Zahradu za svým domem obvykle chápeme jako prostor důvěrně známý, velkorysý, pohostinný. Po všech stránkách bezpečný. Přesto může být epicentrem rizik a nebezpečí. Ne nutně pro vás, ale třeba pro hrající si děti sousedů nebo pejska, kterého k vám vypustila proběhnout návštěva.
Ne, nebude to o jedovatých rostlinách, které jste si na zahrádce mohli vysadit pro okrasu. Nebude to o bobulích nebo nezralých plodech, které mohou být nebezpečné. Zrádnost možných nebezpečenství, o kterých tu budeme psát, podtrhuje to, že vy o některých nástrahách vědět můžete. Ničím pro vás překvapivé nejsou, a proto pro vás rizika vlastně nepředstavují. Ale jejich nebezpečnost pro ostatní - lidi i zvířata - si jen neuvědomujete. Podíváme se na to, co je na vaší zahradě opravdu jedovaté.
)
V první řadě třeba hnojiva. Vy si samozřejmě při jejich aplikaci dáváte pozor. Chráníte si zrak, pracujete v rukavicích. Nebo taky ne. Ale kdybyste takhle opatrní nebyli, určitě nebudete sami ochutnávat, co to k výživě rostlinám předkládáte. Máte totiž rozum a víte, že žádné hnojivo ke konzumaci neslouží. Teď to ale povídejte psům, kočkám nebo dětem, které se na pohnojeném trávníku nebo mezi záhonky vaší zahrádky objeví. A které ty rozsypané granule, barevné soli a rozmíchané tekutiny budou nesmírně zajímat. Může se stát, že si s nimi zatouží hrát. Anebo je ochutnat.
)
V téhle souvislosti se vyplatí zmínit, že jednoprocentní roztok disulfotonu, tedy jedna jeho čajová lžička rozmíchaná v konvi vody, dokáže na místě zabít třicetikilového psa. A že i slaběji dávkované organofosfáty dokáží vyvolat podráždění sliznic, včetně očí, u lidí. Hnojiva, včetně těch, co jsou „šetrná k přírodě“, rozhodně zdravotně nezávadná nejsou. Vypustit na pohnojenou zahradu děti nebo zvířata, to zkrátka bezpečné není. V tom lepším případě byste mohli čelit jen jejich vyrážkám, popálené kůži. Ale též nevolnosti, zvracení. Nemusí ani dojít k přímému kontaktu, stačí, když se jich nadýchají.
)
S hnojivy není žádná legrace. I obyčejná kostní moučka je problém. Kromě toho, že láká psy a kočky, totiž umí být bohatá i na koncentrace těžkých kovů. V lepším případě může vést k zažívacím obtížím zvířat (a lidí). V horším případě raději nedomýšlet. Navíc od „prospěšných“ hnojiv je to jen krůček k pesticidům. Různým škůdce a plevele hubícím postřikům, insekticidům, herbicidům. A pokud s hnojivy „nebyla legrace“, tady jde opravdu o život. Akutní alergické reakce, vážné následky, trvalá poškození nervového systému, smrt.
Chodník nebo dláždění, které jste v dobré víře postříkali prevítem proti plevelům, by rozhodně neměl sloužit jako místo dětských her ještě celé dny. A pokud se na takovém před hodinou postříkaném chodníku líně rozvalí váš pes, není moc jisté, jestli se ještě někdy zvedne. Že pak bude malátný; slézá mu srst, jako kdyby byl prašivý; na jeho kůži se objevila odpudivá leptavě hnisavá vyrážka; anebo je náhle úplně netečný? Není divu. RoundUp je sice účinný, ale vše živé by se od něj mělo držet co nejdál.
)
Ta ošidnost hnojiv a pesticidů tkví právě v tom, že vy sami jste si jejich možné nebezpečnosti vědomi. Při jejich nanášení jste byli opatrní. Ale už vám možná nedochází, po pár hodinách nebo dnech od aplikace, že to místo je kvůli nim pořád ještě nebezpečné pro ostatní. Kteří nevědí, nemají sebemenší tušení, že se nachází v pohnojeném nebo postřiky ošetřeném prostoru. S jedy, které aplikujete, je totiž vždycky potíž. I když by tomu tak být nemělo, nedrží se na jednom místě. Jak tomu rozumět?
Představit si můžete banální jed na potkany, myši, nebo jedové pasti na slimáky. Společné jim je to, že nefungují okamžitě. Takže se ta jedem nakrmená myš, potkan nebo slimák nejspíš vzdálí od pečlivě izolované a bezpečně uložené nástrahy dál. Kde se mohou, protože jsou přiotrávení, stát snadnou kořistí ptáků. Nebo třeba vašich koček. Jednou aplikovaný jed tak možná bude zabíjet nadvakrát. Protože se skrze otráveného hlodavce nebo rozkládajícího slizkého slimáka otráví někdo další.
)
Zrovna ty otrávené pasti na slimáky, obsahující jako účinnou látku metaldehyd, spolehlivě hubí kočky a psy. Vy sice kladete otrávené nástrahy tak, aby vaše kočka nebo pes nedošli úhony. Ale už prostě nedokážete ovlivnit, jestli se toxický slimák nedostane až pod jejich packy. Asi se tedy vyplatí zvážit, jestli se vám hnojiva, pesticidy a jedové pasti vůbec vyplatí, protože se s jejich aplikací pojí i ta nepřímá rizika, že jimi zasáhnete i neplánovaný cíl. Tím samozřejmě nechceme tvrdit, že jediným řešením je být „bio“.
)
Protože být „bio“, to znamená mít kompostér a kompostovat. A zrovna kompost je pěkně jedovatá záležitost. Jak to? Není snad kompost to největší blaho, přírodě i zahradě maximálně prospěšné dobro, radost i užitečnost recyklace a tak vůbec? To všechno samozřejmě do jisté míry pravda je, a radost z dobře uleželé prsti, kterou sypete mezi záhonky, je nezměrná. Ale ani to neznamená, že kompost je pro kočky a psy v pořádku. Protože v kompostu dochází k rozkladu organických látek, z nichž se mohou uvolňovat vedlejší chemické produkty.
)
Známé jsou jako tremorgenní mykotoxiny. A ty jsou pro vaše domácí zvířata opravdu nebezpečné. I krátké vystavení těmto látkám může vést k hypertermii, dušení, slinění, zvracení a k závažným neurologickým příznakům, jako je třes a záchvaty. S výstupem dost nejistého přežití. Rizika narůstají tam, kde „bio“ kompostujete na jedné hromadě i zbytky z kuchyně, zvlášť něco obsahující mléčné nebo masité zbytky. Ty totiž vzniku mykotoxinů nahrávají. Je to ošidné v tom, že zbytky z kuchyně, bohaté na dusík, kompostu prospívají.
)
Ale zrovna tyhle voňavé rozkládající se zbytky pak lákají i mlsné psy a kočky, kterým kompost neprospívá. Kompost by přitom asi nikdo na první dobrou neoznačil za zdroj nebezpečí a místo potenciální otravy. Zrovna tak užitečným jako rozporuplným pomocníkem pak může být i mulč. Ne tedy mulč tuctový a obyčejný. Ale ten „lepší“. Luxusnější, pocházející z vláken a slupek kakaových bobů. V poslední době se stává velmi populární, protože dává dohromady efekt s efektivností.
)
Chrání půdu před vysycháním, podporuje život půdních mikroorganismů, potlačuje růst plevelů, umí udržet rostliny chladné a hydratované. A ostřejší hrany drti skořápek pak údajně odpuzují zrovna ty slimáky. Má příjemně sytou dekorativní barvu, je atraktivní už na pohled, po dešti dokonce trochu čokoládově voní. A to je právě to. Ta vůně může lákat psy k tomu, aby se pustili do jeho rozkousávání. Což by psi dělat neměli. Pro psy je čokoláda jedovatá.
Obsahuje kofein a teobromin, které mohou stimulovat jejich centrální nervový systém a srdce, způsobovat zažívací potíže, vést k dehydrataci. Čím je čokoláda tmavší a více hořká, tím je toxičtější. Koncentrovaný kakaový prášek je pro psa smrtelný. A ten nádherný kakaový mulč je ho plný. Zrádné navíc je, že přídavek drti kakaových bobů začíná být realitou i u ostatních „lepších“ mulčů, kde doplňuje jemnější kokosové vlákno. Kombinace je to funkční a voňavá, nicméně smrtící.
)
Nejen ty jedovaté, ale i věci zdánlivě obyčejné a neškodné, užitečné a prospěšné se tak mohou počítat k těm, které vaši zahradu činí pořádně otravnou.
Zdroj: RD.com, stanfordchildrens.org, vet.cornell.edu, todaysveterinarypractice.com, petmd.com
