Vše o jedovatých rostlinách. Rady, tipy pro pěstování, jak se vyhnout otravě a jak na první pomoc.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Strava bohatá na ovoce a zeleninu, to je základ správné životosprávy a dobrý předpoklad uchování zdraví. Jenže pozor, nemusí to platit pokaždé. Silně přešlechtěné druhy, hybridy, mohou být v určitých specifických případech silně závadné. Toxické. Jen pozor na poplašné zprávy a zbytečné senzace. Má to všechno docela rozumné vysvětlení.
Jedovaté alkaloidy v bramborách jsou důležitou součástí obranného mechanismu této zeleniny vůči predátorům. V naprosté většině případů však lidem tepelně upravené brambory nijak neublíží, ostatně jde o jednu z nejdůležitějších a nejčastěji pěstovaných zemědělských plodin na planetě. Přesto bychom se ale měli mít na pozoru. Určitě je dobré dodržovat konkrétní zásady. A určitě je také dobré brambory vařit správně. Už jen kvůli jejich chuti.
Brambory. Vedle pšenice, rýže a kukuřice jedna ze čtyř nejvýznamnějších zemědělských plodin. Pochopili to už i v Asii, kde dnes pěstují více jak 40 % světové produkce brambor. Tedy více než 160 miliónů tun ročně. Paradoxně je ale trend v naší zemi opačný, oproti roku 1990 není současná produkce ani pětinová. Přesto ale spotřeba brambor výrazně neklesá, vaříme je téměř denně, přidáváme do polévek, pečeme, upravujeme na tisíce různých způsobů. Přitom ale už jen obyčejné vaření brambor neprovádí většina z nás správně. Proč?
Již v roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na evropskou černou listinu invazních druhů. Ano, ta okrasná dřevina pocházející z Asie, v jejímž případě jsme si doslova zavařili vysazováním podél železničních koridorů a v znečištěnějších oblastech. Začalo to však již v 19. století.
Sedláci pojmenovali tuto rostlinu otočkou, otáčkou a užerkou. Jenže ona to snad ani na první pohled rostlina vůbec není. Jakoby se na zemi objevil nějaký mimozemský organismus, něco mezi rostlinou, houbou, živočichem a ohromným shlukem mikroorganismů. Je tak neuvěřitelně líná, že ani nepotřebuje chlorofyl a rezignovala na fotosyntézu, semena přitom přežijí v půdě i 10 let a přežije jich tolik, že je úplně jedno, jestli se nějaké chytne anebo ne. Kolem svých rostlinných obětí se ovíjí jako nějaká milenka, až je začne rdousit. Mrcha jedna! Kokotice.
Oleandry rostou doslova jako z vody, jak se lidově říká. A stejně tak bohatě a ochotně kvetou. Ostatně od Středomoří až po Indii, Myanmar a zřejmě i jih Číny jde o velmi životaschopný keř. Když nám ale v zahradě oleandr nevykvete, kde je chyba?
Ano, některá zelenina může být i jedovatá, může nám způsobit zdravotní potíže. V žádném případě ale nechceme tímto článkem vyvolávat nějakou paniku. Abychom se zeleninou otrávili až smrtelně, museli bychom pozřít takové množství, že je to nereálné, navíc není zelenina ve své „jedovaté“ podobě vlastně ani konzumovatelná.
Nejsou to hezké počty. Devět z deseti domácích mazlíčků, kteří se kdy otrávili, se k téhle nemilé životní události propracovali v bezpečí domova. A byť žebříček původců otrav domácích mazlíčků vede úklidová chemie a léky, každá jedna ze čtyřech z těchto otrav souvisela s pozřením rostlinstva. Okrasných pokojových rostlin, které sice nádherně zdobí, ale umí být i pořádně jedovaté.
Výraz zlatý déšť je lidovým pojmenováním, které se používá především pro zlatici, tedy ten keř, který se hned brzy na jaře obsype žlutavým kvítím. Ve skutečnosti jsou však zlatým deštěm žlutě kvetoucí štědřence, jedovaté rostliny z čeledi bobovitých, jejichž semena (ale i květy a listy) mají zaručené smrtící účinky, a které vykvétají oproti zlatici o mnoho později. Štědřenec je navíc oproti zlatici košatá a o mnoho vyšší dřevina s širokou korunou.
Mýty o tak nebezpečných stromech, ke kterým se nesmíme ani přiblížit, jsou staré jako lidstvo samo. Většinou ale zabíjelo něco, co bylo na stromě či ve stromě ukryté, tedy nejčastěji něco živočišného. Jenže mancinela obecná, která roste při pobřeží tropické Ameriky, je opravdu extrémně nebezpečná. Proč?
Tis roste v naší přírodě odpradávna, ovšem lesní hospodářství s ním tak nějak nepočítá a do zahrad po něm také nesaháme příliš často. V zahradách vítězí především zeravy ve všech možných kultivarech, v lesích pak dřeviny s nejlepšími produkčními schopnostmi. Přitom právě tis je skvělou volbou, tedy hlavně pro naše zahrady, a je jen velkou škodou, že nebýt parků a hřbitovů, skoro bychom na něj již zapomněli.
Magické slovo mandragora zná asi každý, mezi magické rostliny opředené nádechem tajemna ale patří i mnohdy zcela běžné bylinky a dřeviny. Tedy alespoň dříve lidé v jejich magickou moc věřili. Tyto rostliny chránily bezpečí rodiny, odháněly zlé síly a neštěstí, měly nám naopak přinášet štěstí, lásku a také pevné zdraví.
Vlaštovičník větší, v zahradách plevel, přitom vlastně báječná léčivá bylina. I když zároveň i nebezpečná. Tak je to ale se všemi drogami, v míře více než hojné ublíží, v míře rozumné pomohou. S vlaštovičníkem a takzvanou „vlaštovčí vodou“ se však pojí i jedna zajímavá stará pražská pověst až faustovského charakteru.
Počínaje žárlivostí a touhou po dědictví i moci byly jedy v historii osvědčenými a do poměrně nedávné doby i těžko prokazatelnými prostředky. Travičství je již dlouhou dobu na ústupu, tedy alespoň co se týká počtu jednotlivých obětí travičů, přesto však stojí zkušenosti ze zlaté éry travičství i dnes za pozornost.
Oměj podzimní kvete od konce léta až začátku podzimu a podívaná je to opravdu báječná. A když svážete tyto vytáhlé rostliny do trsu, aby se nepovalovaly v listopadu po jinak již téměř holém trvalkovém záhonu, vytvoří iluzi, že zima je opravdu ještě hodně daleko. Pozor však, právě oměje jsou prudce jedovaté a to všechny druhy.
Zahrada, bezpečné místo pro vás a vaše potomky, příbuzné, přátele, návštěvy? Kdepak a buďme ještě docela rádi za stávající legislativu. Kdysi jsem četl v jedné knížečce o cestách po USA, že například ve státě New York, když zloděj přeleze váš plot a nešťastnou náhodou se při cestě za lupem utopí ve vašem bazénu, jste zodpovědní vy. Měli jste si bazén dostatečně zabezpečit.
Natrhat si třeba ve známém KRNAPu kytici a hrdě si ji nést domů, to se může pěkně prodražit. Ne však v případě lupiny čili vlčího bobu, konkrétně vlčího bobu mnoholistého. Ochránci přírody naopak vybízí návštěvníky parku, aby jim pomohli s eliminací lupiny jejím trháním a to samé se děje také na Šumavě i jinde. Pozor však, nesmíme trhat a poponášet rostliny, které již tvoří semena, jen bychom lupinu šířili dál.
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
28.11.2013
Dobrý den, můžete mi potvrdit, že zlatice NENÍ jedovatá? Protože se hodí k řezu, myslím si že není, ani jsem to nikdy neslyšela, ale babička tvrdí, že je..... Děkuji za odpověď a jsem s pozdravem.
Dobrý den,zlatice je naprosto neškodná. Vaše babička si možná spletla zlatici s štědřencem odvislým (Laburnum anagyroides), který má…
