Moderní i klasická, domácí i zahraniční. Podívejte se na architektonické skvosty, moderní rodinné domy i veřejnou architekturu. Inspirujte se originálními přístupy architektů a stavitelů.
To, co obvykle začíná vyhodnocením stavebního programu a souborem technických specifikací, začalo v Basileji odlišně. Vyjádřením nadšení nad vizí společného bydlení a ekologicky udržitelné architektury. Klienti - sdružení vlastníků - si tu „objednali“ návrh domu, který by si mohli víceméně společnými silami zafinancovat, postavit a pak v něm žít. Šlo o projekt participativní, kolektivní. A v mnoha ohledech revoluční.
Mezinárodní festival Film a architektura představí ve dnech 29. 9. – 4. 10. 2023 v Praze, Brně a v dalších 26 městech po celé České republice i na Slovensku téměř čtyřicítku dokumentárních i hraných snímků s tématem architektury, tvorby měst, designu a výtvarného umění. Doposud nejbohatší program zavítá kromě zavedených kin i do architektonicky významných lokací. Zajímavý bude i speciální doprovodný program.
Průchody tam, kde bychom je dost možní ani nečekali, komplikovaný profil skládaných stropů i zdvojených výšek v místnostech. A což teprve zvenčí! Dům působí dojmem dřevěného bunkru se střílnami obdélníkových oken, který na sebe vrstvil objemy bez ladu a skladu. Podivnost tu ale ve výsledku dává smysl.
Ze stříkaného betonu je možné vyrobit jakkoli tvarovanou přírodní skálu. A nejvíce se takové skály hodí právě k bazénům včetně třeba stylového vodopádu. Představy každého z nás je možné tvarovat z předem připravené ocelové konstrukce potažené pletivem, na které se nastříká vrstva betonu a skalní masiv či umělá plastika jsou na světě. Vyrobit však lze i naprosto přesnou podobu jakékoli reálné přírodní skály včetně jejích pórů a puklin. A skálu lze dokonce místy osadit rostlinami.
Najít v centru švýcarského Feldsbergu budovu, která by nebyla památkově chráněná, je docela kumšt. Na parcele, kterou si pořídil nový majitel, stály hned dvě takové. Jedna byla pozůstatkem už nevyužívaného hospodářského stavení. V její těsné blízkosti pak stála, druhá - hájenka. Ta byla sezónně využívána jako chata. Okolo obou byla krásně zdivočelá zahrada, v níž se obě stavby ztrácely.
Na jedné straně se zvětšuje průměrná rozloha domácností i průměrná rozloha obytné plochy, přepočítaná v jednotlivých zemích na počet obyvatel. Zní to pozitivně. Aby ne, vždyť je to dokladem rostoucího blahobytu. Ale hezká čísla trochu kazí výhled do budoucnosti a obavy z narůstající spotřeby energie.
Ochrana před ohněm je zapotřebí, zvlášť když je kolem sucho a pravidelně v sezóně hoří. Ale tahle protipožární ochrana by neměla vašemu zdraví škodit víc, než spalující plameny. Své o tom vědí v Austrálii, kde to zatím s obranou proti ohni měli docela na houby.
Bungalovu Ottonel dominuje velké prosklení směrem do zahrady, které domu dodává pocit světla a přísunu čerstvého vzduchu. Společný prostor obývacího pokoje, kuchyně a jídelny a 3 hlavní ložnice disponují přímým vstupem do zahrady. Co víc si přát.
I když to tak z výsledku nevypadá, realizace tohoto projektu se skutečně „táhla“. Ve výsledku pak trvala stěží uvěřitelných šestnáct let. To si pochopitelně zaslouží vysvětlení.
Existuje několik přístupů, jak u obývané stavby vyrovnávat vlivy proměnlivého podnebí. Ať už úpalné horko anebo zasněžené mrazivé zimy. Obvykle je to o tom, že se snažíte objekt adaptovat. Vytvářet polovenkovní a zastíněné součásti domu, které slouží jako přechodové zóny, pozvolné fáze mezi vnějším a vnitřním prostředím. To ale není přístup, který si vybrali iránští architekti.
Nejen sucho, ale také ničivé povodně představují jednu ze zásadních hrozeb. A jak nám bohužel připomněly čerstvé události ze Slovinska, ani vyspělé státy vůči nim nejsou imunní. Nicméně většina zemí, která se právem obává záplav, patří k těm nerozvinutým. Na ně pak dopadá vodní živel o to ničivěji, protože nemají prostředky k nápravě.
Španělská Xinzo v Briónu má mnoho co nabídnout, ale není úplně tím ideálním místem, pokud toužíte po bydlení ve velkoměstském stylu. Koneckonců je to jen trochu větší vesnice. Mladý muž, který se sem nastěhoval z města a nechal si postavit nový dům, tu ale nalezl všechno, po čem snil. I když je formát jeho domu hodně netradiční, a staví na hlavu většinu tradičních typologií.
Spojení s přírodou, bez zbytečných kompromisů. Takový byl požadavek klientů na architekty, od kterých si přáli vytvoření rekreačního domu. Objektu, který je na mexické poměry možná „chatou“, ale nazvat si ji tak určitě netroufneme.
Zahrada tu není součástí exteriéru, protože se prolíná s obytnými místnostmi. Zeleň je součástí prostoru, spojovací koridory vedou zahradami.
Pro lidstvo není zrovna hezkým vysvědčením, že těch největších průlomů v bádání obvykle dosahuje při snaze vzájemně se vyhubit. Války nicméně zůstávají tragickým motorem pokroku. Válka na Ukrajině ukázala, co drony dovedou. Jejich užitečnost se ale nemusí omezovat jen na vojenské využití.
Austrálii, kterou poněkud nekorektně nazýváme kontinentem Protinožců, za zdroj inspirace pro Česko většinou nepovažujeme. Co si také vzít od země, kde žije většina nejjedovatějších tvorů planety, jsou tu nekonečně dlouhé silnice a cestou do obchodu můžete zavadit o pštrosa emu? A přece tu shodné problémy mají. Odlišují se jejich řešením.
Kámen je materiál, který svou texturou dodává domu vyznění jakési osobité věčnosti, nepomíjivosti. A právě tohle oslovilo postarší manželský pár, kteří si vyhlédli místo k bydlení v brazilské Itaipavě. Jejich nový dům je tu komponován se štědrostí k prostoru, protože má být místem k setkávání s početnou rodinou. A kamenný profil stavby tu dodává výraz jistoty a stálosti. Něčeho, co potomci hledají u svých rodičů.
Jaké by mělo být z hlediska udržitelnosti a emisní bilance ideální uspořádání města, aby na kilometr čtvereční vměstnalo dvacet nebo padesát tisíc obyvatel? Výzkum skotských badatelů poukazuje na to, že města budoucnosti by měla růst ve formátu nízkopodlažních staveb, nikoliv věžáků a mrakodrapů.
Vyměnit život ve městském bytě za čistý vzduch a volnost venkovského domu? Rodina z Portugalska tohoto rozhodnutí nelituje. Za málo získali víc, než by si troufali doufat.
Zapomeňte na legendy o zlatokopech, hladových medvědech a psích spřeženích. Ketchikan je něco jako americká verze Riviéry Aljašky. Ve velkém se tu servíruje pohoda, přičemž nedotčené přírodní prostředí je tu uvolňující kulisou, která se drsným klimatem severu moc často nepřipomíná.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
