Je těžké to zobecňovat, narazíme totiž na velké i docela malé. Ale v jednom řekněme středním českém paneláku většinou žijete s padesátkou až stovkou dalších lidí. Sousedů z partají, nastřádaných v jedné obytné budově. Přijde vám to moc? Pak by se vám asi v bytovém komplexu v čínském Qianjiang příliš nelíbilo.
Bytový komplex Regent International, který se nachází v čínském Qianjiangu (někdy se mu honosněji říká Century City), se totiž může pyšnit počtem nájemníků, který by v Česku lehce dorovnával okresní města. Tady se ale všichni ti obyvatelé nachází pohromadě, pod jednou střechou. Monolitický obytný blok tak současně fascinuje, přitahuje pozornost celého světa, stejně jako děsí.
Historie tohoto nevšedního domu se začala psát v roce 2013, kdy byla, podle návrhu architektky Alicie Loo, stavba zahájena. Její určení ale tehdy bylo jiné. Sloužit měla jako nebývale luxusní hotel, určený spíše než pro domácí, tak pro zahraniční klientelu. Do projektu ovšem nečekaně zasáhla strana a vláda. Region Chang-čou se totiž dlouhodobě potýkal s tím, co v Číně podle tisku rozhodně neexistuje, ale co bychom u nás asi nazvali bytovou krizí.
)
Jejím řešením se ukázalo nebudovat „nestálé kapacity“ pro cestovní ruch, ale raději stálé bydlení pro místní. Což znělo jako docela solidní stranické gesto. Které se ovšem rozcházelo s realitou v tom, že hrubá stavba už byla hotová, a celý stavební záměr byl svou monumentální architekturou hodně vzdálený od toho, jak běžně asi sídliště vypadají. Přeci jen, měl to být šestihvězdičkový hotel, ne bytový dům.
Svou monumentálnost si „hotel“ Regent International uchoval, ale jeho interiéry si prošly takříkajíc za chodu celou řadou dodatečných úprav. Tak, aby „kvůli ekonomickým a urbanizačním faktorům“ lépe odpovídal místní situaci. Objekt se tak stal zajímavou ukázkou stavební evoluce, v němž z jednoho rozplánovaného účelu stavby vznikla vlastně stavba docela jiná.
Co pak dodává stavbě onen dystopicky děsivý ráz, je její hlavní charakteristika: je vystavěna tak, aby ji obyvatelé prakticky nemuseli opustit. Pokud nebudou chtít.
Zaměstnání, obchody, lékárny a lékaři, úřady, pošty, školy i tělocvičny totiž najdou uvnitř. Regent International má všechno, co by lidé jinak hledali venku. Takže důvody, proč by vlastně měli interiér této ohromné stavby opouštět, se vlastně rozplývají.
O objektu se často hovoří jako o vertikálním městě. A také jako o podivném sociálním experimentu, který zkoumá, kam až jsou lidé vlastně schopni zajít.
Bydlení podle Orwella
Regent International má na výšku 206 metrů a svým půdorysem trochu připomíná zalomené písmeno S. V nejvyšších partiích dosahují obytné části do výšky devětatřiceti pater, ramena budovy jsou o něco nižší a končí šestatřicátým patrem. Vnitřní architektura je pro neznalé poměrně komplikovaná. Pohyb mezi podlažími umožňují schody, výtahy, rychlovýtahy a různé koridory, prosklené lávky.
Bytové zóny jsou navrženy tak, aby poskytovaly maximální otevřený prostor a efektivitu. Okna a balkony jsou strategicky rozmístěny tak, aby poskytovaly panoramatický výhled a zároveň zachovaly soukromí a přirozené osvětlení. Projekt kombinuje prvky modernistického stylu a brutalismu, s důrazem na funkčnost nad povrchní estetikou.
Nedá se přitom říct, že by zevnitř byl nehezký. Ale když už projdete třemi čtyřmi patry, další už zkrátka vidět nepotřebujete. Repetitivnost této obří „králíkárny“ je totiž ubíjející. A pokud by na vás depresivně nepůsobila, nejspíš by vás zmohla další výhoda. Kterou je nebývale štědře poskytované „bezpečí“. Kamery jsou tu na každém rohu, na každé chodbě. A možná se zvědavými kukadly dívají skrze terminály i do jednotlivých domácností.
Bez čipu nebo vstupní karty se tu nepohnete, bezpečnostní dveře vás pustí jen tam, kam smíte. Zajímavým způsobem jsou tu řešeny jakési „kredity“ místních obyvatel. Volný přístup do fitka nebo bazénu je vám k dispozici, jen když máte „splněno“. Kredity dobíjíte třeba tím, že se postaráte o úklid společných prostor, nebo zaléváním kytek na chodbě. Za nějaké nepřístojnosti vám naopak mohou kredity mizet a k výhodám tohoto futuristického bydlení budete mít dočasně odepřený přístup.
Zajímavým aspektem je i společenské rozvrstvení. Pochopitelně, že všichni lidé si jsou i v Číně rovní, ale někteří jsou si zkrátka rovnější. Existuje tu hierarchie podle typu a rozlohy bytů. Luxusní byty jsou zpravidla ve vyšších patrech s lepším vybavením, což vede k určité sociální nerovnosti mezi obyvateli. Sledovat vztahy mezi těmi zezdola a těmi seshora, když se náhodou potkají v jednom výtahu, může být jistě inspirativní. Pro psychologickou studii, například.
Objekt sám a obyvatelé Regent International pak mohou posloužit i jako výzkumná skupina pro hrozby sociální izolace. Lidé tu prakticky, s výjimkou zaměstnání, skoro nemusí opouštět své byty. Mohou se tedy dobře znát s ostatními obyvateli svého patra nebo zóny, ale prakticky nemusí nevědět nic o okolí města nebo dění ve světě. A nemusí ani pociťovat, že jim snad něco chybí.
O chod budovy se stará celý štáb pracovníků, techniků a údržbářů. Významně jim ale pomáhají systémy vnitřní kontroly prostředí. Integrované digitální systémy umožňují kontrolu osvětlení, teploty a dalších aspektů, což zlepšuje pohodlí a energetickou efektivitu. Technologie je aplikována i na infrastrukturu budovy, s moderním odpadovým a energetickým managementem. Solární baterie a alternativní zdroje energie snižují ekologický dopad komplexu.
A ten počet obyvatel? Různé zdroje se v přesném vyčíslení liší, navíc tu funguje silná fluktuace. Odcházející jsou rychle doplňováni nově příchozími. V sekci nižších desítek pater funguje dohromady 5000 apartmánů, další stovky by pak měly být v patrech nejvyšších.
Počet obyvatel je tedy spíš než přesně stanoven odhadován na 20 – 30 000 lidí. V jednom jediném domě, pod jednou střechou. Čína, a nejspíš nejen Čína, se na nich „učí“, jak by třeba jednou mohla města budoucnosti vypadat.
Zdroj: TheMindCircle.com, Supercarblondie.com, parametric-architecture.com
