K čemu jsou dobré? Většinou jsou tu od toho, aby nám usnadnily život, pomohly nám se zorientovat v nenadálé situaci a zareagovat rychleji. Někdy jsou ale tradiční barvy zažité na základě vzoru, který dnes už smysl moc nedává.
V době svého vzniku posbírala hezkou řádku rekordů, překreslila mapu jihoamerické metropole, zacloumala zažitými pořádky a ještě pořádně hnula žlučí místní aristokracii. Edificio Kavanagh v Buenos Aires totiž vznikla ze zášti. Její vznik nemotivovalo nic menšího, než zlomené srdce jedné výjimečné ženy.
Dovedete si představit život v tak malém domku, že se do něj nevejde koupelna ani záchod? Že v podkroví, kam se dostanete po žebříku, se tísní jenom malá postel a noční stolek? Že půdorys jediné místnosti v přízemí nemá plochu ani 5 metrů čtverečních? Představujeme nejmenší domek v Británii, dnes vlastně docela zbytečnou turistickou atrakci, kterou vás chceme trochu naštvat. Určitě jste si totiž všimli, že se naše byty stále rychleji zmenšují, pokořeny už byly i minimální uznatelné rozměry pro bytovou jednotku. Budeme za pár let bydlet kvůli cenám nemovitostí v něčem podobném?
Každého zaujme něco jiného. Pro Američany je například podstatné, že v Seattle proběhla renovace domu, který kdysi navrhl slavný architekt. Nás oslovila úplná podružnost. To, jakým způsobem byla na zahradě onoho domu navržena kůlna na nářadí.
Stinné zahrady jsou velkou výhrou v létě za největších veder. A když už ne celé zahrady, pak alespoň stinné kouty zahrad. Po zbytek roku jsou ale spíše pro zlost. Co když navíc chcete, aby byla vaše zahrada stále zelená a přitom pestrá? Nejen odstíny, panašováním a tvarovými projevy své zeleně, ale i květy? Co v ní pěstovat? Možností se nabízí nečekaně mnoho.
Exaptace zní jako něco, co jste určitě nikdy nedělali, neděláte a dá-li bůh, nikdy ani dělat nebudete. Přesto, pokud se aspoň trochu věnujete stavební praxi a stavitelství je něčím, co vlastně děláte v jednom kuse, exaptace se vám nevyhne. Přijímáte ji dobrovolně a bez mučení. A vlastně i tak trochu nevědomě. Protože se tomu říká jinak.
Nikdy nebyly dostavěny. A v roce 2010 byly podivné disky zbourány. Jakési malé a podivně tvarované drahokamy, které vlastně připomínají spíše 2 létající disky na sobě, prý byly prokleté. Možná proto, že se stavěly na vrcholu starověkého pohřebiště, možná kvůli bývalému pohřebišti holandských vojáků, kteří zde prý také strašili, možná kvůli půlení sochy čínského draka, protože bylo třeba rozšířit cestu a otevírat bránu do budoucího letoviska. Těžko říct.
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
Líbí se vám moderní nadčasové interiéry, ale bydlíte v historické budově v centru města? K životu potřebujete spíš minimalismus a secesní kudrlinky vám nesedí? Nevadí, i to jde krásně skloubit, když máte šikovného architekta. Inspirujte se dokonale vybalancovaným bytem v centru Kyjeva, ve kterém architekt dokázal propojit staré s novým tak, aby prostor působil nadčasově a zároveň ukotveně.
Dům na úvodní fotografii je natolik podivný, že by tu snad nikdo bydlet nechtěl. Těžko říct, jak je možné, že byl vůbec postaven. Kritiky prý sklízí dost, jenomže nájem v domě se vypočítává z nájemníkových příjmů, proto není divu, že dům je stále plný. A ubytovaným jeho vzhled vůbec nevadí. Navíc je otevřen veřejnosti, která se může uvnitř budovy zchladit za veder ve skalní soutěsce, jakémsi kamenném údolí, což je ale vlastně chodba obložená kamennými deskami. Ostatně Valley (Údolí) je jméno, kterým se budova pyšní. I bytový dům může být přes svůj prapodivný vzhled v mnohém přínosný. Nebylo by lepší, kdyby se také u nás začaly stavět podobné nesmysly, ale hlavně aby lidé měli kde bydlet za dostupné peníze? Bytovka jako bytovka, hlavně když nájem nestojí desítky tisíc měsíčně za pár desítek metrů čtverečních a vlastnictví bytu dlouhé milióny… Nebo je všechno jinak?
Dnem 7.8. 2025 vstoupilo v platnost prováděcí nařízení Evropské komise, které aktualizuje seznam invazních nepůvodních živočišných druhů, jež je zakázáno do EU dovážet. Patří mezi ně vybraní ptáci, kopytníci, ryby, korýši, mlži, plži, ostnokožci, ploštěnci a hmyz. O dva roky se ještě odkládá konkrétní druh hlodavce a šelmy. Některé z nich přitom už známe i u nás a na seznamu našich místních invazních druhů jsou, například jelen sika a norek americký. Svoje znalosti druhů, které vnímáme jako silně invazní právě u nás, si můžete vyzkoušet v kvízu pod článkem.
Spát potřebujeme všichni. Je to proces, který nám doslova dobíjí baterky. Ale jistě jste si už všimli, že ne vždy a všem nám je dobíjí stejně. Někdy se po sedmi hodinách spánku sotva dopotácíte do kuchyně k hrnku kávy, abyste mohli fungovat. A jindy vás těch sedm hodin nabije až neskutečným způsobem, jste po něm plní energie. V čem je asi tak rozdíl?
Někdo vnímá prázdniny jako mediální okurkovou sezónu, kterou případně rozčísne třeba zpráva, že v Jaderském moři napadl žralok českou učitelku. Už to dělá 118 let a pokaždé je to ten samý žralok a stejná kantorka. Nebo že si ministr Lavrov oblékl na setkání s americkým prezidentem na Aljašce mikinu s nápisem CCCP. Jenže iniciativa Zákony pro kočku si prázdniny evidentně nevzala, jelikož se právě nyní objevil zásadní článek o tristním stavu toulavých koček v magazínu Ministerstva vnitra Veřejná správa. A článek předkládá i řešení a poukazuje na zkušenosti obcí, které se k problému toulavých, nemocných a stále se množících koček nestavěly zády.
Sezóna rajčat se přehoupla do druhé půlky, co však nyní s nimi, aby tato plodová zelenina bohatě plodila a hlavně plody vyrostly a dozrály? Především je třeba zaštipovat růstové vrcholy, aby se rostliny zaměřily na plody a ne na další růst a kvetení. Také je třeba obtěžkané výhony uvazovat a zdola otrhávat listí, které schne a může být i zasažené plísní.
Není to chata, ale dům. Poněkud neobyčejný, což je už patrné z jeho tvaru. A faktu, že když se na něj podíváte z výšky, nejspíš budete mít problém ho v okolní krajině rozeznat. Stavba, která vyrostla na úbočí hory, a která shlíží na portugalskou řeku Douro, se totiž snaží o nenápadnost a soulad s přírodou.
Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.
Klukovina a prkotina. Uměle vytvářený problém, který si o nějaké soustředěné řešení určitě neříká. Tak nám mohou přijít občasné „útěky“ nákupních vozíků z parkovišť u obchodních center. Jenže jak ukazují čísla ze zahraničí, on by to problém skutečně mohl být.
Poetická pocta krystalicky čistému brutalismu, nejkrásnější dům na světě, nebo nejbrutálnější možné popření architektury? Casa Brutale provokuje ve všech směrech, jde totiž o bohatě prosklený betonový kolos, který se má zaříznout do skály. Má, protože dosud nebyl postaven, existuje pouze v plánech a vizualizacích. Co si o tom domě myslíte vy?
Tohle téma bude krapet nechutné. A dost možná vás přiměje přemýšlet o tom, že si koupíte vlastní bazén. Jen proto, abyste se vyhnuli infekcím, které se tu a tam s letními radovánkami na veřejných koupalištích pojí.
Za stejné peníze můžete provozovat třicet elektrických větráků, nebo jednu klimatizační jednotku. To ale není jediný důvod, proč by právě elektrické větráky měly být vaší první volbou, když se v horkém ledním dni potřebujete ochladit.