Se zeleninou je v zahradách potíž. Potřebuje výživnou půdu, proto musíme hodně hnojit. Nejlépe na podzim zapravovat do půdy dobře uleželý hnůj, přidáváme NPK a dusíkaté vápno. Musíme ale také hodně zalévat a plít. Každý rok je třeba kupovat nová semínka a sazeničky, teplomilné druhy pak držíme nejméně do půlky května v teple. Rychlíme je, předpěstováváme, protože nesnášejí teploty nižší než 15 stupňů Celsia. Aby toho nebylo málo, z biologického hlediska jde u některých druhů vlastně o ovoce. Proč? Protože všechny rostlinné druhy, které vytvářejí jedlé plody se semeny uvnitř, jsou vlastně podle botaniků ovocem. Přesto ale existují druhy zeleniny, které v zahradě vydrží dlouhé roky a jejichž části můžeme sklízet každoročně. Které to jsou?
Výjimky bourající zaběhlý koloběh
Ne, opravdu nemusíme každý druh zeleniny (resp. i ovoce) každoročně vysévat a vysazovat znovu. Některé druhy zeleniny vydrží v zahradě dlouhé roky, i bez zakrývání bílou netkanou textilií přežijí zimy a každou sezónu znovu obrazí. Patří mezi ně chřest, rebarbora, křen a slunečnice topinambur. Vesměs jde o nenáročné a dlouhodobě výnosné druhy, které stačí vysadit na vhodné místo. A pak už jen rostou, sílí, nabírají na podzemním i nadzemním objemu a my můžeme rozumně sklízet jejich úrodu. Prostě jde o výjimky bourající zaběhlý koloběh každoročního pěstování zeleniny, kterou vnímáme jako jednoletou. A když odhlédneme od venkovních podmínek a nakoukneme do vytápěných skleníků a interiérů, lze pěstovat jako víceleté třeba i chilli papričky. Zimu venku nevydrží, ale jednoletky to nejsou, ve své domovině rostou jako vytrvalé keře.
)
Chřest se nesklízí hned první rok, ani druhý
Chřest, respektive chřest lékařský (Asparagus officinalis), který roste i v naší přírodě, sklízíme po výsadbě až třetí rok, po výsevu ještě o rok či dva později. Potom nás ale odměňuje na stejném místě až dvacet dalších let, běžně deset až patnáct. To znamená, že můžeme každé jaro sklízet čerstvé výhonky. Nebo ještě jinak: první roky se rostliny musí soustředit na vývoj silného a hlubokého kořenového systému. Jde tedy o budování „síly a výnosu“. Rostliny věnují v prvních letech veškerou energii do tvorby kořenů a zelené hmoty (nadzemní části). Produkce jarních výhonků pro chřest není v tuto dobu důležitá. Čím silnější kořeny, tím vyšší a kvalitnější úroda v dalších letech. Pokud byste začali sklízet příliš brzy, rostliny oslabíte a mohou uhynout, nebo budou mít jenom nízké výnosy. V prvním roce se proto nesklízí vůbec, ve druhém také ne (a když, tak jenom trochu a hodně opatrně), ale již ve třetím roce po výsadbě rychlených sazenic se dočkáme od poloviny dubna do konce června plné sklizně. Pokud začnete výsevem na záhon, může období bez sklizně trvat o rok až dva déle.
)
)
Chřest je vlastně v zahradách dlouhodobou investicí, je proto třeba mu najít místo, které nebudeme dlouhé roky potřebovat pro nic jiného. Deset až dvacet let je hodně dlouhá doba. Za dvacet let se narodí, vyroste, odmaturuje a dospěje člověk. Pokud tedy nyní čekáte potomka a vysadíte si chřest, můžete jej čerstvý ochutnat ještě na oslavě maturity. První roky to ale chce trpělivost, chodit okolo, trochu plít, ale na chřest nesahat. Tato dlouhodobá investice se začne vracet až po několika sezónách.
)
)
Chřest se u nás tradičně pěstuje například okolo Mělníka a na jihu Moravy. To naznačuje, že potřebuje hlavně nižší polohy a teplejší klima. Při současných mírných zimách by ale pěstování chřestu nemělo být problémem do určité nadmořské výšky kdekoli. Naše klima prostě chřestu vyhovuje. Klíčový je výběr místa a příprava půdy. Ideální jsou pro chřest slunné stanoviště a lehká, hluboká a propustná půda. To nejhorší, co se může chřestu stát, je těžká a přemokřená půda. A sluníčko? Čím více světla chřest má, tím lépe roste a sílí. My žádné změny nevidíme, ale to hlavní se děje v zemi, sílí kořenová soustava chřestu.
)
)
Výsev chřestu ze semínek je během na dlouhou trať s nejistým výsledkem, nejčastěji se proto vysazují kořenové oddenky do hlubších rýh, kde mají dostatek prostoru pro svůj růst. Běžně pěstujeme chřest zelený, který od sebe vysazujeme v jedné rýze na vzdálenost 30 cm, jednotlivé rýhy by přitom měly mít rozestup cca 1,5 metru. Pěstuje se však i chřest bílý, ke kterému nesmí mít přístup světlo, proto se vysoce nahrnuje zeminou. Začátečníkům určitě doporučujeme chřest zelený.
Výhonky chřestu se řežou od půlky dubna do konce června ještě mladé, než začnou dřevnatět. Pak se rostliny nechají volně růst, aby načerpaly sílu na další sezónu.
)
)
Rebarbora je vůbec jednou z nejvděčnějších rostlin
Máte rádi směs chuti kyselé a sladké? Pak je pro vás určitě rebarborový koláč tím nejlepším, co jste kdy ochutnali. Jakmile se rebarbora uchytí, vůbec o ni nemusíte pečovat. Svým hustým růstem a velkými listy eliminuje veškeré plevele, i blíže k rebarboře moc nerostou. Každé jaro přitom vyraší silné řapíky, které můžeme sklidit a pak použít v kuchyni. Rozhodně nejlepší jsou koláče, lze však připravit i marmeládu anebo kompot.
Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum), to je správný název rebarbory. Rebarbora je lidový název pro sklízené řapíky. A jde o jeden z mála druhů zeleniny, které dovedou nahradit ovoce, i když neplodí plody ovoci podobné. Pozor však, za syrova jsou řapíky jedovaté; musí být upraveny tepelně.
)
)
Výsadbu rebarbory je nejlepší provádět v březnu a dubnu, případně až na konci srpna a v září, načež rostlinu ochráníme před zimou mulčováním. A jak získat sazenici rebarbory? Není nic jednoduššího, než si nechat od někoho oddělit sazenici ze starší rostliny, nebo si ji za malý peníz koupit v zahradnictví. Možný je i výsev, ale první řapíky odřízneme až za několik let.
Reveň kadeřavá preferuje neutrální zeminu s dostatkem živin, vzdušnou, ne příliš vlhkou a v žádném případě udusanou. Stanoviště je třeba zvolit slunné, snese však i polostín, hodí se proto i mezi opadavé stromy a keře. Na plochu zabere jedna rostlina přibližně 1 metr čtvereční.
)
)
Pro sazenici rebarbory je třeba připravit jámu hlubokou cca 30 cm. Na její dno nasypeme směs zeminy a kompostu, případně dobře uleželého hnoje. Sazenici pak vysadíme tak, že její pupeny nesmí být hlouběji jak 5 centimetrů pod povrchem půdy. Přihnojujeme kompostem a hnojivy obsahujícími draslík, každý třetí rok půdu vápníme. Řapíky sklízíme od dubna do 24. června (svatý Jan), později již obsahují příliš kyseliny šťavelové. Nejšetrnější je vylamování řapíků těsně nad povrchem záhonu. Pokud by rebarbora začala již v době sklizně kvést, květy odstraníme. Sklizeň se provádí průběžně, v rozpětí dvou týdnů vždy odebereme přibližně 1/3 řapíků. Před zimou je třeba starší rostliny ostříhat až u země a zakrýt kompostem. Na jaře opět bujně vyrazí.
)
)
Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedy včetně kyseliny šťavelové, popsány jsou otravy lidí po požití syrových listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem především v první světové válce, kdy byly právě listy doporučovány ke konzumaci. Listy dnes zásadně nejíme (ani tepelně upravené) a řapík zásadně tepelně upravujeme!
Křen roste i tam, kde se jiným rostlinám nedaří
Jakmile křen jednou zasadíte, už ho ze zahrady jen tak nedostanete. Jde o extrémně odolnou rostlinu, která přežije sucho, horší půdu i minimum péče. Každý rok si můžete vyrýt čerstvý kořen, který je velmi aromatický a jehož účinky jsou velice silné. Při strouhání i konzumaci (třeba k ovaru) slzíte. Křen je nenáročná zelenina, která zabere v zahradě svým poměrně mohutným vzrůstem hodně místa. Ze tří druhů křenu roste na našem území jediný druh, křen selský (Armoracia rusticana). Oproti zbylým dvěma druhům má menší květy i plody, ale jeho kořen je ostře pálivý.
)
)
I když křen snese kdejaké podmínky, nejlépe se mu daří v kypré a lehčí půdě, ve které tvoří dlouhé, rovné a silné kořeny. Určitě je rychlejší křen vysazovat, než pěstovat ze semen. K výsadbě nám stačí kus kdekoli vykopnutého kořene, případně i jen malý kořenový řízek, který se vysazuje vždy širším koncem vzhůru. Celý kořen přitom musíme ve svislé anebo mírně šikmé poloze zahrnout půdou. Za sucha je třeba dopřát křenu zpočátku pravidelnou zálivku, jinak se nám neujme. Starší rostliny už ji ale nepotřebují. Každé rostlině poskytneme při výsadbě plochu alespoň 30 x 30 cm.
)
)
Pokud chcete velké a dlouhé kořeny, musí být vrstva kypré půdy silná alespoň 30 cm a těžké půdy je třeba zlehčit pískem. Každé rostlině také prospěje alespoň kyblík kompostu. Další hnojení pak již není třeba, jelikož by podpořilo pouze bujnější růst listů a kvetení, nikoli však růst kořene. Co se týká světelných podmínek stanoviště, křen snese plné slunce i polostín. A počítejte s tím, že se bude poměrně rychle šířit do okolí. Jde o tvrdošíjnou invazivní rostlinu, která je však u nás vnímána jako původní. Proto se proti ní nebojuje.
Kořeny křene jsou vždy silnější, pokud pravidelně odstraňujeme květenství. Rostlina pak nemůže tvořit a nechat dozrávat semena, což představuje velké energetické úspory. Rozdíl ale není natolik zásadní, abyste se nemohli květy křenu kochat. Stačí je zastřihnout až poté, co uvadnou. Nejbohatší sklizně se dosahuje tak, že se kořeny nejlépe na začátku léta poodhrnou, ořežou se postranní kořínky a odkopnou postranní výhony. Nechá se tedy jen jeden hlavní kořen. Mohutné trsy listů křenu rostou rovnou z kořene.
)
)
Na jaře vysazené kořeny křene vyrostou a zesílí do podzimní zabijačky. Kořeny se pak sklízí až po prvním mrazíku, kdy mají teprve ten správný říz. Stejně tak mají velkou sílu kořeny „masopustní“, tedy kořeny vykopané v době předjarních masopustních veselic a zabijaček. Bez křenu si nelze představit ochutnávku ovaru. Ovar, křen, případně sůl a čerstvý chléb. Nic víc není třeba!
)
Slunečnice topinambur, krásně kvetoucí invazní prevít, který nahradí brambory
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) patří spolu se slunečnicemi do čeledi hvězdnicovité. Lidově se jí také říká „jeruzalémský artyčok“ a „židovské brambory,“ na rozdíl od slunečnice roční (Helianthus annuus) má však záplavu malých květů a nepěstuje se pro sklizeň semen, nýbrž kvůli výborným a zdravým hlízám. Hlízy topinamburu jsou šťavnaté, chutnají zajímavě, lahodně a navíc prospívají lidskému zdraví. V kuchyni je připravujeme podobně jako brambory, na rozdíl od brambor však hlízy topinamburu neobsahují polysacharid škrob, nýbrž zásobní látku inulin a směs polysacharidů. Lidské tělo dovede látky obsažené v hlízách topinamburu z velké části spotřebovat, aniž by k tomu potřebovalo inzulin. Topinambury se proto hodí pro diabetiky a využívají se při redukčních dietách.
)
)
I slunečnici topinambur stačí jednou zasadit a pak už jen sklízet. Jenom je třeba si dát dobrý pozor, aby neunikla ze zahrady. Nedovolené šíření této invazní rostliny do přírody může být oceněno vysokou pokutou. Jelikož topinambury rostou bujně, najdou využití i v podobě živého plotu, je ale třeba zamezit hlízám, aby se šířily ze zahrady dál. Proto je nejlepší podzemní prostor ohraničit do dostatečné hloubky například plechem.
)
)
Rostliny topinamburu dorostou stejně jako slunečnice roční až tří metrů, potřebují proto vhodnou oporu. Na samotné pěstování nejsou topinambury náročné. Vyžadují slunné stanoviště stejně jako slunečnice, jinak ale snesou i chudou půdu, sucho a chlad. Hlízy topinamburu vysazujeme brzy na jaře do hloubky 10 až 15 cm a ve sponu 20 až 30 cm. Z jedné rostliny sklidíme až 1,5 kg hlíz. Nemusíme přitom na rozdíl od náročných brambor zalévat ani hnojit. Novou rostlinu snadno vypěstujeme i z malého kousku hlízy. Topinambury jsou velice houževnaté, proto můžeme hlízy nechat v zemi i přes zimu. Ostatně to platí pro všechny čtyři zmíněné druhy víceleté (vytrvalé) zeleniny.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, nzm.cz, radyzezahrady.cz, nzip.cz
)
)
