V architektuře často platí, že skutečnou hodnotu některých projektů prověří až čas. A přesně to je případ „brutalistického“ projektu z Mexika. Ještě donedávna se Zelené grotto – umělá jeskyně navazující na rodinný dům – mohlo jevit jako zbytečnost, rozmarný luxus nebo drahá architektonická exhibice. Jenže v době stále častějších vln veder se ukazuje, že tahle zdánlivě nepraktická stavba může mít cenu zlata.
Když přijedete do australského městečka Coober Pedy, na první pohled vás uvítá jen pustá, prašná krajina plná hromad hlíny a podivných komínů trčících ze země. Teploty tu v létě běžně atakují hranici 50 °C ve stínu. Přesto zde trvale žijí tisíce lidí. Jak to dokážou? Zhruba polovina z nich se totiž rozhodla přesunout svůj život tam, kam slunce nedosáhne – pod zem.
Malý byt nemusí nutně znamenat kompromis na každém kroku. Mnohem důležitější než samotný počet metrů čtverečních je totiž způsob, jakým se s nimi pracuje. Byt o rozloze přibližně 45 m² na okraji Kyjeva je toho dobrým příkladem. Původně standardní dispozici si interiérová designérka upravila pro vlastní bydlení a několika promyšlenými zásahy vytvořila prostor, který působí větším, klidnějším a především mnohem logičtějším dojmem.
Trojúhelníková hlava, dlouhé tělo a přední nohy složené jako k modlitbě: kudlanka působí exoticky, ale dnes ji lze potkat i v Čechách a na Moravě. Nebodá a rostlinám neškodí. Jako zvláště chráněný druh však patří do přírody, ne do terária.
Většina zahrad je navržena tak, aby dělala radost během dne. Jenže pro lidi, kteří se vracejí domů z práce až k večeru, zůstává krása denních květů skryta ve tmě. Právě pro ně je ideální koncept Moon Garden (měsíční nebo noční zahrady). Jde o promyšlený prostor osázený rostlinami, které ožívají až se západem slunce – odrážejí měsíční svit, světélkují a do okolí vypouštějí omamné vůně. Vytvořit funkční noční zahradu však vyžaduje víc než jen nakoupit bílé květiny. Musíte zapojit biologii rostlin, fyziku světla i hru s lidskými smysly.
Podmínky Nové zelené úsporám 2026 pro bytové domy jsou dobře zmapované. Renovace ale v praxi neztroskotávají na parametrech programu, nýbrž končí o krok dříve: na neschopnosti shromáždění se usnést. Co přesně musí vlastníci schválit, jaké většiny jsou potřeba a jak hlasovat, když se vlastníci jednotek nesejdou.
Minimalismus bývá často spojován se světlými interiéry, vyprázdněným prostorem a velmi střídmou barevností. Architekti z brazilského studia Afetto Arquitetura však svou aktuální prací ukazují, že současný minimalistický interiér může mít i výrazně temnější tvář.
Během letošní letní dovolené v Polsku jsem v kempu Sopot 34 narazil na věc, kterou jsem do té doby v životě neviděl. Uprostřed parného dne stála mezi chatkami neobvyklá válcová konstrukce hustě vypletená větvemi, po kterých neustále stékala voda. Když jsem k ní přistoupil, horký letní vzduch se jako kouzlem proměnil v chladivý a vlhký vánek. Kapičky vody dopadaly na celé mé tělo a osvěžovaly mne. Tento fascinující a přitom konstrukčně velice jednoduchý objev mě přiměl zjistit více o systému, který bez špetky moderní elektroniky a s pasivním procesem chlazení dokáže v horku ochladit své okolí až neuvěřitelně účinně. Jak toto zařízení vzniklo?
Bydlet minimalisticky, ale stanovat maximalisticky? Bohužel ano. Je to sice trochu paradox, že největší kempovací stan na trhu je dnes násobně větší než klasický tiny house, ale ve světě to tak prostě chodí. Ani ve Spojených státech amerických to není jinak. Architekti z Atelieru Lune to posouvají dál tím, že ve svém studiu ve Scottsdale dokonce navrhli pro kempování celý dům. Kempovací dům.
Městečko Tivoli leží jen asi třicet kilometrů od rušného Říma, ale jakmile překročíte práh vily d'Este, ocitnete se v úplně jiném světě. Světě, kde hlavním architektem není jen člověk, ale především voda. Zahrady vily d'Este, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, představují absolutní vrchol renesanční zahradní architektury a dodnes nepřestávají udivovat svou technickou i vizuální genialitou.
Malý byt nemusí znamenat stísněný prostor ani kompromisy. Důkazem je moderní interiér o velikosti pouhých 34 metrů čtverečních, který díky promyšlenému uspořádání, oblým liniím a pečlivě zvoleným materiálům působí mnohem větším dojmem, než ve skutečnosti je. Přinášíme inspiraci, jak zařídit malý byt tak, aby byl nejen krásný, ale i maximálně funkční a vlastně také dostatečně prostorný.
Postavit rodinný dům na venkově je dnes disciplína plná pastí. Většina stavebníků buď sklouzne k unifikované satelitní nudě, nebo se pokusí o šílený architektonický manifest, který v sousedství starých stodol a sadů působí jako zapomenuté UFO. Pak jsou tu ale projekty, které vznikají úplně jinak. Odspodu. Od samotné esence toho, jak chce majitel žít, co má rád a jak chce trávit večery. Když ZETTE atelier dostal v čele s architektem Zdeňkem Balíkem zadání navrhnout dům pro muže, jehož velkou životní vášní je víno, nevznikl okázalý palác. Vznikla stavba, která připomíná dokonalé cuvée – je v ní respekt k tradici, moderní švih a především hluboká funkčnost. A stejně jako je cuvée vínem vzniklým smícháním několika odrůd hroznů, i zde se míchalo.
Představte si místo, kde se zastavil čas. Místo, kde vůně květů vypráví staré příběhy a každé stinné zákoutí vypadá, jako by v něm přebývaly víly. Vytvořit na vlastní zahradě romanticko-magickou atmosféru nevyžaduje kouzelnou hůlku – stačí správně zkombinovat klíčové druhy rostlin a vytvořit z nich harmonické společenstvo. Ano, na každého působí různé kombinace rostlin jinak, ale v tom tkví kouzlo neopakovatelnosti. Každá rostlina je vlastně originál, stejně jako každá zahrada. Objevte čtyři koncepty, které promění jakoukoliv zahradu v pohádkový svět.
Současná architektura v horském prostředí často balancuje mezi dvěma extrémy. Buď se snaží tradiční stavby co nejvěrněji kopírovat, nebo naopak přichází s výraznými kontrasty, které krajinu záměrně narušují. Projekt Malbun Houses od švýcarského architekta Sandra Durrera ukazuje třetí způsob řešení.
Kolem evropské směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD IV) se v posledních letech zvedla masivní vlna emocí. Internet zaplavily titulky varující před tím, že „Evropská unie zakáže nezateplené domy“, „stát lidem zabaví majetek, pokud neseženou miliony na rekonstrukci“, nebo že „od roku 2030 bude nelegální vlastnit dům s energetickým štítkem horším než E“. Není divu, že majitelé starších rodinných domů propadají panice. Realita je však oproti poplašným zprávám diametrálně odlišná.
Většina chat klade obytné místnosti co nejblíž terénu a ložnice ukrývá spíše do podkroví. Long Lake Cottage v kanadském Ontariu na to jde přesně opačně. A není to jediná věc, která je tu řešena jinak. Výsledkem je velmi zajímavá mozaika netradičně řešené moderní chaty v divočině. Chaty, která vznikla na místě, kam investor jezdil dříve stanovat.
Za závěsem, na rámu okna nebo na půdě se objevily podlouhlé komůrky ze zaschlého bláta. Uvnitř mohou být paralyzovaní pavouci a larva nenápadné kutilky asijské. Hnízdo vypadá znepokojivě, kutilka však nežije v útočné kolonii jako společenské vosy.
Stavební průmysl prochází největší transformací za poslední půlstoletí. Éra velkolepých novostaveb na zelené louce a bezhlavého bourání starých objektů ustupuje novému globálnímu imperativu: adaptivnímu znovuvyužití (adaptive reuse) a cirkulární architektuře. Tento trend, který rezonuje od Londýna po Tokio, se naplno usadil i v České republice a mění způsob, jakým přemýšlíme o identitě a budoucnosti našich měst.
Pokud se zajímáte o architekturu světového formátu, o dánském studiu BIG – tedy Bjarke Ingels Group – jste už někdy nejspíš slyšeli. Jejich projekty se počítají k těm, které je velmi nesnadné přehlédnout anebo o nich někde něco jenom nezaslechnout. Jejich nový projekt z Japonska je však v mnoha ohledech jiný. Usiluje totiž o to nebýt viděn.
Nízkonákladová rekonstrukce téměř stoleté chaty v Davli od studia The Builders ukazuje směr, kterým se vydává nová generace chalupářů a chatařů. Touha po autenticitě a skromnosti střídá éru opulentních přestaveb.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
