Měla to být ve světě nevídaná senzace. Město, které by si „eko“ nejen říkalo, ale skutečně by jím i bylo. To by bylo vůbec první svého druhu na světě. Jenže nad čínským Dongtangem, jak se ten zázrak měl jmenovat, se po pěti letech zavřela voda. Nikdy postaveno nebylo.
Dongtan Eco-City
Dongtan Eco-City byl koncipován jako jeden z prvních skutečně udržitelných městských developerských projektů na světě. Šlo o bez přehánění ambiciózní počin. Unikátní i tím, že se nacházel na ostrově Chongming, nedaleko Šanghaje. Ale prakticky v ústí Žluté řeky. Celý ten projekt v roce 2005 iniciovala britská inženýrská firma Arup ve spolupráci se Šanghajskou průmyslovou investiční korporací (SIIC). A více než výraznou „tichou“ spoluprací čínské vlády.
Cíl? Nic menšího, než se stát globálním modelem ekologického urbanismu. Futuristickým místem, sídlem, kde život městský nepopírá život řekněme jiných organismů. Kde lidé nežijí na úkor přírody. Plán zahrnoval tři propojené městské vesnice, které by jako primární způsoby dopravy propagovaly chůzi, cyklistiku a veřejnou dopravu. Budovy, infrastruktura a systémy mobility měly být výhradně poháněny obnovitelnými zdroji energie.
)
)
)
Plánovaná metropole s půl milionem stálých obyvatel
Na podporu regenerativního městského ekosystému měly být integrovány cirkulární systémy pro recyklaci odpadu, využívání vody a místní produkci potravin. V první fázi se očekávalo, že Dongtan pojme 80 000 obyvatel a vytvoří 52 000 pracovních míst, přičemž počáteční spuštění pro 10 000 obyvatel bylo plánováno na rok 2010. Ne náhodou, načasováno to bylo tak, aby se to shodovalo se Světovou výstavou v Šanghaji.
Ovšem finále projektu mělo přijít až v roce 2050, kdy už se Dongtan měl stát „metropolí“ s půl milionem stálých obyvatel.
Pro samou práci nemají čas na práci
Závazky si projektanti kladli nemalé. Museli. Žádala si to strana a vláda. A museli dílem i proto, že nemálo kritiků projektu mělo nepříjemné poznámky. Například to, že asi není úplně účelné budovat město pro půl milionu lidí v průměrné nadmořské výšce 4 metrů nad mořem, respektive v ústí řeky, která je proslulá záplavami. Zrovna tak vadilo, že ostrov Chongming sice nevypadal jako ideální plocha pro rezidenční bydlení, ale zato díky nepřítomnosti lidí fungoval jako docela ideální přírodní rezervace.
Ředitel projektu Peter Head ale trval na tom, že výstavba na ostrově mokřadní ekosystémy neovlivní. Hovořilo se o tom, že všechna procesní a odpadní voda – v Číně obvykle rovnou vypouštěná do řeky – tu bude shromažďována, upravována a recyklována, ještě v rámci městských hranic. Také zmínil, že mezi zónou zástavby a chráněnými mokřady vznikne tříkilometrové ochranné pásmo. A ekofarmy. Obyvatelé Dongtan totiž měli být nezávislí na vnějších zdrojích. Živit je mělo hydroponické pěstování.
)
Na papíře to vypadalo skvěle
Od roku 2005, kdy byl projekt oficiálně představen, o sobě Dongtan dával vědět jen v těch nejpochvalnějších konotacích. V médiích vystupoval jako „město, které dokáže, že se lidstvo konečně poučilo.“ Však už víte: Auta by tu byla omezená. Energie obnovitelná. Odpad by se recykloval na palivo. Zásobování potravinami lokální. Na papíře a ve formě vizualizací to vypadalo nádherně. Projekt sbíral jedno mezinárodní ocenění za druhým.
A což teprve, jak to celé bude vypadat na těch 84 kilometrech čtverečních terénu, že? Jenže až do terénu se Dongtan s realizací nedostal.
Nepotřeboval to. Docela si vystačil s prezentací papírových návrhů na světových fórech a konferencích; s konzultačními a přípravnými environmentálními a urbanistickými studiemi. S tvorbou působivých podkladů, letáků, brožurek, modelů. Když se přiblížil rok 2008 – a s ním i termín Šanghajského expa a nastěhování prvních obyvatel – čínská vládní garnitura znejistěla.
)
)
Když hoří nejen termíny
Na ostrově Chongming se totiž zatím ani nekoplo do země. Jen skrze „prezentaci“ projektu, aniž by byla vytvořena jakákoliv infrastruktura, odteklo kamsi do neznáma na výdajích 1,3 miliardy dolarů. Tedy, těch 1,3 miliardy dolarů (přibližně sedmadvacet miliard korun) bylo nejnižší oficiálně přiznanou sumou, ztrátou.
Velmi pravděpodobně ze státních fondů odteklo mnohem více peněz, ale to se čínská vláda zdráhala kvůli mezinárodní reputaci přiznat.
Nebyl to zločin bez pachatele. Jen se ten pachatel jevil po léta být nepostižitelný. Jmenoval se Čchen Liang-jüa, a byl to šéf komunistické strany v Šanghaji. I když má čínská komunistická hierarchie mnoho příček, pan Liang-jüa byl na svém šanghajském postu zhruba pátým nejmocnějším mužem Číny. Z toho plynula i jeho nedotknutelnost. Skrze ní taky na fantastický projekt ostrovního města zajišťoval výhodné kontrakty (čtěte jako: „přijímal úplatky od stavebních firem“).
Na čemž on a jemu věrní úředníci rozhodně netratili. Tedy až do konce roku 2008, kdy pan Liang-jüa a jemu podřízení úředníci najednou zmizeli. Nevypadli z okna, nepili příliš hořký čaj. Není to Rusko. Skončili za mřížemi. V průměru všichni na osmnáct let, s konfiskací majetku k tomu. To za tu obludnou korupci. Jenže jakmile zmizel bývalý šéf komunistické strany v Šanghaji, zmizela i opora projektu.
)
)
Jako kdyby projekt Dontangu nikdy neexistoval
Čínská vláda o něj naprosto ztratila zájem. Jestli se před tím čínští státníci na mezinárodních fórech hrdě nechávali fotit u modelů Dontang, po skandálu už se k němu vůbec neznali. Jako kdyby nikdy nic takového neexistovalo. Ani ve skutečnosti, ani na papíře. Z čínského internetu taky rychle zmizely o projektu a plánech všechny zmínky. Britští inženýři z Arup jako by pět let na návrzích ani nepracovali. Bylo vymalováno.
Na webu stavitelů, inženýrů a architektů z Arup ale přeci jen pár vizualizací a obrázků zůstalo. Můžete se na ně podívat. Jen u toho myslete na to, že i když jsou zdarma, mají nejspíš hodnotu milionů dolarů. Jsou totiž tím jediným, co z velkolepého plánu na první čínské „eko“ město zůstalo.
Zdroj: Wikipedia.org, HolcimFoundation.org, WorldConstructionNetwork.com
