Střešní zahrada je obvykle přílepek na stavbě, hezký bonus, věc navíc. U projektu rodinného domu z Tokia se ale zeleň na střeše stala ústředním motivem celého projektu.
Garáž, nebo zahrada?
Máte auto, ale nechcete ho nechávat na ulici? Pak to nepůjde bez garáže. Jenže o plochu garáže se zmenší pozemek, který byste mohli využít jako zahradu. A když žijete ve velkém městě bez zeleně, znamená zahrada opravdu hodně. Tak moc, že kvůli ní architekti z japonské metropole překreslili celý plán nového domu – který má překvapivě nejen garáž a spoustu místa pro obyvatele, ale i největší zahradu, jakou byste u soukromého domu v Tokiu mohli vidět. Proč je to takový unikát?
)
Zahrada v centru je splněný sen
V japonské metropoli se dá dobře vydělávat, ale bydlení je tu drahé. Ceny nemovitostí šplhají do extrémních výšin a rozumný byt v přepočtu pod 10 milionů korun tu seženete jen těžko; měsíční výdaje průměrné čtyřčlenné rodiny se počítají na 110 000 korun. O prostorném bydlení s hezkou zahrádkou v centru si tak většinou můžete jen nechat zdát – pokud nejste valutový milionář, nebo nemáte štěstí na opravdu šikovné architekty. Jako rodina s (na Japonsko extrémními) pěti dětmi ve čtvrti Arakawa.
)
)
Z mála se dá udělat opravdu hodně
To, co je dnes překrásným domem se zahradou o výměře 115 metrů čtverečních, začínalo povzdechem a skepsí – stavební parcelou o stejné výměře, těsně vsazenou mezi zástavbu na jižní a východní straně a přiléhající na severu k vyšší obytné budově. Jedinou volnou užší stranou navazovala na silnici. Nic, co by vyvolávalo nadšení. Architekti si ale věděli rady.
Došlo jim, že monolitický kvádr vsazený do podlouhlé mezery by vytvořil nelichotivé, klaustrofobicky stísněné bydlení. Rozhodli se proto celou plochu osadit nestejnoměrnými, výškově rozdílnými „kostkami“ kryjícími jednotlivé místnosti. Díky plochým střechám tak vznikla členitá střešní zahrada, která se stala dominantním motivem projektu.
)
)
Každá místnost má jinou výšku
Garáž nechybí: je částečně vsazena do suterénu a její výjezd navazuje v celé šířce domu na ulici. Zároveň je vstupem do domu, prosvětlenou halou vedoucí k jídelně a kuchyni. Rozvrstvení a nepravidelnost „kostek“ dávají domu nevšední atmosféru: vysoké stropy, průhledy, podhledy a světlo, přirozené chlazení provětráváním. Kontinuitu spojitých místností zajišťují schodiště, která sama vytvářejí spoustu zákoutí a skrýší pro každého, kdo hledá trochu soukromí. Mít se kam schovat v domě s pěti dětmi jistě oceníte.
)
)
Všechny cesty vedou… na zahradu
Nestejně osazené boxy zvyšující stropy garantují optimální průnik světla a brání přehřívání interiéru. Nechybí v něm nic, co k domácnosti patří: prostorná kuchyně a jídelna, ložnice, velký pokoj pro děti doplněný hernou, studijní prostor pro odrostlejší, pracovna. Je až neuvěřitelné, co všechno se sem podařilo vměstnat, a přitom zachovat vnitřní logiku členitého prostoru a navázat ho na nejhodnotnější prvek: střešní zahradu.
)
)
Prakticky každá místnost má buď výhled do zeleně, nebo rovnou vstup na plošky střešní vegetace. Je tu několik produkčních zahrádek se záhonky, malé hřiště, okrasná zahrada a dokonce minigolf. Každá zelená plocha je ostrůvkem, terasou napojenou žebříky a schody na další. Celý dům se halí do pláště zeleně uprostřed betonové džungle. Není to dům se zelenou střechou, ale zelená střecha, pod kterou se příhodně nachází obydlí. A mít u domu v Tokiu 115 metrů čtverečních zeleně je jako výhra v loterii.
Materiály: MAMM Design
Foto: Takumi Ota
)
)
