Je vám horko? Možností, jak tento problém vyřešit, se nabízí spousta, jedna z nich ale předčí všechny ostatní. Schovejte se pod zem! V pražských Jinonicích stojí unikátní podzemní dům, který se ukryl do protihlukového valu u ulice Polívkova a který je téměř celý zasazen do země. V zimě zde není třeba příliš topit, v létě se díky tepelněizolačním vlastnostem zeminy přirozeně chladíte, respektive se podzemní místnosti nepřehřívají. I díky vyspělému systému větrání je uvnitř příjemné klima po celý rok, a přitom je energetická náročnost budovy nízká. Rodinný dům, který splynul s krajinou a zároveň chrání své obyvatele nejlepším možným způsobem, navrhli architekti Arnošt Navrátil a Petr Páv.
Splynout s krajinou a sloužit co nejdéle
Podzemní dům v Jinonicích nabízí netradiční bydlení s velkým hlavním obytným prostorem, třemi pokoji a garáží. Využívá přirozených tepelných vlastností zeminy spolu s inovativním systémem větrání, což jsou ekvivalenty příjemného klimatu a nízké energetické náročnosti. Robustní konstrukce budovy byla realizována s důrazem na precizní provedení hydroizolací a tepelněizolačních prvků. Kromě skvělých tepelnětechnických vlastností se investor s architekty zaměřili na dlouhou životnost objektu a jeho splynutí s okolní krajinou.
)
Nestandardní architektonická a stavební řešení
Tvar domu je podlouhlý a mírně zaoblený, z terénu však jeho rysy jenom vykukují. Hmota budovy byla usazena v terénním protihlukovém valu oddělujícím řadovou zástavbu rodinných domků (v Polívkově ulici) od rušné komunikace (v Radlické ulici), navíc byla téměř celá přikryta zeminou. Návrh a příprava stavby trvaly zhruba rok, podobně dlouho se dům stavěl. Výstavba zahrnovala spoustu specifických nestandardních architektonických a stavebně-technických řešení včetně neobvyklých postupů z oboru statiky, stavební fyziky a větrání. Už první úkol byl pro architekty Prof. Ing. arch. Arnošta Navrátila a Ing. arch. Petra Páva velkou výzvou. Terénní protihlukový val, do kterého měl být dům usazen, byl tvořen nestabilní navážkou a navíc se v jeho blízkosti nacházela kanalizační stoka. Hned dva zásadně limitující faktory a nebezpečí havárie donutily architekty navrhnout maximálně tuhý objekt a postupovat netradičně.
)
)
Terénní práce, základy a nosná konstrukce
Při výstavbě byla nejprve odstraněna zemina valu a poté vybudována nestandardně mohutná železobetonová deska, která se stala základnou pro železobetonovou klenbovou konstrukci podobnou tunelu (vznikl monolitický odlitek). Železobetonová základová deska je silná 30 cm, na svých okrajích však byla kvůli potřebě rozložení statického namáhání po celém obvodu zesílena na tloušťku 60 cm. Vyztužení „základovými pasy“ nad deskou umožnilo využít vzniklý prostor pro veškeré rozvody inženýrských sítí a technologií.
Do vyztužené základové desky byla vetknuta nosná konstrukce: železobetonová klenba o tloušťce 20 cm a poloměru 546 cm. Klenba se stavěla pomocí ramenátů, na které byla podélně ukládána bednicí prkna. Klenba neměla horní bednění, betonovala a vibrovala se postupně po výškových úrovních. U všech otvorů do budovy bylo nezbytné zabránit sesypávání zeminy z míst zásypu klenby nad otvory, což vyřešily atikové límce vetknuté staticky do klenby stropů. Kvůli instalaci oválných oken byly k monolitickým stěnám nosné konstrukce připevněny ocelovými kotvami prefabrikáty, do nichž se okna vsadila. Celá stavba nosné konstrukce byla realizována betonem třídy B 20 (dle ČSN 73 1201) a za použití betonářské ocelové výztuže 10425–V.
)
Stálý tepelný režim a jeskynní efekt
Objekt byl nakonec opět zahrnut zeminou a osázen křovinami, čímž byl zkompletován protihlukový val (navrácen do své původní podoby). Vlastně je většina hmoty obvodového pláště podzemního domu z biologického pokryvu, údržba fasády se tedy proměnila na údržbu zeleně. Výhodou také je, že hydroizolace budovy ukryté v zemině není přímo vystavena teplotním změnám, dešti ani sněhu. Stálý tepelný režim prodlužuje životnost materiálu. Dešťové srážky se rovnoměrně vsakují do vegetačního pláště, odkud se postupně odpařují. Klenba podzemní budovy je tak zároveň ochlazována. Pokud napadne sníh, naopak se zvyšují tepelněizolační vlastnosti pláště.
)
)
Nosná železobetonová konstrukce zasypaná vlhkou zeminou (místy je vrstva silná až 1,5 metru) pokrytou vegetací dosahuje vysoké tepelné setrvačnosti, vlastně funguje jako akumulátor tepla, nebo chladu. V interiéru neexistuje riziko prudkého střídání teplot, obytný prostor se v létě nepřehřívá a v zimě plášť nepromrzá. Architekti hovoří o vzniklém „jeskynním“ efektu, tedy relativně vyrovnaném teplotním režimu. Celá budova vlastně pracuje jako „přirozené tepelné čerpadlo“. Srážková voda samozřejmě zároveň zajišťuje zavlažování zelené střechy.
)
Izolace a technologie
Jako tepelná a zvuková izolace domu byl zvolen expandovaný pěnový polystyren (EPS), vodotěsná izolace je z měkčeného PVC. Vytápění domu je zajištěno plynovým agregátem, přičemž úspora za vytápění je oproti spotřebě identického nadzemního domu asi třetinová.
Ovšem teprve řešení větracího systému je opravdovým technologickým skvostem stavby, přitom velmi jednoduchým. Větrání muselo být nezávislé na oknech a muselo fungovat samotížně, čili přirozenou cirkulací vzduchu podle rozdílů jeho teplot. Čerstvý studenější vzduch je nasáván otvorem v severní stěně domu, tedy z trvale zastíněných míst, z nichž je veden do rozvodů pod podlahou a jimi je rozváděn do obytných místností. Teplejší vydýchaný vzduch je odváděn otvory umístěnými nade dveřmi a vyváděn nad zelenou střechu. Pouze v případě, že by rozdíl teplot mezi čerstvým a vydýchaným vzduchem neumožňoval přirozenou cirkulaci vzduchu (krátké období roku), je možné použít axiální ventilátor vybavený zpětnou klapkou. Přirozená výměna vzduchu okny je pouze v záloze jako poslední možnost.
)
Pohledový beton s otisky dřeva
Investor požadoval zachování pohledového betonu s viditelnými otisky bednicích prken, podobný dekorativní prvek můžete vidět například v pavlovském archeoparku, který byl taktéž usazen do země. Prkna proto musela mít jednotné šířky i délky a opracované plochy i hrany. Zvolené řešení ovlivnilo celkový vzhled interiéru, byť bylo nutné klenbu v prostorné obytné hale opatřit akustickým podhledem. Akustika holého klenutého betonového stropu totiž nebyla v rozlehlé hale příjemná, ozvěny a dozvuky bylo proto nutné řešit dodatečným překrytím klenby akustickým podhledem, který byl ještě zakryt jemnou sítí z tahokovu. Zvuk se díky tomu šíří měkce, navíc tak byl do interiéru vnesen nerušivý architektonický prvek, protože klenutost stropu zůstala zachována.
Pečlivě provedené betonové konstrukce bylo možné nechat v některých částech interiéru zcela odhalené, což vneslo do prostoru měkké linie.
)
Členění podzemního domu a interiér
Vchod do domu byl navržen doprostřed dispozice, dalším vstupem jsou velké prosklené dveře vedoucí z obývacího pokoje na terasu a do zahrady. Další prosklená plocha směřuje do prostoru za val a zajišťuje v obýváku dostatek denního světla. Hlavní obytný prostor je tedy prosvětlen ze dvou protilehlých stran.
)
)
Z obývacího pokoje se vchází do dlouhé chodby, která vede středem domu, je zapuštěna do protihlukového valu a končí až dveřmi do garáže. Z této chodby se vstupuje do jednotlivých ložnic, prádelny, koupelny s toaletou a šatny. Ložnice mají oválná okna, která působí v klenutém prostoru nejpřirozeněji. Klenba v obytné hale zdůrazňuje instalovaný sedací nábytek i velký kulatý stůl na pevné kovové noze zapuštěné nevratně do podlahy. Obytná hala je od kuchyně částečně oddělena dřevěnou konstrukcí z masivu, kuchyňská linka i dělicí pult byly navrženy na zakázku.
)
Jaká kritéria musí splňovat podzemní domy
Stavba domu zapuštěného do terénu má smysl jenom na pozemcích, které mají k takovému řešení přirozené terénní předpoklady. Tato skutečnost snižuje pořizovací cenu, která je jinak o přibližně 20 % vyšší než u identického domu nadzemního. Nejvíce se prodražují kvalitní hydroizolace a jejich precizní provedení. Důležité jsou také detaily jako správné funkce dilatací, zamezení zatékání, vznikání tepelných mostů a tepelných ztrát. Zásadní roli hrají i geologické podmínky v místě stavby, hlavně stabilita podloží, přítomnost zdrojů podzemních vod (nezbytná je pak účinná drenáž kolem domu) a propustnost okolní půdy. Ohromnou předností je pak splynutí zapuštěného domu s krajinou, navíc se příliš nezmenší užitná plocha pozemku, pokud byl plášť domu projektován jako pochozí.
)
)
O podzemním jinonickém domě ve zkratce
- Adrese: Polívkova 630/6a, 158 00 Praha 5 - Jinonice
- Investor: Ing. Miloš Veselský
- Stavebně-architektonické řešení a interiér: Prof. Ing. arch. Arnošt Navrátil, Ing. arch. Petr Páv
- Stavební a konstrukční řešení: SATRA, spol. s r. o., Ing. Vladimír Petržílka
- Dodavatel železobetonové konstrukce: Pragis, a. s., Praha 9
- Izolace: Metrostav, a. s.
- Projekt a realizace: 1997 až 1998
- Zastavěná plocha: 208 m2
Zdroj: ATELIÉR A32, Wikipedia
