Voňavé, červené a sladké jahody. Kdo by je nemiloval? Někdo pro ně skočí do obchodu, někdo si je pěstuje na zahrádce. Ale co o nich vlastně víte? Zkuste náš kvíz a zjistěte, jestli jste skuteční znalci.
Brambory máme za samozřejmost… jenže jejich příběh je plný zvratů. V kvízu narazíte na jejich původ, první pěstitele, evropské předsudky, irský hladomor, jedovaté části i na luxusní odrůdu z Francie, která stojí jak malý šperk. Tak co, zvládnete ho na plný počet?
Po mistrovských zkouškách řemeslníků se volá už dlouho. Tuto tradici přeťala druhá světová válka a nástup komunistů po roce 1945, který nebyl plíživý, ale brutální. Na Jaltské konferenci byly mezi 4. a 11. únorem 1945 určeny sféry vlivu, i když se oficiálně hovořilo především o poválečném mírovém uspořádání Evropy. A Sověti nastoupili rychle. Nové uspořádání země pak už nepotřebovalo žádné mistry, „mistrem“ nějakého řemesla měl být každý z lidu, dokonce se hledali i lékaři, právníci a soudci „z lidu“. Je ale s podivem, že zrušení řemeslného mistrovství nebylo od roku 1949 dosud napraveno, více jak 36 let od 17. listopadu 1989 a 77 let právě od roku 1949. Teď by se to ale mohlo změnit. Nebo zase ne?
To zvolání z titulku: „Město, kde je skvělé být naživu! “ si v kalifornském městečku Colma dokonce vybrali za své heslo. Turisty ani zájemce o přistěhování na něj ale zrovna nelákají. Přeci jen, kdo by chtěl pobývat v sídle, kde mrtví přečíslují živé v poměru dobře tisíc ku jedné?
Znáte to, mávnete rukou a řeknete něco v tom smyslu, že „takhle se to dělalo vždycky, zdravý selský rozum si vždy najde nejjednodušší cestu“. Jenže také existuje platná legislativa a ta se mění. A bohužel stejně jako se stále zvyšují pokuty za dopravní přestupky na silnicích, zvyšují se horní i dolní hranice pokut u všeho. Jakým rizikům je lepší se na svých zahradách a pozemcích vyhnout?
Čína má vysoce propracovanou mediální strategii. Jako každá správná socialistická země své úspěchy ráda prezentuje celému světu, zatímco o neúspěších taktně mlčí. V případě Huaxi došlo na obě pozice. Z vychvalovaného hospodářského zázraku nejbohatší vesnice se přešlo do mlčení a cenzury. Protože zkrachovala.
Křeček polní byl u nás dříve nesmírně běžným druhem, který dovedl páchat zemědělcům značné škody. Také to není s 30 cm délky a půl kilogramy váhy žádný drobeček. Dnes ale patří v Eurasii mezi nejrychleji mizející savce, pokud chcete křečka potkat s naprostou jistotou, musíte navštívit nějakou prodejnu specializovanou na drobná domácí zvířata, krmiva a chovatelské potřeby. Ale bude o dost menší. Na strništi byste mohli ležet na boso i týdny a žádného křečka potkat nemusíte. Kdo ale to štěstí zrovna má a na „nezdárka“ s naducanými tvářičkami právě kouká, měl by se o svou zkušenost podělit s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, která organizuje mapování výskytu kriticky ohroženého křečka polního.
Kupujete byt nebo dům, prodáváte nemovitost, přebíráte novostavbu nebo řešíte opravy v rámci SVJ? Inspekce nemovitosti může včas odhalit skryté vady, problémy s vlhkostí, střechou, terasou i konstrukcemi a ušetřit desítky až stovky tisíc korun. V článku shrnujeme nejdůležitější rady a zkušenosti, které zazněly v podcastu ČESKÉ STAVBY.cz.
Titulkem článku naznačená otázka slibuje jedno velké sci-fi anebo prostor pro milovníky konspiračních teorií. Ve skutečnosti se ale budeme docela držet „při zemi“. Fiktivní Atlantidu, inteligentní ještěry, potažmo mimozemské kolonisty z jiné planety necháme být. Tedy skoro...
Prázdninová vila usazená do terénu, tedy vlastně integrovaná do krajiny, jak podotkli architekti z řeckého ateliéru Tsolakis Architects + Partners, lemuje jeden svah řeckého ostrova Antiparos. Dům byste ale hledali docela marně, jenom jakési štítové stěny vykukující z „kopce“. O dost patrnější je stavba vlastně z letadla, protože různé průhledy přivádějící dovnitř denní světlo jsou patrné na ploše terénu. Teprve v tu chvíli vám dojde, na co se vlastně díváte. Jinak by si také náhodný divák mohl myslet, že jde o soustavu bazénů s terasami. Uvnitř ale musí být za veder báječně. A když je vám přece jen horko, šup do vody...
Když už zapomenete na květinu k Mezinárodnímu dni žen, měla by být náprava velkolepá. Ideálně taková, která se měří na metry, váží kilogramy a kvete jen jednou za desítky let. Svět rostlin naštěstí skrývá květinové rekordmany, kteří rostou právě pro takové situace.
Lidé většinou staví a rekonstruují domy a případně k nim něco přistavují. Rodinné domy, chaty, chalupy, vždy jde o podobný příběh. V norském Tingvollu, konkrétně Årsundu, to ale pojali paradoxně jinak. Nejprve přibyl ke starému rekreačnímu domu z 50. let přístavek, pak se již chátrající dům zboural a nahradil jinou stavbou, která na původní přístavek navázala. Vznikl tak vlastně dům postavený opačně, tedy až dodatečně k přístavku. A vlastně je sám přístavbou. Architektonicky ale stavba navržená architekty ze studia Rever & Drage Architects vyráží dech, přitom je dokonale funkční.
Praha může zvláště v letní turistické sezóně působit přeplněně, ale ve světovém měřítku je její hustota obyvatel spíš průměrná. Existují totiž místa, kde na ploše menší než fotbalové hřiště žijí stovky lidí. Jedním z nich je nenápadný ostrůvek Migingo uprostřed Viktoriina jezera. Ano, v Africe.
Původně vlastně chtěli majitelé koupacího jezírka na zahradě v Kašperkách jenom obyčejnou tůňku, kde by pozorovali živočichy. Zahrada však svými dispozicemi umožnila vytvoření vodního díla, které uhranulo svým citlivým kompozičním začleněním do zahrady i Asociaci biobazénů a jezírek (ABAJ) při profesním sdružení Svaz zakládání a údržby zeleně. A následovalo ocenění JEZÍRKO ROKU 2024.
Zavítali jste v posledních dvaatřiceti letech do Vatikánu? Navštívili jste při tom Sixtinskou kapli? Pak máte - sice jen teoretickou, ale přeci jen jakousi – šanci zažádat si zpětně o snížení vstupného. Anebo navrácení jeho poměrné částky. Jako takovou malou papežskou refundaci.
Richard Buckminster Fuller, americký architekt, matematik, vynálezce a spisovatel, se narodil již v roce 1895. Doba to byla třaskavá a také narození Fullera bylo předzvěstí něčeho velkého, totiž „geodetických kopulí“, „fullerenů“ a „tensegritů“.
V dobrém i ve zlém, říkává se při stavebním obřadu. Jenže i ta květnatá slova o věčné a nehynoucí lásce mají své přirozené limity. Láska sice hory přenáší, tu a tam zvítězí i nad lží a nenávistí, ale ne vždycky se povznese nad chrápáním, nebo bitím ze spaní. A někde tam začínají problémy, které je jednoduše lepší nemít. Oddělené postele, potažmo oddělené ložnice, nejsou vždycky špatné řešení.
Když kanadský milionář Marcel LeBrun odešel po čtyřicítce do důchodu, zjistil, že ho zahálka nebaví. V rodném Fredericton proto začal stavět dřevěné mikrodomy pro lidi bez domova. Z jednoho skromného přístřeší se stal projekt, který mění životy i pohled na řešení bezdomovectví.
Floristé a vůbec prodejci velikonočních ozdobných propriet, živých i neživých, nás poučují, že na Velikonoce by hroby měly být hotové zhruba 2 až 3 týdny předem a výzdoba by měla na hrobech zůstat ještě týden po Velikonocích. Ale zkuste si dát na hrob něco, co vydrží měsíc? Navíc když máte rodinný hrob třeba na opačném konci republiky a k cestě tím směrem jste se prokousali až těsně před Velikonoci, nebo až o Velikonocích? Nic se neděje, výzdoba může být i taková, že neurazí křesťany, pohany ani ateisty, o Velikonocích ani po nich. A hmatatelný velikonoční symbol nemusí nést vlastně vůbec žádný.
S příchodem jara se zahrádkáři pravidelně setkávají s nečekanými „nálezy“ v půdě. Larvami, které budí otázky i rozpaky. Jak ale poznat, jestli jde o neškodné pomocníky, nebo škůdce?
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
