To, co obvykle začíná vyhodnocením stavebního programu a souborem technických specifikací, začalo v Basileji odlišně. Vyjádřením nadšení nad vizí společného bydlení a ekologicky udržitelné architektury. Klienti - sdružení vlastníků - si tu „objednali“ návrh domu, který by si mohli víceméně společnými silami zafinancovat, postavit a pak v něm žít. Šlo o projekt participativní, kolektivní. A v mnoha ohledech revoluční.
Ne tedy až tak po stránce konstrukce, jako spíš plánech na užívání. Obyvatelé (současně to tedy byli klienti, zadavatelé, spolu-stavitelé) si přáli, aby uspořádání domu bylo dynamické a mohlo plynule reagovat třeba na změny v poptávce po prostoru. Jiný osobní nárok na něj pochopitelně máte, když bydlíte společně v rámci rodiny se dvěma dětmi. Ale jakmile vaše ratolesti vyletí z hnízda do světa, je vám byt koncipovaný pro čtyři osoby tak nějak zbytečný.
)
)
)
)
Socialistické hrátky a životní prostředí
Dům Abakus měl být schopen nenáročnou vnitřní nestavební úpravou měnit rozměry svých bytů. Odstraněním nebo přidáním přepážek se tu mohl jeden takový rozměrný byt dát rozdělit na dva menší. A takové dva menší zase můžete snadno spojit dohromady v jeden velký. Podstatné je, že můžete bydlet celý život „ve svém“, ale to „vaše“ se mění podle vaší situace. S ohledem na to, že to „vaše“ je samozřejmě záležitostí kolektivu. Ano, rysy bydlení v Abakus jsou hodně socialistické.
Ale též sociální. Bydlení mělo vyhovovat nejrůznějším konfiguracím uspořádání a skupinám obyvatel. Dům má sloužit jako funkční prostor pro rodiny s dětmi, páry, svobodné singles, studenty, uprchlíky a imigranty, lidi ze znevýhodněných skupin i ty, co vyžadují ošetření a péči. Hezky pod jednou střechou dohromady. Toto kombinování nároků si od obyvatel žádá velkou míru tolerance, pochopení a chuti podílet se společně na něčem, co je velikostí přesahuje.
)
)
)
)
Dřevo a nenáročné materiály
Objekt měl být navržen tak, aby byl šetrný ke klimatu a jednoduchý. Proveden byl nakonec jako pragmatická rámová dřevostavba (pětipodlažní, s obytným podkrovím). S tím, že zdánlivý nadbytek prostoru, v podobě neutrálních koridorů a širokých chodeb, je využíván jako sdílené bytové prostory. To do jisté míry platí i pro venkovní prostory, kde zahrady a posezení budované tak, aby je mohli využívat všichni. Tedy s jistým akcentem na biologickou rozmanitost, udržitelnost, ekologii.
Projekt se tohle všechno snaží řešit, a z užité architektury dělá recept na víc než jeden palčivý problém současnosti.
)
)
Aby byla umožněna požadovaná flexibilita bytových jednotek a nemusela se hromadit obytná plocha, v domě se doplňují dvě různé formy bydlení. Na jedné straně horizontálně rozšiřitelné jádrové byty a na druhé straně vertikálně organizované komunitní sdílení prostoru.
)
Jádrové byty nabízejí dlouhodobou perspektivu pro skupiny dvou a více osob, počítá se s určitým kapacitním kolísáním. Třípokojový byt se může stát pětipokojovým, případně na jednom podlaží může vzniknout deset jednolůžkových pokojů. Hranice mezi obytnými formami však nejsou statické, ale mohou se překrývat v různých místnostech a podlažích.
)
)
)
)
Abakus je docela odvážným experimentem, a je otázkou, jak jeho funkčnost prověří reálný provoz.
Materiály: Stereo Architektur
Foto-kredit: Daisuke Hirabayashi
