opakované vznícení i po zdánlivém uhašení.
Německý Eisenhüttenstadt nabízí bydlení na zkoušku, byty za pár eur a naději na nový začátek. Město, které kdysi neslo jméno Stalina a dnes se potýká s vylidňováním, zoufale hledá nové obyvatele. Má to ale jeden zásadní háček: vítáni jsou jen ti „správní“.
Ve Švédsku si historických domů váží, není to ale neobvyklý jev ani u nás. Když si zkusíte vyhledat tuzemské realitní kanceláře zaměřující se na luxusní historické objekty, narazíte rovnou na více takzvaně dobrých adres a jmen. Ve Švédsku je jejich synonymem například realitní kancelář Historiska Hem, která nedávno prodala neobyčejný starý venkovský dům z poloviny 19. století. V neobyčejném stavu.
Na první pohled klidný a střídmý interiér, při bližším zkoumání však plný promyšlených detailů a odvážných kontrastů. Moskevský byt o rozloze 71 metrů čtverečních ukazuje, jak lze i na relativně malé ploše vytvořit harmonické, funkční a zároveň vizuálně zajímavé bydlení. Kombinace neutrálních tónů, kvalitních materiálů a výrazných barevných prvků dává prostoru jedinečný charakter, který odráží osobnost jeho majitelů.
Jeden z posledních webinářů programu Adapterra Nadace Partnerství se zaměřil na prostorová, technická a památková omezení při výsadbě dřevin v historických centrech měst. Ta jsou často památkově chráněna, je proto třeba vědět, jak vybírat vhodné dřeviny a výsadbová místa, ale i jak pečovat o půdu a dešťovou vodu. Webinář se proto věnoval zásadám výsadeb v památkově cenných lokalitách a také zkušenostem z přípravy a návrhu projektu obnovy historického Náměstí Republiky v Plzni. Hlavním cílem webináře bylo ukázat, jak stromy vysazovat, aby pomáhaly klimatu, přitom však nenarušily historický charakter místa.
Byť se to tak nezdá, lidé mají až obdivuhodnou schopnost přizpůsobovat se nenadálým událostem. Názorným příkladem jedné takové adaptace je i zobytněný prostor zahradní kůlny za rodinným domem v Seattle.
Do širokého povědomí veřejnosti se zpravidla dostanou jen ty plány slavných architektů, které se dočkaly realizace. Plán švýcarsko-francouzského architekta Le Corbusiera na přestavbu centra francouzského hlavního města ale zabodoval tím, že realizován nikdy nebyl. Podobu Paříže přesto ovlivnil.
Při automatizované výsadbě na polích jsou naklíčené brambory k ničemu, klíčky by sázecí stroj zničil. Doma ale obvykle nepěstujeme brambory v obřích objemech a můžeme si proto dovolit každou opatrně vložit do výsadbové rýhy klíčky vzhůru a nakonec všechno opatrně zahrnout zeminou. Na rychlosti růstu i pozdější úrodě by to mělo být znát. Je to vlastně luxus, který máme oproti velkovýrobě. A protože se brambory většinou vysazují po celý duben, na předklíčení sadby je ještě čas. Jak to udělat?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
