Interiéry domů, které stojí na venkově, mají svá vlastní pravidla. Ne nutně řízená stavebními vyhláškami, ale minimálně co se týká uspořádání vnitřního prostoru. Pracuje se tu s drobnějšími měřítky, které vytváří zákoutí pro nejrůznější účely. A právě tohle v praxi moc hezky ukazuje interiér rodinného domu v Tuklatech.
Sálavé topení a infrapanely získávají na popularitě jako moderní alternativa k tradičním radiátorům, ale i tepelným čerpadlům. V nové epizodě našeho podcastu jsme se právě tomuto tématu věnovali podrobněji. Hostem byl Ing. Pavel Charvát.
Časy, kdy každý funkční prostor musel mít čtyři stěny a dveře, jsou nenávratně pryč, přesto ještě existuje spousta bytů s takovým uspořádáním. Uzavřené pokoje jsou tmavé, omezují plynulý pohyb v prostoru a téměř eliminují interakci mezi jednotlivými členy rodiny. A chybí jim výhled, jedna z dnes zcela zásadních věcí při plánování dispozice.
Jubilejní 15. ročník celorepublikového festivalu Den architektury, který proběhne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025, ponese podtitul Ta architektura a zaměří se na ženskou perspektivu v tomto výsostně tvůrčím oboru. Představí stavby, které navrhovaly a navrhují ženy nebo na kterých se podílely.
Nenáviděné plzáky španělské, invazní druh slimáka, který se u nás začal šířit od 90. let 20. století, potkáváme už téměř všude. Jejich výskyt je zaznamenán i v podhůří českých hor. A samozřejmě hlavně tam, kde se něco pěstuje. Co by takový vybíravý jedlík pohledával mezi kosodřevinami, i když na druhou stranu už před ním varuje i KRNAP. Na Šumavě je tento druh všudypřítomný již dávno. Smutnou realitou také je, že přenáší na naše domácí psovité mazlíčky nebezpečné hlístice.
Miniaturní domky, tiny-house a další podivnosti jsou obvykle výstupem situace v místě stavby. Usazují se tam, kde je parcela stísněná a jejich obyvatelé musí přijímat nejrůznější kompromisy. Například zříci se zahrady nebo vlastnictví osobního auta, které nemají kde zaparkovat. V případě domu Pocket Laneway to ale bylo jiné.
Interiérová designérka Jana Pařízková si sama upravila v Praze na Letné třípokojový byt s kuchyňským koutem pro sebe a svou rodinu. Lokalitu si nemůže vynachválit, jenom byt už nesplňoval rodinné potřeby a představy o moderním bydlení. Ostatně byt se nachází v činžovním domě z 30. let 20. století, vyžadoval proto komplexní rekonstrukci.
Měl by to být ideální start pro výsadbu: kupovaný substrát už obohacený hnojivem. Zdá se to jako praktická pomoc, jenže v zahradničení je to často spíše medvědí služba. Proč mohou tyto „vylepšené“ zeminy v květináčích způsobit víc škody než užitku a jak se vyhnout zbytečným problémům s vašimi rostlinami?
Stromy jsou ve městech nezastupitelné. A ve vedrem rozpálených městech pak už vůbec. Dovedou totiž ochlazovat svůj povrch až o 30 stupňů Celsia a to je již na okolním klima pořádně znát, i když samozřejmě jen v řádech stupňů. Jenomže to často vypadá, jako by právě stromy ve městech nikdo nechtěl, jako by se hledal způsob, jak stromy nahradit. Kdybychom o ně stáli, přece by bylo v našem nejvyšším zájmu jim připravit takové podmínky, aby prosperovaly. Místo toho ale umírají. A nové je nenahradí. Důvody? Nejčastěji kombinace více faktorů, ze kterých může konkrétní převládnout.
Většinou to běží po dvou kolejích. Část zahrady vedeme jako produkční zónu se záhonky s jedlými plodinami, část si necháváme pro parádu. Jenže to striktní rozdělení na jedlé a krásné platit nemusí. I ty krasavice jsou totiž často k jídlu. A jak!
Architekti z ateliéru de.fakto ukázali ve vile pojmenované The Gallery of Human Creativity maximum možného. Například umyvadlo vám po umytí rukou podá ručník, vana se vznáší v prostoru jako houpací síť, umělecké skulptury v sobě ukrývají topení i chlazení, nádherné terasy a výhledy, stejně jako zahrada s bazénem. Velkorysé dispozice interiéru, který přímo vybízí k tvorbě. Ateliér de.fakto postavil jenom kousek za Prahou dům a galerii v jednom.
Zahradu za svým domem obvykle chápeme jako prostor důvěrně známý, velkorysý, pohostinný. Po všech stránkách bezpečný. Přesto může být epicentrem rizik a nebezpečí. Ne nutně pro vás, ale třeba pro hrající si děti sousedů nebo pejska, kterého k vám vypustila proběhnout návštěva.
Ti největší z pavouků na světě v naší přírodě nežijí, stejně jako ti nejjedovatější. Uf. Zase tak snadné to ale až není. Třeba taková černá vdova, která patří k nejjedovatějším pavoukům světa, se již zabydlela na jihu Evropy, kam se dostala z Ameriky. A předpokládá se s oteplováním, že bude časem přítomna i u nás. Navíc je u nás spousta chovatelů, kteří si doma hýčkají třeba své sklípkany (nesprávně tarantule), což jsou největší pavouci světa. Takže kdybyste náhodou potkali třeba sklípkana největšího, sice jenom utekl sousedovi, ale to je arachnofobikovi úplně jedno. Zešílí i z takovéto „sousedské návštěvy“.
Částečná demolice a rozsáhlá rekonstrukce propůjčila rodinnému domu docela nový tvar. Rozhodně zaujme, ale až poté, co si jej všimnete. Ve venkovské krajině se totiž příjemně ztrácí.
Přivydělávat se dá různě. Kartičky hokejistů, které jste v dětství opomněli vytáhnout z originálního balení, založili jste je a někde na vás při stěhování vypadly, vám se štěstím mohou vynést na slušný důchod. Teď jen, jestli máte takové klenoty kde střádat. Majitelé domu z Toronta s tím ovšem měli problém.
Již loni objevili vědci na Brněnsku zcela nový druh houby, která by se mohla stát pohromou pro ořešáky v celé střední Evropě. Houba byla pojmenována ofiostoma ořešáková, přičemž nezvykle spolunažívá (specifické soužití) s kůrovcem ořešákovým, který k nám byl zavlečen z Asie přibližně před patnácti lety. Invazní houba se v ořešáku zabydlí pomocí invazivní kůrovce, stromu poté začnou usychat listy a postupně odumírat dřevo.
Prázdniny se už blíží jako maják na obzoru, a mnozí už za tím světélkem v temnotách upírají zrak. Protože se s nimi nese příslib dovolené, kterou nemálo Čechů bude užívat v Chorvatsku. Dost možná zrovna na Istrii, kde se nachází i tento nádherný dům s pavilonem, připravený studiem Arhitekti Počivašek Petranovič.
Být či nebýt, rýt či nerýt, orat nebo neorat. Orba byla odjakživa stavovským právem i povinností selského lidu, později jednotných zemědělců a dnes farmářů. Zahrádkáři pak nahrazují orbu rytím, protože na malých plochách záhonů a záhonků to jinak ani nejde. Jenomže jsou i tací, kteří říkají, že je vůbec otázkou, zda má orba (rytí) nějaký smysl. Například vědci na Slovensku na výzkumném poli u Piešťan. A ptají se již 25 let. Proč? Protože se snaží odpovědět na horký světový trend, nebo tam prostě jen pijí spoustu borovičky.
Na vrcholcích Krkonoš stojí další novostavba, tentokrát dům pro pětičlennou rodinu, který se usadil na místě původního, již rozpadajícího se stavení. Postavena byla chalupa sice současného vzhledu, ale respektující okolní krajinu, stejně jako tvarosloví tradičních krkonošských stavení. „Pokud mohou některá místa působit jako zázračná, tak toto je jedno z nich. Snahou bylo postavit neméně zázračnou boudu,“ řekli o chalupě její autoři z A1 Architects.
Je mnohem větší, než se zdá být. Velký prostě vůbec nevypadá, a právě proto dobře zapadá do sousedství. To je základní rovina chvály, která se pojí se severokarolínským projektem rezidenčního bydlení.