Vypadají krásně, dají se jíst. Jak vypadají rostliny, které potěší oči i žaludek?

Odhad to není z nejpřesnějších, ale z přibližně 391 000 dosud popsaných rostlinných druhů je lidmi po celém světě pravidelně konzumována jen asi třítisícovka. S tím, že lidská výživa jako celek vlastně stojí jen na pouhých třech stovkách nejznámějších druhů.

Přitom, a to je právě to pozoruhodné, je kolem nás druhů jedlých rostlin mnohem víc. Například mezi okrasnými rostlinami, které jsou pro nás zpravidla hodnotné jen svým vzhledem, existuje zhruba 27 000 takových, které můžete bez obav vpravit do salátu a sníst.

Zkusíme si z těch nejznámějších udělat malou ochutnávku.

Jednou z těch, kterými můžete okrášlit zahradu i vlastní talíř, je brutnák lékařský (Borago officinalis). Květy této rostliny jsou voňavým majákem plným cukru, který láká opylovače. A proto jsou tou nejchutnější částí, kterou na rozdíl od samotného stonku nechrání repelentní hořkost.

Květy brutnáku je možné používat buď jako sladkou přízdobu, která se s medovou sladkostí rozpouští na patře, anebo je můžete využít jako surovinu do koláčů, koktejlů a salátů. Mladé a čerstvé lístky se zase používají v italské kuchyni, protože ve své chuti nesou šťavnatost okurek a barvu špenátu. Vyniknou v polévkách a těstovinách.

Usmívají se na vás z květináčů na parapetech oken i balkonů, jsou u nás všudypřítomné. Někomu přijdou trochu staromódní, jiní si jejich „klasický“ vzhled nemohou vynachválit. Muškáty (patřící k rodu Pelargonium) jsou zkrátka klasika, která v kuchyni může zapůsobit exoticky. O tom, že květy muškátů jsou k jídlu, se totiž mnoho neví.

Vztah mezi krásou a chutností rozvíjí muškáty na zajímavém modelu. Platí, že „více jedlé“ jsou ty „více voňavé“. Existují i speciální odrůdy, které jsou jako konzumní přímo šlechtěny. Prakticky u všech ale platí, že jsou pro kuchaře přínosem, protože jídlu dodají svěží chuť.

Kam a do čeho nejlépe zapracovat květy muškátů? Zbystřit by měli hlavně cukráři. Tyto květy s výraznými barvami dokáží skvěle doplnit dortovou formu. A pokud jde o malé zákusky, do šlehaček a krémů se vyplatí zapracovat „růžově vonící“ esenci z muškátů. Muškáty se dobře pojí i s krémovými sýry, koláči a limonádami.

Pokud květy brutnáku nebo muškátů byly překvapením, u lichořeřišnice (Tropaeolum majus) o její „jedlosti“ nejspíš víte. Její barevné květy s lehce peprnou chutí totiž připomínají klasickou řeřichu. A podobně jako ona i ji můžete využít třeba na výrobu pomazánek. Nemusíte se přitom omezovat jen na květy, též jedlé jsou její mladé listy.

Pro svou typickou chuť se o nich hovořilo jako o „indiánském salátu“. O lichořeřišnici se přitom vyplatí nesmýšlet přímočaře jen jako o zpestřující „kytce na talíři“. Je totiž vydatným zdrojem vitamínů a minerálů, prospěšným pro lidské tělo.

Dá se tedy říct, že její prospěšnost v květináči nebo záhonku užitečnost na vašem talíři skvěle doplňuje. Je přesně tou rostlinou, kterou pěstujete proto, že je krásná a jedlá.

Hosta neboli bohyška (Hosta sp.) je poměrně obsáhlou skupinou dekorativních trvalek. Které si považujeme pro velké a atraktivně vypadající listy. Většina těchto stín a polostín milujících druhů k nám dorazila z Asie. Japonska, Číny nebo Koreje. Zemí, kde se nebojí svět kolem sebe poznávat všemi smysly. Včetně chuti.

Proto by nás nemělo překvapovat, že zrovna v Japonsku se hosta mezi okrasné květiny vůbec nepočítá. Nazývána je Sansai, což znamená „horská zelenina“. Tím je asi řečeno vše. Trochu to vysvětluje i to, proč vlastně vašim rostlinám dělají tak velké problémy slimáci. Ti si totiž umí vybírat.

Mladé listy a stonky, odříznuté a odleželé ve vodě, jsou ideální na smažení nebo na smažení na pánvi jako chřest. Květy sklizené později v sezóně nabízejí chutnou aromatickou pochoutku, zatímco zralé listy lze vařit nebo dusit a jíst je jako zelí. Pravda, listy chutnají o něco hořčeji, a nebudou tedy pro každého.

Pokud jste dosud smýšleli o hostě v kuchyni jen jako o dekoraci ve váze na stole, možná to budete chtít vyzkoušet.

Chybět tu do počtu nesmí ani krasavice, denivky. Okrasné rostliny Hemerocallis, která na první pohled připomíná lilie. Ty jsou ovšem svými obsahovými látkami nejedlé a jedovaté. Zato denivek se bát nemusíte. Všechny části této rostliny, která ve skutečnosti není lilií, se už po staletí využívají v čínké kuchyni.

Květy a listy mají příjemnou, jemnou chuť a lze je smažit nebo vařit jako jakoukoli jinou velmi jemnou zelenou zeleninu. A tím to nekončí: malé podzemní hlízy jsou zásobárnou škrobnaté energie rostliny a vaří se a chutnají podobně jako miniaturní brambory. Tedy spíše batáty, protože mají sladší chuť. Můžete je smažit i péct.

Jen z téhle malé ochutnávky je patrné, že záhonky vaší zahrady mohou vypadat vzhledně a okrasně, ale přitom mohou být zrovna tak produktivní. Krása je totiž často doslova k sežrání.

Zdroj: autorský text - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz